Miluj bližního svého

od:

Miluj bližního svého

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. utor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30621/miluj-blizniho-sveho-30621.jpg 4.6783
Originální název:

Liebe deinen Nächsten (1939)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Melantrich
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (61)

Přidat komentář
esterkucerova
31. srpna

Kdo nečetl Remarqua, nežije.
jeho příběhy mají neskutečnou sílu mě zasáhnout v samém nitru duše tak hluboko, že o tom přemýšlím další týden po dočtení a s každou další přečtenou knihou mě o tom přesvědčuje víc a víc.
Krásný příběh o lásce a přátelství. O pomoci ostatním, i když sám nemám nic. O obětování všeho pro osobu, kterou miluji.
To, jak Remarque dokáže do jeho příběhů zakomponovat velde té děsivé hrůzy i momenty štěstí a radosti z naprostých maličkostí, nad kterými my máváme rukama jako nad naprostou samozřejmostí, je mistrovské.
I když byl konec také na jednu stranu smutný, byla v něm cítit určitá naděje v lepší zítřky pro hlavní hrdiny, kteří se bohužel provinili tím, že se narodili...

3nitka
24. června

Remarque - pri jeho knihách si vždy uvedomím, v akom blahobyte žijeme. A mrazí ma z toho, ako si to nevážime.

Renek
26. dubna

Mistrná kniha od jednoho z mých nejoblíbenějších autorů vůbec. Remarque se dokázal vcítit do osudů porobených takovou měrou, že člověku při čtení až zamrazí. Přečteno prakticky na jeden nádech.

Maanna
09. dubna

Silný příběh o osudech lidí vyhoštěných z Německa, kteří museli putovat Evropou bez šance na řešení své situace. Remarque je jako vždy velmi silný ve vylíčení atmosféry beznaděje, kterou tu a tam prozáří jiskra světla v podobě krátkodobého povolení k legálnímu pobytu, lidské sounáležitosti nebo lásky. Někdy se nevyhne patosu, ale výpověď o světě, který důsledně dodržuje zákony a nechává tak lidi umírat hladem, má i dnes svou důležitost - on vlastně nikdo nic tak špatného neudělal jen...

Langosh
06. dubna

Výborně napsaná čtivá kniha plná napětí. Popis hrozné doby ve 30. letech v Evropě. Je hrozné, jak vyhoštěnci z Německa byli prakticky mrtvé duše. Nikde je nechtějí, z každé další země je vyhošťují do jiné, kde je opět vyhostí a tak dokola, pořád jen v ilegalitě. Zároveň příběh o tom, jak emigranti drželi při sobě. Přátelství mezi Steinerem a Kernem, vzájemná pomoc, pocit, že aspoň na někoho se lze spolehnout.

petrucha86
06. dubna

V době povinné četby ve škole jsem se u autora nezastavila, byla to tedy má první jeho kniha. A jsem naprosto fascinovaná! Za prvé tím, co bylo v té době možné, ta beznaděj, nejistota, přehazování osob mezi státy...a za druhé tím, jak krásně Remarque dokázal o tom všem napsat. Neuvěřitelně čtivé, nic není řečeno navíc, ale zároveň nic nechybí. Místy velmi smutné čtení, smutná doba, a smutné je vlastně i to, jak to všechno hlavní postavy berou jako normální stav. Zároveň sem tam prosvitne i jakási naděje, lidské hodnoty se posouvají a radují se z těch nejběžnějších maličkostí. Rozhodně doporučuji, určitě sem nečetla naposledy.

AliStejsy
25. března

Doporučuju! Byla to první kniha, u které mi tekly slzy. Silný a nezapomenutelný příběh

RH faktor
14. února

Krásně se to čte, protože Remarque umí, ale je to hrůzný, jak jen hrůza už hrozná umí být...

fojtikjirik
19.11.2017

Většině čtenářu bude příběh ze začátku připadat jako naprosto neuvěřitelný. Těžký život lidí de facto bez domova v podobě neustálého vyhošťování a utíkání z místa na místo. Něco takového si obyčejný člověk dokáže jen těžko představit.

otesánek
08.11.2017

Do pokoje se vplížil večer a zvenčí, od dveří bylo chvílemi slyšet vyzývavé Steinbrennenovo zakašlání. Máriin dech zeslábl, pak byl trhavý, s prodlevami. Nakonec se ztišil a ustal jako slabý vánek,který usne. Steiner držel její ruce dokud nevychladly. Umíral s ní......Já nevím vlastně co napsat je mi tak nějak smutně. Pocity.....no je to kniha, která by se měla přečíst. Kniha o světě a životě, který nikdo z nás nechce poznat natož dobu ve které se děj odehrává. Dám jen o jednu hvězdičku méně, protože má dušička asi čekala nějakou trošičku akčnější zápletku, ale to je jen subjektivní a vlastně nepodstatný pocit..... Četla se hezky poklidně.Asi se k ní časem vrátím.

