Pěna dní

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Pěna dní napsal Boris Vian v roce 1946, tedy ve svých šestadvaceti letech, a snad právě proto jej lze považovat za dílo do značné míry hraniční: nepostrádá rozkošnou naivitu bezstarostného a nespoutaného mládí, pro niž se kniha stala "povinnou" četbou revoltující generace šedesátých let, současně se však její krásná iluze o všemohoucí lásce a touze láme v pohledu autora "dospělého", poučeného životní skepsí. Podle spisovatelova vyznání "jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé…" Jenomže právě to ošklivé se v příběhu mladíka Colina, muže, který má buď dobrou náladu, anebo spí, přihlásí ke slovu se zdrcující razancí, když jeho krásná milenka Chloé smrtelně onemocní… Navzdory skličujícímu vyznění obsahuje Vianův román řadu vtipných peripetií, je kořeněný autorovou fantazií a odlehčený svérázným humorem od lehké ironie až po sžíravý sarkasmus; nadto vyniká zcela bravurní jazykovou originalitou. To jsou ostatně také důvody, proč o Pěně dní francouzský spisovatel Raymond Queneau prohlásil, že je to nejpůsobivější román o lásce, který byl kdy napsán....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/1172/pena-dni-pv3-1172.jpg 4.2959
Orig. název:

ĽÉcume des jours (1947)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (135)

Kniha Pěna dní

Přidat komentář
andrii24
předevčírem

"Lidé se nemění. Věci se mění." Nikdy nekončí milostný vztah reality s fantazií. Nikde se nespustí tolik imaginativní oddanosti, zasutého myšlenkového prožívání, nevybíravě rozmazlené absurdní dominance vážnosti situací, jako v zasněně hravé, odpovědně rozmařile těkavé, ustaraně mrazivě živé Pěně dní. Surrealistický myslitel nazul všednosti krásu "plodu" fantazijního flirtu, postavil ji k otevřeným vrátkům opojného solitéra, nepředstírajícího štěstí zisku i žal ztrát, doufajícího v náročnost ctitelů citu kvalitního vnímání života i snů.

petgona
29. ledna

Pre mna to bolo velmi zvlastne. Aj ked musim povedat, ze na konci som to urcitym sposobom dokazala ocenit - ked som sa na to pozrela cez inu optiku a nasla metaforu, ktora mi "prelozila" absurdnosti, ktore som tam nachadzala. Ale kazdopadne, musim velmi ocenit autorovu predstavivost, jeho schopnost predstavit si a opisat si veci, ktore by mne ani nahodou nenapadli.

Dela111
29. ledna

Co do počtu stran krátká kniha, ale vešlo se do ní tolik - láska, přátelství, naděje, nadšení, zklamání, smutek, hloupost. Zpočátku veselý a hravý děj přejde do smutku a beznaděje. Na osudech Colina a Chloé je vidět, jak může být lidské štěstí pomíjivé. Na Chickovi vidíme hloupost fanouškovského šílenství.
Příběh rozhodně není nudný, je tam spousta zajímavého - je i o pianu, které míchá koktejly podle melodie, tzv. pianoctailu, o myšce, která žije u Colina a Chloé, o úhořích žijících v potrubí a leknínech co rostou v plicích.
Číst knihu s tak absurdním obsahem je lepší v době, kdy je na to nálada. Když se čte v ten správný čas, je úžasná jak k pobavení, tak k zamyšlení.

CleoXandra
09. ledna

Pěna dní je kniha, o které je strašně těžké něco napsat. Stačilo mi přečíst pár stránek, a bylo jasno, že musím zapomenout na veškerá očekávání, veškerá měřítka a veškeré představy, co je vůbec možné. Vyjma několika rozbředlých pasáží jsem se nenudila až do konce, který byl - jak jsem ocenila - skutečně smutný až dojemný.

dmnk
06. ledna

Milé překvapení. Bylo to ještě lepší, než jsem doufala.

RenkaB
10.12.2018odpad!

Nechápu, jak se mohla tato kniha dostat k 84% hodnocení od 923 čtenářů.
Toto dílo rozhodně není můj šálek kávy. S podivem jsem to dočetla do konce, takovou snůšku protimluvů a absurdních, nesmyslných spojení skoro v každé větě. Četlo se to hrozně.

