Petr a Lucie

Jak mění válka charaktery? Mravnost? Hodnotový systém? Dospívají lidé dřív? A dává šanci na jinou lásku? Novela Petr a Lucie vyšla, když bylo Romainu Rollandovi 54 let. Některé myšlenky by možná tak mladým lidem, jako je ústředí dvojice, na mysl nepřišly. Nebo ne v takové formě. Nicméně jazykově je jeho dílo obohacující a pestré, plné metafor a neotřelých přirovnání. Jsou zde patrné protiválečné postoje, autor poukazuje na třídní nerovnosti i sociální nespravedlnost. Mnohé myšlenky jsou pokrokové a stále platné i v dnešní době. Doporučuju k četbě vybrat vydání z pozdější doby, přechodníky a dalších archaismy by mohly odradit. Krásná romance o mladé lásce Petra a Lucie, ve které i jejich jména nesou význam.

Příběh byl hezký a krásně napsaný. Ne že by byl extra čtivý, ale jinak se mi novela líbila.

Esence mladé, téměř ještě dětské tragické lásky na pozadí bombardované Paříže. Pro dnešní puberťáky (pokud se neřadí mezi naprosté knižní nerdy) asi neuchopitelné, ale s odstupem mnoha let od maturity jsem si tuto novelu znovu přečetla s velkou chutí.

(SPOILER) Krásná romance odehrávající se v době první světové války. Dojemné, čtivé. V závěru slzavé údolí, což asi nikoho nepřekvapí.

Romantika s lehkostí, co by vám mohla rozbušit srdce i přes tu nevyhnutelnou melancholii, kterou nese jak tajný spolubydlící ve stínu. Když láska narazí na nečekané překážky, tahle jiskra zůstává natolik jasná, že se jí neubráníte a možná si i přisadíte, protože kdo by si nepřál mít takový citový soundtrack k životu. Všechno je tu vyvážené s takovou noblesou, že i smutek dostává elegantní šmrnc a vy jste najednou rádi, že můžete být svědky něčeho, co se nezkazí v první třetině. Humor se objevuje nenápadně, ale ve chvílích, kdy byste to nejméně čekali, aby vám připomněl, že i bolest může být trochu k zulíbání. Milovníci hlubokých a jemných nálad ocení tu schopnost vzít vás za ruku a nepustit, dokud nedojdete až na konec. Tady se prostě snoubí křehkost s opravdovostí tak, že nebudete chtít odejít, i když víte, jak to dopadne. Číst to znamená prožít malé zázraky bez efektního make-upu, ale zato s velkým srdcem.

I když to byla a stále je povinná četba ve škole, splnil jsem to až nyní, když to mají děti jako povinnou četbu. Taková smutná romance na pozadí první světové války a zároveň důkaz, že láska může kvést i v dobách, kdy lidstvo velmi intenzivně a krutě pracuje na své vlastní zkáze.

Pár stránek jsem kdysi rychle přejel očima před maturitou a knihu si pak u zkoušek vytáhl, takže to byla velká bída. Na začátku letošního roku jsem měl pár volných hodin v letadle, takže jsem na ni měl prostor v zajímavém prostředí.

Námětem knihy je láska dvou mladých lidí, snad by se dalo říci, že jde o první lásku, která má mnoho svých specifik. Jedním z nich je i její velká síla, která se v díle naplno projevuje také tím, že druhý námět knihy – válku, na mnoha místech tlačí do šeravého pozadí, ačkoliv je tam neustále přítomná jako muška, která pořád otravuje, ačkoliv jste se po ní už několikrát ohnali rukou.

Do poněkud ponurého prostředí letadla mi kniha dokonale zapadla a udělala na mě silný dojem. Krom nádherného vykreslení vztahu hlavních postav je tam spousta emocí a poznatků, které skvělým způsobem vystihují lidské vztahy. Například starší bratr Petra, který se vrací z války a je zklamán, když ho mladší sourozenec už tolik nezbožňuje. Nakonec ale zjistí proč a je za bratra upřímně rád.

Za mě 10/10.

Knížku jsem poprvé vzala do ruky když mi bylo asi 14. Tehdy jsem to vnímala a pochopila trochu jinak, než když jsem si to přečetla teď, ale už tehdy si pamatuji, že to pro mě byl silný zážitek.
Petr a Lucie je pro mě důkazem, že i v době, kdy svět krvácí a lidské dějiny se topí v nesmyslném násilí, dokáže vzniknout prostor pro křehký zázrak. Láska mezi dvěma lidmi, která je prostá, neokázalá, čistá – se stává vzpourou proti válce, proti absurditě, proti zmaru.
Okamžik lásky, který dokáže na chvíli umlčet všechen hluk světa.

Jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih.

Četl jsem na gymplu a byl jsem zvědav, jak to na mě zapůsobí po letech. Navíc v novém překladu v pěkné "odeonské" edici. Líbilo se mi to moc.
Je to jemné, není to prvoplánové, je to zážeh, je to vzplanutí, je to propletení duší i těl v příšerné době, oba vědí, že to nemá budoucnost, ale přesto o ní dokážou snít. Společně. Je to kniha - manifest. Je to manifest lásky navzdory době. Opravdu jsem si to velmi užil.

Klasika, povinná četba. Slyšeno jako audiokniha.