MilujuV.Huga
16.10.2017

Čteno podruhé. Tipuju, že Remarque psal takhle: Napíše text. Smaže všechno, co se přímo netýká příběhu, který chce povědět. Přečte si po sobě text. Smaže znovu všechno, co se netýká příběhu. Tohle udělá několikrát. Výsledkem je poté text, který je neuvěřitelně strohý.
Výhodou je, že knihy se čtou sami a rychle. Nevýhodou je, že čtenář nedokáže nastíněné příběhy plně prožít. Je ochuzen o silný prožitek.

Vydání r.1969.

hnilda3
07.07.2017

Remarqua jsem si oblibila uz kdyz jsem do povinne cetby cetla Nebe nezna vyvolenych a Na zapadni fronte klid. Pote jsem pokracovala Tremi kamarady. Jeho knihy me zatim nikdy nezklamali, a to ani tato.

linhi22
19.03.2017

Po obsahové stránce si kniha 5 hvězdiček zaslouží, zato redakční práce (Ikar, 2010) by dostala sotva jednu. U takového díla bych přece jen čekal trochu víc pozornosti a možná i úcty k autorovi...

intelektuálka
14.03.2017

Ano, to je pravda, zde opravdu mladí mají výhled do budoucnosti. Jinak bývá autor skeptický. Zřejmě věděl proč, nacismus nic pěkného nepřinesl.

angelice
03.03.2017

Moje první Remarqueova kniha, kdy hlavní milenecká dvojice přežije, což upřímně dost překvapilo. Člověk si při jejím čtení náhle uvědomí, jak nehorázné štěstí je to, že má zázemí, rodinu, není pronásledován a štván bez důvodu a vlastní cár papíru, který mu dává právo na život.

Milos74
02.02.2017

Výborně napsaná knížka (uměl to EMR jinak?), silný příběh lidí, který dnešní učebnice dějepisu odbývají několika řádky. Přestože popisuje temné předválečné období a velmi smutnou dobu, na mě nepůsobí depresivně. Pro mě symbolizuje naději a snahu člověka se o ní poprat. Patří k mým nejoblíbenějším knihám, k nimž se pravidelně vracím.

ledaver
15.10.2016

Skvělá kniha. Doposud jsem měla na historické romány nešťastnou ruku, a tak jsem byla vůči této knize poměrně skeptická, nicméně předčila moje očekávání. Doba v tomto příběhu byla příšerná a hlavních postav mi bylo líto. Bohužel se mi dost často pletly jména ostatních uprchlíků, jelikož jich v knize bylo opravdu požehnaně. Na to, že je to pro mě povinná četba, je to úžasné dílo... Kéž by byla každá povinná četba taková...

R.E.M.
27.08.2016

Výborná kniha, ve které autor živě popsal bezohlednost systému, který s určitou skupinou lidí nepočítá, všechnu tu beznaděj, drsnost a bezvýchodnost situace, stejně jako solidaritu, snahu nevzdat se a rozfoukávat ty jiskřičky naděje, že bude líp. Vykreslil pestrou paletu postav a jejich chování - pragmatického, přátelského, zlého, hamižného, udavačského, někdy otupěleného a lhostejného, unaveně odevzdaného, sobeckého i obětavého, laskavého.

MadlenkaM
13.05.2016

Já mám Remarqua strašně ráda. Píše moc hezky. Patří k mým nejoblíbenějším autorům. A tato kniha mě v tom jen utvrdila. Krásný je popis vztahu mezi Kernem a Ruth. Celkově se mi líbí tehdejší vztahy, pokud se jedná o ty kladné vůči uprchlíkům. A celkově ta doba byla něčím okouzlující a zvláštní. Těžko popsat, rozhodně doporučuji přečíst.

irling
03.02.2016

Romány E.M. Remarquea jsou nadčasové a poplatné v kterékoliv době. Stále se k nim vracím. Zvykla sem si na jeho skvělý styl a hluboce lidské příběhy, které vrcholí prakticky vždy až ke konci díla. Zcela zaslouženě patří k nejlepším světovým prozaiků, jejichž myšlenky a styl, jakým je prezentují, nikdy neomrzí a vždy budou aktuální. Věřím, že i lidé zůstanou na takové inteligenční úrovni, že klasiky budou oceňovat, ale především chápat i nadále. Velmi mě děsí fakt, že někdo může označit knihu od Remarquea jako "odpad".

MonaNona
11.01.2016odpad!

Nejslabší kniha, kterou jsem kdy od autora četla.

fat_man
02.01.2016

Krásná a smutná kniha o obyčejných lidech a špatné době...co dodat?

TomášPf.
07.12.2015

Erich Maria Remarque je zřejmě mým nejoblíbenějším spisovatelem. V jeho knihách vždy vítězí láska, přátelství a lidskost, a to navzdory všem útrapám hrdinů, navzdory nesčetným ztrátám, navzdory době, která ani jednomu zdánlivě nepřeje. Přes všechen smutek, který do svých děl vkládá, je to právě neochvějná naděje v člověka, která mi po dotčení knihy dlouho zůstává v mysli.