Erudite
17.11.2018

Ach, ty lekníny!

Sofós
11.11.2018

Zpočátku mi kniha připadala zvláštní. Prostředí se měnilo dle finanční a zdravotni situace hrdinů. Zkrátka snový svět. A v tomto světě se zrodila láska - silná, čistá, nezištná. Tento úžasný milostný román ukazuje, co vše je hlavní hrdina ochoten pro svou milovanou obětovat...

Eliot30
20.09.2018

Náročné na čtení, ale příběh moc krásný.

hermína14
03.09.2018

Prolebedila jsem se celou knihou, užívala jsem si každou stránku a bavila se tím malujícím jazykem od začátku až po spokojenou kočku...

Česneksmedem
02.09.2018

Taky to děláte? Aby nedošlo k omylu. Myslím tím, že pokud je v knize nějaké pro nás podivné jméno či příjmení, tak si ho přizpůsobím. Například norské příjmení Steensen předělám na Stín či Sen nebo v této knize dámě Chloé říkám Oléé. Ta má v pravé plíci leknín (jak jistě tušíte o botaniku zde zřejmě nepůjde). V knize jsou dále, mimo jiných, i profesor Mišmaš a ošetřovatelka Mrška. Zde ale úpravy netřeba. Možná vás v tuto chvíli napadlo upravit příjmení pana spisovatele předponou, což by ovšem bylo hrubé a neuctivé. Na druhou stranu je ale docela možné, že by se nad tím pan Vjan (tak se to čte) ani nepozastavil. Byl to totiž poněkud nekomformní pán. Působil například v kolegiu patafyziky. Samozřejmě to nemá nic společného s nepadnoucí obuví. Šlo o vědu, zabývající se imaginárními řešeními, to je věcmi nadřazenými metafyzice. Pokud už teď máte v mozku krapet mišmaš, tak je správný čas se začíst.
Úžasný je hned úvod knihy, ve kterém je popisováno stolování k večeři. Pokud jste ale četli knihu Samomluvy Miroslava Macka, tak máte náskok a není třeba se ničeho obávat. Jen je třeba si zvyknout na pár drobností – třeba, že ubrus musí barvou ladit s kobercem a tak. Popojedem.
Na rovinu a bez obalu přiznávám, že toto dílko rozhodně není žádná Babička od Barbory Novotné, a že bez marihuany, toluenu, lysohlávek nebo alespoň velkého panáka whisky v sobě, v sobě (no fajn) musíte hodně potlačit ratio. Jinak určitě doporučuji!

kap66
26.08.2018

Nebudu tvrdit, že jsem vše pochopila - těžko se orientuji ve vlastních snech a podvědomí, natož v podvědomí někoho jiného. Nechala jsem se ale autorem oslovit a vést, vnímala spíše pocity než fakta - to fungovalo. Vynořily se mi v paměti Buñuelovy filmy, jistě tou společnou surreálností a převrácením obvyklých životních hodnot - to, co má být krása či zábava, způsobí smrt, to, co má být intelektuální umění, je hnusné, ale zároveň zbožňované, opět až k smrti,...
Už jsem někdy napsala, že realismus nevyhledávám, že ho žiji, takže v knihách hledám něco jiného. Tady se mi toho dostalo dost, ale na mě to už bylo trochu moc ulítlé, za hranicí uchopitelnosti.

JanaŠ.051
17.08.2018

Nádherná kniha.

MarcelPaška
15.07.2018

Krásná a zároveň smutná kniha.

Alena_S
27.06.2018

Žaludek, hlava a srdéčko - to mě při čtení bolelo přesně v tomto pořadí. Přesto výborný zážitek. Pokud autor bral při psaní nějaké léky, tak je nechci zažít, ale ráda si přečtu další jeho knihu. :-) Jistě psal lépe, než v knize uctívaný Partre.

petra2112
25.06.2018

Příběh nemá příliš spád - zřejmě je chybou spíše mé velké očekávání.

zluk
07.06.2018

Před fantasií tohot autora nezbývá než smeknout. Rozehrává celou plejádu barevných pocitů a pomalu vtahuje do světa, který funguje podle jeho vlastních pravidel.

