callahanh - Komentáře


SkvrnaSkvrnaG. Flynn

Sama o sobě je vlastně povídka zajímavá jen samotným koncem, který nechává diváka v očekávání, což si myslím, že k podobným povídkám patří. Samotné téma je sice otřepané, Flynn s ním ale nepracuje úplně tradičně a rozehrává něco jiného, než se zdá, a to je taky velmi příjemné. Hlavní postava cynické "věštkyně" je sympatická a k takovým příběhům patří. Jen je trochu škoda, že v té povídce není nic, co by čtenáře překvapilo, nebo alespoň nějaký humor a nadhled, ale uznávám, že na to asi na takovém prostoru není úplně čas. Ve výsledku tak jde o obyčejnou povídku, která není hororová, ale spíše thrillerová. 60 %
PS: Samostatnou otázkou pak je české vydání, které má sice hezkou vazbu a celkové řešení, ale to, že není v žádném výběru, ale vychází sama o sobě, se mi zdá dost přehnané.

13. ledna


Dívka ve vlakuDívka ve vlakuP. Hawkins

Dívka ve vlaku je příkladem knihy, která doplatila na to, jaký hype se kolem ní vytvořil. Sama o sobě vlastně není špatná, je psaná čtivě, má sice banální zápletku, ale jelikož je psána z pohledu několika postav a hlavní vypravěčka je silně nespolehlivá, je zajímavá a do poslední chvíle docela napínavá (osobně se mi vraha odhalit nepodařilo). A i když vlastně žádný z hrdinů není úplně sympatický, Hawkins se podařili vystihnout tak, že působí lidsky a v dobrém slova smyslu obyčejně. Problémem je opravdu čistě a jen očekávání, které je po mediálním nadšení logicky trošku vyšší a vzhledem k tomu, že je kniha přirovnávána ke Zmizelé, je o to větší. V tomto směru pak Hawkins prohrává, protože zatímco Zmizelá měla ironický nádech a jakýsi satirický přesah, Dívka ve vlaku nic takového nemá a je "pouze" čtivým a zajímavým thrillerem, který ani nechce být ničím víc. 70 %

13. ledna


Takový pěkný párTakový pěkný párF. S. Fitzgerald

Soubor povídek, který by mě být redakčně řešen asi trochu lépe, protože zhruba první polovinu tvoří povídky, v nichž se vyskytují stejní hrdinové a chybí jim pointa, protože jde vždy o určitý výsek z jejich života. Tento fakt pak způsobuje, že se kniha může špatně číst, protože ony povídky vlastně nemají moc děj a je třeba je vnímat právě jakožto jeden příběh vyprávěný po dlouhých časových úsecích. Jakmile ale začnou klasické povídky, kniha je čtivá a nápaditá a většina povídek má náboj, silné téma i zajímavou pointu. Jejich společným jmenovatelem je to, že muži vždy propadnou lásce ženy, ty jejich lásku ale většinou neopětují a snaží se získat spíš někoho mocného a bohatého. Jestli ale povídky v něčem fungují, je to výborný popis tehdejší doby, kdy byly zcela jiné společenské konvence, mladí lidé byli poměrně svázaní a tak nějak museli plnit to, co se od nich očekávalo, a když se vychýlili z této cesty, nebylo to pro ně úplně dobré. Nebýt zmíněné první poloviny, určitě bych knihu hodnotil lépe, za přečtení ale rozhodně stojí, protože čtenář zjistí, že v otázkách vztahů se toho za ta léta vlastně tolik nezměnilo. 70 %

07. ledna


Dívka v pavoučí sítiDívka v pavoučí sítiD. Lagercrantz

Přiznám se, že jsem čtvrtý díl Milénia (i když je román "jen" inspirován, zároveň je prezentován jako čtvrtý díl) čekal mnohem horší, takže mě výsledek docela příjemně překvapil. Je ale nutné přijmout to, že zatímco Larsson chtěl svou trilogií na něco upozornit a před jejím napsáním byly hodiny a hodiny různých rešerší, které celý děj posouvaly co nejvíce do reality a byly na knihách znát, Lagercrantz nemá potřebu nějakého přesahu, a ačkoli apeluje na nebezpečí kyber-kriminality, dopad není takový, jaký měla původní trilogie. Jakožto samostatná kniha funguje Dívka v pavoučí síti docela dobře, i když začátek je notně rozvleklý a na můj vkus příliš odborný a prokrácení by mu jedině prospělo. Když se ale děj rozjede, už je kniha čtivá, svižná a odsýpá a bez větších problémů dospěje ke svému konci. Z pohledu čtenáře původní trilogie mě mrzí, že je tu použito až moc klišé (autistický chlapec je svědkem vraždy a je jediný, kdo je schopen identifikovat vraha), postavy jsou prakticky nesmrtelné (to ale můžeme svým způsobem vytýkat Larssonovi také) a vztah Mikaela a Lisbeth se vůbec nikam neposunul. Přivedení Kamily do děje působí trochu samoúčelně a tajemství, které kolem ní budoval Larsson, je rázem pryč, na druhou stranu s ní ale chce Lagercrantz asi pracovat i v budoucnu, takže rovnou vyložil karty na stůl. Ve výsledku ale kniha není vůbec tak špatná, jak si plno čtenářů může myslet, jen jde o "obyčejný" technothriller s minimálním přesahem, což je, pravda, na takovou trilogii trochu málo, ale při troše tolerance a odstupu to tolik nevadí. 70 %

28.12.2017


StalkerStalkerL. Kepler

Styl Larse Keplera je vesměs stejný, což se ve zdejších komentářích často opakuje. Stalker tedy není ničím výjimečný, je čtivý, má atraktivní téma a de facto vše, po čem čtenář tzv. baží - brutální vraždy, severské prostředí, téma nebezpečí moderních technologií, množství postav, nenáročný děj a víceméně to funguje. Jenže na můj vkus jede Kepler až moc filmovým stylem, což znamená, že kniha připomíná řemeslně zručný a napínavý hollywoodský thriller, nad nímž se nesmí moc přemýšlet, jinak se objeví několik logických děr a závěr je trochu mimo realitu, vrah má několik životů a všechno tu dopadne přesně tak, jak čtenář očekává. Joona Lina je tentokrát vedlejší postavou, takže v příběhu tolik nevystupuje a titulní komisařka není úplně sympatická, navíc v pokročilém stupni těhotenství se pouští do věcí, do nichž by se asi vůbec pouštět nebylo možné. Jelikož má ale kniha spád, slušné tempo, je čtivá a přece jen atraktivní, pořád je nadprůměrná, i když jen trochu sečtělého čtenáře ničím moc nepřekvapí. 70 %

15.12.2017


Novak Djokovič - Sportovní vyslanec SrbskaNovak Djokovič - Sportovní vyslanec SrbskaC. Bowers

Nejzásadnější problém knihy je ten, že Bowers v podstatě nedostal povolení psát autorizovanou biografii, takže to vyřešil tak, že hodně velký prostor věnuje historii Srbska jako takového. Špatný nápad to a priori není, protože pak čtenář lépe pochopí, proč je Djokovič tak hrdý, na druhou stranu jsou tyto psáže zbytečně dlouhé a bezvýznamné. O samotném Djokovičovi se tedy čtenář moc nedozví, což je škoda, protože určitě má zajímavý osud, jen prostě nechtěl Bowersovi poskytnout vzpomínky, protože si je šetří na vlastní biografii. Vydání ani nepřidá tradičně špatná editace Omegy, kde překlad vypadá hodně strojově a nesmyslně (překládat anglické slovo goal doslova a mluvit o “tenistových gólech“, je diletantsví), sem tam se zamění hráči v jednom odstavci a interpunkce je špatně. Čtení je tedy trošku náročné a docela těžkopádné. Vzato kolem a kolem je tahle kniha spíš takovým úvodem k Djokovičovi, který odhalí jen něco málo, ale o jeho osobě toho zas tolik neprozradí. 60 %

08.12.2017


Jatka č. 5Jatka č. 5K. Vonnegut Jr.

