Markéta Lazarová

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/40381/marketa-lazarova-qe2-40381.jpg 3.6618
Žánr:
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (77)

Přidat komentář
reader4ever
21. srpna

Nejprve jsem si knížku vzala do rukou jen kvůli povinné četbě. Po přečtení Rozmarného léta, které mě až neuvěřitelně nudilo a vcelku mi přišlo dost prázdné, jsem nečekala nic ohromujícího. A prvních pár stránek můj předpoklad potvrdilo. Ale já zásadně knížky vždycky dočítám, a tak jsem tomu po pár týdnech zase dala šanci. A jak stránky plynuly, bavilo mě to víc a víc. Líbí se mi poselství lásky a naděje vložena v ženy a jejich lůna. Líbí se mi Vančurův nenápadný humor, který prodával prostřednictvím vypravěče, jenž nenásilně vstupoval do děje a posouval ho tam, kam autor potřeboval. Navíc jsem byla velmi ohromená, jak Vančura, ten který žil ve třicátých letech dvacátého století, dokázal prosadit knihu, jež tak otevřeně odmítá existenci Boha a navíc ještě zesměšňuje řeholnice. Uznávám, že jsem některé pasáže musela číst dvakrát protože moje hlava to nevstřebávala. Není to jen obyčejná próza, kterou přečtěte během dvou večerů, ale stojí za to.

Bonnet
07. července

Četla jsem to nucena profesorkou, jejíž vášeň pro literatura se omezovala pouze na paoír s povinnou četbou. To se ví, že jsem se na to vykašlala a nechala si to převyprávět.
A teď jsem to četla znovu, sama od sebe a po Rozmarném létu, tudíž jsem neměla až takovou averzi k jazyku, který je vskutku "vančurovský". Akorát se neřadím mezi skalní fanoušky příběhu ze středovku - příliš pannen, rytířů, hejtmanů a Boha.

bookemma
07. června

Vladislav Vančura je pro mě spíše básníkem než autorem románů, jeho avantgardní tvorba, neobvyklá už na jeho dobu, je stále aktuální a stává se tím aktuálnější, jak krásná stará čeština mizí, a lidé ji nedokážou přečíst. Doufám, že společně s touto češtinou nezmizí i Vančura.

foxi_ii
08. května

Tady jsem zjistila, že jsem opravdu hodně rozmlsaná moderní češtinou!
Do knihy jsem se nemohla začíst, opravdu těžko se mi orientovalo v ději. Když jsem se do ní položila a dočetla během hodinové jízdy autobusem, zírala jsem na to, jak mě nakonec kniha pohltila.
Toto čtivo opravdu není pro každého, ale já jsem ráda, že jsem to zvládla a mám ji mezi přečtenými.
Zkuste se přelouskat přes první stránky, najděte si klidné odpoledne a uvidíte, třeba vás taky dostane.

Atanone
05. května

Toto se nedá číst jako próza. Je to spíš poezie,taková báseň v próze.
A ta čeština! Nádhera!
Lituji,že nemám audio verzi s panem Lukavským..ale třeba jednou..kdo ví.. :)

Haňáček
21. dubna

Zvládla jsem to dočíst s vypětím všech sil a byla jsem z toho spíš unavená než nadšená. Asi jsem na tento styl literatury moc omezena :D

OneBas
15. dubna

Bohužel nedokážu ocenit autora jako je Vančura.

Jass
26. března

Musím říct, že Vančurův styl mě naprosto okouzlil, miluji jeho vyjadřování a volbu slov, je vidět, že je to něco, na čem si dal skutečně záležet a co ho, slovo bavilo mi tu přijde až nemístné. Přesto mám z knihy značně rozporuplné pocity. Moje rozčarovanost se týká výhradně děje, který byl z mého pohledu značně nepravděpodobný. Vedla jsem na toto téma sáhodlouhou debatu se svým učitelem literatury, na jejímž konci jsme se shodli, že se neshodneme. Jak píše i AllyKumari pode mnou, zkrátka nevěřím tomu, že opakované znásilňování v někom může probudit lásku (zde mi bylo oponováno historickou dobou a pozdější ochranou...). Zkrátka je vidět, že dílo psal muž, kdyby ho psala žena, Markéta Lazarová by skončila docela jinak.

