Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388685/bmid_panda-v-nesnazich-kmF-388685.jpg
4
1191
286
Dvě mladé ženy, každá v jiných nesnázích, v jiné době, a přesto mají tolik společného. Tereza, přezdívaná Panda, prožívá v současnosti rozchod a vrací se do svého starého dětského pokojíčku. Kromě složitého vztahu s mámou, psychických potíží a mindráků z vlastního vzhledu má těžkou hlavu z diplomové práce. Píše o neznámé hrdince Marii, člence třetího odboje, která si na začátku padesátých let minulého století vedla podrobné deníky a přechovávala u sebe jejího pradědečka Jaroslava. Tereza tak zjišťuje, že jeho útěk přes hranice byl mnohem dramatičtější než v jejích nejdivočejších představách…... celý text
Přidat komentář
Moc hezké mám ráda střídání dějových linek a tady to bylo úžasné udělané. Moje první beletrie od autorky a pravděpodobně ne poslední. Dějová linka s Marií byla moc zajímavá. Do poslední chvíle jsem byla napjatá, jak to dopadne. Tereziny úzkostné stavy byly skvěle vyjádřené a doktorka Eva byla výborná postava!
Velmi čtivá kniha, ze začátku mi vadilo střídání dějových linek (kdyby ty kapitoly byly aspoň delší...), ale zvykla jsem si.
Při čtení o Marii jsem byla napjatá a bála se, co ji za takové odvážné protirežimní činy může potkat. Krásně byla vyjádřená její láska k dceři Milince.
A u Terezy se mi líbilo, jak popisuje své úzkostné stavy - ačkoliv to není žádná legrace v takových stavech žít, mnohokrát jsem se při jejích myšlenkových pochodech zasmála.
No a Lenka... Nemám slov... Jasný příklad toho, jak vám rodiče můžou pos*at celej život...
Jde o čtivý příběh studentky Terezy “Pandy”, která přes deníky poznává část života odbojářky Marie. Kapitoly věnované Tereze se střídají s kapitoly o Marii, čímž se stupňuje čtenářova zvědavost. Autorka přináší ještě pohled do života Tereziných rodičů, jiné generace, kteří svými činy ovlivňují rodinné vztahy.
Konec mi přišel uspěchaný, kdy se Mariininu příběhu nevěnovalo tolik prostoru, i když snové propojení Terezy a Marie bylo zajímavě pojaté. Celkově nejsem se závěrem úplně spokojená, některé části by si zasloužily více rozvést, ale celkově hodnotím Pandu v nesnázích jako pohodové čtení o lidském osudu ženy snažící bojovat proti režimu po svém, o mladé holce s úzkostmi snažící získat sebevědomí a šťastný život a trochu i o rodičích, které staré tajemství a sobeckost dokáže pořádně semlít.
Jsem opět nadšená.. kniha mě pohltila a musela jsem číst a číst.. krásné spojení 2 životních příběhů..osud Marie byl mrazivý, ale Terezka to taky neměla lehké i když srovnávat se to nedá.. těším se na další knihu
(SPOILER)
Kniha se moc pěkně čte, je zde napětí, humor, laskavost, smutek.
Jen je opět konec takový uspěchaný – spousta věcí zůstala nedořešená. Jako třeba, jak to bylo opravdu s Marií – je to zmíněné ve dvou větách. Když už měla Tereza k dispozici deníky od Báry, proč není věnovaný větší prostor pro vysvětlení toho, jak to bylo skutečně? Myslím, že by si to Marie zasloužila. Kde byla po tu dobu Milada, a v jaké fázi se pokazil jejich vztah s Marií? Jo, a za co se dostala Marie do pekla??
Marie mi byla sympatická, jen si neumím představit, že by po tom, jak přišla o všechny blízké, riskovala osud své jediné dcery tím, že se nechá zatknout.
Tereza mi naopak už po pár stránkách lezla neskutečně krkem. Její porucha byla krásně popsaná, to zase jo, jen bylo toho věčného analyzování na mě moc. Ale vlastně je dobře, když postava budí ve čtenáři nějaké emoce, stává se tak uvěřitelnější.
