Losos v kaluži
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353794/bmid_losos-v-kaluzi-d6e-353794.jpg
4
1745
1745
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!... celý text
Přidat komentář
Losos v kaluži byla první kniha, kterou jsem od Markéty Lukáškové přečetla, a rozhodně ne poslední. Autorku jsem měla dlouho "v hledáčku", ale teprve teď jsem se odhodlala a jsem moc ráda, že jsem to udělala. Příběh mě hned vtáhl a četl se skoro sám. Hlavní postava Bára mi byla velmi sympatická, často jsem se v ní poznávala a její pohled na svět mi byl blízký. Oceňuji, jak autorka dokázala do děje vnést jemnou ironii a humor, zároveň ale neuhýbala před vážnějšími tématy. Znázornění posmrtného života, nebe/ pekla, mě přimělo k zamyšlení, přitom to bylo podané s lehkostí a nápaditostí. Kniha působí lidsky a ze života, i když se věnuje "nadpřirozenému" tématu, všechno je napsané tak, že tomu s přehledem uvěříte. Styl psaní je čtivý, přirozený a plný emocí. Rozhodně doporučuji a já sama se co nejdřív vrhnu na další autorčinu knihu.
Toto je čtvrtá kniha od Lukáškové, co jsem četla a její prvotina. Musím říct, že některé knihy od ní, mě překvapují, jak na mě promlouvají, nicméně tahle kniha mě moc neoslovila. Celkově hrdinky mi vlastně nebyly moc sympatické. Působili na mě velmi frustrovaně a celkově jsem z knihy měla poměrně zvláštní pocit. Příběh vlastně taky nic moc a znázornění nebe a pekla? Docela zajímavá myšlenka, ale za mě nedotažený a nesmyslný. Dohromady kniha na mě působila jak ananas na pizze. Chaos a nechuť. Tři hvězdy bych dala za čitelnost a za to, že na odreagování asi docela fajn.
Zkusila jako audioknihu tuto prvotinu a bylo to takové povrchní, jednoduché, zároveň snaživé - neustálá snaha o sarkasmus a cynismus byla až protivná. Nebe svou dokonalostí připomínalo spíš peklo. A paní Libuše mi občasnou nechtěnou(?) jízlivostí v hlase zase připomínala tetu Kateřinu ze Saturnina. Takže jsem to dala do půlky a rozhodla se, že můj čas je na tohle příliš cenný.
(SPOILER)
Dlouho jsem nečetla nic horšího. Možná nikdy. Už asi půl roku se snažím knihu dočíst, protože je neumím zahodit, ale zrovna tohle by si zasloužilo upálit na hranici.
Autorku bych přejela autem. Tam a zpátky. A znovu. Žena, která nenávidí ženy, ultimátní pick me pi*a.
Na knize není doslova NIC zajímavého nebo povedeného. Rozdíl mezi babičkou a Bárkou nula, napsaný obě úplně z prdele. Možná shodou okolností se úplně stejně jako tyhle dvě vyjadřuje také Bůh. A všechny další postavy. No, možná to nebude shodou okolností, ale tím, že autorka prostě neumí ani trochu psát.
Ale hlavně to neustalé a bohaté pohrdání ženama, panečku, kolik nenávisti k sobě samé a jiným ženám v sobe může jeden člověk unést? A proč proboha o tom máme číst? Je to dekádu starý, tak snad šla mezitím na terapii. Hodně intenzivní terapii.
Na audiu bylo milé, že postavu babičky četla Libuška Šafránková. Jinak to nebyl moc můj šálek kávy. Přišlo mi to jakési plytké a ta "pohádková" část mě moc neoslovila. Ale proti gustu...
Na prvotinu to není špatné. I když spíše než Bárce jsem byla blíž Miladě. Bárka irituje svým přístupem, pohledem a chováním. Každá příběh vypráví ze svého pohledu. Čí příběh? Barky nebo Milady? Obou. Zajímavě zde bylo popsáno pojetí nebe a pekla. I když, když si představíte, že se po 20 letech setkates manželem, kterému je 40 (protože v tom věku zemřel, a Vám je 65...). Zároveň představa, že viděl všechno co děláte a co asi tak těch 20 let dělal on... nevím nevím. O tom ale příběh není. Kdyby se Barka tak nezaobírala jen sebou (a Milada vlastně také), určitě bychom se posunuli dál. Takhle půl knihy řešíme, že Barka neví co chce, Milada zase chce usměrňovat Barku a řešit za ní její život... každopádně všechno dobře (a celkem rychle) dopadne. Milada konečně přijde na to, co dělat v nebi, že zasahovat do cizích životů není dobré a Bárka konečně vezme svůj život do vlastních rukou a na vlastní zodpovědnost.
Poslechnuta audiokniha
Byla to moje první kniha od Markéty, přivedla mě k ní zvědavost, protože ji poslouchám v podcastech chumelenice. Většinou nesouhlasím s jejich názory a tak jsem si chtěl poslechnout o čem vlastně píše.
