Rozmarné léto

Kdo by neznal hlášku: „Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“ Skvělý Rudolf Hrušínský a jeho přednes, je díky filmu Rozmarné léto, nezapomenutelný. Ale kdo četl knižní předlohu k filmu? Já se musím přiznat, že jsem ji vzala do ruky až nyní, když jsem potřebovala splnit čtenářskou výzvu na Databázi knih, konkrétně pak: kniha, u níž jsem nejprve viděla filmové zpracování.

Hned ze začátku jsem se trochu zděsila, neboť věty byly pro mě kostrbaté, význam některých slov byl spíše nejistý a kdybych knihy odkládala, myslím, že bych Rozmarné léto nedočetla. Naštěstí jsem vytrvala (a hlavně, kniha je malá a útlá) a do knihy se vcelku i ponořila. Možná, že však jen díky znalosti filmu mě dokázala zaujmout.

Co čekat od třech nudících se chlápků, kteří vedou různé řeči, v podstatě o ničem. Na druhou stranu, to mělo místy své kouzlo a na to, že byla kniha napsána v roce 1926, tak mi mnohdy připadala až nadčasová.

Těžko hodnotit, těžko doporučovat. Ke knize se už asi nikdy nevrátím, ale po dočtení mám rozhodně chuť podívat se znovu na film.

Knihu jsem si zvolil tématicky také k našemu letošnímu rozmarnému létu. Styl psaní není sice můj osobní, ale je krásné, jak český jazyk je bohatý. Rozmluvy jsou psány takovým filozofickým pomalým stylem, ale vždy vlastně se zamyšlením.

V díle vidím však i něco více, co nám Vladislav Vančura chtěl dát, a to realitu života. Každý z nás zatouží po dobrodružství, iluzích a nějakém vzrušení, ale nakonec se vždy vrátíme do svého běžného života. Možná nejprve zklamaní, ale časem skutečně šťastní.

Život totiž většinou není takový, jaký bychom si přáli, a musíme se s tím smířit. Najít štěstí v tom, co máme a radovat se i z maličkostí.
A že právě skutečný smysl života je klidný domov, přátelství, dobré jídlo a pití, pocit bezpečí, svobody a stálosti.
V obyčejnosti je krása života :-)

Vůbec nevím, co u této knihy napsat. Marně vzpomínám na jiné dílo, u kterého musím konstatovat, že se jedná a skvost literární i skvost filmový. S filmem jsem se potkal dříve. Na knihu, myslím si, musí člověk dozrát. Ale to, jak se dá pracovat s češtinou je prostě geniální. Většinou mi při četbě knihy naskakuje v hlavě má vlastní představa postav a míst. S Menzelovým ztvárněním už se mi to však nedaří. Ale vůbec toho nelituji, stejně bych to nepřekonal. Psát něco o ději je nošením dříví do lesa, knihu i film zná ze střední i starší generace bezesporu každý. Jen mi přijde líto, že současná mládež, používajíci jakousi češtinu2:0, anglicismy, neologismy a memy, už si cestu k této knize nenajde.

Na knihu jsem narazil díky škole, kdy se mi rychle zalíbila. Tento jazyk miluji a tudíž byla tato kniha okamžitou prioritou pro koupi a četbu. Sice j potřeba se bezmezně četbě věnovat, jinak se člověk začne ztrácet, každopádně jsem rád že jsem se rozhodl do svého seznamu maturitní četby toto dílo zařadit.

U Vančury opravdu miluju ten květnatej jazyk!

Jen film ale krásnej...

Rozmarné léto je jazykový skvost. Vančura mistrně využívá archaismy a knižní obraty, čímž vytváří zvláštní jazykový svět, v němž se poetika mísí s jemným humorem. Každá věta je velmi promyšleně vystavěná, takže text připomíná spíše hudbu než běžnou prózu.

Jazyk knihy je natolik svébytný, že se stává rovnocenným partnerem děje. Komické situace nejsou vtipné jen obsahem, ale především tím, jak jsou podány. Rozmarné léto není kniha, kterou čtete kvůli ději, ale kvůli tomu, jak je vyprávěna.

Taková malá jednohubka se jednoduchým příběhem. I když tři dny jsou tak akorát dost na to, aby se něco málo přihodilo, co by otřáslo ospalou dírou. Jako první mi hlavě naskočí Hrušínský, Brodský, Řehák a samozřejmě Menzel a to díky povedenému filmu. Ta květomluva, kterou Vančura používá bude některým čtenářům vadit. Vyžaduje zapojení mozkových závitů. Právě to kouzlení s čestinou dodává příběhu na neobyčejnosti a vystihuje jeho poetiku. Nejvíc si pamatuju na šití ouška.

