Spalovač mrtvol

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/353/spalovac-mrtvol-353.jpg 4.22398
Žánr:
Horory, Novely, Literatura česká
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (263)

Přidat komentář
gargamelka
včera

Brilantní dílo, které má přesah do součastnosti.

OSTROVID
02. srpna

Dobrý příběh, dobře napsané, jen ta nálepka "psychologický horor" mi k tomu nějak nesedí. Kniha hodná zamyšlení nad tím, co jsme mi lidi vlastně zač. Psycho to bylo určitě, ale horor tedy dle mého ne. Ale záleží samozřejmě na úhlu pohledu jednotlivého čtenáře.

verense
30. července

Zapomeňte na to, že tuhle knihu přečtete během letního odpoledne někde u vody... V dnešní uspěchané době je poklidný styl vyprávění až iritující, zejména opakující se věty a slova, ale bylo by chybou snažit se děj jakkoli přeskakovat. Pro mne byla postava Karla Kopfringla znepokojivá hned od začátku, tihle přehnaně spořádaní lidé jsou většinou schopni toho nejhoršího, obzvlášť, když se objeví zdatný manipulátor. Kniha je poplatná i dnešní době, ukazuje, jak je snadné pokřivit člověka promyšlenou propagandou. Jen ten konec mi nějak neseděl, spíše by se mi líbily nějaké ty "boží mlýny", ale kdo ví, kam nakonec ten sanitní vlak dojel...

jelad
28. července

Karel Kopfrkingl –hybatelná postavička pražského krematoria deformuje své buddhistické idee do jednosměrného bodu „vysvobození smrtí“, a to na pozadí fašismem znetvořených třicátých let. Učení transformované do obhajoby smrti přichází ze spalovačových rukou – v „zájmu“ vyššího dobra – antisemitismu.
"Dáš si rakvičku, nebo věneček" – věta, kterou Kopfrkingl pohřbil syna, snad ve své smrti mlčky děkujícího otci „čeho všeho ho na tomto světě ušetřil“, na filmovém plátně pronesena ústy v té roli až úchvatně odporného Rudolfa Hrušinského staršího, jaksi „samozřejmě klidně“ demonstruje bezedné morální prázdno člověka vraždícího vlastní děti a ženu – Lakmé, Nadoblačnou, Nebeskou.

Fuksův Spalovač - krása ve smrti.

RudýOnkel
23. července

Děj knihy se mi strašně vlekl, konečný akt byl natolik rychlý, že jsem ho vlastně nějak přehlédl a jednou rukou už sahal na knihu další. Pohled na svět z očí tohoto pana Kopfrkingla a sdílet jeho myšlenkové posuny nás mají nejspíš naučit, jak je snadné lidi obalamutit. A monolog hlavního hrdiny mi začínal lézt krkem, stejně jako jeho výrazy, které mi někdy nedávaly smysl, ale toť můj pohled. Jinak doporučuji.

Příběh 9/10

Romance 2/10
Akce 5/10
Humor 3/10
Napětí 7/10

slapyd
12. července

Kniha vás zprvu unáší na vlně poklidného života mírumilovného člověka a jeho rodiny. Se stejným klidem budete sledovat smrt, jako vysvobození od utrpení bytostí trpících na tomto světě.
Děj vás zprvu ukolébává, v tomto tempu pokračuje celá kniha a jediné co nárůstá je vaše zděšení a hrůza. L. Fuks zvolil vynikající postup, kde neděsí čtenáře zběsilou akcí, ale oním klidným, až uspávacím vývojem situace.

Katranis
03. července

Svědomí je černé v černých chvílích.

jprst
29. června

I kdyby L. Fuks napsal jen toto dílo, tak mu špičkové postavení mezi našimi autory nemůže nikdo upřít.

Bonnet
26. června

Geniální, geniální, geniální! Mnozí autoři se (hlavně dnes) snaží diváka poděsit co nejděsivějšími zvěrstvy druhé světové války, zatímco pan Fuks veškerou děsivou esenci vměstnal do kratičké novelky o postupném „rozkladu“ obyčejného občana. A překvapivě nepokulhává ani filmové zpracování.

Tucaka
26. června

Tak tuhle knihu napsal psychicky narušený spisovatel, jinak si to neumím vysvětlit :D.
Měla jsem spočítat slova, kolikrát napsal: růžolící dívka v červených šatech, muž s tvrdým bílým límečkem a červenou kravatou a počet, kolikrát se zblázní žena s perlovým náhrdelníkem a perem ve vlasech.
Zakončení knihy jsem absolutně nepochopila, stejně jako nechápu, proč je kniha v kánonu pro maturitu z českého jazyka.

