Jméno růže

V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo. Františ... celý text

V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo.
Františkán Vilém z Baskervillu přijel do opatství v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku, aby zde připravil půdu pro jednání Františkánů (minoritů, zastánců chudoby církve) s delegací avignonského papeže Jana XXII. Vilém byl po příjezdu opatem informován o záhadné smrti iluminátora Adelma z Otranta a byl, jakožto bývalý inkvizitor požádán o její objasnění. Adelmova smrt však nebyla jediná, která se měla ve zdech opatství odehrát. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/60_/607/jmeno-ruze-607.jpg 4.52179
Originální název:

Il nome della rosa (1980)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Josef Šimon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (241)

Přidat komentář
PeťkaW.
dnes

Další kniha, která patří do škatulky toho, že vás buď chytí nebo při jejím čtení budete trpět. Bohužel jsem spadala do té druhé kategorie. Nebyla jsem schopná se začíst, nebavil mě jazyk, prostředí, postavy... Po veškeré školní masáži a vychvalování jsem čekala něco víc. Oceňuju literární hodnotu a rozhodně netvrdím, že je to špatná kniha - jenom není pro mě.

adelinka
01. srpna

Kniha bola skvelá. Až toľko informácii, že som sa občas zamotávala, alebo strácala.....určite po nejakej dobe, budem znovu čítať. Čo mne vadilo bolo, že som videla skôr film....u mňa zlá postupnosť....

woodward
31. července

Je to už cca 30 let co jsem viděl film, aniž bych předtím přečetl román, a nejspíš proto se mi dlouho nechtělo pustit se do čtení, což byla ode mě zpozdilost, jelikož samozřejmě jako vždycky, kde Hollywood šlápne do literatury, tam sto let tráva neroste.
Uchvátila mě zejména autorova skoro nadpřirozená schopnost "zanořit se" do způsobu myšlení více či méně vzdělaných i úplně nevzdělaných mnichů ve 14. století. Složité konstrukce úvah a teologických disputací, důsledně udržovaných v mantinelech doby, kdy ještě nebyl knihtisk, ani Amerika, ani námořní cesta do Indie; to se do filmu nacpat nedá; a filmoví tvůrci o to stejně nestojí.
Historický román by měl čtenáři kromě vlastního příběhu dát i možnost nahlédnout do časů, o nichž se v něm vypráví. V románu Jméno růže však to nahlédnutí zahrnuje víc než jen výčet dobových reálií (světskou a církevní politiku, materiální zázemí, uspořádání společnosti atd.) Umberto Eco nás seznamuje s myšlenkami a názory svých hrdinů takovým způsobem, jako by s nimi při jejich hovorech sedal u jednoho stolu a dělal si poznámky. Je z toho patrná nejenom hluboká znalost, ale především autorův zájem. Ví o čem píše, protože je historik, a protože ho doopravdy zajímá, o čem ti lidé přemýšleli, co si přesně mysleli a proč. Film je středověkej krvák. Román je filosofickou sondou do myšlení duchovních i laiků v době, kdy ještě křesťanský svět nepřesahoval hranice Evropy a církev katolická (tedy všeobecná) byla jedinou duchovní autoritou západního křesťanstva.

sydney
27. července

Dávám jen tři *, protože knížka podle mě nebyla až tak dobrá jako ohlasy na ní. Nudili mě předlouhé popisy, které se v knížce vyskytovaly v hojném počtu. Samotný příběh byl ovšem velmi zajímavý stejně jako dvě hlavní postavy v něm.

Peťulka3
25. července

Asi jsem měla velký oči z těch všech pozitivních ohlasů a z toho jak všichni říkají jak je to super knížka. Ano,je to zajímavé,hezky napsané, ale asi jsem od toho čekala trošku více. Celkem mi trvalo než jsem se do toho začetla.

Jacck
24. července

Je to už dlouho, co jsem to četl a pamatuju si jen, že to bylo dobré :-) V živější paměti mám film Jméno růže se S. Connerym. To však byla spíš mysteriozní kriminálka ve středověku. Kniha je mnohem víc vrstevnatá, filosofická.

galadrielin
14. července

Hodnotím s velkým časovým odstupem, ale můj názor se od dočtení v podstatě nezměnil. Jméno růže je geniálním dílem, z knihy doslova sálá autorova moudrost, cit pro vyprávění příběhu. Přesto po této knize v nejbližších letech znovu nesáhnu. Spoustě ostatních knih něco chybí, Jméno růže pro mě osobně naopak obsahuje nějakou složku (nedokážu ji s určitostí identifikovat), která je tam prostě navíc, která mi je z duše protivná.

Mistr119
07. července

Nečekal jsem, že mě povinná literatura takhle chytne, ale Jméno růže patří k mým nejoblíbenějším knihám... O_O :))

Kerberos
29. června

Srdeční záležitost promě jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla,film taky skvělý,naprosto srovnatelný sknihou.

