Dobrý člověk ještě žije

kniha od:


Koupit

Ústřední postavou tohoto románu je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Edice Máj,svzek 27...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/56_/56023/dobry-clovek-jeste-zije-56023.jpg 3.8200
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Colas Breugnon, 1919

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (36)

Kniha Dobrý člověk ještě žije

Přidat komentář
Slůník
17. listopadu

Vřele doporučuju jako lék při ztrátě životního optimismu.

Karborund
06. října

Pěkný román, spousta mouder, krásně vystižené povahy lidí, jak kladné tak záporné. Tak nějak si představuji dobrého člověka, který si užívá života i s jeho smutnými stránkami.

AyaEssa
05. října

Velmi prijemne, lidske cteni o zivote a jeho neuprosnem plynuti, o promenach naseho vnimani hodnot, o lasce a krase, tezkostech i nemocech.. ale predevsim o nezlomne lidske vuli. Jazykove bohata knizka, v niz stoji za to zalistovat i jen kvuli kvetnatym zvukomalebnym obratum.

Pelly
07. září

"Jak je mi líto těch ubohých vyděděnců, kteří neznají rozkoše z knih! Někteří opovrhují pyšně minulostí a přidržují se jenom přítomnosti. Hlupáci, nevidí dále než na špičku nosu! Ano, přítomnost je dobrá. Ale dobré je, setsakulente, všecko, nabírám plnýma rukama a nikdy necivím nečinně na ten prostřený stůl. ....... Držet se přítomnosti, přátelé, to bývalo dobré za časů starého Adama. Ten chodíval nahý, protože neměl šaty, a milovat mohl jenom svou drahou polovici, protože jinou ženu neznal. Ale my, kteří máme to štěstí, že jsme přišli po něm do plného domu, v němž naši otcové, dědové a pradědové nastřádali a nakupili všecko, co nasbírali, my bychom byli jistě blázni, kdybychom zapálili ty stodoly pod záminkou, že naše pole rodí dosud obilí!"

RHorse
16. června

Tak nevím pořádně, jak knihu hodnotit, občas dobré, občas horší. Sloh fajn, ale občas jsem se přistihla, že vlastně vůbec nevnímám, co čtu. Je to krásně pozitivní, to se musí nechat, ale nějak mě to nechytlo. Každopádně daleko lepší než Petr a Lucie.

alef
03. června

„Do toho vylouhovaného pytle jsme nacpali něco slastí i strastí, kousků veselých i zlomyslných, zkušeností i bláznovství, sena i slámy, fíků i hroznů, ovoce zeleného i slaďounce uzrálého, růží i hloží, všech možných věcí viděných, vyčtených, věděných, nabytých, prožitých! A to všecko je v naší brašně nacpáno páté přes deváté. Jak těší hrabat se v tom!...“

Na začátku příběhu se nám představí padesátiletý „stařík“ s velmi svérázným pohledem na svět! Tak jo, přiznávám, pobavilo mě to :-), a to vč. následujícího monologu: „jaká podivná radost je to pro mne vidět tě opět, sklánět se sám a sám nad svou starou tváří, procházet se vesele jejími vráskami a jako z hluboké studny v mém sklepě (brr, čert vzal vodu!) vypít ze svého srdce doušek starých vzpomínek?“

… vlastně by mě to mělo spíš vyděsit :-), ale tak, přeci jen žiju v době kultu „věčného mládí“ a tudíž mě to přeci nemůže rozhodit :-) … každopádně, krásný text, který následoval, mě pak usmířil docela, … a já, hodíc výraz „stařík“ za hlavu, se úplně ponořila do krásného … snění? … kdepak, Colas mě okamžitě vyvedl z omylu: „Snít? Co to povídám? Mám přece oči pěkně dokořán, zvrásněné v koutcích, pokojné a posměvavé; prázdné sny, to nechávám jiným! Vypravuji, co jsem opravdu viděl, říkal a dělal.“

Tenhle příběh totiž není vůbec o žádném staříkovi, a není ani o snění, je prostě o životě … takže jsem se ponořila do úžasného příběhu o nezdolné chutí k životu … který je „ještě šťavnatější než předtím, takový křehký, měkoučký a do zlata, tak nejlépe usmažený, vypečený, křupkavý v zubech a rozplývavý na jazyku.“, nazvěme to, spolu s našim hrdinou „apetit vzkříšeného“ … přesně tak to totiž s Colasem je … sice už se padesát let prohání po cestách Francie (po kterých souběžně prošla válka), a určitě to nebyla žádná procházka růžovou zahradou, přesto má v sobě stále entuziasmus a tedy obrovskou chuť, rozdávat radost a taky vyprávět … o té spoustě slunečních paprsků, které mu za ta léta dopadly na hlavu, dešťů, před kterými se musel schovat, anebo které ho zmáčely … o nepřekonatelné touze po nezkrotné galské veselosti … o radostech a strastech běžného života, a taky o tom, jaké to je, když se vám život úplně náhle promění pod rukama a o tom, jak se s tím s humorem a veselou myslí vyrovnat …

Roland do Colasova vyprávění vložil snad všechny krásy jazyka – metafory, přirovnání, archaismy, přísloví, rýmy, … aby tak vzniklo originální a svébytné, poutavé a až barevné a voňavé (cítíte to, vidíte to) líčení … protože Colas vyprávění miluje a ze všeho nejvíc pak miluje, když má taky dobré posluchače … jako třeba přátelé u džbánku vína, nebo malou zvědavou vnučku :-) …

„Když tě tak člověk slyší, řekl by, že se živíš jenom hubou: lelkovat, žvanit jako o závod, zívat žízní,…“

hrdlickova_61
01. dubna

Knížku mám spojenou s hlasem pana Zdeňka Štěpánka, který ji předčítal v rozhlase. Z jeho přednesu je poznat, že ji měl rád - a je to silně nakažlivé : o)

Kabátice
20. března

Moc pěkné počteníčko. Kniha o tom, jak by se mělo žít s optimismem a užívat si každé chvilky strávené na tomto světě. Navíc psané krásným jazykem.

1