AllyKumari
05. března

Nesmírně drsné a syrové. Intenzita citů je neskutečná, přesto ve člověku zůstává úzkost a nikoho z hrdinů nemůže mít rád (to, že je Markéta několikrát znásilněna je možná "pochopitelné" v rámci toho, že jde o středověké loupežníky, ale i tak to pro mně není stravitelné jako něco, co zažehne nehynoucí lásku)) Vančurův styl je jedinečný, chvíli trvá, než si na něj člověk zvykne, ale potom je snadné uznat jeho genialitu.

Gandalfek
16. února

Asi nejobtížnější kniha na četbu, kterou jsem přečetl - a nejen že nelituji, ale smekám. Asi je to první kniha, kterou nečetl můj mozek, ale po nějaké době musela kormidlo převzít "duše". Běžně by můj mozek totiž pitval každé slovo, každé sestavení věty - ale zde to není možno! Leckdy jsem některým slovům nerozuměl (tak podivně byla šroubovaná), jindy mi vadily obraty ("sedl na kůň)... pak se ale cosi zlomilo a já začal vnímat jakousi poetiku slova. Jako bych četl cosi v neznámém, ale povědomém jazyce. Oč více jsem tápal v chápání slov, o to více jsem vnímal prožitek. Nádhera - ale do školních osnov bych ji nedával, k té knize člověk musí dozrát.

Nikolča
13. února

Cekala jsem, ze kdyz je tato kniha soucasti povinne cetby, ze se bude cist tezce a nebude to nic zabavneho. Knihu zhltla jako malinu. Cetlo se to lehce, pribeh se mi libil. Kniha me opravdu mile prekvapila.

zlatka2001
10. února

No jo, povinná knížka, ale nebylo to zas tak špatné. Divná stará čeština, samý přechodníky, prý humanistická, říkal náš češtinář, takže to chvilku trvalo, než se člověk začetl. Taky mě dost štval sám autor, jak lezl do děje a neustále dával najevo, že jen čteme knížku, ať to zas tak neprožíváme. No, film byl lepší.

OneBas
07. února

Ze začátku jsem čtení odkládala a naprosto mě odrazoval styl psaní. Po několika stranách jsem ale zjistila, že to co je na knize nejhezčí je právě jazyk, což mě postricilo k dalšímu čtení. Bohužel se u mě střídaly pasáže nudy a nadšení a občas jsem text moc nevnimala. Hlavní hrdinové knihy mi ale nepřišli zrovna zajímaví, teprve až na konci knihy jsem si je oblíbila. V součtu moje hodnocení ovlivnil jazyk než celkový děj.

Lzicenka
27. ledna

Přečteno za dva večery, po četbě jiné knihy s nepříliš povedeným překladem mi tato staročeština nepřišla ani moc složitá. Děj správně členitý a úplně vidím, jak se autor snaží napnout "posluchače" do poslední chvíle, vtáhnout je do děje, nutí je přemýšlet nad chováním jednotlivých postav, ať si každý sám v sobě rozhoduje, čí chování je ospravedlnitelné a co už je přes čáru. Čtenáři, jak by ses zachoval ty, kdybys byl na místě těchto hrdinů...

iz67
05.12.2016

Je to opravdu krásná řeč. Co psát víc.

