Baronka947
přečtené 74
Krutá krása
2018,
Rosamund Hodge
Vůbec jsem nevěděla, že se jedná o retelling. Mám jich poslední dobou docela pokrk, ale na téhle knize to stejně není moc poznat, takže jsem ji dočetla. Koupila jsem ji s vědomím, že jsou na ni rozporuplné reakce, takže jsem moc nečekala. Příběh je zpočátku zajímavý, proložený řeckou mytologií, která nám opodstatňuje situaci ve světě knihy. Hlavní hrdinka je sedmnáctiletá holka, která od svých devíti ví, co ji čeká. Možná se to k jejímu věku hodí, ale na to, jak moc je smířená sama se sebou a ví že je zahořklá a plná nenávisti, mi přišla neskutečně naivní a hloupá. Neuvěřitelně si protiřečí, což najednu stranu chápu, když nechce umřít, ale ví že nakonec bude muset umřít... ale když teda nechci zemřít, tak se zatraceně zastavím a zamyslím se nad tím, co se okolo mě děje, ne? Dostala takových rad a náznaků. V jednu chvíli mi přišlo, že si konečně uvědomila, že by to šlo i jinak, ale pak přísahala těm, co to všechno způsobili? Ale no tak! Už tu byly zmíněny mizející klíče, které vlastníkovi nechyběly, i když věděl, že mu je dotyčná bere. No. To kazilo docela dojem z knížete démonů. Ale co mě teda deptalo nejvíc na celé knize bylo, jak se okamžitě vrhla a políbila něco, co ani nevěděla co je, a jak neustále mluvila o tom jak je "asi" zamilovaná. O tom, jak neustále přemýšlela, že (jednoho nebo druhýho) "chce" ani nemluvím, protože to bylo směšný. Asi nejlepší na knize je, že se to dobře četlo. Mám teda neustálý nutkání u podobných věcí přemýšlet nad tím, že by se příběhy tohoto rázu možná hodily jako krátké povídky. U knihy Na lovu jsem měla úplně stejný pocit. Člověk se pak u těch některých výplňových pasáží nudí a říká si: "Kdy se konečně začne něco dít?" Hlavně, že je podrobně posáno, jak hrdinka prochází dům, ale konec se odflákne. No.. za mě 3/5, že se to aspoň dalo přečíst na jeden zátah.... celý text
Na lovu
2018,
Meagan Spooner
Dlouho jsem přemýšlela jak tuto knihu shrnout jedním slovem. Až když jsem se rozhodovala, kolik hvězdiček knize dám, tak mě to napadlo - PRŮMĚR. Po tom, kolik jsem viděla na netu reklam jsem čekala něco víc. Když jsem viděla komentáře a hodnocení knihy, tak jsem byla teda docela zklamaná. V průběhu čtení mě napadlo, že by kniha mohla mít jenom nějakých 20 stran, jak mívají pohádky, a stačilo by to. Protože jak už tady někdo psal: To byl samý popis sněhu, lesa, lovu, cesty, zase sněhu... a pořád se dělal čaj. Jsem ve čtení celkem puntičkář a čtu s pocitem, že mi nesmí uniknout ani jedno slovo, ale tady jsem přeskakovala celé řádky, jak mě to už nebavilo. Ze začátku mě celkem potěšilo, že kniha měla spád a k prvnímu důležitému zvratu došlo brzy. To ale neplatilo o zbytku knihy. Přišlo mi, že autorka pošlapala několik svých tvrzení. Třeba to, že Laňka je letní pes a venku v zimě by zmrzla. Bylo to zmíněno hned několikrát, ale potom pes za hrdinkou vesele běhal na lov a dokonce ji našel v údolí Zvířete, kam musel běžet několik dní sněhem. A další je tvrzení, že hrdinka nenatáhne otcův luk a tak musí mít vlastní. A pak z něj vesele střílela. Některé pasáže mi přišly skoro urážející. Spousta věcí byla vysvětlena, jako by nám nemohly dojít samy. Jako kdyby bylo potřeba to celé shrnout, protože jsme blbci :D. Postavy byly zvláštní. Hlavní hrdinka byla zase dokonalost sama se ztrápenou dušičkou. Nenávist ke Zvířeti jsem jí ani na jednu vteřinu nevěřila. Sestry si nezáviděly, což je taky divný :D (kdo má sourozence, rozumí mi). Zvíře se asi povedlo nejvíc. Líbil se mi ten jeho vnitřní boj, i to jak jedna nebo druhá strana získávala navrh. Konec mě teda vyloženě zklamal. Čekala jsem nějakou pecku, ale byla to nuda. Všechno vlastně skončilo a vyřešilo se tím, že Jeva pochopila, co se se Zvířetem stalo. Všechno jí došlo a žili šťastně až do smrti... To je divný, ne?... celý text