Román Miluj bližního svého není výjimkou. Vypráví o osudech německých předválečných emigrantů, kteří se potácí od místa k místu, nemajících nikde dveře dokořán. Musí se skrývat, aby nebyli vyhoštěni nebo dokonce zavřeni do vězení. Skrývat nejen před policií, ale i nesčetnými udavači, kteří vydělávají na jejich neštěstí. Některým z nich se podaří naučit se v znervózňujícím prostředí bez domova a jistot žít, jiným ne. Hlavní hrdina příběhu mladý medik Ludvík Kern patří mezi ty šťastnější. Potká se několikrát se světáckým Josefem Steinerem, zkušeným emigrantem a tulákem, který ho naučí jak v nejistém prostředí tajné imigrace přežít a nejen zdaleka to. A především pozná svou lásku Ruth, se kterou se shledává a znovu rozchází dle zvůle policejních úředníků a striktních zákonů evropských zemí. A tak tu opět vidíme lásku, bok po boku s přátelstvím a nakonec i lidskost nesčetných nápomocných, kteří jsou možná tím rozhodujícím jazýčkem na misce vah života a smrti všech přítomných.

pipu
26.11.2015

Takové typy příběhu ve mě vždycky zanechávají ještě dlouho pocit soucitu s hlavními hrdiny příběhu.. zůstávají v mě hlavě a v mých myšlenkách... Krásně napsáno ..

Denika
16.08.2015

Nevím proč, ale tato kniha (i přes svůj krásný název) mě vůbec nebavila a musela jsem se hodně nutit do toho, abych ji přečetla. Byla nezáživná, příběh téměř o ničem, neustálé přebíhání přes hranice a shánění jídla, bydlení v pochybných hotelech a všudypřítomný strach + neskutečně nudné pasáže, kde hlavní postavy hrály např. karty. Na druhou stranu chápu, jak hrozná musela být předválečná atmosféra, a to obzvlášť pro Židy. Proto této knize dávám alespoň 2 hvězdičky. Znovu už bych ji ale nečetla, protože mám dojem, že o této tématice pojednává mnoho jiných knih daleko zajímavějším způsobem.

Joges
22.07.2015

Kniha je dějištěm několika osudů, které utváří zajímavý a ucelený obraz (nechci víc prozrazovat). Autor bravurně rozvíjí několik příběhů najednou, nabaluje zápletky a celý děj dokonale završuje. Zejména některé části a výborné okamžiky románu mě dostaly. Remarque je zkrátka mistr slova i formy, a já už se těším na některou jeho další knihu.

Madelisi
30.06.2015

Má nejmilejší kniha od Remarqua. Líbí se mi putování postav po celé Evropě, jejich setkání v jedné zemi, rozloučení, aby se po různých cestách setkali zase v jiné. Nechtěla bych být v jejich kůži.

Kabátice
08.06.2015

Jako obvykle mě Remarque nezklamal. Moc krásná kniha, která vtáhne do děje a vezme za srdce. Byly to tehdy opravdu těžké časy...

kamibe
06.06.2015

Remarque patřil mezi mé oblíbence. Přečetla jsem mnoho jeho knih a vždycky jsem byla spokojená, Sice je to pokaždé hodně smutné čtení, ale je tolik potřebné, aby takové knihy četlo hodně lidí.

Mr.Fox
03.06.2015

Tak se mi zdá, že nás ve školních lavicích ošidili o podstatné informace nedávných dějin.. O utrpení Židů za 2. světové války (koncentrační tábory, vyhlazovací tábory aj. zvěrstva páchaná Německem a Hitlerem) ví dnes téměř každý, ale o tom, co Židé prožívali ještě v předválečné době (viz obsah knihy), ví už málokdo. Stejně tak je Remarque jedním z mála spisovatelů, kteří se zabývali tímto tématem předválečné emigrace a dokázali jej tak mistrně vystihnout.

"Miluj bližního svého" je má třetí kniha od Remarquea, stejně úchvatná jako obě předchozí (Na západní frontě klid, Cesta zpátky). Četla se mi jedním dechem a vyzdvihl bych na ní především propracovanou charakteristiku hlavních i vedlejších postav, jejich vzájemnou propletenost a taktéž věrohodnost celého díla. Těžce zkoušená láska Ludvíka a Ruth, provázená neustálým strachem a nejistotou, mi při četbě hodně připomínala Pavla a Ester z knihy "Romeo, Julie a tma" od Otčenáška. Remarqueova tvorba je pro mě zkrátka fascinující výklad a výpověď (mezi)válečných dějin, a taktéž sonda do mezilidských vztahů těchto krušných dob..

..."Vypijme doušek na znamení odporu k tomuhle papíru, milý Hubere! Je to zvláštní, jaké moci dosáhl nad lidmi! Naši praotci se třásli před hromy a blesky, tygry a zemětřeseními - naši středověcí otci před meči a loupežníky, morem a Bohem - my se však třeseme před potištěným papírem - až už je to bankovka nebo pas! Neandrtálec byl zahuben kyjem; Říman mečem; člověk středověku morem - nás však lze vyřídit už kouskem papíru!"...