Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388685/bmid_panda-v-nesnazich-kmF-388685.jpg
4
1269
1269
Dvě mladé ženy, každá v jiných nesnázích, v jiné době, a přesto mají tolik společného. Tereza, přezdívaná Panda, prožívá v současnosti rozchod a vrací se do svého starého dětského pokojíčku. Kromě složitého vztahu s mámou, psychických potíží a mindráků z vlastního vzhledu má těžkou hlavu z diplomové práce. Píše o neznámé hrdince Marii, člence třetího odboje, která si na začátku padesátých let minulého století vedla podrobné deníky a přechovávala u sebe jejího pradědečka Jaroslava. Tereza tak zjišťuje, že jeho útěk přes hranice byl mnohem dramatičtější než v jejích nejdivočejších představách…... celý text
Přidat komentář
Kniha mě prostě nenadchla. Některé pasáže roku 2017 jsem dokonce přeskakovala... hlavní hrdinka nové doby mi byla spíš nesympaticka. Konec knížky mě spíš naštval... celé divné.
Mně to upřimně nenadchlo. Strašně nesympatičí hlavní hrdinové..jak níže uvedeno, hlavní hrdinka mě vysloveně lezla na nervy. Hlavně mi vadil nepravděpodobný vývoj, konání postav. Marie..plna nenávisti.."lidé se pitvoří u Marvana, a stb jim mlátí souseda"..pak nechopitelně odvážná, polila stb nohavici..pak zjistíme, že šla do strany atd..nevím proč nebyl podrobněji popsán její další život, proč se tak změnila..pak ten Fanta? děsně odvážný, pak najednou za největšího stašpitla. Major Dbalý..jasně u stb a jeho dceru lze považovat za emigratku, to jako fakt? Jinak jak uvedeno..nevím co dělal kokektor..doktorand nepíše diplomku, Králíček Honza pak Tomáš? Nee ke knize jsem si cestu nenašla.
Knížka mě velmi mile překvapila, bavilo mě střídání dějových linek a musím říct, že mě všechny držely v napětí až do konce knížky. Řekla bych, že autorka skrze své postavy předává čtenáři své vlastní názory, postřehy a pohled na svět, které mi jsou mnohdy velmi blízké.
Jako oddechové čtení na dovolenou fajn, ale pár výtek. Doktorandka Tereza místy píše diplomovu práci, z Králíčka Honzy se zhruba uprostřed knížky stane Tomáš a závěr vypadá, jako by autorka měla omezený počet stran a nemohla napsat už ani o větu navíc. Bylo by fajn, kdyby v Mottu někdo odváděl redakční práci.
Tvorbu Markéty Lukáškové sleduju už dlouhé roky a baví mě, ale paradoxně až teprve teď se dostávám i k jejím knížkám. Tahle Panda v nesnázích si mě našla jako první.
Abych to krátce shrnula, je to zábavné čtení, kterým se i nenásilně vzděláváte jak v historii Československa, tak v oblasti duševního zdraví.
Za mě se ta snaha přiblížit čtenářům jaké to je žít s úzkostí, panickýma atakama a věčným overthinkováním povedla na výbornou, mám o tom teď o dost jasnější představu. Stejně tak se mi líbil popis komplikovaných vztahů s rodiči a normalizace psychoterapie. Šablonovité a předvídavé chování postavám proto ráda odpustím.
To přiblížení historický událostí, téma třetího odboje a 50. let taky velmi cením, zas tolik se s tím v knihách nepotkávám. Líbila se mi ambice s vystavěním příběhu, tak aby se obě dějové linky na konci protly, což určitě není literárně nic jednoduchého. Tady se to sice podaří, ale je to na úkor toho příběhu z 50. let, který zůstal takový nedotažený.
Hovorová čeština a krátké kapitoly z toho dělají ideální příležitost jak se seznámit s těmito tématy i když třeba vůbec historické knihy nevyhledávate a nebo se ani za velkého čtenáře nepovažujte.