Romarin
23. června

Geniální dílo!

Sofós
13. června

Zvláštní styl, kterým autor psal, mi zpočátku moc neseděl. Nejdříve byl děj "neškodný" - průměrný muž pracující v krematoriu vede průměrný život. Stačilo ale, aby na něm "zapracoval" jeho přítel, člen fašistické NSDAP a z tohoto obyčejného muže se stal udavač a vrah. A navíc byl přesvědčen, že dělá záslužnou práci pro lepší zítřky. Děsivý příběh, který mnou doslova otřásl. Tato kniha patří k těm nejlepším, co jsem četla.

sarka45
09. června

Kniha mě velice zasáhla. Je mrazivá tím, jak je pravdivá Ukazuje, jak je hloupý člověk manipulovatelný a kam vede setkání takového člověka s šikovným řečníkem a demagogem. Prázdnou nádobu naplníte, čím chcete. Příběh sice vypadá nepravděpodobně, ale kolik podobných lidí žilo za druhé světové války? Kdyby takoví lidé nebyli, Hitler by nikdy neměl šanci. Tento příběh je naprosto nadčasový. Tím je tak děsivý.

DeniseMarini
07. června

Knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě, naprosto mě nadchla! Jedna z nejlepších českých knih, co jsem kdy četla.

violet.verka
06. června

Pan Kopfrkingl , byl dle mého názoru psychopat, který neměl o citu jako takovém vůbec ponětí. Žil naučený život, tak jak si myslel že se život žít má. Na venek milý hodný člověk. Uvnitř prázdná schránka. Proto pro něj nebylo těžké zabít svou rodinu. Jelikož v jeho druhu myšlení jim dělal vlastně službu. Bez citu,pocitu, bez výčitek....posléze se u něj rozvine paranoia....knížka mě pohltila.

Vincenzoci
04. června

Před pár lety jsem knihu četl jako povinnou četbu k maturitě, nyní jsem se k ní vrátil. Mám z toho pořád stejné pocity - spalovač mrtvol je člověk se zásadami (na prvním místě rodina, nepije, nekouří, neuznává rozvody, je mu líto jiných lidí s nějakým nešťastným osudem a jiné), leč má mírně morbidní a depresivní pohnutky mysli. Je tam vidět profesní deformace, ale pořád se drží svých zásad. Pak se celá situace mění, zejména politická, ale i on sám. Na knize mi vadily 2 věci - že neustále opakuje jisté věci dokola (koho spaloval, co mu hráli, ...) a že všem vykládá vše o jiných lidech. Možná to tak bylo zvykem, ale nevím, jak by se tvářil kamarád, který přijede jednou za dlouhý čas na návštěvu a já mu vyprávěl životní osud prodavaček v pekárně, řidiče autobusu atd. Nicméně knihu doporučuji, film je taky dost dobrý, ponurý a pan Hrušínský tam byl naprosto úžasný!

mirektrubak
01. června

Rád bych měl nějakou kouzelnou pilulku, po jejímž spolknutí bych zapomněl na Herzův film a mohl číst Spalovače mrtvol s čistou hlavou - jako bych o příběhu a jeho postavách nikdy předtím neslyšel.
Jaké by to asi bylo? Jak bych si Karla představoval, kdybych neměl v hlavě obraz Rudolfa Hrušinského? A v jaké fázi čtení bych si uvědomil, že Karl není jen upovídaný podivín, ale bezpáteřní zrůda?

Číst Spalovače mrtvol je jako pohybovat se v nějaké zakleté krajině - pokaždé když jsem se dostal do nové situace, zjistil jsem, že je to vlastně variace na již přečtené - nemohl jsem si nevzpomenout na poslední díl původního seriálu Twin Peaks, kde agent Cooper vstupoval do dalších a dalších dveří - aby v každých nalezl stále stejnou (jen jinak naaranžovanou) místnost.