V kontextu “běžné“ literatury vždy potěší něco trochu jiného, a to Jatka č.5 nepochybně jsou. Vonnegut se v nich svérázným způsobem vyrovnává s traumatem, jehož byl přímým aktérem, a o němž se bohužel moc nemluví. Čtenáři ovšem nejde vůbec naproti a zvyknout si na jeho sice úsporný, ale nechronologický styl, v němž přeskakuje z místa na místo a vlastně v něm chybí hlavní hrdina, není úplně jednoduché a pár stránek trvá, než mu čtenář přijde na chuť. Oceňuji hlavně to, že se dílo dá interpretovat různě, ale asi nikdy ne špatně, což byl nejspíš záměr, protože autor se v předmluvě sám “shazuje“, že vlastně nedokázal napsat nosný příběh. Kniha je tak spíš jakýmsi svérázným svědectvím o tom, že válka v lidech zůstane navždy a ti, kteří ji neprožili, nikdy nemůžou pochopit ty, kteří byli v centru dění a příkopy mezi nimi jsou hluboké, i když jde třeba o rodinu. Vše je oživeno černým humorem, ironií a satirou, která ale, jak už to tak bývá, se nebezpečně blíží pravdě. Vzhledem ke krátkému rozsahu, značné čtivosti a lehkému stylu je navíc kniha rychle přečtena, což je moc fajn. Jatka č.5 jsou nicméně spíše pro zkušeného čtenáře, dá se o nich dlouze diskutovat, jejich protiválečné poselství je ale zcela jasné a místy hodně mrazivé. 70 %

24.11.2017


Případ PelikánPřípad PelikánJ. Grisham

Případ Pelikán ukazuje, že Grisham je silnější v příbězích, kde jde o právnickou kauzu, hlavní hrdina je právník a děj se odehrává povětšinou v soudní síni. V tomto případě sice pracuje s atraktivní premisou, zajímavým nápadem a dění v tajných službách i nejvyšších patrech politiky popisuje hodně dobře, příběhu ale chybí napětí, je v něm vskutku mnoho postav a celkově je to psáno spíš jako beletrizovaný scénář, kdy se přeskakuje z jednoho místa na druhé, nijak složité dialogy střídají akci a hlavní hrdinové jsou charakterizováni jen v naprostém základu. U Darby třeba chybí motivace toho, proč se do zkoumání případu vůbec dala a jak přišla na onu kauzu. Grishamovi ale nelze upřít příjemná atmosféra dob, kdy byl internet v plenkách, všechno se ověřovalo telefonicky a obří kauzy na titulních stranách novin měly velkou váhu a šlo jim ještě z velké části věřit, svižné a čtivé tempo a cit pro nedlouhý rozsah, který je v tomto případě tak akorát. Chtěl jsem původně dát jen tři hvězdy, ale za poslední třetinu knihy, kdy se vše skládá dohromady, vyselektují se ty nejdůležitější postavy a příběh má ještě větší spád, nakonec přidávám hvězdu čtvrtou. 70 %

17.11.2017


Ohnivý mužOhnivý mužJ. Hill

Je fascinující, jak moc Hill připomíná svého otce a stal se opravdu takovým “Kingem light“. The Fireman jako by vypadl ze šuplíku námětů samotného Mistra, protože téma o neznámé chorobě, která končí samovznícením, je typicky kingovské. Hill se toho nebojí a ve velmi pomalém a zdlouhavém tempu vypráví atraktivní příběh, který je plný zajímavých a propracovaných postav, vskutku promyšlených událostí a mnohdy nečekaných zvratů. Obě klíčové postavy jsou charismatické a zajímavé, každá ale jiným způsobem - zatímco Hasič svou tajemností a málomluvností, Harper svou odvahou a vnitřní sílou. Jediný zásadní problém, který s knihou mám, je tak její rozsah, protože 664 stran je v tomto případě opravdu hodně a místy se děj hodně táhne, všechno je rozvláčné a zbytečně překombinované, což se týká i závěru, který už je na můj vkus protahovaný až moc. Jinak je ale The Fireman výborné dílo, které utvrzuje v tom, že Stephen King má ve svém synovi důstojného nástupce, který by mohl být podobně progresivní jako on kdysi. 80 %

13.11.2017


Analfabetka, která uměla počítatAnalfabetka, která uměla počítatJ. Jonasson

Pro mě docela zklamání, protože Stoletý stařík se mi poměrně líbil, jenže Analfabetka už mě tak neuchvátila. Příběh byl na mě absurdní až příliš a už se nepohyboval v rámci nějaké minimální uvěřitelnosti (linii s atomovou bombou mohl Jonasson klidně vynechat) a byl hodně překombinovaný a dost bizarní. Titulní postava je sympatická, ale opět platí, že v jejím osudu je tolik náhod, že to ty sympatie trochu sráží. Je pravda, že Jonasson zatím píše pořád stejně, což nebývá na škodu, v tomhle případě ale asi trochu ano. Rozhodně se ale knize nedá upřít čtivý a svižný styl, docela dost zajímavých a sympatických postav a poměrně funkční humor. Jen je škoda, že když už autor zvolil tak šílený příběh, že nazabrousil trošku do satiry, která by tomu hodně pomohla. Ve výsledku tak jde o knihu, k níž se vracet už nebudu, a jíž jsem v závěru dočítal jen z povinnosti, protože rozečtené knížky zásadně neodkládám. 60 %

27.10.2017


Americký rebel – Život Clinta EastwoodaAmerický rebel – Život Clinta EastwoodaM. Eliot

Pro mě lehké zklamání, protože Eastwooda mám hodně rád a na tuhle knihu jsem se vysloveně těšil. O to víc mě překvapilo, že překlad byl dost krkolomný, některá souvětí jsem musel číst vícekrát a objevovala se tu hodně zvláštní slova. Není pochyb o tom, že Eliot umí vždy skvěle popsat to podstatné a přitom nevynechat žádný film, některé jeho interpretace jsou trochu zvláštní a některé informace vysloveně popírají to, co jsem znal z jiných zdrojů, nevím ale, do jaké míry to může být právě tím překladem. Škoda také, že je kniha do značné míry bulvární, i když chápu, že spousta událostí má souvislosti s životem filmovým, asi nemusel jít autor až do takové hloubky. Jako zdroj informací a čtivý životopis žijící hollywoodské legendy kniha poslouží dobře, divákům udělá trošku pořádek v jejím rozsáhlém díle a naláká ke zhlédnutí snad všech filmů. Jen mě mrzí, že knihu nemám touhu přečíst ještě jednou nebo dokonce vlastnit. Dovolím si ještě podotknout, že by jí slušely tvrdé desky, protože formát brože je vzhledem k velikosti i váze ne úplně komfortní. 70 %

