Napětí

Už Příběh služebnice mi přijde námětem spíše ženský. No a vzhledem k tomu, že tato kniha se k němu hodně připodobňuje, jsem se jí trochu bál. A strach to byl oprávněný. Snaží se o podobný dystopický svět, jen všeho dodává o chlup více. Především drsnosti je tu přehršel a nějak mě to nepřesvědčilo o kvalitě. Spíše naopak.

Nenaplněný potenciál, zbytečná přemíra surovosti, tlačení na pilu, ale vlastně nic z toho. Pořád jsem čekala, kdy přijde něco, z čeho si sednu na zadek a nic. Do čtení jsem se musela nutit, čtivé to taky nebylo. Za mě zklamání.

V podstate súhlasím so všetkými komentármi príčetných čitateľov, ktorí vyčítajú knihe nenaplnený potenciál. Načrtnutá téma skvostná, spracovanie veľmi slabé. Prvé dve tretiny sa tým ešte dalo prekúsať, v tej poslednej autorka mlela z posledného. Tretiu hviezdu v udeľujem v podstate iba za to, že mi kvôli knihe vírilo v hlave množstvo otázok o tom, či by som chcela dať komukoľvek takú moc ako mali v knihe ženy. A zasa sa nám tu potvrdzuje, že extrémy nikam nevedú, ale vo svete rovnováha nebude nikdy.

Jsem jeden z dalších, koho nalákaly úžasné recenze, ale kde nic tu nic. Příběh byl pro mě psaný těžkopádně. Celou knihu jsem čekala, ani vlastně nevím na co, a pak najednou konec, hromada chyb a překlepů tomu taky nepřidala. Mohlo to být lepší :(

(SPOILER) Myslím, že Margaret trochu nedoladila, co si o knize myslet. Nebo jsem měla tak velké očekávání, že dech mi to teda nevzalo. Člověk akorát zrekapituluje situace, které se stávají ženám a které už se stávají součástí společnosti, že jakmile někdo napíše knihu o tom, jak by to vypadalo kdyby ve stejných situacích byli muži, vypadá to jako něco neuvěřitelného. Dobře bylo vystihnuto to, že jakmile to ženy získaly, začaly toho využívat, začaly toho doslova zneužívat, mstít se namísto toho, aby brali svou moc s pokorou. Tuto proměnu jsem nejvíce zaznamenala u matky Jocelyn. Eva nebo Roxy se nikdy netajily tím, že si podmaní cokoli.
Brala bych jí tak sama? Kážu vodu, piji víno? To si nemyslím. Cílem není chtít vyhrát, ráda se jen zúčastním....
Kniha, jak píši i ostatní obsahuje spoustu surovostí ale k příběhu jako je tento nelze přistupovat v rukavičkách. Co jiného dodá příběhu tu šťávu? To správné použití sexu, moci v rámci gender odlišnosti. Surovost příběhu je jako sám život, což je mi sympatické. Mám ráda, když člověk trpí ale nakonec najde v těch všech klaccích cosi dobrého.
Je v příběhu obsažen prvek náboženství? Ano, setkáte se s ním. Víra je tak variabilní nástroj. Slouží tomu, kdo s ní umí pracovat, kdo jí umí upravit. "A co je více stvořitel nebo jeho dílo?"
Konec byl sice víceměné dobrý. nicméně můj pocit mi napovídá, že by mohl vzniknout další díl. Bez závěru lze knihu hodnotit jako průměrnou, neutrální.

Na můj vkus je ta knížka moc akční, je v ní zbytečně moc surovostí a přemíra vulgárních výrazů, škoda toho bezvadného nápadu!

Jak by to dopadlo, kdyby ženy získaly nad muži fyzickou převahu a chtěly pomstu, místo rovnosti? Oceňovala jsem zejména části, které tímhle rezonovaly - události, které se v našem světě dějí ženám, převrácené naruby. Bohužel mi ale žádná z postav nepřirostla k srdci, bylo mi jedno, co stane.

Patriarchát, svět ve kterém vládnou muži, je nám dobře znám. Ač mají dnes ženy ve většině světa stejná práva, pořád se najdou místa kde je žena pouhou věcí, méněcennou bytostí. Napětí nám představuje dystopickou budoucnost ve které si ženy díky takzvanému klubku vybojují vládu nad muži. Celý příběh sledujeme z pohledu několika žen a jednoho muže, jejichž osudy se často prolínají a díky celkem krátkým kapitolám příběh rychle plyne.
Podle mě je v knize nastíněna až příliš extrémní podoba světa, podle některých hodně podobná Příběhu služebnice, ale i tak je to díky námětu zajímavý a poutavý příběh. Hodně zajímavá a příběh dokreslující byla i korespondence mezi Naomi a Neilem. Taková malá třešnička na dortu, dalo by se říct.

