Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Příběh jednoho léta „poněkud nešťastného způsobu“. Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.
Přidat komentář
Znovu jsem dala knize šanci, a jak jsem uvedla v komentáři před rokem, akniha mne moc nezaujala. Příběh nás zavádí do poklidného městečka, hlavní postavy jsou tři kamarádi. Všední až nudný chod života rozvíří příchod komedianta a jeho krásné tanečnice. Ta se stane hlavním středobodem zájmů všech kamarádů. Následující věta je ale pro mnoha z nás nezapomenutelná: "Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastným."
Určitě to není jednoduché čtení, příběh jednoduchý je, ale zvolená čeština je velmi složitá. Zároveň to ale mělo spád, připomnělo mi Hrabala; nic složitého, něco se prostě děje.
Košatý Vančurův jazyk je největší devizou. Někdy přespříliš okázalý s důrazem na využití archaismů, často však poťouchle milý, budící úsměv na rtu.
Srovnání s Menzelovou filmovou adaptací samozřejmě vyvstane, debutující devatenáctiletá Jana Drchalová (později Preissová) v roli Anny se mi mimoděk objevovala jako múza i při poslechu audio knihy.
Léto, venku sluníčko roztápí na 33 stupňů, koupaliště a Rozmarné léto...co chtít víc...Vančurova čeština a kompozice slov a naprosto dokonalé skladby vět mě hodí vždycky do naprosté duševní pohody a užívám si čtení jako luxusního zakusku po vynikajícím obědě. Popis letního, teplého deště, kdy slyšíte v knize snad i to šumění, jak déšť padá na rozpálené dřevěné koupaliště a do toho popis chroupání jablka mladou artistkou.... Moc jsem si čtení užila, u knihy a díky letošnimu rozpálenému a zároveň i rozmarnému létu odpustila i spálená ramena, která jsem si při čtení spálila. Ale to tím, že jsem, při čtení, zapomněla na svět kolem. Moc krásné, jemné, milé a příjemné čtení.
Čtení Vančurovy jednohubky je klasika. Ale, ááách, ten název, ..... ten se do češtiny krásně a jednou navždy vžil.
Venku je dnes přes 30C ve stínu, na zahradě letní pohoda......ať žije ROZMARNÉ LÉTO.
Pěkná kniha která je zároveň návrhem na návštěvu starých časů. Na čtenáře dýchne pohoda klídek a jako letní čtení skvělá volba. Při četbě mě osobně opět vyděsilo v jaké době žijeme a opět si kladu otázku jestli nám dnešní doba víc nebere jak dává.
zdůrazním topos řeky, typický nejen pro Vančuru, ale pro spoustu českých předválečných spisovatelů (namátkou Šrámek, Mahen...), jak určuje čas a jeho plynutí: na začátku novely staré časy, staré pořádky následně narušené příjezdem komediantů, kteří vše převrátí naruby (zejména lidské vztahy, stará přátelství, a prověří jejich trvalost), a na konci, co po "opadnutí vod" přetrvalo, co voda/čas odnesl a co se omyto jeví v jiných barvách
Rozmarné léto je vlastně i podobenství nástupu avantgardy (poetismu) v nejširším pojetí meziválečné proměny kultury a vlastně celé společnosti
Na počátku mi vadila ta čeština, ale stačilo pár stránek a četlo se hned lépe. Myslím si, že mi též v mysli pomáhalo filmové zpracování z Hrušínským.
Uff... vybrala jsem si ji jako četbu k maturitě a myslím, že jednou stačilo. Jazyk a celková atmosféra mě udivila, ale to bylo z mého pohledu tak vše. Možná, hodně možná se k ni za pár let vrátím, ale teď bylo čtením utrpením.
Už je to hodně dávno, co jsem četla tuto knihu, která u nás zaujímá přední místo imaginativní prózy. Rozmarné léto je psáno ve znamení poetismu. Letní idyla městečka Krokovy Vary, reprezentovaného plavčíkem Důrou, kanovníkem Rochem a majorem Hugem rozruší vjezd komediantského vozu s kouzelníkem Arnoštkem a krásnou Annou. Ona je tou poezií, která na pár míjivých okamžiků otvírá oči a zavírá ústa místním . A i když komedianti odjedou, kousek toho kouzla zůstává. Specifický je Vančurův květnatý jazyk, bohatost slovní zásoby s množstvím archaismů, pro který je na rozdíl od jiných autorů, obtížný náročností adekvátního překladu.