20.10.2017


Psi z RigyPsi z RigyH. Mankell

Druhý příběh komisaře Wallandera je o něco lepší než ten první, přesto ho hodnotím ve výsledku stejně, a to hlavně kvůli samotnému závěru. Ten je totiž jako z typicky hollywoodského béčkovějšího filmu - hlavnímu hrdinovi pomůže neskutečná náhoda, všechno se mu vydaří přesně, jak potřebuje a vyvrcholení je pak hrozně překombinované a klasicky upovídané - SPOILER - kdy místo, aby pachatel policistu hned zastřelil, nebo alespoň omráčil, má potřebu povídat o motivaci a uskutečnění činu atd. - KONEC SPOILERU. Jinak je ale celý případ hodně zajímavý, politická zápletka atraktivní, nejlepší je ale celková atmosféra postkomunistické Rigy, v níž si člověk neznalý poměrů nemůže být jistý ničím a pomalu ho chytá paranoia. Wallander je vesměs sympatický a lehce tajemný detektiv, který spíš přmýšlí, než koná, což je dobře, jen to jeho zamilování bylo dost nedůvěryhodné a vlastně z ničeho nic. Psi z Rigy jsou tedy zajímavý, ale trošku zastaralý román, který je ale (doufám tedy) nutný pro celkový vývoj postavy. Snad budou další díly lepší. 60 %

15.10.2017


Kapitánská dcerkaKapitánská dcerkaA. S. Puškin

Puškin tady v mnohém překvapí a na to, že je vlastně romantický autor, je Kapitánova dcerka poměrně brutální novela, v níž se nevyhýbá popisům násilných poprav a výjevů včetně třeba useknuté hlavy. Nevím, jak moc děj odpovídá skutečnosti, každopádně Pugačevovo povstání je tu popsáno srozumitelně a jasně (kvituji i vysvětlivky a některé vypuštěné a upravené pasáže, které jsou zmíněny v novém překladu od Odeonu) a vše dost odsýpá, protože vzhledem k rozsahu není čas na dlouhé popisy. Z romantismu tu Puškin zachovává vlastně jen lásku, kterou ale líčí bez většího citu a zaujetí hlavního hrdiny, rozhodně není hlavním tématem, ale objevuje se tu spíš jen tak mimochodem. Ani charakteristika postav není tím nejvýraznějším a opět platí, že je načrtnuto jen to nejdůležitější, ale rozhodně to neškodí. Kapitánova dcera je tak hodně čtivá, má spád a nezdržuje se zbytečnými popisy. Jen vlastně zdlouhavý začátek je snad to jediné, co by se dalo vytknout, každopádně tahle novela má mezi klasikami své místo oprávněně a myslím, že se dá úplně bez problémů číst i dnes. 85 %

02.10.2017


Krev není vodaKrev není vodaD. Dán

Na Dánovy knihy lze (zatím) uplatnit de facto stejný komentář, v tomto případě to ale není špatně, ba naopak. Taktéž Krev není voda je čtivá, strhující a zase poodhaluje něco z policejní práce, která se z větší části skládá z papírování a rutiny než z nějaké akce a velkého pátrání v terénu. To je vlastně na Dánovkách to nejlepší - čtenář věří, že takhle to na policii chodilo a chodí a příslušníci jsou obyčejní chlapi, kteří většinou vědí, jakým směrem se vydat a případ vyřeší za pár dní, protože pak už stopy chladnou. Všechny postavy jsou sympatické a lidské, takže se s nimi může každý ztotožnit. Knihu pak oživují zábavné dialogy, v nichž se kolegové vzájemně pošťuchují a špičkují, což k tomu také patří. Sympatické je i to, že konce bývají realistické a Dán nemá zapotřebí čtenáře balamutit nějakým přehnaným happy endem, ale poukáže i na to, jak se některé případy vyřeší. Je pravda, že konkrétně v tomto románu zůstává několik věcí nevysvětlených (SPOILER - nejvíc asi právě již zde zmiňované schované lístky a důvod toho, proč si je Slávka schovávala - KONEC SPOILERU), to se ale vlastně dá odpustit, protože jakožto oddechová literatura funguje znovu báječně a po přečtení musím opět opakovat, že doufám, že každé oddělení policie má svého Krauze. 75%

29.09.2017


CorleoneCorleoneM. Puzo

Je hodně znát, že kniha vychází z (nakonec nerealizovaného) scénáře, protože její čtení se hodně podobá sledování filmu. Popisy prostředí jsou naprosto minimální, důraz je kladen spíš na větší množství dialogů, akce a vytváření dobové atmosféry, která tu hodně funguje. Filmovou terminologií bych řekl, že autor různě prostříhává mezi prostředími i postavami, někdy je to dokonce z odstavce na odstavec a trochu hůř se ve všem orientuje, stejně jako ve větším množství postav a jmen. Místy je líčení dost kostrbaté a těžkopádně, naštěstí tu ale takových momentů není moc a většina rozsáhlé knihy je čtivá a svižně napsaná. Ty, kteří znají Kmotra, určitě potěší pohled na trochu mladší hrdiny a rozšíření jejich pozdější motivace. Falco velmi dobře zachycuje mafiánský život, který je krutý, neúprosný, ale spravedlivý, za což se pochopitelně platí tím, že v podstatě neexistuje přátelství a nikdo si nemůže být ničím jistý. Osobně oceňuji velký důraz na rodinné hodnoty a jakousi morální vyspělost všech postav. Nechybí tu několik hodně silných a dost brutálních a krvavých momentů a výjevů, které k tématu patří a nejsou nikterak přikrášlované, ale potřebně syrové. Jediná větší výtka tak opět směřuje k tomu, že kniha mohla být více literární a méně filmová a o pár desítek stran kratší. 70 %

22.09.2017


Šílený démant Syd Barrett a rozbřesk Pink FloydŠílený démant Syd Barrett a rozbřesk Pink FloydP. Anderson

Patřím k fanouškům Pink Floyd, ne těm, co mají úplně všechna alba a vědí každou informaci, ale řekněme těm běžným fanouškům. O osobě Syda Barretta jsem toho ale věděl hodně málo a tato kniha mi umožnila trochu pochopit to, proč se stal za svého života legendou a jakousi mýtickou postavou. Autoři tu velmi srozumitelně líčí jeho život i jakousi rozpolcenost, kdy se chtěl stát hudební hvězdou, ale pak neunesl všechnu pozornost a chtěl jen psát svoje trošku složité a symbolické texty, což ale samozřejmě úplně nešlo spojit s nastalou slávou. Barrett byl velmi složitá osobnost, která se užíváním LSD prakticky rozpadla a nebylo možno s ní pracovat, na což autoři často poukazují, tudíž PF ho později museli vyhodit, aby vůbec mohli fungovat. Kniha tedy nezasvěcenému čtenáři přináší mnoho zajímavých informací a rozšiřuje pohled na historii legendární skupiny, která by bez Syda Barretta nikdy nevznikla, navíc on sám ovlivnil spoustu dalších umělců a jeho přínos pro hudbu je naprosto markantní. Škoda, že nezvládl sám sebe a později nedokázal nic vytvořit. Poslední kapitoly jsou kvůli tomu spíš smutné čtení o konci jedné legendy, a i když kniha vznikla ještě za jeho života, dnes by asi nebyla o moc jiná. 80 %

