Utrpení knížete Sternenhocha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, „jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony“....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32538/big_utrpeni-knizete-sternenhocha-EZT-32538.jpg 4.1764
Nahrávám...

Komentáře (106)

Kniha Utrpení knížete Sternenhocha

bekule
28.11.2022

Četla jsem nejednou v roce vydání i vzniku Němcova filmu V žáru královské lásky. Nevím jak bych přijala nyní ale tehdy jsem románu naprosto propadla a četla několikrát.

ozzak
08.11.2022

Po delší době sem vytáhnu téhle filosofickej skvost od legendy Ladislava Klímy knihu sem dostal před 25 lety jako dárek 18 narozeninam od starsiho kamaráda moje první osudove setkání s velikanem Ladislavem klimou který mne společně s dalsi osobnosti egonem bondym velmi ovlivnil. Velmi působivá kniha i po letech. Doporučuji tuhle divadelní hru https://www.csfd.cz/film/354159-utrpeni-knizete-sternenhocha/galerie/


Hanncha
13.10.2022

Knihu jsme četli na střední škole a dodnes mě ta myšlenka nakopává. Za přečtení to asi stojí, ale že by to byl nějaký extra příjemný požitek, to se tedy říct nedá...

topi80
06.10.2022

Čtu tady od dalších komentujících různé rozbory, já to vezmu o poznání povrchnějším pohledem. Neuvěřitelná úchylárna, ovšem jako čtení to rozhodně stojí za to.

lukas0037
21.09.2022

Jedna z nejpodivnějších a zároveň nejlepších knih, co jsem kdy četl.

Ronnie68
30.06.2022

Tuto knihu jsem četla jako e-knihu .... Skládá se ze 3 časti... První část pojednává o vztahu hlavního hrdiny se svou ženou ... Druha část je v podobě deníku, kde hlavni hrdina se vypisuje ze svého činu a pomalu mu už šplouchá na maják ... A třetí část už mi připadala taková trochu jinačí... Moc jsem se v tom nevyznala .... Byla to útlá kniha, která se dala přečíst....

Dunkelhell
18.04.2022

Ladislav Klíma, aneb tragikomická absurdnost malosti českého národa. Náš nejlepší - protože nejoriginálnější, nadčasový spisovatel a filozof, který snese srovnání se jmény jako W. Blake, Oscar Wilde, Franz Kafka, Jar. Hašek, a leckde je i předčí. Předchůdce surrealismu a dadaismu (možná jejich nechtěný neznámý vynálezce), zůstává i po stu letech v undergroundu jako povinný bizár pro puberťáky a sběratelský kult pro pár zasvěcených šedivějících knihomolů. Lze se jenom domýšlet, jaký by asi byl jeho vliv na světovou literaturu, kdyby se narodil třeba jako Francouz.

lubtich
19.02.2022

Líbí se mi, že přestože Klíma skrz svoje postavy zprostředkovává své filozofické myšlenky (důraz na individualitu, voluntarismus, subjektivnost), tak se nebojí tu vysokou laťku znenadání shodit, potvrdit své vlastní zařazení "groteskní romaneto". Ukazuje se, že vůle je ve snech a halucinacích rázem na holičkách, že proti zjevení mrtvé nakonec stejně pomůžou dvě babičky s klestím na zádech.
Čtenář si nemůže být jen tak vším jistým – pohled je určován téměř výhradně knížetem, postavy se hojně proměňují (Helga přímo turbulentním tempem) a hlavně – hodnoty a morálka jsou zde zcela jinde. Láska je nutně spjata i s nenávistí a hnusem, ďábel a bůh jako by představovaly také jiné role, peklo znamená spíš kýžený prostor. Vulgarismy působí spíš vznešeným dojmem, aristokratický původ se mísí se masochistickými procesy.
A hlavně – tíha svědomí, dorážení spáchaného činu, sny a halucinace. Ta hranice mezi realitou a fantastickou fikcí je čím dál víc tenčí, i čtenář je skoro přesvědčen, že Helga vskutku unikla. Ten chorobný strach na knížete působí fatálně – propadá alkoholismu, nechá se napálit okultními léčiteli, křičí na náhodné osoby, své botě (kterou považuje za kočku) odkáže dědictví, chová se jako pes či kočka. Uniknout šílenství není možné, nečekané zjevení narušují období relativního klidu. Třetí, již knížetem nepsaná část, tuhle patologičnost dovádí do extrému.
Notně podivné dílo, ale živé, konfrontující čtenáře s hnusy, jimž běžně nemusí čelit. A humor se taky najde, fakt že jo.

Jindy snad bych byl ten pohled snesl; ale dnes je můj organismus následkem životosprávy posledních dnů rozrušen, vyčerpán, málo odolný... chodil jsem pak tak trochu po čtyřech, říkaje při tom stále "hu, bu, hubu", – vzav si na klín svou botku, dlouho jsem ji hladil, mluvě k ní: "Čičiči, ty jsi můj malý, černý kocourek, viď?"...
Nedostatečně jsem se řídil podle rad psychopatologa. Zítra to napravím –
Čičiči –––
(s. 70)

1