Rozmarné léto

22 11. dubna

Čím jsem starší, tím tuto novelu víc miluju. Archaický jazyk, tři přátelé, kteří toho tolik mají k řešení. Partička k pohledání! Nutno dodat, že i filmová adaptace se povedla.

Tuto knížku jsem opustila,na mě je to stylisticky velmi těžké čtení.Třeba k ní jednou dospěji.

2 11. března

Čtení této knihy zajisté vyvolá otázku, zda je pro čtenáře důležitá spíše forma, či obsah. Upozorňuji, že pokud obsah – ostatně tak jako pro mne – pak tuto knihu nemá číst. Obsah této knihy, alespoň ten dějový, je naprosto zbytečný, nezajímavý a nudný. Kniha sama je velice krátká, kdybychom z ní ještě k tomu vyškrtli jazykové kudrlinky a ponechali text takový, jaký by byl u jiného autora, byli bychom na… třetině? To je opravdu o ničem. To už je opravdu jenom miniaturní povídka. A to ještě stále nudná.

Na druhou stranu pro ty, kterým nevadí kniha psaná jenom pro formu, ten si tu nejspíše přijde na své. Protože tato forma je zatraceně unikátní. Čtení této knihy je – a t o je fakt – neopakovatelným zážitkem. Ne snad proto, že by to byl požitek tak skvělý, ne ne. Je tomu tak prostě proto, že takhle nikdo jiný nikdy nepsal. Pouhý výčet jazykových zvláštností by byl velice dlouhý a já se v literární teorii nevyznám natolik, abych se o to pokoušel, ale je jich sakra hodně. Upřímně označení „humoristická novela“ vychází podle mne pouze ze zvláštnosti textu. Ono je to tak zvláštní, až je to občas i vtipné.

Ale jak jsem již naznačil, já mám raději obsah nežli formu. Jistě, chápu speciálnost tohoto díla, jistě, oceňuji ukázku možností našeho jazyka. Ale já se u toho prstě mohl ukousat nudou. Čtení knihy pro mne bylo trestem a bolestí. Jsem rád, že jsem tento rest ze své knihovny dohnal a obratem křičím: Nikdy víc!

5 21. února

Vančurův spisovatelský styl rozhodně není něco, od čeho by se dalo očekávat lehké čtení. I v době vzniku díla byly reakce poměrně rozporuplné, a tak je jasné, že to rozhodně nesedne každému. Umím si představit, že pro spousty čtenářů, kteří pasou po příběhu, bude tahle kniha zklamáním, jelikož příběh je jednoznačně spíše v pozadí na úkor poetickému jazyku a záměrně vyumělkovanému stylu. Já jsem byla naprosto ochotna (a po přečtení Markéty Lazarové jsem věděla, do čeho jdu) se vyloženě ponořit do celkové poetické atmosféry knihy a užít si práci s jazykem. Příběh se mi relativně líbil, protože v něm vnímám jakousi grotesknost a ironii celého vyústění. To, že se o Rozmarném létu říká, že je to humoristický román, je také třeba brát s nadsázkou, je to celé o té karikaturnosti a ne o anekdotách nebo vtipech. Jak bylo zmíněno v nějaké recenzi, postavy jsou spíš takové nereálné ploché figurky, asi je lepší neočekávat, že by nějaká přirostla k srdci. Ale vzhledem k tématu a rozsahu knihy to pro mě bylo únosné. Zajímalo mě, co se stane a bavily mě rozpravy mezi postavami. Je to útlá kniha, když si člověk zvykne na jazyk a čte vyloženě po těch menších rozdělených pasážích, tak je to příjemné čtení :)

5 10. února

Loni mi bylo 40 a ještě nikdy jsem neviděla Rozmarné léto zfilmované, tak jsem si řekla, že si přečtu knihu, kterou jsem objevila doma v knihovničce a pak se podívám i na film. Česká klasika, kniha je doplněna typickými kresbami Josefa Čapka. Příjemná knížečka.

8 17. ledna

Moje nejoblíbenější knížka a Můj nejoblíbenější AUTOR se skvostnou a nepřekonatelnou češtinou.

19 22.11.2020

A znovu, ač čteno po několikáté, se dobře bavím. Ta rozmarná historie je rozkošná.
Poklidné líné léto a v něm najednou jako blesk: "Lampy! Kouzelný klobouk! A strmý provaz!" (str. 121) A taky lákavá Nezválková - "její otec, jenž byl veliký hříšník, všechno uměl a skládal krásné básně." (str. 51) To náhlé vzrušení, neboť "Co jest velikého mimo oblohu věčně modrou a vášně věčně krvavé." (str. 16) A to vše neopakovatelným spisovatelským jazykem, kde na nás pomrkávaje Vančura "na své cestě za výrazem došel až k stupni nesrozumitelnosti téměř zajímavé." (str. 21)