U Spalovač cítíme, že vše má svůj význam: slova psaná tučně, slova psaná kurzívou, příjmení lidí ... ale já musím upřímně přiznat, že jsem ty významy často nerozklíčoval. Ale i tak jsem si tuhle novelu vychutnal - tu všudypřítomnou znejisťující atmosféru, ten pozvolný (nenápadný, ale nezvratný) rozpad osobnosti člověka. Člověka, který nemá dost vlastní integrity a tak se do něj otiskují silnější osobnosti z jeho okolí. No a když pak narazí na osobu velmi silnou a velmi zlou, tak se dostane na šikmou plochu, ze které vede cesta rovnou do pekla.

Margie94
01. června

Děsivá a mrazivá četba, při které místy ani nedýcháte...jedna z mých nejoblíbenějších českých knih.

Danae001
01. června

Mistrovsky psané dílo......téměř hororový román o zlu skrytém pod maskou dobrotivosti...ukázka, čeho je schopen člověk podlehne-li hrůzně pokřivené ideologii a pocitu velikášství.....kniha je groteskní, zároveň morbidní, děsivá, když ji přečtete, nezapomenete....

xxtom
28. května

Kniha mě moc bavila a napasná je hezky, styl vyprávění se mi moc líbí. Dějové zvraty jsou opravdu nečekané. Některé pasáže jsem si musel přečíst víckrát, protože se mi ani nechtělo věřit.

Rawen616
23. května

Na začátku neškodný podivín, na konci někdo, kdo nemá problém vyvraždit svojí rodinu a s nimi klidně i celé národy. Je zajímavé porovnat knižní a filmovou verzi. Myslel jsem si, že se moc neliší ale zatímco z Hrušínského jde strach už od začátku, tak knižní Kopfrkingl je skoro až do konce jenom takový ňouma a až pak to "rozjede". Doporučuji obojí.

Ortie
12. dubna

Na začátku mi pan Kopfrkingl připadal jako takový roztomilý, naivní človíček, který by nikomu nezkřivil ani vlásek... Který nade vše miloval svou rodinu, práci, který měl rád zvířata. Hrozně se mi líbilo, jak oslovoval svou manželku a děti... Nebeská, něžná, čarokrásná... Myslím, že ani jedno z těchto slov, ale nakonec nevyjadřovalo děj této knihy...
Jenže byl tak lehce ovlivnitelný... Stále opakoval, to co někde slyšel, to co si někde přečetl, jako by pořádně neměl svou vlastní hlavu... Proto mi připadaly neustále se opakující informace v knížce docela dosti vhodné...
Později snad již dočista zešílel a myslel si až do poslední chvíle, že někomu pomáhá, že někoho zbavuje utrpení, že spasil svět...
V některých částech knihy mi běhal mráz po zádech a asi nejznatelnější to bylo v tomto momentu: Pohladil jí lýtko a s něžným úsměvem pronesl: Co kdybych tě, drahá, pověsil? Usmála se na něho dolů...
Ale stejně bych tuto knihu nepovažovala vůbec za hororovou... Připadá mi to spíše jako smutný příběh o psychicky narušeném muži, který neunesl tlak z venčí, nechal se ovlivnit a jeho šílenství naplno promluvilo...

kikidok
09. dubna

Kniha naprosto splnila svůj účel - jsem v rozpacích a sama nevím, jak se zachovat v hodnocení. Kniha je... jiná. Pan Kopfrkingl působí od začátku jako hodný člověk, který se snaží pomáhat lidem - živým i mrtvým. Je vlídný, hodný a vyrovnaný. Pokud ale čteme mezi řádky, vidíme nemocného člověka. Nehledě na přesné vystižení té doby nejenom. Jak se člověk snadno nechá ovlivnit, přitom mu to přijde jako jeho rozhodnutí. Kniha je psána nenuceným způsobem, přesto kdybych nevěděla co se stane, asi bych ji nedočetla. Příběh je naprosto úžasný, když se nad ním po dočtení zamyslíte, to je na něm tak geniální, ale samotná činnost čtení bohužel není tak zajímavá. Aby si knížka udržela moji pozornost jsem si ji během čtení pouštěla jako audioknihu.

katushah
04. dubna

Je to geniálně vymyšlené a mistrovsky napsané. Ráda se k ní vracím.