11.09.2017


Utrpení mladého WertheraUtrpení mladého WertheraJ. W. Goethe

Romance, která není úplně jednoduchá na čtení a v dnešní zrychlené době nejde čtenáři vůbec naproti, přesto má smysl ji pokořit. Na pozadí tvůrčí krize mladého malíře, který odjede na venkovské sídlo, vypráví příběh dost nešťastné lásky, která se mění až v závislost a posedlost. Werther není úplně sympatická figura, protože se dost často lituje a se svým stavem nehodlá dělat vůbec nic a ani se s ním nechce smířit, což rezultuje v jediné možné řešení. Naštěstí těch sebelítostivých pasáží není zase tolik a mezi nimi probleskují hluboké myšlenky o odcizení lidí, smyslu umění v lidském životě a krás přírody. V lyrických popisech je kniha vůbec nejsilnější a Goethe velmi citlivě přenáší čtenáře do prostředí krásné přírody a celkové pohody, kterou hlavnímu hrdinovi narušuje láska. Dalo by se polemizovat o tom, zda je tohle vhodná kniha na povinnou četbu, protože si myslím, že je potřeba číst až v pozdějších letech a poté, co máte něco načteno. Čtenář začátečník asi úplně nedocení celkovou atmosféru a asi ani nebude hledat myšlenkové a filozofické přesahy. Ano, kniha je z dnešního pohledu i přes krátký rozsah zdlouhavá a vlastně ani nenabízí žádné překvapení a je příliš básnická, to ale nic nemění na tom, že se přečíst dá a myslím, že i dost lidí uspokojí, i když se sympatiemi k hrdinům je to dost na hraně. Právě ale krátký rozsah by měl být tím, co nakonec člověka přesvědčí k tomu, aby to zkusil. 70%

10.09.2017


ČarodějČarodějZ. Pavlis

Velmi inspirativní biografie brankářské legendy, která Slavii pomohla k Lize mistrů a zachytala si i v Drnovicích nebo Olomouci. Kniha má spád a přehledně nabízí průřez Vaniakovou kariérou s hodně zajímavými a leckdy i vtipnými historkami. Mimoto pak nabízí i trošku detailnější pohled do trenérského řemesla pánů Jarolíma, Uličného, Ščasného a dalších, nechybí ani spíš smutné povídání o tom, jak to fungovalo při jeho řeckém angažmá, které bylo spíš za trest a hodně stresující. Asi jediné, co bych vytkl, je až příliš žurnalistický styl (Pavlis je z knihy znát až moc), který se často opakuje a působí trošku neosobně a stroze. Možná také mohla být kniha trochu obsáhlejší a zabřednout ještě do hloubi brankářského řemesla a myšlení a práce profesionálního fotbalisty, to ale tolik nevadí. Jako inspirace při různých životních peripetiích nicméně kniha funguje výborně a po jejím přečtení lze uvěřit tomu, že když člověk něčemu dává sto procent a dře, osud mu to vrátí. 70%

10.09.2017


Fantom operyFantom operyG. Leroux

Zajímavá, i když přece jenom trochu zastaralá kniha, v níž je spousta patosu, předvídatelných momentů a klišé. Leroux ke knize přistoupil jakožto vypravěč událostí, které se doslechl a sestavil je dohromady, tím pádem je celou dobu na čtenáři, zda v existenci Fantoma uvěří, nebo ne a Leroux vlastně nenabízí žádné "důkazy", ale opravdu jen čistě vypráví události tak, jak se podle jeho indicií odehrály. Fantom opery není nikterak strhující a místy se dost táhne, protože je hodně repetetivní a trochu se točí v kruhu a ani postavy nejsou úplně sympatické - Raoul je nedospělý a přehnaně afektovaný, Christina je taková "husička" a Fantom zase není řádně děsivý, ale spíš nešťastný jedinec, jemuž se něco stalo, čímž zoufale trpí a podrývá mu to sebevědomí. Naštěstí tu ale je několik dost zajímavých momentů - dobrodružství obou ředitelů, kteří se postupem času stávají paranoidními a celý závěr v podzemí divadla a v domě u jezera, který knihu vytrhává z průměru. Možná je taky malinko škoda, že Leroux ani nenaznačil, kde se Fantom vzal a proč nosí masku, to je ale na druhou stranu součást sympatického tajemna, které ho obklopuje. Román je tak nijak objevné, ale dobré čtení, které v mnohém připomíná červenou knihovnu, v mnohém se od ní ale naštěstí odlišuje. 70%

31.08.2017


Závan klíčovou dírkouZávan klíčovou dírkouS. King

Je dobře, že King tuhle knížku napsal až po dokončení celé série, protože do ní nepřináší vůbec nic nového, postavy se nepohnou ani o píď a v celém putování se vlastně nestane vůbec nic. Je upřímně úplně jedno, zda knihu čtete po dočtení celé ságy, nebo mezi čtvrtým a pátým dílem, kam patří a jak jsem to četl já. Závan klíčovou dírkou je vyprávění ve vyprávění, které King zvládl naprosto mistrovsky - oba příběhy jsou trochu jiné a zároveň stejné a jen upevňují auru a moc Pistolníka, který v něm vzpomíná na jednu událost ze svého mládí, v níž ještě vyprávěl příběh, který slýchá od dětství. Na knize, která je na Kinga nezvykle krátká, je vidět, jak mistrovský je to vypravěč, protože se v obou liniích neztratil, hezky je propojil a navíc je každá trochu jiná, takže se vzájemně nepletou. Nechybí tu momenty posmutnělé i veselé, děsivé i vysloveně hororové a celé to má poctivou westernovou a lehce pohádkovou atmosféru. Těžko něco zásadního vytýkat, snad jen to, že tu chybí typicky kingovské minispoilery na konci některých kapitol a celé to není tak výborné jako jeho nejlepší díla nebo jako celá sága Temná věž, přesto ale myslím, že je dobře, že kniha vznikla. Ty, kteří mají přečteno, ještě jednou přenese do kouzelného a zároveň děsivého světa, který se hnul a ti, kteří ještě čtou, si jen prohloubí celou mytologii a společně se čtvrtým dílem ještě o něco doplní Rolandovo mládí. Jen si nejsem úplně jist, jak se na ni bude dívat ten, který je sérií nepolíben, ten by asi třetinu knihy moc nepochopil. 75%