Sorrow
17.03.2018

Překrásně abstraktní dílo, které si budu nejspíš muset přečíst ještě několikrát, abych ho dokázala plně pochopit a docenit. Jazykové obraty i obrazy v knize jsou nesmírně po duši hladící a po mainstreamové literatuře, je Pěna dní přesně tím, co jsem si potřebovala "přečíst" (poslouchala jsem jako audio fenomenálně namluvené Ladislavem Mrkničkou). Doporučuji všem milovníkům magického realismu a surrealistických příběhů.

Mechtylda
28.02.2018

Tahle knížka je vlastně takové malé akvárium, do kterého Boris Vian uzavřel úplně jiný svět. Je v něm chvílemi veselo, ale taky hodně smutno, hodně to v něm bublá a všude je spousta květin a knížek a tónů hopsatrotu. Je krásné se do něj na chvíli ponořit.

Verrrunka
19.02.2018

Možná kdybych četla tuto knihu v dřívějším věku, bavilo by mě to víc... Jazykově skvostná kniha, ale musela jsem se pekelně soustředit, abych se neztratila v dějové lince. Krásně bláznivé, ale už má radši jiný styl knih.

Zrzavá_Tereza
18.02.2018

Včera v podvečer jsem začala číst s tím, že tuhle knihu budu mít na víkend do tramvaje na cestu do práce a o pauze k obědu. Ale dnes ráno jsem ji dočetla. Nešlo přestat. Bylo to úžasné! Nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. Trochu mi to připomínalo magický realismus a knihu Magický průvodce městem pod pahorkem. Chci ještě ♡

Yallaila
18.01.2018

Nádherně avantgardní a romantické...

fany.fancy
29.12.2017

Možná spoiler: V tomto románu zjistíte, jak moc dokáže všechno krásné, radostné a šťastné prudce vystoupat. A pak na vrcholu největšího štěstí, když hlavnímu hrdinovi nic už nechybí, jeho křivka štěstí pomalu útrpně začne klesat až na dno a ještě hlouběji a ještě závratněji.

Pinkol
26.12.2017

Velmi zvláštní příběh, vždycky vás tam něco dokáže překvapit :D

AlenaZelova
09.12.2017

Knihu jsem moc nepochopila

bookemma
24.11.2017

Odnáším si následující:
Lekníny nosí smrt
Všechno je živé, ale něco má přeci jen šanci být živější
Světlo lze přenášet a kouskovat
Zabít lidskou bytost vyžaduje podstatně menší úsilí, než se zbavit květiny...
a...
všechny kočky jsou vypočítavé.

Dija
31.10.2017

"Lovil jsem ve svém kohoutku celou noc, abych se přesvědčil, jestli v něm není také nějaký úhoř. Ale mám tam jenom pstruhy." Pěna dní mě prostě bavila. Neustále jsem byla něčím překvapována a celkový dojem mi zanechal úsměv na tváři. Jsem si jistá, že až se ke knize za čas vrátím, zcela určitě v ní naleznu něco zcela nového.

AnjaVCL
17.10.2017

Kniha se mi velmi líbila po stránce imaginativní - bylo fascinující představovat si ty výjevy... Nemůžu ale souhlasit s těmi, kteří vyzvedávají ústřední pár coby ukázku "pravé lásky" - naopak mi ten vztah připadal poněkud povrchní. Ale asi to patří k Vianovu světu. Nicméně četby nelituji, pro ty estetické kvality to stálo za to.

Jass
12.10.2017

Pěna dní je další knihou, kterou jsem si chtěla přečíst už neskutečně dlouho a díky pražskému metru a půlhodinové cestě do školy na ní už konečně došlo... Co k ní říct... Tahle malá knížka jednoduše hraničí s genialitou, vytváří spletitý iracionální svět, kde smrt znamená nic a všechno a kde je jakýkoli princip postavený na hlavu. Je prošpikovaná drobnými detaily, u kterých se prostě musíte zasmát, protože jak někoho může něco tak absurdního napadnout? Celé prostředí přitom ale vůbec není centrem děje, to je křehký milostný příběh, který je také značně naivní. Ta naivita bude asi jediná věc, která mi na té knížce trochu vadí. Ale jinak samozřejmě miluju Jean-Sol Partra!

los
28.09.2017

sebesvět, neudržitelnost, nechuť dospět, magie já, strach z odpovědnosti i průměrnosti, vlastně i rezignace, bolest, myšky, poslední kapitola