opic 12
28. března

Mistrovství psaného slova i zároven Fuksík v nejlepší formě.
Mluví sama,je to přeci ta známá,slavná ... Už téměř není co dodat ? A přeci ...
A přeci pro mnohé se muže stát nespravedlivě jenom jakýmsi hororem. Zdánlivě pomatenou fikcí,to snad určitě není. Škatulkovat je tak snadné. O čem tedy sakra tedy je ? Popis nálad,atmosféry doby před i během protektorátu ? Nebo spíše studií šílenství či zla jako takového podprahově číhajícího,nenápadně pobublávajícího pod povrchem ? Malost nás človíčku,přerostlá v jakousi pseudovíru až v pozdější fanatismus ? Přemýtání o smrti jako takové ? Tak by se dalo pokračovat,pro každého se něco najde,text je doslova nabušený.
Ta mnohoznačnost je fascinující,tak utlá knížečka,ale tučná obsahem i svojím silným významem. To opakování vět,ta Fuksovka pořád v jeho dílech dokola,cožpak každý den není právě tak stejně a dokola stejný se stejnými otravnými frázemi,pořád a pořád v hlavě i v ustech těch stejných prázdných ... to je šílenství rozkočhlav k zbláznění.
Na několika místech příběh spojuje komická dvojice muže s ženou. Vždy se objeví a vzápětí v mžiku mizí ze scény,ale jsou neméně zajímavými,nesmazatelně se vám vryjí do paměti,svým zpusobem možná dost zásadní. Je v tom taková opravdovost. Jen si vzpomente,určitě jste podobné potkali třeba v zoo nebo kdekoli třeba v obchodě.
A právě s touto knihou napadají člověka jemné nebeské myšlenky. Jak vlastně vzniká příběh a poté samotná kniha? Nápad či snad zkušenosti ze vzpomínek ve spisovatelově samotném životě jako velká inspirace. Každopádně od všeho trochu dává tak nahlédnout do samotného nitra svého i jeho viděním okolního světa. A právě u Ladislava Fukse to plátí mnohonásobně s jeho strachy i uniky viděnými v snové divnotě i v samotných ironických refrénech pro něj tak typických.
Není už bohužel tak jako jednou každý mezi námi a přesto stále. Rozumíme i snažíme se naslouchat i pochopit jak to vlastně ten Pan člověk-spisovatel,co tím chtěl poodhalit i zároven zdělit,záměrně zahalovat v oparu mnoha významu. To je to mistrovství,to je to psaní což lze obdivovat,to je Láda a jeho Spalovač mrtvol.

Terezita
20. března

Kniha čtenáře opravdu osloví, vtáhne, nepustí. Musím říct, že jsem ji četla poměrně dlouho, ovšem ne z důvodu, že by nebavila. Člověk se snaží chápat myšlení pana K., myšlení jeho známých i rodiny a hodně se mi líbí, jak mistrně ukazuje myšlení společnosti, do které se (bohužel) dostal. Bravurní knížka, jsem ráda, že nechybí v mé knihovně.

Sorrow
19. března

Mistrné psychologické dílo s nápaditými postavami a nejhutnější atmosférou, s jakou jsem se na české scéně kdy setkala. Doporučuji audio v podání Miroslava Táborského, který se na Karla Kopfrkingla skvěle hodí.

Továrna
14. března

Od začátku do konce, od prvního do posledního písmene, je tato kniha výjimečná. Groteskní styl s karikaturními postavami v temném příběhu a skoro až hororové atmosféře, která se jak hnusná a smradlavá mlha prodírá pomaloučku škvírami do vaší mysli. Nejdříve se usmíváte nad roztomilostí pana Kopfrkingla, později vám začne být podezřelý až nakonec uznáte, že je na něm něco slizkého, co není na první pohled vidět, ale i tak pro mě nakonec v jeho podání přišlo něco neočekávaného.

Ojedinělý úkaz světové literatury. Je to klenot, vybroušený briliant, který patří do toho nejlepšího, co jsem kdy četl.

mišule5
10. března

Opravdu jsem nečekala, že mě tento druh čtiva bude bavit. Šílené a zároveň poutajicí dílo.
Za mě české veledílo.

Manyna
10. března

Takhle kniha začíná slovem něžná, děj je však pouhým opakem. Jde o dokonale vykreslenou změnu z citlivého a milujícího člověka, který má pevně dané mravní zásady v blázna, který si myslí, že spasí svět. Čím déle čtete, tím se stupňuje depresivní atmosféra, která se točí kolem smrti, až dojdete do oné osudné věty „Co abych tě, drahá, oběsil?“, která je přitom podána tak lehce. Co dodat? Je to rozhodně pozoruhodná kniha, která musí i největší tvrďáky položit na lopatky. Ps. Stále hledám záměr v tom, proč se většina pracovníků krematoria jmenovala zvířecím jménem? ;-)