85098211
25. června

Nejprve jsem zhlédla film, teprve potom se mi dostala do rukou kniha. Ta jednoznačně boduje, je (jak to bývá obvyklé) mnohem podrobnější a napsaná takovým způsobem, že se jen těžko odkládá. A úplně nakonec jsem poslouchala dramatizaci. Upřímně řečeno jsou všechna zpracování výborná. A definitivně se jedná o nejlepší autorovu knihu...

Netopyr07
22. června

Jméno růže jsem četla neskutečně dlouho. Bylo mi mnohokrát doporučeno jako kniha, která se odehrává celá v knihovně. Do čtení jsem se ale musela nutit, ovšem ne proto, že by kniha nebyla doslova úchvatná, např. co se týče jazyka, ale proto, že mi hodně připomínala knihy, které jsem byla nucena číst při studiu filosofické fakulty. Nejedná se de facto o "typickou" beletrii. Je zde náboženská filosofie, církevní dějiny, učení o heretismu, tomismus a samotná teologie a přitom všechno předložené jako "historická detektivka". Smekám před Umbertem Eco.

majxik
23. dubna

Hezká knížka s poutavým dějem, ale je psaná poměrně složitě, takže se čte zároveň dobře i špatne.

MorriconeTheGod
17. dubna

Eco byl velmi široce i hluboce vzdělaný jedinec - bohužel, ve svých knihách to nezapomíná dávat dost okázale najevo, což je mi minimálně u románů poněkud nepříjemné (hlavně ty věčné latinské citáty byly fakt muka). Víc se mi to líbilo jako očesaná audiokniha.

8130
11. dubna

Od chvíle,co jsem četla,si neolizuji prsty při obracení stránek :-D

Luvák
10. dubna

Labyrinth mundi. Kniha ve které se snadno zabloudí a mnozí se ani do labyrintu nedostanou. Detektivní příběh, kde detektiv nic nevyřeší a s pachatelem prohraje. Historický román o olověných letech. Filosofický román o vztahu textu a čtenáře. Pan Eco si tímto vybudoval pomník trvanlivější než logika. Právem jeden z nejlepších románů dvacátého století.

memory
27. března

Jejda to byla nuda. Na jednu stranu chápu popularitu díla, je opravdu výjimečné, nicméně to rozhodně není kniha k odpočinku a vyžaduje tolik soustředění a duševního úsilí, že jsem se jí prokousávala téměř půl roku. Vilém je výjimečná postava, moudrá a laskavá. Prostředí kláštera je ale jako cizí svět, v náboženství a filosofii se zde nimrá až do nejnudnějších detailů.

mrkvivit
14. března

Jméno růže je takové celoživotní dobrodružství. Před lety jsem ztroskotal na "první stovce (stránek)", teď se mi konečně podařilo aspoň částečně do díla proniknout. Věřím, že až si román přečtu příště, zase budu o něco chytřejší.
Tahle arcikniha má tolik vrstev a je napěchovaná takovým množstvím mikrodetailů (jejichž shromažďováním a tříděním Eco strávil neskutečné množství času), až se sama stává labyrintem a od čtenáře vyžaduje skutečné soustředění a oddání se. Pro průměrného čtenáře, jako jsem já je pochopitelně nemožné všechno vstřebat naráz. I přesto se dá kniha přečít s požitkem a napětím.
Rozhodně doporučuju přečíst rozsáhlý autorův komentář, kde zevrubně popisuje genezi románu, aniž by ale podával (bohužel nebo bohudík?) návod jak knihu číst. Určitě ale pomůže leccos pochopit.
Film mám hodně rád (pro mě Vilém = Connery), ale je jasné, že už ze své podstaty nemůže v žádném případě knihu vystihnout jako celek. Je to prostě "jen" dobře natočená středověká detektivka.

mistrikova
09. března

Než jsem se odhodlala napsat komentář k tomuto světově proslulému dílu, musela jsem ve svých myšlenkách nechat doznívat tento poutavý historický detektivní příběh. Po přečtení komentářů pode mnou, mám pocit, že vše o této knize bylo řečeno...pro mě tato kniha má dvě roviny: četla jsem ji ve slovenštině. Což je mi po češtině nejbližší jazyk. A v rámci svého tréninku, abych slovenský jazyk nezapomněla, jsem se pustila do čtení. O to těžší bylo čtení, protože text byl psán poněkud archaicky a komplikovaně, asi přesně tak by psal skutečně mnich žijící ve středověku. Druhou rovinou je filozofický rozměr, zamyšlení se nad člověkem samým, jeho nicotností, taková sonda do duše člověka "temného" středověku. Demagogie, zakázané knihy, smilstvo mezi mnichy, inkvizice atd....to vše tam čtenář najde. Viliam je postavou, která zastřešuje zdravou logiku a pokrokového člověka v pravém smyslu slova. Prostě mistr Eco psát uměl geniálně a věřím, že jeho knihy budou číst i další generace čtenářů.