Lector
29.11.2016

Po pár letech jsem se opět přichýlil k Vančurově Markétě a k chmurným časům, do nichž Mistr slova její příběh situoval. Tentokráte jsem zvolil vynikající audionahrávku, která tvoří pomyslný most mezi tištěnou knihou a slavným Vláčilovým filmem.
„Markétu“ považuji za jedno z nejpůsobivějších literárních (ale i filmových, ale to sem nepatří) děl 20. století (netroufám se tvářit světácky a tak skromně dodávám - která jsem četl). V minulosti jsem se netajil tím, že nesmírně obdivuji Vančurův jazyk, způsob jeho vyjadřování, které na mne působí jako malování slovy. Ano, Vančura dokáže „banální“ příběh opříst slovy natolik barvitě, že vzniká velkolepá freska, která vás uchvátí celkem a snad ještě více, postoupíte-li blíže a vnímáte jednotlivá slova a jejich propojení do vět. Je to filigránská práce, v níž každé slůvko má svůj smysl.
Markéta má těžký osud jako literární postava i jako literární dílo. Její zařazení do školní četby z ní činí „postrach“ většiny studentů, respektive zavdává příčinu tomu, aby Markéta byla zostuzována čtenáři, kteří „včera“ odložili Harryho Pottera (nebo co se to dnes vlastně čte). Jestliže se na středních školách nevyučují parciální diferenciální rovnice druhého řádu, neměla by součástí osnov být ani Markéta Lazarová. Málokdo z maturantů je schopen vstřebat vyšší matematiku a neměli bychom chtít, aby každý byl schopen pochopit toto Vančurovo dílo.

Vančura svůj příběh zakončil slovy:
„Můj básníku, toť příběh sestavený málem zbůhdarma. Vždyť jej tak dobře znáš! Vypravoval jsem jej bez umění a stěží si zasloužím tvou chválu. Což naplat. Proutek proutkařův se stále ohýbá nad těmito vodami. Nenalezl jsem pramen, vyhlub sám na popsaném místě jámu a vykruž cisternu, z níž pijí jehničky.“

Dovolím si mu oponovat. Jeho slova nebyla napsána zbůhdarma. A pramen, který pro nás ostatní objevil, je natolik vydatný, že napojí všechny, kdož žízní po jazyku mateřském. Přicházejme k tomuto prameni a voďme k němu svoje děti a vnoučata. To musíme udělat my, to škola neudělá.
Jsem trochu patetický, omlouvám se.

triatlet
29.08.2016

Forma avantgardní, novátorská. Tudíž se nejedná o strhující příběh, ale jazykové mistrovství Vladimíra Vančury má svoje kouzlo. Autor nepoužil nadbytečného slova.

evka33
22.08.2016

Nečetlo se mi to úplně lehce, přesto jsem ale neměla problém knihu znovu a znovu otevřít. Musím se ale přiznat, že mi trvalo o něco déle ji přečíst, než jsem čekala. Nejvíce mě pohltil závěr knihy, kdy jsem měla opravdu na krajíčku.

Chemiczka
10.08.2016

Moje první knižní setkání s Vančurou. Jazyk a styl psaní je opravdu jedinečný - i když hodně lidí odradí, není to právě to co dělá knihu originální (jinak by šlo o další z mnoha balad o lásce, utrpení a smrti). Nádherně vykreslené prostředí i postavy, tak syrové a přece jemné a poetické. Čas od času jsem měla pocit, že čtu prozaický Máj. Kniha opravdu krásná, silná, smutná a stejně tak nadějeplná.

dejvik85
28.07.2016

V knize je pro běžného čtenáře poměrně těžký jazyk, ale je to opravdu mistrně napsané, kdy autor využívá pestrost českého jazyka. Určitě stojí za přečtení.

TinaFr
29.05.2016

Kniha se mi líbila, děj je velice zajímavý a krásný. Nepřišla mi nijak výrazně těžká na četbu, měla jsem ji přečtenou během dvou dnů. Ráda se k ní vrátím někdy v budoucnosti.

jarmik
25.05.2016

Na Markétě Lazarové je pozoruhodná vyprávěcí metoda: vypravěč průběžně oslovuje čtenáře. Jazyk je takový, jako by nebyl psaný, ale spíše vyprávěný, nebo dokonce deklamovaný na scéně. Místy je vypravěč vševědoucí; místy děj zmrazí - jako by vstoupil na scénu - komentuje situaci, mluví na své postavy nebo na čtenáře.