Zajímavý propletenec dvou časových linií - jedna líčí život dívky Terezy studentky historie v současnosti a v druhé nám autorka umožní nahlédnout do 50. let dvacátého století a seznámíme se s mladou vdovou Marií. Konfrontace problémů, které obě dívky řeší, nutí k zamyšlení a působí až absurdně. Jedna se potýká s vadou na kráse, nedobrým vztahem s matkou a bere antidepresiva, druhá žije sama s dcerkou, je bojovnice, členka třetího odboje, a doslova dává v sázku svůj život při nezištné pomoci emigrantům, které u sebe ubytovává, než se vše připraví, když se chystají zmizet z republiky, kde po válce nastoupili k moci komunisté a tvrdá totalita. Její rodina patřila k buržoazii, otec zemřel ve vězení jako politický vězeň a matka nedlouho po něm žalem. Navíc mezi těmito dvěma časovými liniemi má čtenář ještě možnost sledovat krizi středního věku a vztahu rodičů Terezy. Paní Lukášková nám připravila atraktivní čtenářský balíček vážných i nevážných témat, humoru, lásky i hrdinství v těžké době...
(SPOILER) Oddechové čtení se zajímavou zápletkou. Hlavní postavy mi byly blízké. Konec nabral rychlý spád a mohl se trochu víc rozvést. Jediný na čem si pořád lámu hlavu a přemýšlím, co jsem přehlídla, je to, proč se Marie v Lososovi v kaluži ocitla v pekle ? Pro mě je to hrdinka a nevydržela bych ani půlku z toho, co ona.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě to chytlo. A ten konec jsem hltala a držela těm dvěma palce…
Má první knížka od této autorky a ubírám jen jednu hvězdu za začátek, kdy mi dělalo problém se začíst, a za rychlý konec. Jinak čtivá kniha, střídání dějových linek mi vůbec nevadilo a bavily mě obě stejně.
Příběh mladé studentky Terezy, která má pigmentové skvrny na očích a musí tak snášet posměch, že je panda.
Zároveň autorka popisuje život a vztah jejích rodičů.
Také se vracíme do minulosti. Tereza v rámci své diplomové práce pročítá deníky Marie, ženy, která v roce 1953 zachránila jejího pradědečka Jaroslava.
Autorka mě zaujala již dříve, všechny její knížky jsou svěží, vtipné i sarkastické, postavy jsou naprosto uvěřitelné a děj skvěle utíká.
Perfektní.
Ani nevím, která dějová linka se mi líbila nejvíc. Nejvíc mě ale asi dostala postava Lenky, na takovou sebestřednou krávu jsem v knížce nenarazila už hodně dlouho.
Od autorky si určitě přečtu i další knihy.
Nebyla to špatná kniha, ale Losos v kaluží se mi líbí trošku víc. Bavily mě oba osudy žen, i když mě Mariin život bavil přece jenom víc než život Terezy. Zajímavý byl i pohled na život rodičů Terezy. Rozhodně si ráda přečtu další díla autorky.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už nešlo knížku odložit. Jen ten konec byl nějak moc rychlý.
Všechny knihy autorky jsou krásné už na pohled. Kromě vzhledu a obsahu mě baví i její názvy. Panda byla minimálně stejně dobrá jako Losos.
Na začátku jsem se nemohla začíst, ale pak čím víc se blížil závěr, tím méně se mi chtělo se všemi rozloučit.. Škoda toho rychlého konce, přihodila bych možná i tu poslední hvězdu. Každopádně k autorce se nejspíš brzy vrátím, ten styl psaní se mi začal líbit.
Díky Markéto. Objevila jsem v tobě autorku, jejíž knihy mohou klidně číst mladší i starší čtenáři a budou jim mít co říct.
P.S. Moc se mi líbí i tvoje podcasty . Poslouchám je denně. A na knížku Co vás v dějáku nenaučili se moc těším a přiznávám, že ač jsem již pamětnice, tak stále v tvých vyprávěních přicházím ke zjištěním pro mne novým.