Takový lepší průměr, ale četlo se to dobře. Téma vlastně také docela neokoukané, ale nebylo to nic, z čeho bych si sedla na zadek. Konec byl celkem dost useknutý oproti předchozímu tempu knihy. Lukášková píše velmi jednoduše, takže pokud hledáte nenáročnou, ale ne blbou beletrii, tak je to dobrá volba.
Má druhá (a rozhodně ne poslední) knížka od autorky a za mě lepší než Losos v kaluži. Oba příběhy byly naprosto skvělé a obě hrdinky mi přirostly k srdci. Po přečtení poslední stránky mi bylo líto, že nenásleduje další. Moc doporučuji.
Dlouhou dobu jsem se nemohla začíst. To rychlé přeskakování ve dvou dějových linkách, které mě na konci bavilo a dodávalo knize spád, bylo na začátku poměrně obtížně vstřebatelné. Navíc mi trvalo zorientovat se v postavách. Ale jakmile se člověk chytne, je to skvělé. Přirozené a čtivé.
"Říká se, že co člověk dělá jednadvacet dní v kuse, to se stane jeho zvykem a rutinou."
"V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala."
"Je láska to, že s tím člověkem seš ochotná bejt i ve dny, kdy je ti odpornej, nebo je láska to, že ti není odpornej nikdy?"
"Od čeho jinýho jsou naši blízcí, než aby schytávali projevy našich odpornejch charakterů?"
"Člověka se dotkne nejvíc to, v čem o sobě nejvíc pochybuje."
"Každý řeší svoje problémy a pro každého jsou jeho problémy ty nejdůležitější a nikdo to nemůže soudit nebo porovnávat."
"Žádná černá škodovka se nikde neobjeví náhodně, to by mohla být věta, kterou mi vytesají na hrob, až mě zmučí do bezvědomí."
Knížka se mi hodně líbila od autorky první přečtená knížka . Líbil se mi jak příběh Terezy tak příběh Marie .
Kniha se mi moc líbila. Musím rict, že mě oslovila mnohem více než Losos v kaluži.
Moc dobře popsané charaktery - Tereza a její problémy a myšlenky. V něčem jsem viděla i sebe samu. Králíček a jeho nádherná mluva. Úplně z něj čiší vzdělání a životní nadhled. Lenka to je zvláštní postava... Ale opět skvěle napsaná.
Tohle byla tak úžasná knížka, že vlastně nevím, co víc k tomu dodat. Bavil mě současný příběh studentky Terezy, bavil mě příběh odvážné Marie z dob komunismu, bavil mě i příběh Tereziných rodičů. Povaha její mámy pro mě byla těžko stravitelná, ale to k ději prostě patřilo. Skvělá kniha.
Kniha pro mě byla příjemným překvapením, tohle jsem opravdu nečekala. I když nejsem fanouškem více časových rovin, zde mi to kupodivu nepřekáželo, ba naopak, stupňovalo to ve mně napětí a touhu vědět, jak to bude dál. Skvělé vykreslení postav a jejich pocitů, neotřelá zápletka a zajímavý náhled do 50. let. Slabým článkem byl až samotný závěr, který mi bohužel zkazil celkový dojem...
Už dlouho se mi nestalo, že mě knížka chytla tak moc, že jsem nešla spát dokud jsem ji nedočetla. Moc se mi líbí způsob jakým je kniha napsána, jak se střídá vyprávění dvou příběhů. Přiznávám ke konci jsem přeskakovala abych věděla jak dopadne příběh Marie a potom se vracela k příběhu Terezy. Autorka úžasně dokázala do knihy dát několik zvratů, které mě nenechaly ani chvilku v klidu. Skvělá práce.