Fúha. Najskôr som sa veľmi tešila, pretože mala pekné recenzie, že ide o knihu o pristeľstve a ženách, ale že to bude takéto sci-fi som nečakala. Trochu mi to pripomínalo Príbeh služobníčky, kvôli tomu vytvorenému svetu a pravidlám, avšak malo to do seba niečo nové, na zamyslenie. Nebolo to zlé, ale ani nič wau.

A mě se to líbilo! I přes nízké hodnocení tady na DK, mě to bavilo. Ta představa, co by asi ženský prováděly, kdyby mohly...

“Stvořitel je větší než jeho dílo? / Takže kdo musí být větší, Matka, nebo Syn?”

Začátek knihy mě úplně ohromil.
Jakým způsobem dokáže autorka pojmenovat elementární věci...wow! To je něco, co opravdu obdivuji.
Pak to ale nějak vyprchá..., ani ty nevyřčené závěry nerezonují.
Z výběru Čtenářského klubu Martinus zatím kniha, která mi nejvíce proplouvá mezi prsty.

Svět, kde vládne patriarchát je nám dobře znám. Napříč stoletími ženy zakusily nadvládu mužů, a bohužel i dnes jsou země, kdy ženy nejsou stále plně svobodné, jako v jiných zemích. Tato kniha ukazuje zcela odlišnou představu. Představu, kdy ženám naroste jakési klubko elektrických výbojů, díky kterému se jim podaří vymanit se z nerovnosti, až do takové míry, že jej (muže) začnou ovládat. Na tento dystopický svět nahlížíme skrze několika žen, které se nacházejí v různých životních etapách. Z mého pohledu se jedná o příliš extrémní podobu světa, jenž svou povahou se podobá Příběhu služebnice, ve které je společnost až příliš vybočená z rovnováhy. Nicméně se jedná o velmi zajímavou knihu, jak svým námětem, tak i úvahou nad tímto tématem obecně.

Jsem asi ve dvou třetinách a na neurčito tuhle knihu odkládám. Je to na mě těžkopádný, přitažený za vlasy, těžko se orientuju v postavách...Navíc tahle kniha způsobila, že teď vůbec nemám chuť číst, takže jdu radši na něco pro mě stravitelnějšího. Nechci knihu hodnotit, pokud dočtu, hvězdy přidám. Zatím tak 40%...:-/

Super a depresivní příběh

Četlo se to dobře, ale čekala jsem více...

Kniha mi díky podobnému principu, připomněla Příběh služebnice ( možná proto ji doporučuje i samotná Margaret A.), každopádně Napětí je více propracovanější kniha, a také mi daleko víc seděl styl psaní.
Některé scény jsou popisovány dost brutálně a já se nemohla odtrhnout od čtení.
Super čtení ,jen tedy musím podotknout, že mi trochu přišla zbytečná korespondence Neila s Naomi, a možná bych také ocenila trochu rozvinutější konec, protože ten nechala autorka na naší fantazii, a to bylo lehké zklamání.

Žádná naděje, žádná útěcha, absolutní absence lásky. Všichni jsou vyděšení k smrti a ústa mají rozevřená hrůzou. Celou dobu slyším Jima Morrisona: Nikdo to tu nepřežije.... A mimochodem: to přeskakování v čase je skvělý.

Námět je hodně zajímavý, i když tady ne plně využitý. Ale i když jsem se těšila, jak si "nabité" dámy osvojí nový společenský řád, prostě se mi nechce věřit, že by to uchopily tak sadisticky, jak kniha popisuje. Ano, hodně v minulosti týraných osob by s novým klubkem toužilo po pomstě, ale všechny?? Fakt každá, "protože můžou"?? To bylo moc, holky.. Dopřála jsem si jen jednou škodolibě usmát, a to nad větou Naomi o pseudonymu na konci... Trochu mi zatrnulo, když jsem si na přebalu přečetla, že je to kniha "psaná s radostí"...

Tahle kniha nepatří k těm něj, co jsem četla, ale stejně jako jiné mě zaujala skupina na fb a řekla jsem si, proč necist i něco jiného. Po pravdě mě to moc nebavilo, ale třeba postava novináře mi byla sympatická...