Musím přiznat, že jsem velice příjemně překvapen. Kniha se mi moc líbila a hlavně i nápad s pojetím nebe a pekla, to je prostě dokonalé a pokud by to takto fungovalo, bylo by to moc fajn :-) Kniha je oddychová a prostě mě sedla.
Finální hodnocení: 85%
Audiokniha, více než kvalitu jsem hledala jednoduchost, poslouchala jsem v době nemoci.
Nevím, zda to bylo mým rozpoložením, ale kniha mi přišla naivní až hloupá. Bára trapně protivná - to snad takový ani nikdo není, ne? A babička? Vlezlá mrcha, která nedá pokoj ani po smrti. V nebi život nudný a jednotvárně sluníčkový, kde není potřeba zapršet a pečení holubi létají sami do pusy, že si až člověk říká, jestli by to peklo nebylo zábavnější. S autorkou jsem asi touto knihou skončila, možná se někomu líbí, ale můj šálek kávy to není. (Tohle byla třetí šance a jak se říká, třikrát a dost).
Hvězdičku přidávají hlasy skvělých hereček v audioknize, jejich přednes byl důvodem, že jsem vydržela poslouchat do konce.
Audiokniha.Taková fajn odechovka. Moc se mi líbil popis života po smrti , vykreslení nebe a pekla... Chvílemi se zamyslite, zasmějete. A určitě si budu dávat větší pozor na záhadné znamení , třeba mě je posílá někdo z nebe.....
Super čtení!
Kniha mě hodně překvapila a rozhodně si přečtu další autorčino dílo.
Prvotina Markéty Lukáškové. Ostudně jsem se k ní dostala jako k poslední, která mi od ní chyběla přečíst. Bavila mě, i když hlavní hrdinka Bára mi byla sympatická tak napůl. Více mě bavila její babička Milada. A velice mě bavila autorčina představa posmrtného života. Pobavení, ale taky zamyšlení…
Tak já nevím.. Od autorky jsem měla velká očekávání, zřejmě proto, že mám ráda její podcasty, je vtipná a baví mě. Nejdřív jsem začala Pandou, teď tato kniha. Jako jo, píše dobře, nebere si servítky, čte se to příjemně, nic složitého. Ale hlavní postavy ( Předtím Panda, teď Bára) mi jsou prostě nesympatické, vadí mi pesimismus, cynismus, vše špatně.... No, prostě si mě nezískali. Konec takový zrychlený, useknutý.. Jsem z toho trošku zklamaná, ač mi to mrzí. Šanci ostatním knihám ještě dám, a budu doufat, že pro mě budou záživnější...
(SPOILER) Kolem padesáté strany jsem se začala zajímat o to, co vůbec čtu (knihu mi půjčila kamarádka). Takže když jsem zde našla, že je to dívčí román, tak jsem pochopila, že nejsem cílovka. Dávno mi není náct, ale své dvacetileté dceři bych to tedy taky nedoporučila. Bylo to fakt strašné. Hloupá a naivní Barbora, puberťácká babička, do toho povedený přítel... Kniha plná klišé, protiřečení a naivity. Hlavně pocit, že tohle všechno už tu bylo. O nebi se ani zmiňovat nebudu. Ten konec jsem nepobrala. Jak se Bářin přítel mohl dostat do bytu po babičce, co takhle výpis z katastru, právník pomáhající z USA, který nezná místní zákony a takhle bych mohla pokračovat. No, každý nějak musí začít a Markéta Lukášková začala takto.
Bára si zakládá na svém cynismu, ale přijde mi hlavně zlá a povrchní. Všechno dobré se týká jen vztahu s babičkou. Čte se to rychle, nebe je hezky popsané, ale ke konci jsem chvátala, ať už to mám za sebou.
Poslouchala jsem jako audioknihu a moc se mi líbila. Sice taková jednohubka, kterou slupnete za večer, ale má co říct. Rozhodě obsahuje témata k zamyšlení. Těším se na další autorčiny knihy.
Veeeelká oddechovka, takové dost o ničem. Přečteno během pár “čtecích chvilek. Docela se divim, že to má takové hodnocení, ale na autorku určitě nezanevřu. Chystám se hned na další její dílo.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Losos v kaluži, prvotina od Markéty Lukaškové. Obálka divná, název knížky taky divný:). Téma smutné, ale za mě dobře zpracované a napsané. Příběh vypráví na střídačku Barbora a její babička Milada. Bárku vychovává babička a ta si umře a Bárka najednou neví co dál se životem... Zajímavě popsaný život po smrti, to se mi líbilo
A opravdu není nic, co bych mohla udělat?
Ale jistě, že je. Už vám to přece říkal váš manžel. Ale ona je ignorant a na tohle nevěří....
Lidí se mění, fakt, mám s tím už trochu zkušenosti....
PS: a proto neignorujte a všímejte si těch znamení.... je to důležité pro obě strany