Přiznávám, že nejsem velkým příznivcem této knihy. Četla jsem jí ve škole jako klasiku a stačilo. Už víc ne.
Notoricky známý kus možná nemá význam ani komentovat, ale vrátil jsem se k němu několik krát a krásný Vančurův jazyk i atnosféra mne vždy znovu uchvátí, pobaví a nadchne.
Netušila jsem, že knížka tak známá a tedy tak velká je formátově tak maličká , že se dá schovat do mužské dlaně. Psaná archaistickýcm jazykem , na kteý se ale rychle zvykne potěší svou náladou. Dnes venku sněží, pak prší a fouká od hor a já si s hrnkem čaje čtu o létu a lidech na slunci.
Kniha, která se řadí k české klasice. Jedná se o humornou novelu, jež je založena na vyprávění a postřezích tří mužů. Děj je umístěn do říčních lázní Krokovy Vary u řeky Orše. Líbil se mi hlavně zvolený jazyk. Tematicky se autor zaměřil na mezilidské vztahy, konkrétně v náznacích rozebírá téma nevěry. Knihu mohu vřele doporučit všem milovníkům české klasické literatury.
Knihu jsem přečetla časově velmi vzdálena školním lavicím. Krásná, bohatá čeština, částečně poetický příběh zasazený do reálií života před zhruba 100 lety. Je napsaný čtivě, řeč i s přechodníky mě bavila. Možná je to ode mě troufalé, ale pro mě byly všechny postavy dost povrchní, dávám 4 hvězdy a doporučuji k přečtení.
Stejná problematika jako u Konce starých časů - rozvité věty, neexistující interpunkce, archaismy... Miluju filmovou verzi a pokoušela jsem se milovat i knižní. K tomu zatím nedošlo. Nicméně obsahově je báječná, stylisticky prostě pro náročnější čtenáře, mající v oblibě psaní začátku minulého století.
Jak se mi od Vančury líbila Markéta Lazarová, tak tady jsem bohužel narazila. Poslouchala jsem jako audioknihu, ale skončila jsem v polovině a nedoposlouchala. A určitě to nevnímám jako chybu v interpretaci. Mně neseděl ten samotný text.
Jak se již v anotaci píše, jde o banální příběh znuděných mužů a ta banalita a nicotnost, kterou jsem tu nacházela, mne nebavila. Neuměla jsem si v tom najít nic, co bych si z knihy mohla vzít. Žádný přesah, ani tu humornou složku, která by v knize měla být. Pokud tu nějaký humor je, já ho bohužel nenašla. Vím, že se Rozmarné řadí mezi klasiky naší literatury, ale byť se snažím sebevíc, ty kvality, které by tu patrně měly být (ať už spočívají v čemkoliv), jsem taktéž hledala marně.
Přitom jazyková stránka díla se mi vlastně paradoxně líbila. Přišlo mi to jako taková hezká hra se slovy - to oceňuji velmi. Ale pokud to autor stavěl pouze na tom, asi mi to v tomto případě nestačilo. Přitom ve zmíněné Markétě Lazarové je ten jazyk také skvostný a také jsem si ho náramně užila.
Nakonec nechávám bez hvězdového hodnocení a odkládám nedočtené, resp. nedoposlouchané. Vím, že ještě existuje film, ten jsem nikdy neviděla, resp. nikdy jsem ho neviděla celý, jen ukázky. A možná se nakonec spokojím jen s ním, když si ho pustím celý. Je to asi barbarské, většinou jsem sama pro sebe zastáncem nejdřív knihy, pak filmu, ale tady tu knižní část asi dobrovolně nechám stranou. Pardon.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literatura
Autorovy další knížky
2015 | Rozmarné léto |
1980 | Markéta Lazarová |
1989 | Kubula a Kuba Kubikula |
2006 | Konec starých časů |
2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Nemám rád zastaralý text ze kterého nelze pochopit děj (což je vlastně dominantou téhle knihy) i tak jsem se do čtení pustil. A nebylo to vůbec špatné. Tady ten sloh byl jednoduše přirozený. A to se mi líbilo. Komu by se to ovšem líbit nemuselo je dnešní generace Z, jelikož text by příliš nepochopili. Z děl co jsou v povinné literatuře, se najdou pro ně srozumitelnější texty. Člověk musí mít zvláštní cit k tomuto dílu, aby pochopil jeho geniálnost a (v té době) nadčasovost.