Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

18. července

Nudně napsané, pořád se řešilo, za co mají Židé zase zaplatit, už při třetí platbě bylo jasné, jak to skončí. Styl psaní je strašný. Pokud si chcete přečíst, skvělý román o holocaustu napsanou podle skutečné osoby R. Hösse, zvolte Robert Merle: Smrt je mým řemeslem.
Skvěle napsáno.

16. července

Mistrovské dílo. Krásně napsané o hrůzách války.

15. července

Kniha se četla velice dobře, i když jsem se místy trochu ztrácela v ději. Bohužel, příběh byl tragický, ale přiznám se, že jsem se chvilku nechala unést okolnostmi a doufala jsem, že hlavní postavy přežijí... Jak jsem se mýlila.

14. července

Krátká a úderná kniha...tak jako samotný život a čin Kateřiny Horovitzové

13. července

Líbil se mi styl, jakým byla kniha napsaná. Myslím, že to není poslední kniha od pana Lustiga, kterou jsem přečetla. Trochu mi vadilo, že je příběh příliš známý, takže jsem věděla, jak dopadne.
Jinak doporučuji - i pro maturanty, kteří neholdují čtení je to, dle mého názoru, stravitelné.

1 04. července

Má první a určitě ne poslední kniha od pana Lustiga. Mrazivě zoufalé, člověku se chce křičet na postavy židovských obchodníků, ať se, kurva, proberou a zároveň jim drží palce. Skvěle vystihnutá manipulace v detailech (přímý pohled do očí, když člověk lže či důmyslně skryté gesto Brenskeho, jímž dával rozkaz k popravě aj.).

29. června

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se mi četla hůř, až ke konci (posledních 40 stránek) to mělo nějaký spád. Na druhou stranu je to něco, nad čím se člověk musí pozastavit a zapřemýšlet...

1 11. června

Kniha, která je stejně tíživá jako doba, ve které se odehrává. Člověk nemůže na konci nefandit Kateřině Horovitzové, když (pozor spoiler) se rozhodne pomstít se. Za rodiče, skupinu obchodníků, krejčího, za ohně vycházející z komínů krematorií, za popel, který bude navždy na povrchu země, ve všech lidech.
Ano, mohlo by se říci, Kateřina Horovitzová není o nic lepší než nacisté, taky vraždila. Jenže si musíme všimnout, že Kateřina nezabíjela lidi, ale bojovala proti bestiím, bezcitným bestiím. Někomu, kdo si jako kočka s myší hraje s lidskou nadějí, vírou a sny. A Kateřinu hájím i přesto, že jinak opovrhuji trestem smrti, vrahy, kteří se hají vznešenými myšlenkami.
Celou knihou se navíc táhne motiv toho, jestli je vůbec někde místo pro klidný život. Jestli už je celý svět táborem s ohni, kouřem, plynem a obviňujícím popelem.

4 11. června

Další z knih pana Lustiga u které se sice zastaví dech,ale v zápětí se člověku vyloudí myšlenka ...nežli však tu myšlenku napíšu,chtěla bych upozornit,ze jsem člověk,který je dalek jakéhokoli porovnávání člověka s člověkem,jakýkoli projev rasové diskriminace a povyšování je proti mému životnímu krédu ŽÍT A NECHAT ŽIT, utrpení,které prožívali židé v období jakýchkokiv pogromů mě velice citově dostává na kolena,protože století od století je to horší a horší a člověka tak napadne,co bude proboha dál,nesčíslněkrát jsem vedla debatu s představiteli cirkve o existenci Boha a jak tedy mohl vůbec dopustit holocaust a to šílenství a ztrátu lidské důstojnosti...vždycky jsem ale jimi " byla přesvědčena" ,že všechno se děje vůlí zhora. Tak dobře,když vůle,tak vůle. Ale zrovna tady na této knize je markantně vidět,jak se někteří Židé snažili tu vůli zvrátit. A čím jiným než tím co je jejich srdci nejbližší...láskou, velkou láskou ...k penězům..Kolik jich zbytečně pak taky stálo pred plynovou komorou???Ale samozřejmě,berme v potaz i to,že sám člověk dovolil,aby takové hrůzy nastaly.

09. června

Kniha, která drásá nervy s každou novou lží, zdržením, komplikací. Skvělé dílo sledující smutný osud Židů během holocaustu - nehledě na jejich majetek či sociální postavení.

2 23. května

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou byla moje první knížka od Arnošta Lustiga a určitě nebude poslední. Chvilku mi trvalo, než jsem si na jeho styl psaní zvykla, ale četla se mi dobře. Patří mezi silné příběhy, na které by se nemělo zapomínat. Škoda, že jsem si nejdříve přečetla Zajímavosti, takže jsem od začátku věděla, jak příběh skončí, jinak by to bylo nejspíš za plný počet.

1 04. dubna

Když jsem knihu četla, byla to povinná četba do školy, ovšem stejně jako u ostatních titulů ze "školního seznamu" jsem i v tomto případě byla unesená jak po dějové, tak po jazykové stránce. Bylo to pro mě neskutečné čtení a těch pár stran bylo za jedno posezení na internátní posteli pryč doslova jedním dechem. Mrazivé, silné, nádherné. Děkuji, pane Lustigu.

12. března

Jaksi jsem se ne a ne začíst, leč uznávám, že je chyba spíše na mé straně. Uznávám tedy a potvrzuji, že je příběh silný a skvěle napsaný. Ovšem nejvíc mě mrazí z vědomí, že se dějiny opakují... Doporučuji.

