Ctv přečtené 231

Astronomův sen 2018, Thierry Bourcy

Příjemně napínavé čtení, moc hezky to vystihla přede mnou Péťa1950. Není co víc ke knize dodat.

Doteky ve tmě 2004, Jaroslav Kříž

Příjemný příběh, hezky a velice čtivě napsaný. Pan Kříž píše příjemně, má bohatou slovní zásobu, čtení se mi opravdu líbilo. Kniha popisuje příběh Tomáše, který nenadále přišel v restituci k vile. Tomáš je člověk neotrkaný v oblasti podnikání a bankovnictví divokých devadesátek a proto se zamotá do problémů. Ze kterých nakonec vybruslí, takže všechno oukej. V knize mi visí několik nedotažených motivů, které by, myslím, stály za rozpracování. Prvním byla podobnost Alžběty s Blankou a její sestrou. V této lince bylo něco naznačeno, ale už nedořečeno. Potom to byly obrazy. Neustálé zmínky o nich mi dávaly tušit, že obrazy (respektive jejich hodnota) budou hrát v příběhu nějakou roli. Nehrály. Dalším motivem byla minulost Tomášovy rodiny. Bylo nazančeno mnoho otázek, ale nedostali jsme na ně odpovědi. Vlastně ani nehrály v příběhu vůbec žádnou roli, jen byly zmíněné. Kniha se mi líbila, ne že ne. Ale zmíněné věci by myslím stály za rozvedení. Buď knihu natáhnout, nebo udělat druhý díl. Vzbudily ve mě zvědavost, která nebyla ukojena :-).... celý text

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Hejnické pastorále 2021, Vlastimil Vondruška

Tetralogii Křišťálový klíč jsem přečetla najednou, hezky jeden díl hned po druhém. Jednotlivé díly nehodnotím, tento komentář je ke všem čtyřem dílům. Zatímco první díl mne hodně bavil a celkem jsem se orientovala, tak ve třetím díle už jsem měla velký zmatek v postavách. Ve čtvrtém díle už jsem byla docela dost ztracena v tom, kdo je čí synovec, neteř nebo bratranec. Některé naťuknuté osudy (Hedvika) zcela všuměly a to mě celkem mrzelo. Nebo například Josífek, kterého musela rodina adoptovat jako úlitbu církvi - ten se nám tam také jenom mihnul a pak už o něm nebyla zmínka. Škoda. Nějak jsem vůbec nepochopila zmínku o něm. Naopak taková Vilemína měla na můj vkus prostoru více než dost a její lapálie se v podstatě stále dokolečka opakovaly. Nejsem si jistá, jestli v 18. století bylo skutečně možné, aby žena takto podnikala nebo zda je vůbec reálné, aby měla takové nadstandardní vztahy s vrchností. Naopak myslím, že praktiky církevních představitelů byly popsány celkem realistiky. Bylo hezky vidět, že upřímná víra v Boha a zájmy i konání církve rozhodně není totéž. Celkově bych to označila za zajímavou a příjemnou odpočinkovou četbu.... celý text

Jarmarečník 2020, Vlastimil Vondruška

Vídeňský sen 2020, Vlastimil Vondruška

Falknovská huť 2019, Vlastimil Vondruška

Jiskra života 1969, Erich Maria Remarque (p)

Drsné, syrové, krásně a čtivě napsané, emotivní, opravdu silné vyprávění o (ne)životě v koncentračním táboře. "Jeden z dvanácti veteránů zešílel a představoval si, že je vlčák. Neměl uši; urvali mu je psi, které na něm cvičili esesáci. Nejmladší se jmenoval Karel a byl to chlapec z Československa. Jeho rodiče byli mrtví; pobožný sedlák ve vesnici Westlage jimi pohnojil brambořiště. V krematoriu se totiž popel spálených sypal do pytlů a prodával jako umělé hnojivo. Obsahoval hodně fosforu a vápna." Když nad vězni poprvé přeletělo spojenecké letadlo a zamávalo jim křídly, tak mi slza ukápla. Remarque umí vtáhnout do děje. Moc jsem si přála, aby to 509 přežil.... celý text

Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději 2021, Aleš Palán

Počínaje prvními Samotáři mají u mě knihy rozhovorů pana Palána v oblíbenosti lehce sestupnou tendenci. Tato poslední se mi líbí nejméně, i když pan Palán stále dělá rozhovory moc hezky. Některé příběhy mne oslovily, hrdinky ve mě vzbudily sympatie a měla jsem z jejich příběhu a charakteru (tak, jak vyplýval z rozhovoru) pozitivní pocit. Ne v tom smyslu, že bych jim ty rány osudu přála, ale soucítila jsem s nimi. Některé příběhy naopak. Speciálně Míša se svým hodně flexibilním přístupem k morálce je člověk, jehož příběh jsem si se zájmem přečetla, ale nevzbudila u mě snad žádnou pozitivní emoci. Rozhodně mě kniha dovedla k přemýšlení. Musí nám být lidé sympatičtí svou povahou a chováním, abychom s nimi dokázali soucítit? Je nezbytné k lidem přistupovat jinak, pokud si v dětství zažili nějaká traumata, která se na nich podepsala? Měli bychom jim kvůli tomu automaticky odpouštět chování, které se nám nelíbí? Kolik šancí od důvěřivých dobrých duší tito lidé dostanou a využijí, kolik jich podobní lidé promarní? Stojí jedna využitá šance za to, pokud na ni připadne deset zneužitých? A kdo má právo to hodnotit? Když tito lidé hledají pomoc, najdou ji? A hledají ji vůbec? Stojí o ni? O co vlastně stojí? O rozhovor? O soucit? O materiální pomoc? Jak to máme poznat, když si neřeknou? Jak máme poznat hranici mezi tím, co jim pomůže a co je obtěžuje? Další velké téma, které je v knize naznačeno, je víra v Boha. Je zajímavé vidět, jak berlička víry v někoho všemohoucího a schopnost odůvodnit si jeho existencí dobré i zlé, některým hrdinkám pomáhá.... celý text

Miluj bližního svého 1983, Erich Maria Remarque (p)

Krásná kniha o těžkých osudech emigrantů. V popise těžkostí, kterými tito lidé musí procházet, autor nezachází do detailů. Stačí ale jediná zmínka o tvářích propadlých z hladu a na vás ten těžký osud Ludvíka a Ruth dolehne. Jsem ráda za nadějeplný konec a o Steinerovi a jeho osudu se mi asi dnes bude i zdát.... celý text

Na smrt 2020, Jozef Karika

Z této knihy mám rozporuplné pocity, které se pohybují někde mezi hodnocením od uživatele snimcibdim (odpad, řezničina) a většinou ostatních, kteří dávají plný počet hvězd. Dala jsem 4 takže je jasné, že se přikláním spíš k těm kladným hodnocením, ale musím přiznat, že té řezničiny tam na mě bylo chvílemi příliš. V příbězích je lepší spíš jen naznačit, naťuknout, trochu popsat. Tady to bylo všechno příliš syrové, krvavé a drsné. Vraždy a mučení mi chvílemi lezly i ušima. Pokud ale pominu výše uvedené, tak považuji knihu za skvělou. Autor hezky popsal jak je lidský mozek přizpůsobivý a pokud člověk chce, tak si nějak ospravedlní i ty největší odpornosti, které dělá. Tak si je ospravedlnil Viktor při své práci pro gangstery v New Yorku, stejně si je ospravedlnil Karel při své práci pro nacisty. Ti lidé to tak museli udělat, protože jinak by se zbláznili nebo spáchali sebevraždu. Samozřejmě tím ale nijak nechci ospravedlňovat jejich skutky. Nejvíce mě z celé knihy oslovil popis pobytu Viktora v koncentráku. Hodně mě berou příběhy, kde je popsána jedna věc z různých (zpravidla odlišných) úhlů pohledu. To, co se jednomu jeví jako snaha pomoci (například přijetí funkce kápa Viktorem) se jiným jeví jako zrada a to jen proto, že neznají celou pravdu. Považuji za velice zajímavé číst v některých komentářích, že čtenáři fandili Viktorovi. Přitom Viktor pro mě byl stejná kreatura, jako Karel. Jen vraždil pro jiného boha (Viktor pro peníze, Karel pro čistou rasu a vědecké poznání). Ano, Karel nejen vraždil, ale i sadisticky mučil. Ano, Viktor se snažil páchat nějaké dobré skutky, ale na kafe bych s ním stejně nešla. Nebudu tu popisovat konec, protože někdo neodolá i když jsem označila spoiler a nechci odkopat vše. Nicméně se závěrem si mohl autor víc pohrát, přišel mi takový přitažený za vlasy, béčkový.... celý text

Pojídačka hříchů 2021, Megan Campisi

Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl. Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení. Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.... celý text

Pobřežní cesta 2020, Raynor Winn

Příjemné čtení, při kterém kloužete po stránkách jako v knize mnohokrát popisovaní racci po větru. Jen mi tak došlo, že si úplně nejsem jistá tím, co bych o knize měla napsat. Předchozí komentáře jsou vyčerpávající a velmi pozitivní a vlastně popisují vše hezké, co bych o knize chtěla napsat. Příběh sám o sobě je krásný a zřejmě i inspirující. Píši krásný i s vědomím, že je to příběh o vyrovnání se se smrtelnou nemocí manžela, což rozhodně krásné není. Nepochybuji, že sama autorka by stokrát raději tento příběh neprožila kdyby mohla zůstat ve svém domově se svým zdravým manželem. Ale když už se stalo, tak vzali manželé Winnovi osud hrubě za pačesy a pořádně s ním touto cestou zasmýkali. Moc hezká kniha o tom, že i cesta může být cíl.... celý text