25.08.2017


KonzumáriumKonzumáriumD. Cronenberg

Cronenbergova prvotina silně připomíná romány Bretta Eastona Ellise nebo Chucka Palahniuka. Taktéž staví do středu dění nechutně bohaté lidi, kteří se ve svém životě vysloveně nudí a hledají povyražení za každou cenu - pro Nathana jsou to bizarní reportáže o chirurgii, pro Naomi (nevím, proč se v synopsi mluví o Haně) snaha o rozhovor s podivným francouzským filozofem, který pravděpodobně zabil a snědl svou ženu. Je zcela jasné, proč z toho musela být kniha a ne film, protože ten by byl asi moc za hranou i na Cronenberga a na jednu stranu je dobře, že autor knihu napsal a vysněný příběh alespoň nějak představil svým příznivcům, na tu druhou ale vlastně není o co stát, protože po slušném začátku se kniha mění v přehlídku bizarností, sexuálních úchylek a zvláštních dialogů ne úplně sympatických lidí. Alespoň, že autor po celou dobu udržuje čtivý styl a černý humor, který knihu dost drží nad vodou. Po pár dnech od přečtení už si toho z knihy zas tolik nepamatuju a chybí v ní scéna, která by se člověku vryla do paměti. Jde spíš o sled různých epizod, které jsou originální a bizarní zároveň, na druhou stranu ale taky někdy nudné a nenápadité. Cronenberg je zatím pořád lepší filmař než literát, to se ale může snadno změnit, pokud jako další knihu napíše něco trošku normálnějšího a bude vycházet ze své pozdější tvorby, která je sice plná násilí, ale taky zajímavých a drsných příběhů s charismatickými hrdiny. 60%

18.08.2017


SynSynJ. Nesbø

Další Nesboho kniha bez Harryho Holea a pořád to, alespoň pro mě, není úplně ono. V Synovi hodně dlouho trvá, než se člověk začte a jeho zásadním problémem je opravdu velké množství postav, v nichž se těžko orientuje a některé nemají zásadní význam a pouze se na chvilku objeví, s tím souvisí i určitá zdlouhavost. Úplně uspokojivý není ani konec, v němž sice nečekaná pointa vesměs funguje, ale akce je tam zbytečně moc a působí to jako klasický hollywoodský thriller s béčkovějším laděním. Jinak se Nesbomu nedá upřít čtivost, příběh je hodně zajímavý a má spád a podobenství s Biblí mi na chvilku vytanulo na mysli, detailně jsem to ale nerozebíral a až tady jsem se dočetl onu symboliku. Je vidět, že si s tím Nesbo dal práci a onen biblický motiv poměrně funguje, i když svým osobitým způsobem. Šimon Kéfas i Sonny byli sympatičtí, i když jim chybělo určitě charisma, které má právě Harry Hole, i proto se možná čtenář o ně tolik nebojí a soucití vlastně jen se Šimonovu ženou a policejní novickou, která se ocitá na rozcestí mezi povinností a morálkou. Kdyby byl Syn o sto stránek kratší, asi by se nic nestalo a byl by sevřenější, v této podobě jde nicméně o slušný román, k němuž se ale čtenář asi nebude moc vracet. 70 %

07.08.2017


Cesta zpátkyCesta zpátkyE. M. Remarque

Ve svém poselství samozřejmě dnes už asi překonaná kniha, z níž obžaloba války může pro někoho čnít dost lacině, jenže když si uvědomíme, v jaké době byla napsána, je jasné, že její význam je zcela zásadní. Cesta zpátky není silná ve svém anitmilitarismu, ale v naprosto realistickém vylíčení rozbité země, která prohrála válku, neví, kam bude směřovat a vlastně ani neví, jak se chovat k přeživším veteránům - na jednu stranu jsou to ti, kteří prokázali odvahu a šli za ni bojovat, na tu druhou jí ale připomínají těžkou porážku, ztrátu národní hrdosti a bolestivou ránu. V románu je plno působivých momentů - ať už setkání studentů s učiteli, kteří logicky nemohli mít respekt a sami si to uvědomovali nebo vracení se jednotlivých hrdinů do rodin, kde buď čekali rodiče, kteří ale vůbec netušili, čím jejich synové prošli, nebo manželky, které zase většinou začaly nové románky a najednou nevěděly, jak se ke všemu postavit. Devízami knihy jsou jednoznačně posmutnělá atmosféra, všudypřítomná deprese a propracovaná psychologie postav, jimž se čtenář dostane až na dřeň. Potěšující je i to, že samotný závěr dává hlavnímu hrdinovi určitou naději v lepší zítřky. K plnému počtu chybí asi větší spád zejména uprostřed knihy, kde se děj trochu táhne. Remarque nicméně umí pojmenovat věci, tak jak jsou a umí společnost varovat před nebezpečím nesmyslných bojů. Jen škoda, že ho nikdo neposlouchá. 85%

28.07.2017


ZmrtvýchvstáníZmrtvýchvstáníM. Punke

Hodně syrový a zajímavý western, který ale není úplně jednoduchý na čtení protože Punke hodně často sahá ke zdlouhavým popisům krajiny a různých činností, což někdy dost zdržuje. Někdy má naopak pasáže, které jsou výborné, strhující a ukazují tehdejší život ve vší jeho drsnosti. Celý příběh je fascinující a je z něj vidět, že člověk fakt přežije snad všechno a jeho vůle je nekonečná, je k tomu ale samozřejmě potřeba i velká dávka štěstí. Nejvíc mě překvapilo, že vše vychází ze skutečnosti, která ani nebyla moc upravena, o to víc fascinující to celé je. Román je silný v obyčejných věcech - popisech vnitřních pocitů hrdiny, touze žít, která je z něj cítit z každé věty a vlastně i v náhledu do tehdejšího života. Není to úplně tradiční western, ale za přečtení určitě stojí už jen proto, že ukáže, že i indiáni se mezi sebou vraždili a ne všichni běloši k nim byli nepřívětiví. 75%
PS: Srovnání s filmem se kniha samozřejmě nevyhne, ale nemá moc smysl, protože Iňáritu z ní vybral jen holý základ, na který navěsil události, které chtěl, aby vše bylo potřebně působivé a syrové, což se mu povedlo fakt výborně. Takže i ti, kteří film nezvládli, si můžou knihu v pohodě přečíst, protože určitě nebudou trpět jako při sledování.

