Zabiják

Ona by to byla tak báječná kniha. Ale já nejsem fanda naturalismu. Ty zdlouhavé popisy všeho mě opravdu ubíjely. Takže nedočteno.

Když jsem byla na střední škole, tak jsem povinnou četbu docela flákala a tak se k ni postupně dostávám teď. Moc jsem nečekala, jak bude kniha poutavá a čtivá a velmi mě to překvapilo.
Ze začátku jsem hlavní hrdince fandila, ale je děsivé, jak rychle a kam až může člověk padnout. Všechny závislosti jsou strašné a dokáží člověka naprosto zničit.

Mistrné zachycení doby i života lidí, kteří přes svoji snahu dobře se uplatnit ve společnosti, se snaží mnohé těžkosti řešit alkoholem, který se stal jejich zabijákem. Bylo to čtení s názorným vykreslením, jakým zlem pro lidstvo je alkohol.

Knihu jsem četla už na střední škole k maturitě, ale abych pravdu řekla, tenkrát to pro mě byla jen povinná četba. Po letech jsem se k ní opět vrátila a musím říct, že daleko více mě vedla k zamyšlení. V rodině se potýkáme s alkoholismem a nebylo pro mě úplně lehké tuto knihu číst bez toho, aby se člověk hluboce zamýšlel, co alkohol s člověkem a jeho rodinou a životem udělá.

Pokud bych měl vybrat jednu knihu, kterou si přečtou všichni, byl by to Zabiják od Zoly. Autor se nebojí popisovat věci bez příkras, což se mu ve své době nevyplatilo, dnes ale díky tomu vznikl jedinečný román plný lží, intrik a hlavně alkoholu. Příběh ukazuje, kam až můžete kvůli alkoholu spadnout (a taky odkud). Ta myšlenka je prostě skvělá, a tak nemohu jinak, než dát plný počet hvězd.

Kniha mě bavila, někdy se zaběhlo do podrobných popisů, jindy děj jakoby byl přeskočen. Velmi smutný popis společnosti, nejvíce mě dostala Lalie, jak se k ní choval otec.

Za mě i pro dnešní dobu napsáno dobře. Místy je popisů více než děje, což já úplně nemám ráda, ale k tomuhle typu knihy to patří. Doteď si pamatuji, jak se mi při čtení svíral žaludek, naskakovala husí kůže, nebo jak na mě skrz postavy šla úzkost.

Rozdíl mezi tehdejším a dnešním způsobem života je propastný. Jen ten démon alkohol, který ničí rodiny a životy stále stejně, zůstává neměnný. Snad už se na něj pohlíží trochu jinak, chtělo by se doufat, pak se ale člověk vydá někam na vesnici do místní putiky a doufání ho přejde.

Zabiják aneb kniha, na kterou si budu ještě dlouho pamatovat… Děj mi přišel jako Horská dráha. Prvně vyšplhání na samotný vrchol - Gervaisa se ožení, založí prádelnu, těší se všeobecné úctě - a poté prudký sjezd dolůůůů až do podsvětí. Emil píše nádherně, do postav se člověk snadno sžije a dost rychle si zapamatuje každou postavu díky jejich osobnostem. Nemá příliš cenu tady vyprávět celý děj, kniha se mi zkrátka líbila a od Emila si určitě přečtu další knihy.

Doporučuji 94/100 :-)

Vím, že je to klasika, a že tehdy to musela být bomba, dokonce zakázaná. Ale mám pocit, že na mne dechl spíš vyvanutý klasik než naturalistická sociální sonda, která má člověka chytit a nepustit. Z dnešního hlediska by to chtělo půlku zkrátit, zhutnit ty popisy, a nepouštět se do zbytečného zaplavování místa postavami.
Jinak ale všechno chápu, je to příběh tklivý a jímavý, alkohol je metla lidstva a je mi jasné, že sociálně slabá vrstva společnosti se opravdu potýká (a vždycky potýkala) ze základními existenčními problémy. Je mi jasné, že Gervais stála před mnoha rozhodnutími a jak tak sledujeme její postupný pád, je nám jí líto. Ale tohle všechno vím racionálně. Bohužel jako umělecké dílo mě to neoslovilo a když si vzpomenu na Nanu, kterou jsem četl před několika lety, tak si vybavuju, že byla lepší - měla v sobě víc skrytých kontrastů, nejednoznačností. Tady je to trochu prvoplánové, i když v té době to bylo třeba říci naplno. Dnes to podle mne nestačí a neobstojí.

Kniha asi pro většinu nudná, ale velmi kvalitní. Francouzský naturalismus je něco, co v literatuře tvoří podstatnou část historie a měli bychom tomu věnovat pozornost.
Třeba zkuste nejdřív něco kratšího, jestli vás úvod do Zabijáka nebaví.

Bohužel celkem nudný úvod s popisem různých situací, které nejsou pro samotný příběh důležité; asi autor naopak ale chtěl, ať přičichneme k samotné atmosféře tehdejších časů. Každopádně kniha si čtenáře získává od poloviny, tedy samotným ryzím, realistickým či krajně naturalistickým popisem. Každopádně jak tu už někteří komentující psali, tak v dnešní době alkoholici chodí normálně do práce a nejsou nuceni rozprodávat či zastavovat svoje věci osobní potřeby, aby měli na kořalku, ale pokud hledáme příměr v dnešní době, tak ho zcela jistě najdeme.