(SPOILER)
Tak jak mě v Lososovi v kaluži obě hlavní hrdinky vytáčely, tak tady jsem si oblíbila obě dvě. Hlavně Terezu. U ní byl krásně popsán ten vnitřní neklid a že člověk s úzkostnou poruchou prožívá jeden stres za druhým. Takové ty popisy, kdy pomyslela na nějakou banální věc, která by se nemusela podařit a nakonec vyústila v úplnou katastrofu něčeho jiného. Ty asociace jí v hlavě běhaly pořád.
Také mě zaujal její vztah s profesorem. Ne že by to bylo zrovna v jejich postaveních ideální, ale i to se stává. Líbilo se mi to jejich pozvolné oťukávání a byl úžasný, jak Terezu bránil před svou dcerou a že vůbec nikdy neřešil ten její pandí obličej. Vlastně se tak nějak není co divit, že Tereza skončila s někým ve věku jejího otce, protože s ním vždycky měla bližší vztah a asi potřebovala i v tom partnerském vztahu takovou velkou oporu.
A od otce se dostávám k matce. Lenka byla na facku po celou dobu, ale to co předváděla po Terezině nehodě, to bylo hrozné. Nejen, že ji celá léta dávala za vinu, že podědila po pravém otci vzhled a tím jí připomínala její pochybení (jakoby to snad Tereza tak chtěla), ale ani s ní nic vlastně neudělalo, že Tereza třeba mohla umřít. A to jak pak Tereze oznámila tu pravdu o jejím otci po telefonu. No to byla hrdinka. Lenka byla přesně ukázkový příklad ženy, která vůbec neměla mít děti, protože nějaký, i jen minimální, mateřský cit v sobě opravdu neměla.
Ale ten závěr, jak po té pravdě Tereza Ivana objala a řekla mu "ahoj, tati", to bylo dokonalé.
Druhá linie příběhu pojednávala o Marii, o které Tereza psala diplomovou práci. Říkala jsem si podle anotace, jak vlastně Panda může být pokračováním Lososa, když tam o předchozích postavách nepadlo ani slovo. Ale ono to pokračování je, i když z jiného pohledu. Marie je vlastně matka Milady a prababička Báry. Její život rozhodně nebyl procházka růžovou zahradou a to je nejspíš ten důvod proč se nakonec vztah její a Milady zničil. Být ve vězení nějaké tři roky, v období, kdy dítě svou mámu nejvíc potřebuje, to už se těžko vrací zpět. Musím ale říct, že jsem po dočtení byla opravdu v šoku, že ten její útěk s Jaroslavem byl jen výplod Terezina umělého spánku. Rozhodně to bylo originální.
Na závěr musím ještě poznamenat, že autorka opravdu začíná být mou krevní skupinou. Přesně se mi trefuje do vkusu narážkami mých oblíbených filmů. Za Harryho Pottera, Titanic (ano, Jack by se na to prkno rozhodně vešel :-D ) a Notting Hill (čtenáři Koně a psa - top!) získává sto bodů pro Nebelvír. :-)
Štítky knihy
ženy humor rodina tajemství vztahy psychické problémy pátrání v minulosti odvaha
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Kniha Panda v nesnázích je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 721x |
| Čtenářské výzvě | 375x |
| Doporučených | 69x |
| Knihotéce | 299x |
| Chystám se číst | 542x |
| Chci si koupit | 111x |
| dalších seznamech | 5x |
Uz je to tedy delsi doba, co jsem knizku cetla, ale zadny zasadni dojem na me neudelala, jelikoz mi dela ponekud problem si vybavit detaily. Knizka se cetla velmi dobre, ale vadilo mi to prolinani deje, ktere bylo z meho pohledu velmi nelogicke. Hlavni postavy, Marie a Tereza, mi nijak k srdci neprirostly a rozhodne se nechovaly na svou dobu. Bohuzel me knizka prilis neuchvatila, i presto, ze na autorku slysim jen chvalu. Zkusim jeste neco priste a treba se zadari.