20.07.2017


Cela číslo 17Cela číslo 17D. Dán

Dominik Dán tentokrát volí trochu jiný způsob a linii s vyšetřováním zločinu prolíná s deníkovými záznamy odsouzeného profesora, čímž dělá z Krauze a spol. do poloviny vedlejší postavy. Posléze už se vrací do starých kolejí a nadvládu přebírá policejní oddělení. Čeho si na Dánovkách cením, je to, že ačkoli o policejní práci toho moc nevím, tak si myslím, že takhle nějak by to mohlo vypadat - minimum akce, ale spíš úmorné prohledávání spisů, hledání souvislostí a výslechy lidí, kteří už mluvili tolikrát, že jsou protivní. Román ma spád, není v něm žádná vata a děj je dost atraktivní a navíc v něm opět nechybí zapletení politiků, což je vždycky velké lákadlo. Dánův styl je čtivý, svižný, nechybí v něm nenucený humor a všechny policejní postavy jsou sympatické a při čtení si vždycky říkám, že doufám, že i v naší policii existuje nějaký takový Krauz, který se do případu zakousne a nespravedlnost tak vyjde najevo. Cela číslo 17 je malinko jiná než "dánovky", které jsem dosud četl, ale pořád výborná. 80%

17.07.2017


Filmová propaganda - Sovětské Rusko a nacistické NěmeckoFilmová propaganda - Sovětské Rusko a nacistické NěmeckoR. Taylor

Jakožto základní seznámení s tím, jak to vůbec v Německu a SSSR bylo nejen po kulturní stránce ve třicátých a čtyřicátých letech, slouží kniha velmi dobře, protože autor relativně stručně a jasně vysvětluje společenskou a kulturní situaci. Těm, které to zajímá, navíc poskytne velké množství informací ohledně některých filmů a toho, jak účelově manipulují publikem. Těm, kteří se o tematiku zajímají velmi povrchně, prozradí, jak Sověti i nacisté měli do detailu promyšlenou propagandu, které se neštítili užít při každé příležitosti a která měla být jejich hlavním "přesvědčovacím" argumentem o legálnosti všech činů. Souhlasím s tím, že je znát, že v Německu vlastně není moc o čem psát, protože ti nejslavnější tvůrci propagadnu netočili a emigrovali, zatímco v Rusku se na manipulativnosti podílela ta největší jména, z čehož rezultovalo třeba to, že snímky jsou dodnes ceněné a kvalitní. Na druhou stranu to otevřelo možnost upozornit na některé opravdu brutálně lživé filmy (Věčný Žid), při jejichž sledování dnes běhá mráz po zádech. Detailní popisy všech filmů jsou spíše na škodu, protože i ten nejpozornější čtenář se v nich za chvíli ztratí, ale tomu, proč tu jsou, lze rozumět a moc jiných způsobů, jak to udělat lépe, asi autor neměl. Pro filmového vědce asi kniha určená úplně není, protože nic moc nového se v ní nedozví, pro laiky a ty, kteří se o historii a kinematografii zajímají blíže, jde o hodně zajímavé čtení, které rozšíří obzory a ukáže, jak jednoduše a účinně manipulovat davem. Škoda také, že kniha není trochu aktualizována a působí malinko anachronicky. 70%

07.07.2017


NesmírnýNesmírnýJ. Adler-Olsen

Po slabším Marcovi návrat do starých kolejí, což je určitě i tím, že Carlova parta tu vystupuje zase plnohodnotně a od začátku a navíc bez nějakého otálení a vybírání okamžitě začne řešit zajímavý a hodně zamotaný případ zdánlivé autonehody, který nakonec vyústí v hodně smutné a zbytečně tragické drama jedné rodiny. Oproti ostatním dílům série se tento liší i tím, že vrah není znám od začátku a nutno říct, že je hodně překvapivý. Adler-Olsen má dar, že vše dokáže osvěžit a odlehčit výborným a nevtíravým humorem a nad vším má jakýsi nadhled, takže se celý příběh dobře čte, i když je možná zbytečně dlouhý. Co mě ale na Oddělení Q baví nejvíc, je hlavní trojice / čtveřice vyšetřovatelů, z nichž vlastně všichni mají svůj příběh, který je odhalován postupně a je evidentní, že jednou bude odhalen, protože každý má ve své minulosti něco, co se může stát samostatným případem. Ze severských krimi, která jsem zatím četl (nepočítaje Milénium, které stojí zcela samostatně), mám ty od Adlera-Olsena nejraději a už se těším na další díl, protože Carl a jeho parta jsou mi všichni hodně sympatičtí. 80%

24.06.2017


Konec hlídkyKonec hlídkyS. King

Půjdu trošku proti proudu, protože napíšu, že Konec hlídky je nejlepší z celé trilogie. Je to dáno asi tím, že Hodges a spol. tu vystupují hned od začátku a neprobíhá tu tolik paralelních dějů, ale po celou dobu sledujeme jen trojici vyšetřovatelů a děsivou mysl vraha, který tak úplně nezemřel. V závěru trilogie se též naplno vrací autorovo oblíbené nadpřirozeno, což mě osobně vyhovuje zdaleka nejvíc, i proto se mi Konec hlídky hodně zamlouvá - číst, jak se mysl narušeného člověka vkrádá do mysli "normálního" člověka, je v Kingově podání zkrátka lahůdka. Ano, je pravda, že děj není tak propracovaný jako u dřívějších Kingových děl a konec je "vyměklý" a dost připomíná tuctový vyvražďovací horor, jenže je nutné se smířit s tím, že i Mistr stárne, a tak asi nemá pořád na krvavá jatka náladu. Trošku rozpačitý dojem z konce knihy pak napravuje úplný závěr, který je dojemný a elegantně uzavírá celou trilogii, a i když mají klíčové postavy své chyby (zejména Holly, která je někdo dost protivná), jen těžko se s nimi loučí.80%

15.06.2017


Nikdo to tu nepřežijeNikdo to tu nepřežijeJ. Hopkins

Hodně zajímavý náhled do života The Doors a především Jima Morissona, jehož osobnost byla hodně komplikovaná a jeho snaha vymanit se z pozice rockové legendy dopadla tragicky. Oba autoři logicky věnují nejvíc prostoru právě jemu, protože jeho osobnost je fascinující - na jedné straně citlivý básník fascinovaný smrtí a existencialismem, na druhé straně nezvladatelný a nespolehlivý člověk, který nevěděl, co se sebou a tak pil a pil, až se upil. Je natolik charismatickou postavou, že knihu utáhne celou sám a je trochu škoda, že zbylí členové i hudba samotné kapely zůstávají v pozadí a neznalý člověk se tu vlastně moc nedozví, jak se Doors dali dohromady a v čem změnili rockovou hudbu. Někdy je tu jmen až moc a těm, kteří tak úplně netuší, se v nich těžko orientuje, naštěstí se to ale neděje nějak často. Dojem trochu kazí černobílé fotografie, na nichž často není vůbec nic vidět, takže působí hodně zbytečně. Nikdo to tu nepřežije je hodně zajímavá kniha, která trošku poodhalí, že Morisson byl vlastně nešťastný člověk a ukazuje, že každá doba potřebuje své rebely. K lepší orientaci doporučuji zhlédnout i vynikající Stoneův film. 70%

