Variace pro temnou strunu přehled
Ladislav Fuks

Román je vrcholem Fuksových próz odehrávajících se těsně před válkou. Vypravěčem je uzavřený chlapec, marně hledající citový kontakt, kterého traumatizuje prostředí ovládané dominantním otcem, vysokým policejním úředníkem. Michal se formou zápisků zpovídá o školních letech, zklamaných kamarádstvích, o dopadu autority i o době poznamenané neblahými historickými událostmi - a především o stísněnosti a osamělosti. Jde o mimořádně sugestivní a dramatické čtení plné magie.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Variace pro temnou strunu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)


Když jsem to četl prvně, moc mi to nešlo, nelezlo to do hlavy, bylo to těžký a v hlavě se toho uchytávalo tolik, jako kdybych si tu knihu lil do hlavy přes jemnej filtr, kterej většinu těch těžkejch slov zachytí. A ty co proplujou, tak na ty je strašnej pohled. Teď jsem to četl podruhý, spojil přefiltrovaný slova dohromady a je na ně co? Je na ně strašnej pohled. Skoro jako pohled do mojí komory. Je tam všehochuť bordelu halabala a smysl jí ještě nenavštívil.
Mám moc rád Ladislava Fukse, bohužel u týhle knížky se mi nedaří přijít jí na kloub a stále je to pro mě hlavolam. Hitler, spolužáci, domovník, to chápu. Ale babička co vystupuje z obrazu a tlachá o tom, jak to bejvalo za starýho Rakouska, to mi dělá svinčík v hlavě. Nezlepší se to ani když se do toho zapojí Růženka s paní Kratochvílovou. Nemyslím, že je ta kniha špatná, jenom jsem jí nepochopil. Nepochopil jsem už spoustu knížek, hodnocení jsem však kvůli svojí slabší hlavě snížit nezapomněl. Tady jsem to udělal stejně.
Úplně to ale nevzdávám. Je to sice z mého pohledu nejslabší Fuksovka, ale třeba se to zlepší. Dám tomu ještě dvě šance. Při jedný se tím prokoušu s menším množstvím alkoholu a když to nedopadne, tak s větším množstvím. Teda jak si to po sobě čtu, tak jsem asi začal s tím větším množstvím a zapomněl jsem si k tomu vzít tu knížku.


Fuksův “Pan Theodor Mundstock” mě v 17 tak traumatizoval, že jsem potřebovala celých deset let na to, abych se pustila do další z jeho knih.
Variace pro temnou strunu není tak devastující, ale tíživá je stejně; takovým plíživým a vlezlým způsobem, který si člověka nějak podmaní a ten ani neví jak. V doslovu vydání, které jsem četla, je zmínka o tom, že je v knize zachována i původní interpunkce, která ne úplně vždy odpovídá pravidlům. I tyhle detaily přispívají k téměř hypnotické povaze knihy. Fuks do padnutí opakuje některé výrazy a průpovídky a i některé obrazy vídáme víckrát. Někdy jsou vylíčené jako banální, někdy lehce zastřené snovým oparem a občas i taky naprosto bizarní, a mezi těmi melancholicky laděnými vzpomínkami z mládí a ultimátní schizofrenní fraškou přebíhá Fuks s neuvěřitelnou lehkostí a přirozeností.
Zdá se, že knihu můžeme popsat tak, jak hlavní hrdina líčí své mládí. Má pár světlých, šťastných momentů, ale ty jsou jen kapkou v moři osamělosti beznaděje… ale na rozdíl od Michala, který se smiřuje nad tím, že za několik desítek let už pro něj nejspíš nebude nikdo truchlit, tahle kniha je i po víc než 50 (!) letech tím, čím byla tehdy - “básní a pravdou”. Slova Artura Jacobsona jsou pro každého (nejen) mladého člověka stále stejně důležitá, a Ladislav Fuks bude svými knihami traumatizovat a okouzlovat určitě ještě pár generací.
Související novinky (2)
Nové eknihy zdarma (duben)
08.04.2020
Nové eknihy zdarma (březen)
02.03.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Variace pro temnou strunu v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 214x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 17x |
v Mé knihovně | 151x |
v Chystám se číst | 146x |
v Chci si koupit | 23x |
v dalších seznamech | 1x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
2017 | ![]() |
1985 | ![]() |
2004 | ![]() |
1975 | ![]() |
1978 | ![]() |
Variace pro temnou strunu je Fuksovou třetí knihou, ačkoliv její prvopočátek údajně sahá daleko před jeho debut. S ním se také zákonitě nabízí srovnání. Ačkoliv Pan Theodor Mundstock mi přišel stylisticky i dějově hůře stravitelný, ve výsledku ve mně zanechal o něco silnější dojem než Variace. Fuksova díla mám rád právě kvůli té obtížnosti, kdy spousta věcí čtenáři postrádá smysl a děj balancuje na hraně reality a snovosti. I když i ve Variaci mi spousta souvislostí zůstala jistě skryta, v její druhé polovině jsem se začal v ději až příliš orientovat, což mi ubralo na celkovém zážitku. I když nakládám své nejlepší úsilí, radši zůstávám ve Fuksových knihách ztracen. I tak se však jedná o velmi dobrou a zajímavou četbu.