Němý křik 2016, Angela Marsons

Vango 2013, Timothée de Fombelle

Když jsem tuto knihu viděla na regále knihkupectví, tak mě neohromil název ani obálka, ale velikost. Je to opravdu tlouštík. Anotace zaujala, tak jsem si ji koupila a neudělala jsem chybu. Vango je romantický, dobrodružný, poetický příběh. Autor po celou dobu postupně odkrývá jedno malé tajemství za druhým, jedno nečekané propojení za druhým. Tím vás neustále drží ve střehu. Nenudíte se, prostě čtete a čtete a stále vás to baví i když vám na začátku nebylo tak úplně jasné, jak lze udržet pozornost čtenáře v takovéto bichli. Ale právě pro to, jak krásně dokázal autor dávkovat poznání a informace v průběhu, je pak konec knihy zklamáním. Najednou frk frk frk, všechno vyjasněno a vyřešeno na pěti stránkách a je konec. Velká škoda, že si autor nedal více práce s propracováním závěru knihy.... celý text

Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět 2020, Aleš Palán

Pana Palána jsem objevila díky knize Raději zešílet v divočině a domnívala jsem se, že jsem našla svého oblíbeného autora. Zmýlila jsem se. Měla bych jít raději po žánru, než po autorovi. Tato kniha pro mě totiž byla veliké zklamání. Za mě slabé úvahy o ničem. Takhle nějak si představuji výsledek objednávky na krátký sloupek a v termínu. Prostě autor musí něco napsat, tak potí. Uznávám ale, že v mém případě to zřejmě bude mnohem víc o tom, že tento žánr není můj šálek kávy než o tom, že by měl být kritizován autor.... celý text

Návrat do divočiny 2019, Aleš Palán

Po Raději zešílet v divočině, která se mi moc líbila, jsem i tuto knihu chtěla mít v knihovně. Přirovnala bych to k bonbonu z hořké čokolády se sladkou náplní. Nemám ráda hořkou čokoládu a přesto ji musím sníst, abych se dostala k sladké náplni. Na začátku jsem to viděla na jednu hvězdičku. Úvod byl plytký, v jiné knize jsem zjistila, že mě osobní úvahy pana Palána neberou, takže se mi ani tento úvod nemohl líbit. Fotky na začátku knihy se mi nelíbily vůbec, připomínaly mi pokusy začátečníka z fotografického kurzu. Přitom pana Šibíka a jeho reportážní fotky velmi obdivuji. Ale rozmazané fotky květinek a černé fleky ze kterých vystupuje špička smrku byl snad omyl ve výběru. Naštěstí ale o kousek dál začaly fotky něco říkat. Portréty jsou opravdu moc hezké, zejména u bratrů Klišíků se mi líbily moc. Jednotlivé texty jsou často spíš úvahami autora, ale jsou vždy navázané na jednotlivé samotáře a často jsou zajímavé, obohacující. To čtení se mi líbilo, i když o samotářích jako takových nic nového nepřineslo.... celý text

Zprávy o nemocech mocných 1989, Ivan Lesný

Velice zajímavá kniha, skvěle zpracovaná a plná zajímavých historických informací a souvislostí. Vlastně je mi jedno, jestli měl Karel IV. zdravotní problémy a jaké. Považuji ale za zajímavé dát případné diagnózy do souvislosti s rozhodnutími mocných a zamyslet se nad tím co by, kdyby ...... celý text

A nezapomeň na labutě! 2019, Peter Juščák

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

Skvělá kniha, krásně napsaná. Není to "jen" beletrie, je to především skvěle zvládnutý záměr dovzdělat lidi v historii části naší země. Prožívat osudy konkrétních lidí v kontextu historických událostí je skvělý způsob jak se postarat o to, aby si příběh tohoto kraje lidé zapamatovali. Nemá cenu se rozepisovat o tom, jak úžasný kus práce je za knihou schovaný. Jak hezky je to napsané, jak hezky se to čte. Mně osobně se moc líbila propojení okamžiků v textu - například naprosto stejné věty ve chvíli, kdy otec chystá v prvním díle Ludwika na jeho první pracovní den v jámě a naprosto stejné věty v díle druhém, kdy chystá Ludwik svého syna na první den v jámě. Když to čtete, okamžitě vám to naskočí, všechno je krásně propojené, všechno ladí. Prožíváte stejné chvíle pohledy různých lidí. Potom je lépe chápete, rozumíte jejich jednání. Vůbec mi není jasné, jak všechny tyhle provázanosti autorka zvládla udržet v hlavě a čtivě hodit na papír. A ještě do toho zapracovat ty historické souvislosti .... opravdu má můj velký obdiv.... celý text