Losos v kaluži
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353794/bmid_losos-v-kaluzi-d6e-353794.jpg
4
1541
391
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!... celý text
Přidat komentář
Není to žádné vrcholné dílo, ale to já ani nehledala. Hledala jsem něco pohodového na chatu a to jsem dostala.
“nevím proč, ale mám chut' si s babi připít. Na život a na smrt. Na to, že my se z toho neposerem a na rozdíl od všech ostatních lidí na světě se o těchhle věcech mluvit nebojíme. Já se to akorát bojím zažít.”
Tak já musím říct, že se mi kniha líbila moc.
Nejsem věřící, neovlivňují mě ani kartářky, vědmy a podobní.
No ale k zamyšlení to celé určitě bylo. Co kdyby přece jen........
Byla to moje druhá kniha od autorky a příjemně mě překvapila. Hlavně jejím pohledem na to,co je potom,už vím,kdy si dočtu všechny ty knížky. Jinak mi tam trochu neseděla časová osa,ohledně Jiřího,ale to je asi můj problém. Byla to příjemná nenáročná četba na jeden,dva večery.
Dá se říct, že mě bavila necelá první půlka knihy. Zpočátku se mi líbily slovní obraty, sarkastický humor a příběh Báry. Ale v momentě, kdy se babiččina linka začala odehrávat v nebi, tak mě to bavit přestalo. Působilo to rozpačitě až nesmyslně a linka Báry to už prostě nevytáhla. Od autorky je to moje první kniha a nemám úplně potřebu si přečíst další její knihu.
To bylo skvělé čtení a líbí se mi ta myšlenka života po smrti. Jak nám mrtví dávají znamení. Bárka žije život jako každý jiný. Má svoje problémy, svoje radosti, ale všechno se změní, když ji umře babička. Některé úryvky byly tak přesné, že o to víc se mi příběh líbil:-)
(SPOILER) Ke knize jsem se pořád nemohla rozhoupat, až jsem narazila na audioknihu. A velmi mi sedla. Bára i babička byly načtené úžasně. Paní Šafránková mě v roli babičky naprosto okouzlila, jejím hlasem podané úvahy i dialogy s manželem byly fantastické. Občas jsem se musela zasmát nahlas, většinou jsem se v těchto pasážích usmívala. Báry plácání se v životě bylo podané skvěle, naprosto uvěřitelně. Ale představa, že by mohl fungovat způsob existence po smrti tak, jak je v knize vylíčený, mě naprosto nadchla. Asi si ji budu pro sebe hýčkat a ve chvílích smutku se ke knize budu vracet. Krásné.
Knížka mě moc bavila. Za mě to byla spíše oddechovka, ale našla jsem si v ní i prostor na zamyšlení a několikrát jsem se u čtení usmívala. Autorka mě vtáhla do děje a díky to u jsem často soucítila s hlavní hrdinkou.
Audiokniha.Výborně a skvěle načtené.Moc ráda jsem slyšela L.Šafránkovou(v roli mrtvé).Občas jsem se i poznávala(např.nesnáším upocené lidi v tělocvičně a příliš osobní kontakty).Jednoduše bavilo
Oddechovka, která se čte sama. Mám ráda knížky, kde je na jednotlivé situace pohled od více postav (tady to byl pohled Báry a její babičky). Je pravda, že části z pohledu babičky Milady se mi líbily více. Bára mi byla chvílemi dost protivná (vztah ke spolubydlící, vztah s Václavem) a můj dojem z ní byl, že neví, co od života chce a když už se má rozhodnout, tak zvolí snadnější cestu. Co mě nadchlo je ztvárnění nebe, i když je to trochu děsivé.
Bohužel jsem hnidopich a všimla jsem si tam několika nepřesností (například když Milada vzpomíná na den, kdy ji zemřel muž - šli na večeři poté, co sehnali dětem hlídání - dětem však dle předchozích informací bylo již přes 20).
No a ten konec? Byl hodně zrychlený a useknutý. V každém případě vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, není to vůbec špatný! Těším se na další knihy a tuto mohu směle doporučit.
Kniha psaná ze dvou pohledů vnučky a babičky byl skvělý nápad. Zaujalo mě i to odlišení písma v knize a vlastně i to, že Bára i Milada měly svůj styl textu a vyjadřování vzhledem k věku.
Stejně tak nápad s nebem a peklem mi přišel zajímavě podaný.
Kniha se četla sama, jednu hvězdu ubírám za to, že mě někdy obě hlavní hrdinky štvaly. Působily na mě, že jen ony spolkly všechnu moudrost světa a pak byly protivné, když se jim někdo snažil radit. O to sympatičtější mi pak byli Jiří nebo Petra.
Kniha má otevřený konec, což nevadí, protože od autorky mám v plánu číst dál. Líbí se mi styl jejího psaní, nadhled a humor v podobě narážek na to, co je nebo bylo moderní.
