Petrolejové lampy

kniha od:


Koupit

Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Kniha vyšla původně pod názvem Vyprahlé touhy (1935), přepracované vyšlo 1944 pod názvem Petrolejové lampy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3015/big_petrolejove-lampy-cMe-3015.jpg 4.31052
Nahrávám...

Komentáře (160)

Kniha Petrolejové lampy

koubin007
20. listopadu

Vsechny komentare tady jsou velice moudre a tak pridam jen souhlasne prikyvnuti a vysoky obdiv nad autorovou genialitou. Havlicek byl opravdu opomijeny mistr psychodramatu a zbytecne zastineny jinymi velikany sve doby. Obdivuji se jeho strhujicimu vypraveni, barvitemu popisu psychilogie postav a dokonale propracovanosti deje. Knizka, ac je mohutnejsi, byla zhltnuta temer jedn dechem. Film jsem videl jako kluk a pry je dobry, ale tohle asi nejde verohodne natocit. Na to by se nikdo nechtel divat. Petr Cepek je jeste slaby odvar toho, cim Pavel Malina skutecne byl.

Eistee
01. listopadu

Příběh silné ženy s těžkým osudem... Zní to jako klišé? Rozhodně, ale tahle kniha je jiná - propracovaná k dokonalosti. Skvělá psychologie postav, sonda do maloměšťáctví, uvěřitelný děj i charaktery a temná atmosféra. Doporučuji si román přečíst před zhlédnutím filmu, tam se totiž bohužel nevyhnete kýčovitému konci, který s tím knižním nemá nic společného...


sick.boy
27. října

Byť je filmové zpracování velmi neotřelým zážitkem a Čepkovo démonickodementní pochechtávání rád imituji, kniha, kterou jsem si naservíroval až nějaký čas po shlédnutí Herzovo mistrovského díla, šla přeci jenom dál, hloub, výš...
Havlíček je v mých očích tak trochu zapadlou perlou. V rámci české literatury se pořád dokola střílí Čapky, Nezvaly, Kundery a jistě, všichni jmenovaní mají své kvality, jenže Havlíčkův obří talent si s nimi nezadá a ono opomíjení si nezaslouží.
Jeho Neviditelný jest skvostem, který ani po letech od přečtení neztratil nic ze svých kvalit, naopak, rezonuje stále, nejintenzivněji při vzpomínce na finální třetinu.
Petrolejové lampy si jsou s Neviditelným v kvalitách rovné. Oproti filmu tu máme detailně popsáno Štěpčino dětství, dospívání a následné události na nás díky tomu dopadnou o to tíživěji, to i díky Havlíčkovu psychologickému drobnohledu.
Krom Štěpky a Pavla hraje důležitou roli město, respektive maloměstská společnost se svými upjatými pravidly. Je zcela zřejmé a čitelné, jaký měl Havlíček postoj k oné pokřivené morálce, kdy na oko musela každá rodina fungovat podle předepsané šablony a jakákoli odchylka byla trestána minimálně pomluvačnou šeptandou, jež mohla v oněch časech přejít ve společenskou sebevraždu.
Na postavě Štěpky pak Havlíček demonstruje, jak netolerantní taková společnost dokáže být. A vůbec, vybíjí si na ní veškerou krutost, není problém během četby pocítit lítost, jelikož Štěpka, tu svou vlastní naivitou, tu pouhou shodou okolností, dostává od života naloženo.
Onen démonický sňatek s Pavlem, temnou postavou, zhýralého jinocha jak vystřiženého z Gellnerových básní, pak celou zkázu posvětí a začne největší zábava.
Štěpčina nenaplněná touha po mateřství, z které mi bez prdele bylo chvílemi do breku, Pavlova nemoc, dělající z něj místo líného povaleče línéhodementníhonebezpečného povaleče, prostředí statku, které vytváří iluzi odtrženosti a bezvýchodnosti. Jenže jedná se opravdu o iluzi? Měla se Štěpka kam vrátit, měla jinou šanci? Všem neblahým událostem se nicméně staví statečně, feministické srdéčko plesá radostí a já také plesám, protože Petrolejové lampy jsou dalším skvostem, objeveném v českém rybníčku.

Katka2382
05. srpna

Úplně namátkou jsem v knihovně narazila na tuto knihu,no proč ne?řekla jsem si.A rozhodně nelituji.Četla se sama a děj mě vtahoval čím dál tím víc.
Film jsem viděla,ale už kdysi dávno a tak jsem jím nebyla ovlivněna.
Pan Havlíček byl úžasný spisovatel který něco věděl o tom jak to tak na světě a mezi lidmi chodí.Škoda jen jeho tak brzkého konce,mohl nám tu zanechat ještě mnoho krásných knih.

RADOST
26. července

Četla jsem kdysi dávno, nyní si jen osvěžila. A opět na mě padla tíha morálky a společenských konvencí té doby a radost, že jsem se narodila o půlstoletí později.

Evina.Cetba
18. července

Skvělá hrdinka a nádherně lidská knížka napsaná s porozuměním pro lidské slabosti.
Hlavní hrdinka, nevzhledná Štěpka s nadváhou a dobrým srdcem, zdolává nepřízeň osudu. Pochází z měšťanské rodiny a postupně stárne, ovšem bez vážného ctitele. Časem se blíže seznámí se svým bratrancem Pavlem, který přišel z vojny nakažen vážnou nemocí, o které však Štěpka neví a tak si ho idealizuje. Vdá se za něho a teprve později prohlédne. Líbila se mi tím, že vše brala tak, jak bylo, jak život šel. Snažila se s nesnázemi vyrovnat prací, nelitovala se, zdravý selský rozum jí udržoval na poctivé cestě. Místo neplodného snění či propadání do malomyslnosti vzala i zklamání, které jí život nadělil. Uměla se k problémům postavit čelem, přizpůsobit se okolnostem.

twigxi
15. května

Zatim hodnotim pouze audioknihu, ale uz ted tusim, ze kniha ode me ziska jeste lepsi hodnoceni. Stepanku jsem si moc oblibila!

knihovniceVS
01. května

Asi bych byla šílená, muset to číst jako povinnou četbu...
Chvílemi jsem měla pocit, že co den Štěpčina života, je i můj den četby o něm... Zoufale se to táhlo. Ale s přibývajícími stránkami má čtenář pocit, že zná jednoho každého jilemnického občana, ba co víc, že ho zná velmi dobře. Tak dokonale jsou všichni představeni a popsáni. Samotný děj, ač lehce předvídatelný, je vlastně dokonalé psychologické pojednání.
Navíc mě bavilo číst o místech, která poměrně dobře znám. Myslím, že po čase bych si docela se zájmem přečetla nějakou další Havlíčkovu knihu.

1 ...