Co je víc než láska? Kniha dává najevo jasnou odpověď. A ačkoli představuje lásku krystalicky čistou, až vysněnou, neuchyluje se k prvoplánovému patosu. Na to je popis pocitů s volbou slov až příliš jedinečný, což ještě podtrhává zaměření na všechny možné odstíny hlavního tématu.
K tomu patří i druhá strana lásky. Smrt, zde reprezentovaná válkou. Paradoxně může být silnější, když před čtením člověk ví, jak to celé skončí. Tíseň dopadá o to intenzivněji, nejde před ní utéct a zavírání očí funguje pouze na žalostně krátkou dobu.
Některá díla už stihl prověřit po stovkách letech čas, jiné mají už jisté, že se stanou nadčasovými. To je i tento případ. Skutečnost je to však hořká, protože války neutichnou. A láska dokáže smrt pouze dobíhat, pokořit ji však dokáže i v posledním vydechnutí.

První, čeho si jako čtenář všímám, jsou opulentní metafory (metro je "krysí chodba, jíž uhání kovová obluda hemžící se lidskými červy", válka zase "prasnice požírající vlastní vrh" a konečně adolescent "kukla v úzkostném vývoji od housenky k motýlu")
a spousta protivných hodnotících adjektiv (dozrávající život, drsný vzduch, otrlé lidstvo, kruté denní světlo) - všechny citace pocházejí z prvních dvou stran.
A pak už dostaneme maximální nálož kýče, který se do takového rozsahu dá nacpat. Emblematická je scéna, kdy Petr Lucii opětovně náhodně potká (v Paříži - sic!), načež se oba začervenají a jdou dál. Pak se náhodně potkají znovu (ó osude) a začne to pravé cukrování. Postavy toho vlastně ani moc říkat nemusí, protože ten druhý už ví.
Nevinnost je podtrhována tím, že se o P&L mluví jako o dětech a je zdůrazňována jejich mravní (jakož i sexuální) čistota.
Válka je kontrastní kulisou a prostředkem rozuzlení děje (tragika, navíc do omrzení osudově předjímaná, má asi vyvolat dojem vysoké literatury).
Fascinuje mě, jak exaltovaně je novela napsaná: "Proč život vypadá jako nekonečný řetěz, obludný a děsivý, jehož každý článek se vztekle zakusuje do sousedovy šíje, pase se na jeho těle, tyje z jeho bolesti a žije z jeho smrti? Nač boj a nač bolest? Proč smrt? Proč život? Proč? Proč?"
Napadlo mě, že možná je Rollandovou strategií psát tak pateticky, jako by mu samotnému bylo 18. Tomu by odpovídala Luciina sebeironie ohledně toho, že se živí kýčovitými napodobeninami slavných maleb: "hlavní je, aby se to prodalo" - jako by autor pomrkával (nebo se omlouval, že taky musí být z něčeho živ).
Že je tato i v rámci autorova díla marginální kniha stálicí českých maturitních kánonů, je bizár stejnou měrou smutný i komický.

Syn si tuto knihu vylosoval jako maturitní otázku a tak jsem si ze zvědavosti půjčila. Překvapilo mě, jak je kniha maličká a příběh krátký a přesto se stal slavný. Nejprve jsem si musela zvyknout na styl psaní, dlouhá souvětí. Kniha se ale četla hezky a láska dvou mladých nezkažených lidí (dětí) je tam krásně popsána. Měli oči jen pro sebe a zažívali radost ze společných chvil, i když byla kolem válka. Škoda že jejich lásce nebylo dopřáno více času.

Mohlo mne hned napadnout, že za tak relativně nízké hodnocení může povinná četba. Příběh není sice nijak složitý, nijak náročný, zato myšlenky autora jsou natolik virtuozně vyvedeny ve slovech, že z první lásky, obyčejného románku, byť v neobyčejné době, se stává nevšední čtenářský zážitek.

Je to nádherná příjemná knížka. Hezky se čte, není ani moc dlouhá, příběh však má rozhodně co nabídnout. Je to velmi milé čtení, zamilované dialogy i pár hlubších myšlenek, každý si v knize něco najde. Já ji rozhodně doporučuji, ráda se k ní vracím.

Knihu jsem četla již podruhé (povinná četba poprvé), teď z důvodu toho, že se mi líbí nová edice CooBoo.
Bohužel mě kniha utvrdila v tom, že nechápu, proč je v povinné četbě.
Příběh se mi zdál vlastně místy až úchylný, co se týče vztahu mezi hlavními hrdiny.
A konec? Jaký člověk by se nepodíval nahoru, když vidí vyděšenou holku, která při pohledu do nebe uteče? Pardon.. Omlouvám se, ale už nikdy víc.

Silná knížka. Kratičká novela, dá se přečíst během chvíle. Myslím si, že autor dokáže brilantně popsat pocity a myšlenky hlavních hrdinů. O to více mě trošku bolelo číst dialogy, které za mě hodnotu tohoto díla lehce snižují. Každopádně se kniha četla dobře a rozhodně mi nevadilo se k ní letos vracet.

Příběh lásky na pozadí války . Knížka je útlá, ale podle mě by mohla mít i stránek polovinu , děj častokrát stál na místě. Kniha spíš pro mladou generaci , děj je předvídatelný , i ten tragický konec je jasné že přijde , jen ne jak blesk z čistého nebe a tím knihu utne. Nicméně četlo se to dobře a člověk se často hluboce zamyslí a třeba i zavzpomíná na svoje první lásky.