Fakt se mi líbí jak autorka píše, nejdřív Losos v kaluži byl dobrý, Panda v nesnázích je ještě lepší. Nejvíc vtipné mi přišly dialogy protkané Terezinými úvahami, které si pouze myslela. A hodně se mi líbily popsané Tereziny úzkostné stavy. A potom ten Králíček, haha :)
(SPOILER) Tohle je fakt zdařilé dílo! Četla jsem Lososa v kaluži a vůbec mě nenadchnul, autorky prvotina tak se to dá pochopit, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit, protože do Pandy v nesnázích jsem se začetla a nemohla jsem ji celý den odložit. Ani nevím co se mi líbilo nejvíc, ta vykreslená atmosféra 50. let? Nebo nevšední hlavní postava s vrozenou vadou? Neskutečný psychologický posun Lenky? Nečekané zvraty, že žádná postava neprožívala knižní klišé? Ten Králíček?!?! Prostě boží, Markéto, tohle se ti fakt povedlo, klobouk dolů.
Knihy Markéty Lukáškové jsem si oblíbila, nicméně musím říct, ze Lososa a Vlaštovka jsme si užila víc, respektive jsem se lépe začetla.
K mému překvapeni jsem v této knize prožívala víc Terezu v současnosti než náročný osud Marie za totáče. Taky se mi líbil příběh Ivana a Lenky, ale musím říct, že jsem u Lenky čekala rozvinutější konec.
Celou knihu jsem byla přesvědčená, že dám 5 hvězdiček. Místy jsem dokonce zažívala takový ten WOW efekt, kdy mi hondě věcí došlo a z určitých myšlenek mě až mrazilo. Prolínání roku 2017 a 1952 mi přišlo dost zajímavé a nutilo mě to číst a číst...a poslední kapitola + epilog všechno zvrátila. Bylo to až moc "ezo"?...nevím, jak to nazvat, ale celkový dojem z knihy mi to pokazilo, takže jednu hvězdu strhávám, ale určitě si ještě od Markéty něco přečtu. Je to sympatická baba - mýval na piku, ale co už. Já jako švédský architekt s tím dokážu žít :)
Markétu Lukáškovou já můžu! Miluju její sarkastický smysl pro humor i způsob, jakým vypráví nejen příběhy v knihách, ale i ty opravdové příběhy, které se opravdu staly :) Panda mě bavila trochu méně než Losos, asi proto, že zápletka v Lososovi byla opravdu originální a neobyčejná. Ale abych tu nepropagovala jinou knihu, než kterou komentuji, moc se mi líbilo střídání vypravěčů i dějových linek. S Terezou soucítím, žít s úzkostmi není vůbec snadné, a mám takový pocit, že sama Markéta nejspíš ví, o čem mluví. Bylo mi ohromně smutno z toho, jak přístup rodičů dokáže ovlivnit celý náš život, Tereza mohla být vlastně úplně jiná a pociťovat klid, který jí velmi chyběl. Dějová linka z roku 1952 dokonale popsala tehdejší dobu a trápení těch, kteří odmítali respektovat režim a s tím související omezení. Marii jsem tak moc fandila, občas až nedýchala, a ano, ač jsou trápení a starosti čistě subjektivní záležitostí, přemýšlení o tehdejší době opravdu přináší novou perspektivu. Samotný konec mě překvapil, takový zvrat jsem nečekala, ač zpětně uznávám, že dával smysl. Těším se na další knihy autorky.
Štítky knihy
ženy humor rodina tajemství vztahy psychické problémy pátrání v minulosti odvaha
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
(SPOILER) Kniha mě po první třetině přestala bavit, tak jsem ji otevřela ke konci, abych viděla, jak to dopadne.
Linka s Lenkou v Itálii, to bylo vážně trapné, a ta pravděpodobnost je prostě na nule. Nepotkala by nikoho.
Králíček působil směšně.
K Tereze jsem si cestu nenašla.
Minutu před touto knihou jsem dočetla Lustr pro papeže, tudíž osudy Marie mi splývaly s předchozí knihou. Padesátá léta a komunistické lágry.
Nebyl to úplný propadák, asi si ještě nějakou knihu od autorky půjčím, ale víckrát bych ji číst nechtěla.
Ilustrace jsou nezvyklé, a moc se k textu nehodí.