Dobrý člověk ještě žije

kniha od:


Koupit

Ústřední postavou tohoto románu je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Edice Máj,svzek 27...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56023/big_dobry-clovek-jeste-zije-7JF-56023.jpg 3.8239
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Colas Breugnon, 1919


více info...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Kniha Dobrý člověk ještě žije

Abroš
17.12.2021

Krásná kniha plná optimismu,ikdyž zrovna není moc veselo.Skvěle jsem se bavil.Budu se k ní rád vracet,vždy mi zvedne náladu :-)

RADOST
21.08.2021

Víno, optimismus, rozvaha, nadhled, vyrovnanost. S takovým životním přístupem se dají překonat i tragédie.
Jedna z knih edice Máj, kterou rodiče kupovali do své knihovny. Některé z nich podědila jejich vnučka.


ivokick
16.01.2021

Kniha plná čirého optimismu, životních pravd o lidech i příkladů toho, že lidé se opravdu nemění a svět je pořád stejný. Doporučuji všem.

kralika
19.11.2020

„Vybalil jsem ty dvě řezané výplně, jakož i jedno italské dílo (Štěstěnu na kole, koupenou kdysi v Mantově), jež jsem, ani nevím proč, já starý hlupák, vydával za své. Opatrnicky je pochválili. Potom (to je motanina!) jsem jim ukázal jedno dílo své (okrouhlý reliéf s hezkou dívenkou), ale vydával je za dílo italské. Vykřikli překvapením a nadšením, volali och! a ach! Rozplývali se obdivem. Maillebois na to hleděl s otevřenou hubou a tvrdil, že je v tom vidět odlesk italského nebe, té země dvakrát bohy požehnané. Pán z Asnois nad tím hýkal obdivem a vyplatil mi za to šestatřicet dukátů – kdežto za to „mé“ jen tři.“

Musím se přiznat, že mě to zkraje nijak zvlášť nechytlo, ale vyplatí se vytrvat! Dobrý (a bodrý) Colas Breugnon je takový mix Švejka, Enšpígla a Epikura, vymáchaných ve víně a posypaných čerstvými, ještě voňavými hoblinami. Zejména druhá polovina knihy je nejen o něco „svižnější“, ale i více protkána na první pohled prostými moudry hlavního hrdiny, které se vyplatí si zapamatovat…

„Není příjemné poslouchat člověka, který chce být pojímán stále jenom vážně.“

„Štěstí, kamaráde, neodkládej nikdy ani o hodinu! Štěstí se pije za čerstva. Ale mrzutost může počkat. Vyvětrá-li ta její láhev, chutná pak tím lépe.“

mataaskorice
17.09.2020

Nádherná kniha! Je pravda, že jazyk Rollanda, malebnost jeho výrazů, rozsáhlá souvětí a množství metafor jsou náročnější, ale jaká je to krása! Rolland se s každou větou, s každým slovem vysloveně mazlí. První části knihy jsou takové linější, nadité rozsáhlými popisy burgundského městečka a jeho obyvatel, od kapitoly Lasička dějovosti přibývá a stránky se čtou mnohem snáz. Téměř z každé stránky může čtenář čerpat nekonečná moudra a pravdy, navíc zahalené do pestrého básnického jazyka. Hlavní hrdina byl nejen optimista, požitkář, dobrý a silný člověk, ale - helemese - i minimalista (takže ač žijící na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, byl by i dnes "cool") :-)

Gweny
12.09.2020

Hold a čest Romainu Rollandovi. Je tomu už mnoho let, co jsem četla jeho Petra a Lucii, ale teprve pár hodin, co jsem dočetla tenhle skvost. Ano, skvost. Kniha hlubokých myšlenek, nadčasových myšlenek nebo možná takových, které jsou poplatny každé době i každé lidské společnosti.
"Jak známo, soudnictví je umění nazvat za peníze černým to, co je bílé." (s. 149)
Tahle kniha mi ze začátku dělala ohromný problém. Ještě někde kolem třetí kapitoly jsem zvažovala, zda čtení nevzdat, ale pak se cosi zlomilo, nejspíše ve mě a já četla ve dne v noci nemohouci se odtrhnout od tohoto srdcervoucího příběhu, když jsem i slzičku uronila a zároveň příběhu, který mi v jistém smyslu připomněl našeho českého Švejka - hlavně ve chvílích konverzace se šlechtou a vlastně i se svými blízkými. Jenže Švejkova povaha byla přeci jen ještě o něco výstřednější než povaha Colase Breugnona.
Sečteno podtrženo, jsem nesmírně ráda, že jsem čtení nevzdala a tomuto francouzskému spisovateli zůstávám stále věrná.

TomTomis
28.07.2020

Tahle kniha se mi špatně hodnotí. Na její rozsah jsem ji četl až příliš dlouho, neboť jazyk, kterým je napsaná, není vůbec snadný. Vlastně se ani nedivím, četl jsem Petra a Lucii. Autor má zvláštní způsob vyjadřování, místy vysloveně poetický. Nevím, zda existuje nějaký modernější překlad, četl jsem vydání z roku 1963. Zcela mě odrovnal doslov, u něhož jsem měl osypky z toho, co vše autor doslovu objevil ze socialismu v autorových dílech. Postava Colase mě bavila, užíval jsem si jeho živelnost, hlučnost. Děj se odehrává v počátku 17. století. Přišlo mi zvláštní, že by člověk , který se živí prací se dřevem, měl takový rozhled, takový jazyk a vyjadřování, prosycené latinskými výrazy atd.
Jsem rád, že jsem si přečetl i tohle dílo, ale až budu sahat po další knize z doby dřívější, zvolím jiné autory, kteří se mi dostali pod kůži víc.

Iljič
01.07.2020

Krásný a optimistický pohled na život a velké poučení, že se sklenkou vína se dá překonat vše... Teda pokud tě nepřekoná ta sklenka (ale o tom jsou zas jiné knihy).

1