Článek na blogu: https://goo.gl/L0JyVR

Eliška_P
12.04.2016

Knížka psaná typickým Vančurovským jazykem, který je pro některé přespříliš složitý. Mě neodradil, knížka se mi líbila. Vrátit se k ní asi už nevrátím, ale obsahově zaujala a nerazila.

TerezD
06.03.2016

Vančura je bezpochyby mistr jazyka a především metafor. Tato hubená knížečka je toho důkazem. Chvílemi jsem měla problém s tím, co vlastně chtěl autor vyjádřit, často jsem se musela vracet ke starším pasážím. Po značném úsilí a přemáhání jsem se dobrala konce. Každopádně to není čtení pro každého.

Poutnice
02.03.2016

Kniha ma velmi netradicni jazyk - myslim, ze spoustu lidi odradi od cteni, ale ti, co vydrzi, budou urcite obohaceni vstupem do minulosti a jeji reci. Mne osobne se od zacatku cetla prekvapive dobre. I kdyz jsem zjistila, ze ji ctu stejnym zpusobem jako clanky v cizim jazyce...proste bez snahy absolutniho porozumeni, vsak to dulezite se chyti tam, kde ma.
Co me prakvapilo jeste vic nez jazyk teto knihy, byl fakt, ze nazev vubec nekoresponduje s obsahem. Cekala jsem pribeh Markety Lazarove a dostala pribeh loupezniku a jejich nejvetsi potycky a chmurneho konce. Draha Marketa se v pribehu vyskytovala jen velmi malo, vzdy jen v nekolika malo vetach. V posledni ctvrtine uz to byly odstavce i cele strany, ale presto me zarazi, ze by mela byt tim, po kom se kniha jmenuje...
Pribeh je sepsany bravurne, jen obcas matoucim stylem - autor se casto obraci primo na ctenare, nebo se odvolava na mudrce, pripadne text proklada vykriky k bohu...nekdy je slozite se orientovat, ale pokud si na to clovek zvykne, jde cist snadno.

jitvav
29.02.2016

Útlá knížka, ale i tak jsem měla co dělat ji dočíst. Nebavila mne...

SonaH
16.02.2016

Přestože čtení stěžuje staročeština, člověk se s postavami lehko sžívá a vychutnává si středověkou loupežnickou atmosféru.

Angie91
19.10.2015

Nádherná ukázka vybroušeného českého jazyka a promyšlenost každého napsaného slova. Osobně bych ho zařadila mezi jedno z nejlepších českých děl.

Sisi11
16.10.2015

Nádherná čeština, nádherná!
Hop na kůň a vzhůru kvapem do lesů! Ať se třesou spratci, jenž nevědí, co počít, jenž se nemají kam skrýt. Pod kopyty křupe sníh a od huby se kouří, běda pomalému spratkovi, co nebude dosti sil na útěk mít.

A o tom to celé je :) nemůžete číst knihu, jejíž textu nerozumíte. Tahle krásná čeština je skvost, neodsuzujte ji jen pro to, že jí nerozumíte. Navrhuji dát si odstup a pak se znovu vrátit, tuhle radost si nesmíte nechat ujít!

katerina9455
09.10.2015

Ne, ne, ne! Tahle knížka určitě nebude patřit do seznamu knih, které bych si chtěla znovu přečíst... Knížka se četla ztěžka, občas jsem se spíš snažila rozkódovat, co Vančura píše než číst... Pochopila jsem o čem kniha je, ale spoustu pasáží jsem jen četla a moc nevnímala. Děj jako takový se mi docela líbil, ale to jak je kniha psaná bylo na mě moc náročné....