05.06.2017


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaH. Lee

Výtečná kniha, která je bohužel stále aktuální, možná dokonce, že dnes více než kdy dřív. Tím, co knihu výrazně odlišuje, je to, že je vyprávěna z pohledu osmiletého (ano, na svůj věk inteligentnějšího a trochu přemoudřelého, což čtenář musí přijmout, ale není to problém) děvčátka, tím pádem tedy problémy jako rasismus, pokrytectví, sobectví a přetvářku vnímá čtenář právě optikou jakési naivity a nepochopení, o to je to samozřejmě alarmující. Dětský (a nejen ten) pohled totiž nepochopí, proč na jedné straně můžou lidé odsuzovat Hitlera za holocaust a o chvíli později brutálně atakovat černochy a vylučovat je ze společnosti. Harper Lee opravdu na velmi jednoduchém půdorysu vystavěla nadčasový příběh s hodně silnými postavami (kdo by nechtěl být morálně pevný jako Atikus, případně mít takového člověka za otce a vzor), který navíc geniálně klame tělem, protože onen klíčový soudní spor zdaleka není tím hlavním, co se tu odehrává, ale je pouze jednou z mnoha dějových linií, které do sebe zapadají, takže ti, kteří očekávají "grishamovské" soudní drama, budou zklamáni. Hvězdičku jsem ubral pouze z toho důvodu, že někdy se kniha trošku hůř četla a trochu mě zklamal konec, který trochu vyzněl do ztracena a malinko mi v něm chybělo nějaké vyústění. Jako zabít ptáčka je typickým příkladem knihy, o níž se můžou psát sáhodlouhé studie a každý v ní najde něco jiného, její poselství a výpověď jsou ale jasné. Pocitově silná a působivá kniha, k níž se za čas rád vrátím. 90%

27.05.2017


Tváří v tvářTváří v tvář*. antologie

Hodnocení téhle antologie určitě závisí na tom, jak moc zná čtenář jednotlivé hrdiny. Na ploše povídky totiž není čas se s nimi nějak seznámit, takže spíš slouží jako fanouškovský servis a někdy přivedou postavu do jiného prostředí. Osobně mi celá antologie přišla spíš zajímavá než cokoli jiného. To, jak by podobná setkání měla vypadat, podle mého splnili jen Connelly s Lehanem a Child s Finderem, částečně pak i Deaver a Sanford, kteří ale povídku napsali trochu delší, než by se slušelo. Dále pak zaujmou třeba Přeprogramování, a to hlavně tématem, nápadem a atmosférou, Tichý lov taktéž nápadem a akcí a Zastávka na občerstvení, která jediná zasahuje do osobních životů hrdinů. Jako celek sbírka poměrně funguje ale je jasné, že každému se bude líbit jiná povídka podle toho, co kdo preferuje a jak dobře zná hrdiny, kteří se tu vzájemně potkávají. Jakožto lákadlo na samostatné knihy jednotlivých autorů ale Tváří v tvář funguje výborně. 70%

21.05.2017


Ostrov Dr. MoreauaOstrov Dr. MoreauaH. G. Wells

Ostrov dr. Moreaua je ukázkou druhé tváře H. G. Wellse. Místo naivního sci-fi předkládá místy dost děsivý sci-fi horor, který je realistický, zneklidňující a z dnešního pohledu nadčasový, protože to, co tu spisovatel popisuje jen jako jakousi vizi, se dnes de facto děje, i když ne v takové míře a podobě. Polidštěná zvířata byla fascinující i děsivá zároveň a oceňuji, že Wells pořád nechává vyhrát přírodu, když i veškerou jejich lidskost porazí vrozená divokost a "primitivnost". Ostrov dr. Moreaua je hlavně o izolovaném prostředí zvláštního ostrova a o šílených pokusech titulního doktora, postavy tu ustupují do pozadí a jsou jen zběžně načrtnuté, to ale vlastně nevadí, protože jde především o samotnou atmosféru a temnou vizi možného vývoje. Potěší i relativně malý rozsah, v němž není čas na nějaké nudné popisy, ale jde se rovnou k věci. Občas se to sice trochu táhne a je to trošku těžkopádnější, to ale tolik nevadí. Trochu opomíjená klasika. 75%

12.05.2017


Stroj časuStroj časuH. G. Wells

Dílo je z devatenáctého století a bez problémů čtivé je i dnes, což je asi jeho největší pozitivum. Dobu vzniku ale musí mít čtenář pořád na paměti, protože Stroj času je roztomile naivní sci-fi, v němž se vlastně nic moc neděje a jde spíš o jakousi autorovu vizi a úvahu nad tím, kde skončí lidstvo někdy v roce 800 000 a nutno asi říct, že současný vývoj mu trochu dává za pravdu a je možné, že za tisíc let to tady tak bude vypadat. Vzhledem k tomu, že jde vlastně o novelu, tak tady postavy nemají moc šanci na vývoj, ale jde opravdu jen o popis prostředí, vylíčení několika událostí a celkovou atmosféru, která je hodně zvláštní a jak už jsem psal naivní, což je vlastně dáno i tím, že celý příběh je vlastně vyprávěn nadšeným vynálezcem, čili mu můžeme věřit a nemusíme, ačkoli samotný konec to trošku posouvá do té reálnější roviny, čili že se vše opravdu stalo. Fanoušci sci-fi dílo určitě ocení víc, ale vzhledem ke krátkému rozsahu, čtivému stylu i zajímavým myšlenkám ho dočtou i ti, kteří žánru nijak neholdují. 70%

12.05.2017


Smrt v BenátkáchSmrt v BenátkáchT. Mann

Ačkoli krátká, ne úplně jednoduchá a stravitelná kniha, o níž se jen těžko píše nějaký smysluplný komentář. Mann v ní rezignoval na příběh, ale spolehl se spíš až na básnickou lyriku, kterou popisuje jednak romantickou a uhrančivou krajinu v Benátkách a pak také vnitřní svět starého spisovatele, který se setká s mladým hochem, který mu připomene krásu života, který ho už pomalu opouští, připomene jeho vlastní mladá a idealistická léta a zapálí v něm hodně zvláštní náklonnost a cit. Mann tu používá jen velmi málo přímou řeč, místo které se soustředí na přesné a rozvleklé popisy. Je tu opravdu mnoho zajímavých momentů (počáteční setkání spisovatele se skupinou mladých lidí - možná homosexuálů - kterým se dvoří stárnoucí pán, který hlavnímu hrdinovi přijde v tu chvíli směšný, lyrické a citlivé vykreslení nerovného vztahu starce a mladíka), nad nimiž se můžete zamyslet, protože mají nadčasovou platnost. Potěší i květnatý jazyk plný metafor a symbolů. Navíc je tato novelka hodně krátká, a i přes dlouhá souvětí a jejich náročnou stavbu se dobře čte. Není to dílo, které by strhlo, ale ve čtenáři zanechá takovou zvláštní melancholickou náladu a vlastně ho i donutí trochu více užívat běžného života. Zásadní chyby nevidím, ale na plný počet to také úplně není. 80%

06.05.2017


MarťanMarťanA. Weir

Velmi dobrá kniha, které asi z mého pohledu ublížil všeobecný hype, protože jsem čekal něco výjimečného, ale ono se to nedostavilo. Předně tu na můj vkus bylo až moc odborných pasáží, popisů a takřka výkladů, takže jako člověk, kterému jsou fyzika a chemie naprosto cizí, jsem se v těchto místech trochu nudil a vůbec jsem je nechápal. Naštěstí je ale hlavní hrdina natolik sympatický, i když vlastně dokonalý, protože umí úplně vše, že tyhle části trochu kompenzuje a především je tu taky notně cynický humor, který vše příjemně vyvažuje. Kniha je zkrátka taková pohodovka, která je plná optimismu, vlastně ignoruje jakékoli smutky hlavní postavy, nikdy nepracuje s nějakým strachem o ni a de facto jí ani nedává možnost dělat nějaké chyby a ono to překvapivě funguje a je vlastně úplně jedno, jestli v ní jsou nějaké faktické omyly. Ačkoli se k ní už asi nikdy nevrátím, chápu, proč se stala tak populární a uchvátila tolik lidí. 70%
PS: FIlm je na velmi podobné úrovni, jen v rámci široké přístupnosti tvůrci obrousili hrany a udělali z příběhu možná ještě bezstarostnější záležitost než kniha.