Vančura ve své nejryzejší podobě: nádherný košatý jazyk vyprávějící jednoduchý a proto věčný příběh. Jedna z nejlepších knih české literatury jako stvořená pro letní chvíle na plovárně.

Vančurovo Rozmarné léto je pro mě jeden z největších klenotů české literatury. Dalo by se diskutovat o příběhu a vágních situacích, ale jazykovou zdatnost tomuto autorovi nelze upřít, právě proto je jedním z těch nej nej, protože dává českému jazyku úplně jiný obzor.
Doteď si pamatuji na slovo "vzezření", které mi v mých 16 letech připadalo jako naprosto nesmyslné. :)

Čteno podruhé a pořád nějak netuším o čem to má být.
Netvrdím, že je kniha nějak špatná, ale vůbec nechápu o čem a pro koho je. Jazyk, mi připadal skoro nečitelný a s knihou jsem strávil více času něž bych chtěl. Za mě klasika, kterou si určitě příště nechám ujít...

Filmové zpracování mě těšilo více

Tenhle způsob psaní se mi zdá poněkud nešťastný....
Přitom příběh dobrý, krátké kapitoly doplněné skvělými ilustracemi Josefa Čapka, ale ten podivný, složitý styl psaní mě vůbec nebaví

(SPOILER) **Tento způsob psaní knihy zdál se mi poněkud nešťastným.** I tak jsem vydžel...

Na krásné češtině si zakládám. Však Čechovy Broučkiády či laskavý Poláčkův jazyk řadím opravdu vysoko. Tady mi kniha ale moc nesedla.

Nejvíce mi vadil asi plytký děj. Uznejte, Antonín Důra, provozovatel říčních lázní, hovořící s dvěma dalšími pány jejichž rozhovor narušuje jeho žena a následný příjezd kouzelníka je na polovičku knihy trochu málo. Obzvláště když promluvy nejsou nikterak zajímavé a krásná čeština to opravdu nezachrání. S vystoupeními a zálety začala být kniha trochu čtivá, no musím říci že její četba se vcelku vlekla. Kapitoly byly sice krátké a popisné části vcelku slušné, ale celkový dojem jsem z knihy měl nevalný. Něco mezi 2 a 3 hvězdami.

Po zhlédnutí stejnojmenného filmu musím konstatovat, že Menzelovi se povedlo z této knihy vyždímat opravdu maximum. Byť byl děj osekaný, což většinou nehodnotím kladně, tady to docela sedělo a i výborné obsazení dávalo filmu slušnou fazónu. Musím tedy uznat, že po dlouhé době u mě tady vyhrál film přede knihou.

Kniha 2(+)/5
Film 4/5

Do opětovného čtení se asi jen tak nepustím, přesto uznávám, že někdo v tom může vidět víc a jistou poetiku jak knize, tak filmu upřít nejde.

07.10.2024

Pohodová, snivá idyla. Miluji tuto knihu. Četla jsem ji, viděla jsem film a téměř nazpaměť znám i rozhlasové zpracování. Ve chvílích, kdy se necítím úplně nejlépe, je toto pravá volba.

Nemám rád zastaralý text ze kterého nelze pochopit děj (což je vlastně dominantou téhle knihy) i tak jsem se do čtení pustil. A nebylo to vůbec špatné. Tady ten sloh byl jednoduše přirozený. A to se mi líbilo. Komu by se to ovšem líbit nemuselo je dnešní generace Z, jelikož text by příliš nepochopili. Z děl co jsou v povinné literatuře, se najdou pro ně srozumitelnější texty. Člověk musí mít zvláštní cit k tomuto dílu, aby pochopil jeho geniálnost a (v té době) nadčasovost.

Po druhém přečtení jsem si všiml dost věcí třeba rýpaní do knihomolů. Také jsem měl vydání s nádhernými obrázky Josefa Čapka.

Znovu jsem dala knize šanci, a jak jsem uvedla v komentáři před rokem, akniha mne moc nezaujala. Příběh nás zavádí do poklidného městečka, hlavní postavy jsou tři kamarádi. Všední až nudný chod života rozvíří příchod komedianta a jeho krásné tanečnice. Ta se stane hlavním středobodem zájmů všech kamarádů. Následující věta je ale pro mnoha z nás nezapomenutelná: "Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastným."

Určitě to není jednoduché čtení, příběh jednoduchý je, ale zvolená čeština je velmi složitá. Zároveň to ale mělo spád, připomnělo mi Hrabala; nic složitého, něco se prostě děje.

Košatý Vančurův jazyk je největší devizou. Někdy přespříliš okázalý s důrazem na využití archaismů, často však poťouchle milý, budící úsměv na rtu.
Srovnání s Menzelovou filmovou adaptací samozřejmě vyvstane, debutující devatenáctiletá Jana Drchalová (později Preissová) v roli Anny se mi mimoděk objevovala jako múza i při poslechu audio knihy.