Konec starých časů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Děj se odehrává těsně po první světové válce na zbytkovém statku se zámečkem Kratochvíle. Mezi novodobou agrární smetánku tu přijíždí ruský emigrant Megalrogov, který v prostředí poválečných zbohatlíků vystupuje v roli moderního barona Prášila. Základní téma příběhu, svár starého a nového světa, posloužilo nejen jako živná půda pro vznik nejrůznějších komických situací, ale - a především - jako příležitost pro ověření Vančurova jazykového a vypravěčského mistrovství. Není proto divu, že také tato, s jasným tvůrčím sebevědomím psaná próza se roku 1989 stala Jiřímu Menzelovi námětem pro filmové zpracování....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98072/konec-starych-casu-98072.jpg 3.9151
Nahrávám...

Komentáře (25)

Kniha Konec starých časů

GreenMagritte
15.12.2022

S Vančurou je to jako s hořkou čokoládou: stačí ji vychutnávat po kouskách. Ani Vančuru proto nedokážu číst na jeden zátah, ale užívám si jeho krásného (a nenapodobitelného) jazyka po malých troškách. Občas ani na několikáté přečtení nepochytím smysl, ale tak to asi s Vančurou je a občas zkrátka budete přemýšlet, co tím chtěl říci a jestli si zrovna tohle slovo prostě nevymyslel.
.
Čtenářsky jsem k němu dospěla a dokážu si ho vychutnat. Stejně jako tenhle lehkým perem psaný příběh o novodobé agrární smetánce po první světové válce a jednom kouzelném pábiteli. Josef Abrhám (ve stejnojmenném filmu) jako kníže Megalrogov si vás prostě získá svojí nespoutaností, divokostí a konec konců i svým "prášením".
.
Co ve filmu nenajdete (bohužel) je pasáž, kde sluha Váňa vypráví o tom, jak nalezl knížete Alexeje. Mrazivé vyprávění o brutálních bojích v Rusku, vraždění nevinných civilistů i vraždě vlastního důstojníka. Tato pasáž rozhodně není oslavou Ruska a komunismu.... A co je myšleno oním "koncem starých časů"? Na to si každý čtenář musí přijít sám.

ZaS
15.04.2022

Po téhle knize sáhnu vždy, když na mne jde smutek, a nikdy mě nezklamala. Nota bene stejně jako všechny Vančurovy knihy. Nádherná čeština, poklidný děj a v tomto případě i ta krásná nostalgie. Balzám na duši.


Sarq
25.03.2022

Příbeh z dob mladé republiky, kdy zámek Kratochvíle je v národní správě regenta Stoklasy. Rád by byl jeho majitelem a ačkoliv je správcem, nechová se podle toho. Žije si životem šlechtice, kterým není, pořádá hony a nestará se, že mu v lesích, které má ve správě, kradou zdravé dřevo. V možnosti koupit si zámek mu pomáhají advokát Pustina (miluje Stoklasovu dceru Michaelu) a Jakub Lhota (jehož syn také miluje Michaelu). Oba mají dlouhé prsty v politice, ale víc než o Stoklasovy zájmy jim jde o vlastní prospěch. A tak když se na scéně objeví skutečný šlechtic - kníže Alexej Megalrogov a začne si s lehkostí a nadhledem vychutnávat pohostinnost Stoklasy na zámku, leckomu tím jde na nervy. Co na srdci, to na jazyku, žádná diplomacie. Každému řekne do očí (dříve či později) co si o něm myslí. A navíc ta nádherná Vančurova čeština:
"Jste lačni zisku stokrát víc než příhod, vy lovci peněz, šmahem pod penzí. ... Penízek k penízku vám skládá majoráty a důstojnosti, které se mi příčí. Ty břídile, ty mezku s čabrakou, ty hlupče z rozumu, předstírající vášeň myslivosti, což je to pro tebe? V tom je kus starých časů! Proč chodíš po lesích, ty, chlapík od péra, ty, chuďas advokát, který se všeho bojí?"
Tohle je jedna z knih, které čtu s chutí opakovaně. Krásný podzimně-zimní příběh. Děj knihy se odlišuje od filmu, jak větším množstvím postav, tak i časovou délkou příběhu.

Sandik
07.03.2022

Vančurův jazyk je i zde košatý a důmyslný. Ve filmovém podání příběh působí bezstarostně a rozmarně. Jeho děj je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také vůči partajním hrátkám, v nichž jde především o to, jak druhého využít k vlastnímu prospěchu, nebo naopak jej ze stejného důvodu elegantně dostat ze hry. Naproti tomu kniha je, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho tragické bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal, ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Pod rozmarnou slupkou krásného jazyka a vytříbených obrazů najdeme i zde smrduté bahno a přehořkou žluč. Tak jako u Vančury téměř vždy... Celkový dojem: 80%

000nugatovej
07.06.2021

"Ostatně nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má býti tak vypravován, abyste poznali jeho kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev." (str. 15) A stejně jako Vančura smýšlí jeho kníže: "Hrome, kdo by se nerozhodl pro jasnou a plnou řeč? Vemte si dámy za svědky. Co? Jak? Palte, mluvte, otevřte si hubu, mějte se přece k činům!" (str. 58) A nevadí, že je svými povídačkami Baron Prášil. Megalrogov je plný slov a bujarého života, který je v kontrastu s unylými hosty zámečku Kratochvíle. Mám podezření, že Vančura kromě Prášila a mladých hrdinů své knihy koneckonců straní i svému vypravěči, šejdířskému knihovníkovi Sperovi, neboť "... je čas chlemtati z dlaně." (str. 258)
Jak rád chlemtám z Vančurovy vinice...

laepus
15.11.2019

Výš to prostě nejde. Když už máme tu pětibodovou stupnici, proč ji opravdu nevyužívat v celé její škále, když se mi některá kniha příliš nepozdává, nebo (v tomto případě) snad až nelíbí... A to ty dvě jsou tady spíš ještě jen z úcty k dokonalému filmovému zpracování. Jakoby Menzel uměl z nečitatelných předloh vytvářet nesmrtelné komedie - jediné chvíle, kdy jsem se u knihy alespoň pousmál, byly ty, kdy to přesně kopírovalo děj filmu či promluvy postav. Jazyk tady není až tak šílený jako v Rozmarném létě nebo v Markétě Lazarové, proto čtení nebylo vyloženě utrpením - jen mě to děsně nebavilo. Opravdu mohu s klidným srdcem říct, že tímto s Vančurou definitivně končím. Je mi líto.

Kuža007
06.11.2019

Stejně jako film, úžasné.

mol378
29.07.2019

K Vančurovi člověk musí dozrát, aby porozuměl úžasnému humoru, s jakým píše, a aby se úspěšně popasoval s jazykem, který vyžaduje soustředění a vychutnání si. Vančura rozhodně neklouže po povrchu a cele vás pohltí, neslyšíte, nevidíte, žijete v tu chvíli na Kratochvíli! Geniální, nadčasové, jako celé jeho dílo, přitom knížka z těch jeho vedle Rozmarného léta asi nejčtivější.

1