05.05.2017


Mrtvé dušeMrtvé dušeN. V. Gogol

Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%

24.04.2017


Písečný mužPísečný mužL. Kepler

Tentokrát půjdu proti proudu, což se mi nestává často, protože povětšinou se s názorem většiny ztotožňuji, i když to není záměr. V případě Písečného muže tomu tak ale není, a to hned z několika důvodů. Při čtení jsem si totiž připadal, jako bych četl dílo psané podle příručky a vytvořené na poptávku - je potřeba mít charismatického policistu, který kašle na předpisy a má trauma z minulosti, dáme ho tam, je potřeba mít děsivého vraha, který asi vraždí, i když je ve vězení, dáme ho tam, je potřeba vymyslet postavu krásné policistky, která je schopná, dáme ji tam. Stejně tak s přibývajícími stránkami mi kniha připomínala řemeslně zručný, leč klišovitý hollywoodský thriller, v němž hapruje logika a nesmí se nad ním moc přemýšlet. NÁSLEDUJÍ MENŠÍ SPOILERY - Joona Lina okamžitě objeví skrýš vraha v dlouhé řadě domů a je samozřejmě sám, přežije snad všechny útoky a v závěru najde svou přítelkyni v jednom z kontejnerů, aniž by měl jakékoli vodítko, že tam bude - KONEC SPOILERŮ. Oběma manželům nelze upřít to, že umí psát, vymyslet zajímavou zápletku, a především opravdu nebezpečného a charismatického zabijáka, jenže se prostě nedokážu ubránit pocitu, že jedou podle mustru, který naplňují a nenabízejí žádný přesah a vlastně ani důvod, proč se někdy k této knize vrátit. Horší než Paganiniho smlouva to určitě není, ale osobně bych přivítal větší skromnost, komornost a rozhodně ne tak rozmáchlý a zdánlivě efektní konec. 60%

11.04.2017


Právo nálezcePrávo nálezceS. King

Nevím, jak to ten King dělá, ale vždycky mě dostane, i když variuje sám sebe a není originální. Právo nálezce je tak trochu kombinací Misery a Vykoupení z věznice Shawshank, což mu lze vytýkat, stejně jako to, že by se děj vlastně obešel bez tří hrdinů z Pana Mercedese a nepochybuji o tom, že kdyby tenhle román psal King někdy v mladších letech, tyto tři postavy by se tam nevyskytovaly. Ono to ale vlastně nevadí, protože i když je celý závěr trošku akčnější, než je u Kinga zvykem a možná tak trochu nepravděpodobný, pořád skvěle funguje, je výborně napsaný a má spád. To ostatně platí o celé knize (možná až na trochu pomalejší rozjezd). Postava Morrise Bellamyho je naprosto perfektní a dokonale vykreslený "magor", jehož motivaci ale jakožto vášnivý čtenář rozhodně chápu, akorát, že situaci řešil radikálněji a celá pasáž při jeho setkání s majitelem antikvariátu je typicky kingovská a nemá nejmenší chybu. I Pete je výtečně vykreslen a jeho morální dilema je naprosto pochopitelné a podobně je na tom vlastně i jeho sestra. Trojice svérázných detektivů je docela sympatická, jejich špičkování děj příjemně osvěžuje a zejména Bill Hodges je další Kingův zajímavý hrdina. Vysoce oceňuji závěrečnou kapitolou, která je lákadlem na završení trilogie, které by se mohlo vrátit k hororovým kořenům. Rozhodně potěší i to, že celá kniha je protknuta hodně svéráznou láskou k literatuře a literární tvorbě, což všichni oddaní čtenáři jistě chápou. 75%

03.04.2017


FarmaFarmaT. R. Smith

Těžko tady napsat něco výrazně jiného než ostatní, protože komentáře se tu vesměs shodují. Tom Rob Smith se svezl na módní vlně severských thrillerů a pokusil se napsat podobně temný román s tajemstvím, ne zcela normálními hrdiny a šokující pointou. Podařilo se mu to tak nějak napůl a napsal sice čtivý a svižný, ale ve své podstatě rutinní thriller, který překvapí málokoho. První polovina je založena na dost nedůvěryhodné výpovědi matky, které se vzhledem k její evidentní paranoie věří jen těžko, protože vždy, když to začne být trochu důvěryhodné, tak se vše shodí důrazem na banální detail, který čtenáře jen přesvědčí o tom, že musí vše brát s velkou rezervou. Druhá polovina je pak založena na odhalování pravdy, které proběhne na můj vkus trochu moc rychle a zejména setkání klíčových lidí je dost za vlasy přitažené a trochu nepravděpodobné. Pointa není až tak šokující, jak jsem si myslel a ani není napsána tak, aby se čtenářem trošku víc emočně pohnula. Škoda, že závěr (stejně jako ono "čerstvé tajemství hlavního hrdiny", které není absolutně využito) vyšumí do ztracena a není trochu rozveden. Proč tedy čtyři hvězdy? Protože kniha je čtivá, má svěží tempo a ať chceme, nebo ne, zajímá nás její rozuzlení a pořád jde o slušnou žánrovku, ke které se ale čtenář vrátí jen málokdy. Vesměs taková relativně slušná oddechovka. 70%

24.03.2017


LolitaLolitaV. Nabokov

Hodně už tu toho bylo napsáno, takže rozhodně nepřinesu nic nového, každopádně měl-li bych to shrnout, tak Lolita je kvalitní kniha, k níž se ale nebudu vracet. Především mi tu vadí odtažitost, kterou dílo má, kterou symbolizuje spousta odkazů a francouzských slovíček, jejichž význam musíte hledat ve vysvětlivkách a stejně většinou moc netušíte, o co jde. Taktéž hlavní postava je strašlivě nesympatická, protože přehnaně sebevědomá, narcistní a i když ví, že je natolik destruktivní a nebezpečná okolí, nic moc s tím nedělá. Samotná Lolita pak nadčasově symbolizuje prvoplánovou krásku, která spoléhá na svůj vzhled, s muži si pohrává a nemá v sobě moc citu. Poslední velká výtka směřuje k nevyrovnanému tempu, protože zatímco první polovina je čtivá a svižná, druhá je roztáhlá, pomalá a trochu víc zahleděná sama do sebe. Na druhou stranu ale musím pochválit perfektní jazykové podání, které vyniká i v překladu, opravdu zajímavý a netradiční námět, decentní erotické scény, které nejsou nijak explicitní, ale spíš dotváří zvláštní atmosféru celého příběhu a taktéž přítomnost mnohdy ironického humoru, který knihu potřebně odlehčuje. Celkově vzato tak jde o kvalitní dílo, které čtenáři nejde moc naproti a chvílemi působí zahleděně samo do sebe a je zbytečně natahované a složité. 70%

20.03.2017


1 2 3 4 5 6 >