Tenhle román mi bez přehánění naprosto změnil pohled na alkohol. Jako ne, že bych dříve nevěděl, co dovede, ale zde popsané delirium tremens a celý příběh, který je vlastně od začátku do konce více či méně šikmou plochou, mě naprosto dostal. Skvělé čtení. Vynikající.

(SPOILER) No, abych pravdu řekl, zas takovej veletrh to není. Ono to vlastně ani není tak úplně o chlastu, spíš o nekonečné hlouposti, neschopnosti konat a o bídném vkusu na muže. Hlavní hrdinka si za svůj osud může sama a zcela zaslouženě chcípne hlady nedlouho po svým ožralým starým. V podstatě tady není jediná pozitivní postava, všechno vejlupci a zmetci, to autorovi uznávám, že vytvořil pěkný panoptikum. Nejvíc asi baví budižkničemu, hochštapler a vyžírka Lantier, ten v tom teda uměl chodit. Ale teď vážně, tohle je fikce vycházející asi z dobře nastudovaných reálií, nicméně při čtení člověk vidí, jak doba pokročila. Pro historky o alkoholicích si chodím spíš do práce než do knihovny a dneska ty lidi už nehladoví, neprodávají nábytek a osobní předměty do bazarů a nenalejvají se v nejrůznějších špeluňkách, ale lejou pěkně doma a do práce choděj se zbytkáčem, třesem rukou a rudejma očima. Všechno tohle jsem viděl mnohokrát. Nějak jsou moderní alkoholici schopní fungovat, dokud do toho úplně nespadnou. Ale v současnosti takhle podobně, jak popisuje Zabiják, dopadají feťáci, zejména mladá generace nasedla na tenhle vlak do pekla s mrazivou odhodlaností. Člověk je v podstatě marnej tvor a tupé hovado, které prostě touží likvidovat se dostupnými návykovými substancemi, vytrvale a nehledě na následky. Chlast, fet, cigára, kafe, energy drinky, to je tekutej oheň moderní společnosti a v člověku tohleto prokletí zůstává, jak v časech Zolových, tak i dnes.

Doteď si pamatuju, jak nám profesorka na střední, z knihy četla úryvek a já jsem pak pro ni hned musela běžet. Stojí za to!

Gervaiso, Gervaiso. Takovás´ byla nadějná paninka... Jenže to bylo před dvěma stovkami stran popisů ulic, domů a bytů, které jsme si mohli odpustit. Číst knihu od poloviny by plně postačovalo.
A pak se vrátil ten tvůj bejvalej a počala tvá cesta na dno. Společenské i lidské. S tímhle zabijákem je to stejné tehdy jako dnes - pokud nechceš sám, nepomůžou ti ani svěcený kočičky.
Émile, Émile. Chtěla jsem ti dát méně, kvůli tomu úvodnímu crcání, ale ten konec to vytáhl. Tak tě zdravím nahoru a díky za tvé knihy.

Knihu jsem četl s obrovským zaujetím. Perfektní popis dané doby Francie a démona alkoholu.

Na střední škole šlo o povinnou literaturu, čímž se u mě tento svazek automaticky dostal mezi ty, které jsem rozhodně číst nechtěl a k nimž jsem si jen sehnal výcuc od aktivnějších spolužáků. Zabiják byl ale součástí otcovy knihovny a začetl jsem se do něj krátce po absolvování ZVS. Pamatuji si, že jsem knihu přečetl velmi rychle, protože mě vyloženě zaháčkovala, a byl jsem moc rád, že jsem se jí dříve vyhnul, protože bych ji asi plně nedocenil. Ta atmosféra chudoby a zmaru v kombinaci se závislostí, která ničila veškeré sny a naděje, byla opravdu depresivní. Skvěle napsaná záležitost.

Ach Gervaiso, tak dobře jsi začala, a tak smutně jsi skončila.
Ale on by to asi nebyl Zola, kdyby to nebylo takto.
Kniha se mi nečetla nejlépe, měla jsem takový nějaký pocit, že oproti jiným Zolovým knihám, kde začínal naturalistický nářez v podstatě chvilku poté, co příběh začal, tady se to ze začátku tak nějak vleklo a nic extra se nedělo. Ale pak to nabralo opravdu neskutečně rychlý spád. A tak nějak se nedalo dělat nic jiného, než prožívat hluboký soucit s Gervaisou, starým Bru, Laliou a zároveň i znechucení nad všemi těmi sousedy a příbuznými, kteří dokonale reprezentovali klasické postoje opovržení a nadřazenosti. Konec byl opravdu smutný, v případě Coupeaua jsem asi nebyla vůbec překvapená, ale u Gervaisy jsem to asi takto nečekala.
Každopádně skvělý Zola. Těším se na Nanu.

Zajímavý obraz toho co s člověkem udělá alkohol a tak podobně, ale kdyby to autor zkrátil třeba na polovinu, četlo by se to líp.