(SPOILER)
Na prvotinu mladé autorky to bylo vcelku dobré. Děj plynul, námět zajímavý, originální představa fungování nebe a pekla.
Barbora mě sice strašně štvala, ale hlavní hrdina nemusí být vždycky dokonalý. Bárka je ten typ holky, která neumí komunikovat s lidmi, navíc má natolik nízké sebevědomí, že umí jen urážet všechny okolo a nikdy nepřizná chybu. Kámoška k pohledání.
Milada mi byla sympatičtější. O trošku. Jen škoda, že se její příběh neuzavřel lépe. Čekala jsem srdceryvné smíření, ale zásadní rozhovor najednou skončil, pak si dámy daly vaječňák a existovaly šťastně až na věky. Aha.
Ale jak říkám, nebylo to úplně špatné.
A nyní okénko pro hnidopichy:
Milada se narodila v roce 1950. V říjnu roku 1968 (dva měsíce po invazi, jak je uvedeno v knize) se jí narodil syn Jirka. Nerozumím tedy, jak se Milada s manželem mohli seznámit v knihovně během studia překladatelství a historie, když v 18 už měli dítě. Nic, tak dál.
Jiří zemřel na infarkt začátkem devadesátých let, bylo mu 40. To jakž takž vychází. Dejme tomu, že to bylo v roce 1990. Milada s Jiřím šli na večeři poté, co sehnali dětem hlídání. Podle dříve napsaného bylo synovi Jirkovi v té době cca 22 let, Janě asi 20. Hlídání? Navíc, nebyl tou dobou Jirka už v emigraci? Ehm, tak tady to taky neklaplo. Včetně plánování rodinné dovolené, kde děti utahají, aby brzy usnuly.
Jako čtenář snesu hodně, klidně i kouzelné televize v nebi, to je OK, to je umělecká licence. Ale tyhle logické chyby mi vadí. A když děj nepohltí čtenáře natolik, aby si podobných věcí nevšiml, tak je holt objeví. Naštěstí se autorka alespoň vyhnula dobovým nepřesnostem, na rozdíl od Emy Labudové v knize Lada u ledu.
Nakonec tedy s odřenýma ušima tři hvězdy.
Super knížka. Puštěno jako audiokniha a bylo to hezké poslouchat. Vtipné a myšlenka nebe a pekla byla zajímavá.
Autorku znám z podcastu Příběh, který se opravdu stal, a mám ji moc ráda. Losos v kaluži byl mou první knihou Markéty Lukáškové, a jistě ne poslední. Cítila jsem se, jako když mi vypráví svoje životní trampoty kamarádka. Barbora by však nebyla mou nejlepší kamarádkou, jelikož osobnostně mi příliš nesedla. To však nic nemění na tom, že se mi četlo krásně. Téma smrti babičky je pro mě osobně noční můra, bojím se dne, kdy se s ní budu muset rozloučit. Tato verze života po životě mě tudíž velmi ukonejšila, vždyť kdo ví, co nás všechny jednou opravdu čeká? Velmi mě oslovila teorie, že nám naši blízcí dávají signály, a uvědomila jsem si, že se mi něco takového vlastně několikrát stalo! Kniha tak pro mě byla odpočinkem, ale i důvodem zamyslet se nad tím, co bylo a co (možná) bude.
Po Vlaštovce v bublině druhý důvod, proč si téhle autorky všímat. Nejdřív nápad s přeskakováním desetiletí, teď zas s nebem a peklem. Fakt beru!
Jelikož jsem si nepřečetla o čem kniha pojednává, bylo to pro mě vcelku překvapení, tudíž jsem si při jízdě vlakem a čtení této knihy i poplakala:). Knihy psané z pohledu dvou lidí se mi moc líbí a myšlenka, jak funguje nebe a peklo je zde moc hezky popsána. A nutí k zamyšlení, vidíme znamení kolem sebe?
Jsem velmi ráda, že jsem této autorce dala šanci. Opět se mi líbilo střídání vyprávění dvou postav (tentokrát je to babička a vnučka). I když se v knize řeší velmi smutné téma odcházení, příběh mě bavil. Líbila se mi autorčina představa, jak by vypadalo nebe. Závěr knihy sice otevřený, ale s koncem, který jsem si celou dobu přála :)
Nejhezčí pohádka pro dospělé jakou jsem kdy četla, zaslouží si všechny hvězdičky. Je to takové milé a dává to naději. Tak jsem si při knize už dlouho neodpočinula. A to nebe - prostě nádhera, skláním se před autorčinou fantazií.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy posmrtný život mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Kniha Losos v kaluži je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 2 301x |
| Čtenářské výzvě | 398x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 374x |
| Chystám se číst | 565x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 10x |
Markéta Lukášková je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, získala si mě hned svojí prvotinou Losos v kaluži. U knížky jsem na několika místech plakala, všem doporučuji.