Hyaenodon komentáře u knih

Docela jsem se bavil. Jazz je sympatická klikařka s ostrým jazykem, ostatní postavy byly trochu ploché, ale to nevadí. Konec knížky (ne)deportace byl na můj vkus argumentačně odfláklý. Kniha na mě působila trochu retrofuturistiky - mám tím na mysli situaci, kdy ze Země někdo přiletí a nahlásí jméno, aby dostal krabku. Myslím si, že tohle je hodně přitažené za vlasy, i když se startuje z Afriky. Solidní tři hvězdy.

(SPOILER) Seriál jsem neviděl. Na jednu stranu má kniha spoustu pěkných obratů a postřehů, na stranu druhou... Podle mě autor vše důležité vynechává. Samotné povstání působí škroběně (předchozí čističi neměli kamarády?), bojové pasáže jsou skoro vynechány - mnohem více prostoru je věnováno tomu, jak některá postava pláče, nebo jí alespoň "tečou slzy". Bernardova likvidace je totálně odfláknutá zapraskáním vysílačky na schodech (provedení?, reakce sila?) a třemi řádky ve vstupní komoře (poté, co Juliette zjistí, že to není Lukas). Myslím, že se autor pokouší o vykreslení jakési pseudototality, ale děsně mu to nejde (což americkým autorům obecně - dobře pro ně, protože ji nezažili). Kniha neskončí, ale přestane ve chvíli, kdy to začne být zajímavé, což je v mém vydání částečně zamaskováno Hostonovými složkami. Za mě průměr a nevyužitý potenciál samotného nápadu.

Už jsem od Hrabala četl lepší knihy, ale i horší knihy. Je to takový průměr o malém českém člověku, který až ke konci života pochopí, kde "je jeho místo" a kde ho někdo vnímá a má rád. Melancholický příběh s typycky hrabalovskými momenty, které pobaví, ale psaný možná až zbytečně rozvláčně.

Co dodat? Po Namaiově 1984 další vydařená komiksová adaptace, která se mi dostala do ruky. Když jsem před lety V horách šílenství v rámci Lovecraftovského maratonu četl, vizualizoval jsem si příběh velmi podobně, jako to udělal mistr Tanabe. Letadla letící nad nekonečnými pláněmi, nebo se sápající přes masiv černých hor. Prastaří, ruiny jejich města... Prostě vizuální porno.

(SPOILER) Pokud pominu detail, že na schopnost porozumět si s mimozemšťany moc nevěřím, tak kniha nemá chybu. Po celou dobu si drží solidní tempo a zvrat s xenonitem mě překvapil asi stejně jako Grace. "Zabržděný Watney" a trochu autistický mimozemšťan - to tu ještě nebylo. :)

No, kniha je to zajímavá, ale rozhodně není určená širokému publiku, což je škoda. Měl jsem co dělat, abych se filozofštinou prokousal, přitom by se dala určitě napsat "lidsky". Cca druhá část, kde si autor "vyřizuje účty s opozicí" byla asi nezbytná, ale za mě se dala nahradit několika odstavci. Každopádně jsem rád, že jsem se ke knize dostal.

Trochu slabší knížka, ale milá. Matěj Brouček je správně nesympatický, husité patřičně patetičtí a vlasteneční. Prostě ruchovecká tvorba v kostce.

Zajímavá, byť ve výsledku malinko repetetivní kniha. Co mě ubíjelo, byly ekonomické grafy a pojmy (ekonomika je pro mě španělská vesnice), byť je mi jasné, že bez nich by se jednalo o dojmologii. Pokud je růst nerovnosti spojen se stabilním světem, jsme pro růst nerovnosti. :)

Tak ta sedla. Autor je velmi vtipný vypravěč a kapitoly z islandských dějin podává způsobem, jako by u popisovaných událostí osobně byl. Pokud jste navštívili, nebo se chystáte navštívit Island, vřele doporučuji.

Tak jsem si spravil po dvou dílech Husitské trilogie chuť a vdechl vánoční dárek na jeden zátah. Takhle to má u zaklínačů vypadat. Množství postav není nijak závratné, děj je víceméně lineární, většina "nabitých pistolí vystřelí". Příběh se neutápí v nekonečných diskuzích vedlejších postav o ničem, soubojů je akorát a jsou možná až zbytečně rychlé. Přesuny po mapě jsou vyřešeny jednou dvěma větami místo pěti kapitol (že, Reynevane?)... Samozřejmostí je skvělý jazyk knihy, balast ztlušťující knihu žádný. Co mě pobavilo, byl útok vidlemi, kterému se Geralt při jednom z "bossfightů" vysmívá. Solidní čtyři hvězdy, bavil jsem se.

