Jméno růže
kniha od: Umberto Eco
KoupitKoupit eknihuAudiokniha
V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo. Františkán Vilém z Baskervillu přijel do opatství v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku, aby zde připravil půdu pro jednání Františkánů (minoritů, zastánců chudoby církve) s delegací avignonského papeže Jana XXII. Vilém byl po příjezdu opatem informován o záhadné smrti iluminátora Adelma z Otranta a byl, jakožto bývalý inkvizitor požádán o její objasnění. Adelmova smrt však nebyla jediná, která se měla ve zdech opatství odehrát....celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/607/jmeno-ruze-607.jpg 4.53084Žánr | Literatura světová, Historické romány |
Vydáno | 2007, Český klub |
Orig. název | Il nome della rosa, 1980 |
více informací... |
Komentáře (396)
Kniha Jméno růže


Unikátní zasazení a styl vyprávění. Díky jednotě času a místa, mám opravdu pocit jako bych prožil týden v benediktínském klášteře. Skvělé dialogy středověké filozofie a myšlení.


Mimořádná kniha, která nabízí hned několik rovin. Věřím, že si v ní každý najde to své, ať už je to historická či filozofická stránka nebo snad detektivní příběh. Náročnější pasáže se střídají s těmi odlehčenějšími akorát tak, aby se čtení člověku neomrzelo. Eco poskládal příběh geniálně, dokonalé svědectví doby a přitom úžasně napínavé, klobouk dolů :-).


Nezapomenutelná kniha, nejen vzhledem k tomu, že jsem si ji vytáhla u maturity. :) Fakt se nedá nedoporučit!


Během první třetiny jsem si říkal, že čtu o něco více filozofického Dana Browna, ale rychle jsem pochopil, že takové přirovnání je naprosto zcestné. Umberto Eco píše vlastním stylem a já jsem rád, že jsem do strany 200 takřka zapomněl na detektivní zápletku - která nakonec není tolik důležitá - a spíš se věnoval příběhům hlavních hrdinů a více mě zajímalo "jak" a "proč" než "kdo" a "kdy". Pokud se ale zastavím u detektivní zápletky, pak i její rozuzlení je vlastně dost jedinečné.
Kniha je jasným příkladem postmoderního románu, proto je pro Jméno růže typická spousta vrstev a záleží na čtenáři, které z nich dá přednost. (Proto si dovedu představit, že bych se ke knize někdy vrátil a stejně v ní našel něco nového - to se mi například u žádné typické detektivky nestalo.)
Ale nebudu lhát: ne vždycky jsem se při čtení bavil, byly chvíle, kdy mě unavovaly filozofické popisy a řešení náboženských sporů, ale pak vždycky přišlo něco, co přitáhlo zpátky moji pozornost a zase mě vtáhlo dovnitř (jako například milostná linka). Opravdu moc se mi líbil konec, i ta symbolika, příběh skončil v takové síle, jako začal, a to hodnotím asi nejkladněji. Jestli mám s něčím u beletrie problém, je mnohdy nedotažený a nepromyšlený konec, který mi akorát zprotiví celkový dojem z knihy. Jsem rád, že Jméno růže není tím případem.

Jméno růže je možné číst mnoha způsoby a na každého čtenáře bude jistě působit různě. Ze začátku mi filosofické a teologické úvahy nevadily, s postupujícím časem mi však přišlo, že jich je sem tam přespříliš nebo jsou extrémně dlouhé. Kniha jako taková mě ve výsledku tolik neoslovila. Její myšlenka je hodně obecná a opírá se o myšlenky církve, které mi nejsou nijak blízké. Přesto zajímavé čtení.


To byl teda náklad..., ale jsem velmi ráda, že jsem román i autorovy komentáře přečetla (zpracovala). Už teď si myslím, že Eco se musí stále smát nad tím, jak dokázal čtenáře mást a dávat jim tolik nestravitelného materiálu.


„Nikdo nás nenutí k tomu, abychom věděli, Adsone. Vědět se prostě musí, i za cenu, že všechno pochopíme špatně.“
Jméno růže není detektivka, historický román, horor ani teologicko-filozofické pojednání, a přesto je, zároveň, vlastně všechno tohle najednou. Často tu v recenzích čtu, že někteří čtenáři přeskakují dlouhé pasáže s teologickými rozpravami nebo filozofickými úvahami, a přijde mi to škoda. Hlavně pro ně samotné – jako by se dívali na film, a vypnuli si u něj zvuk.
„Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.“
Doporučujeme




Štítky
postmoderna kláštery středověk knihovny teologie zfilmováno Itálie inkvizice italská literatura mnichové, mniši
Autor a jeho další knihy
- O televizi 2020
- Jméno růže 2005
- Pražský hřbitov 2011
- Foucaultovo kyvadlo 2001
- Nulté číslo 2015
- Baudolino 2001
Podobné knihy
- Sedmá funkce jazyka 2017
- Návrat slov 2016
- Vlčí proces 2018
Kniha Jméno růže je v
Právě čtených | 100x |
Přečtených | 4842x |
Čtenářské výzvě | 455x |
Doporučených | 454x |
Knihotéce | 1425x |
Chystám se číst | 1272x |
Chci si koupit | 186x |
dalších seznamech | 41x |