Hana62
16. února

Naprosto úžasná kniha, přečetla jsem ji podruhé a znovu žasnu nad literární genialitou autora. Není to jednoduché čtení, ale rozhodně patří do knihovny. Filmové zpracování není špatné, ale pro pochopení pohnutek, je kniha nezastupitelná.

Eicherik
14. února

Geniální kniha. Neskutečně dobře namíchaný elixír, který v sobě ukrývá klášter "na konci světa" v kterém se nalézá knihovna uspořádaná jako bludiště, nikoliv jako labyrint, to se občas plete. Kniha má atmosféru a dobrý příběh. Lepší knihu už asi nepotkám.

Elzina
14. února

Naprosto příšerné a nečitelné. Přiznám se, že neskutečně nudné a zdlouhavé pasáže skládající se z filozofických výlevů, z nichž se skládá v podstatě celá kniha, jsem přeskákala, a přečetla až poslední scénu. Tato poslední kapitola byla čtivá, ale rovněž neuvěřitelně dlouhá. Snesu hodně, ale toto bylo i na mě moc. Až si kladu otázku, jestli jsem nečetla jiné Jméno růže od jiného Umberta Eca než zde přítomní... :-)

intelektuálka
12. února

To opravdu není povrchní čtení. Přesto jsem přečetla a celkový dojem zajímavé.

JeremiasV
04. února

Geniální kniha. Skutečně jsem unešen mnohostí témat, celkovou uzavřeností formy atd. Vřele doporučuji každému, kdo rád přemýšlí a i tomu, kdo si rád jen tak užije nějaké dobrodružství.

zu_zuzulka
31. ledna

Milujem túto knihu. čítala som ju niekoľkokrát a vždy ma baví ako prvýkrát :) aj filmové spracovanie je úžasné a Viliam už bude pre mňa vždy Sean Connery

Selinute
17. ledna

Už dlouho jsem přemýšlela, že si tuto výjimečnou knihu znovu přečtu.
Napodruhé už ani nebylo tak těžké se do knihy začíst, přesto i nyní jsem měla problém některé teologické rozpravy chápat. Knihu plnou symboliky jsem si tentokrát opravdu užívala. Postava charismatického Viléma z Baskervillu si okamžitě získala mé sympatie pro svou moudrost a pokrokové názory, stejně jako postava mladého novice Adsona z Melku pro svou mladickou zvídavost. Bavily mě jejich mnohdy i zábavné dialogy, nad kterými jsem se musela i pousmát. Jako milovníka historických detektivek mě ale nejvíce fascinoval důmyslný systém labyrintu (bludiště) zakázané knihovny. Knihovny, kde tajemství tisíce vzácných svazků zůstávají před zraky dychtivých čtenářů skryta. Místa hájeného mnoha důmyslnými vynálezy a zvrácenou myslí jedince, který tuto obranu ovládá. Apokalyptický závěr z tohoto díla činí nezapomenutelný a strhující román syrového středověku. Tato kniha rozhodně není pro každého, ale ten, kdo si ji zamiluje, se k ní časem zcela jistě vrátí, stejně jako já...

petr5364
10. ledna

Literární skvost. Přes to jak Eco dokáže psát nesrozumitelné a těžko uchopitelné knihy, tak toto byl jeho popkulturní masterpiece. Je to stravitelné, ale zároveň "ecovsky" vrstevnaté, popisné a uchvacující.

Welinie
10. ledna

Krimi román mezi mnichy. I když je v knize mnoho latinských výrazů ani to nebylo překážkou. Děj jsem si náramně užila, ale radím - nekoukat na film.

marvan00
09. ledna

Jméno růže je přesně ten typ románu, který klame tělem v tom smyslu, že navzdory svému rozsahu, ho přečtete jedním dechem. Je to, ostatně stejně jako Ecovy další romány, takový čtenářský mokrý sen, autor se zastaví na těch správných místech, neváhá například popisovat na několika dlouhých stranách zdobení vikýřů v kostele, způsobem, kdy se čtenáři tají dech, zahlcuje ho spoustou fantastických detailů a souvislostí, které ani trochu nenudí. Ecův způsob psaní je intelektuální obžerství svého druhu.

makushenka
04. ledna

Neskutečně složité, vymazlené literární dílo. Mě osobně chytl při čtení pocit zoufalství, protože jsem si uvědomila, kolik toho nevím a kolik aluzí nikdy nebudu schopná rozluštit, jelikož nemám tak široké rozhledy.

kara
26.11.2016

Skvělá!