No... Po prvním dílu, který je jen takovou "road movie" jsem čekal, že se děj trochu rozjede - a dočkal jsem se na začátku a na konci knihy. Mezi Reynevanovým pobytem v Praze a kladskými bitvami je cca 300 stran balastu, kdy Reynevan někam jede, je přepaden a někam veden, načež uteče, vydává se původním směrem (nebo taky ne), ale je přepaden a někam veden, načež uteče a někam jede... Jo a každá žena, kterou potká, na něho má chuť. Kniha je čtivá, ale dějově je z větší části o ničem, což je škoda. Sapkowski umí psát napínavě a vtipně zároveň, ale zapleveluje své příběhy zbytečnými a pro knihu vlastně nepodstatnými ději (Paní jezera, částečně i Věž vlaštovky). Magie do příběhu vstupuje stále více, takže očekávám nějaké černokněžnické finále mezi Reynevanem a Pomurnikem. Slabé tři hvězdy za neskutečně nudnou střední částo knihy.

Nevěděl jsem, co od knihy čekat, a vlastně to nevím ani po dočtení. Je to středověká road movie, kde cesta je cíl? Je to odlehčený pohled na dobové teologické spory a analogie dnešních fanatismů? Je to fantasy? Já vlastně nevím. Hlavní postavy jsou sympatické a svět, kterým se pohybují, je uvěřitelný. Trochu moc často se na můj vkus dějí nečekané zvraty, kdy se náhle někdo objeví a - zpravidla Reynevana - zachrání. Čte se to dobře, některé repliky jsou vtipné, ale něco tomu prostě chybí. Dobrý průměr.

Čapkův Život a dílo skladatele Foltýna v praxi.

Kniha o krví nasáklé zemi. Velmi potřebná. Je ironií, že nejznámější člen OUN - Bandera - do bojů vlastně nezasáhl...

Musím se přiznat, že jsem také žil léta v bludu o tom, jak sovětští partyzáni hrdinně bojovali s Němci... Tato kniha přináší pro mě zcela nový a (v kontextu jiných knih o Sovětském svazu) i uvěřitelnější pohled na tento fenomén. Nejvíc mě dostalo (ale vlastně nepřekvapilo), že se nejvíc vítězství odehrávalo čistě na papíře. A stejně tak je velmi příznačný ruský (sovětský) nezájem o lidské ztráty ať už u vlastních vojáků, nebo u civilních obyvatel...

No... Vlastně trochu zklamání. Knihu bych přirovnal k řece v příliš širokém korytu. Děj se větví a větví a větví, občas zaniká, občas se zase spojí, ale plyne pomalu. Pátému dílu chybí šmrnc předchozích dílů, byť má samozřejmě svoje momenty (skákání světy, finále s Bonhartem, scény z lazaretu, Cirilina trestná výprava). Hlavní postavy sledujeme útržkovitě, zatímco se věnujeme bezpočtu postav, které vzápětí zemřou, nebo zmizí. Samotné finále se vlastně nekoná, protože se pak ještě cestuje na Montecalvo, kde se nic nestane, a do Rivie, kde se toho stane příliš mnoho a příliš rychle. Nebýt to Zaklínač, dám jen tři hvězdy za čtivost...

Pecka. Příběh se dále větví a skáče z místa na místo a i z času do času. Finále u jezera je perfektní, těším se na finále. Jen se v té záplavě děje trochu ztrácel Geralt...

Příběh trochu ustupuje do pozadí ve prospěch prokreslení postav. Společenstvo Sihillu je cool skupina, trpaslíci nemají chybu ani v jiných dílech a napravený upír Regis je třešnička na dortu. Věži vlaštovky, pojď do mě...

Pokračuji v maratonu a čtvrtá kniha (druhá o Cirile) je zase o něco lepší než předchozí díl. Pojď mi, Křte ohněm.

Po dvou povídkových torzech konečně ucelenější příběh a i hlubší vhled do zaklínačského světa. Super, už mám na stole Čas opovržení.