04. února

Příběh je moc dobrý a až znepokojivě mrazivý. Ale vzhledem ke stylu psaní, jsem se musela na četbu hodně soustředit. Tohle rozhodně není oddechové čtení, ale stojí za přečtení.

2 21. ledna

První kniha kterou jsem od pana Lustiga četla, ale rozhodně není poslední. Neskutečný příběh, který postupně graduje až k silnému konci. Jedná se o knihu, kterou nebudete moci dostat z hlavy a i po přečtení nad ní budete přemýšlet. Nádherné.

08. ledna

Styl Lustiga není vůbec čtivý, ale jeho knihy hovoří o silných příbězích, tudíž by každý měl přečíst alespoň jednu knihu od tak významného autora. Modlitba je podle mě docela dobře schůdná, když se člověk nevzdá hned na začátku. Atmosféra postupně houstne, závěr je perfektně vygradovaný. Po přečtení jsem pak musela uvažovat nad otázkou "Proč?". Ačkoliv jsme si s panem Lustigem úplně nesedli stylem, novela vzbuzuje v člověku znepokojení a touhu pídit se po odpovědích, proto hodnotím velmi kladně. :-)

07. ledna

Úchvatná knížka od jedinečného autora, zároveň však také jediná knížka, ze které se mi po přečtení úvodu a závěru udělalo natolik špatně, že jsem knihu nebyla schopna přečíst. A vlastně díky ní ani nejsem schopna knihy s podobnou tematikou číst. Což by měla být pro autora vlastně velká pochvala, protože jen málo lidí dokáže takto realisticky a surově popsat problematiku holocaustu.

01. ledna

Silné a drsné!

1 11.12.2016

Tíživá a stále beznadějnější snaha dostat se z tábora, stále zřetelnější tušení, k čemu jsou ty komíny a pece, cynická postava pana Brenskeho, který se stejně jako někteří církevní inkvizitoři snažil získat lidskou důvěru milým slovem, za kterým se ale skrývalo zlo. Velmi mě zaujaly pasáže z první poloviny knihy, kde byly narážky na komíny a kouř z nich vycházející. Především zamyšlení krejčího o tom, jak se popel spálených těl rozlétá do celého světa, popel nesmazatelný a nezničitelný, který od té doby bude součástí světa, bude ve vzduchu, hlíně, trávě i v květinách, ve včelách, zvířatech i v lidech - ano, popel nevinných dodnes volá k nebi o spáchaném zločinu.

1 25.11.2016

Drsné... Není co dodat

02.11.2016

Knihu jsem měla přečtenou velice rychle. Moc mi nevyhovoval styl psaní a tak mi trvalo poměrně dlouho než jsem se pořádně začetla. Už od začátku jsem tušila , že to celé nebude jen tak a měla jsem pravdu. Ten konec mě musím říct docela dostal. Každopádně kniha je povedená, chápu proč je autor tak oceňován, ale můj šálek kávy to není a tak si nejspíš další jeho knihy už nepřečtu...

1 24.08.2016

Ke knize jsem se dostala, protože jsem ji musela přečíst do školy. To, jak byla kniha napsána mi nevyhovovalo na začátku jsem ani moc nechápala co se děje, o čem vlastně čtu. Poté jsem se docela do knihy začetla.
Ačkoli mi styl psaní nevyhovoval (a četla jsem jí déle, než obvykle jiné knihy), příběh byl napínavý a velmi smutný. Konec mě dostal, ta naděje, ale od začátku bylo jasné, jak to dopadne.
Člověk se nad tímto příběhem zamyslí, v jaké době žijeme a jeké to bylo předtím. Nedokážu si to představit.
Arnošt Lustig je spisovatel, který toho velmi mnoho zažil.

07.08.2016

Styl, jakým byla kniha napsána, mi opravdu nesedl. Velice dlouhé odstavce, skoro žádné kapitoly. Neustále se jen řešili peníze a že je nutné napsat další šek. Od poloviny je čtenáři jasné, jak to s hrdiny dopadne. Zvrat na konci byl nepředvídaný, ale zároveň velice nerealistický.

1 28.07.2016

Co dělá člověka lidským? Lpění na životě za každou cenu? Hrdinství? Zoufalý čin v zoufalé době? Arnošt Lustig byl spisovatelem jednoho tématu, ale to téma vyčerpal úplně. Protiválečnou novelu, která je zdánlivě banální a zdá se, že od začátku směřuje k nevyhnutelnému závěru, povyšuje nad průměr několik postav, které - stejně jako čtenář - ví: krejčí, rabín, Brenske.

2 24.07.2016

Krásný literární jazyk a srcervoucí příběh... přečetla jsem to a zůstala civět do prázdna.

23.07.2016

Jednoduchý děj, ale rozhodně ne lehké čtení. Předvídatelný konec. Je to má první zkušennost s Arnoštem Lustigem. Nevylučuji, že sáhnu někdy po jeho další knize. Spíše ze zvědavosti, než že by to byl šálek mého čaje.

1 30.06.2016

Styl psaní, kterým pan Lustig píše je pro mě těžký na čtení. Ze začátku mi dělalo problém zorientovat se v příběhu, u kterého má člověk dojem, jako kdyby začal na stránkách, které v knize nejsou... jako kdyby je někdo vytrhl. Jsem ráda, že jsem dočetla až do konce a nejsem ráda, že kdokoliv mohl zažít něco tak strašného - koncentráky, válku, nelidskost...

Dokonale napsaný odstavec na stranách 44 a 45: ... bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha, nikdo se ho nezbaví, bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny.

28.06.2016

Vybrala jsem si tuto knihu k maturitní četbě. Zaujal mě děj a moc jsem se na ni těšila.

Bohužel, tento styl psaní zdá se mi poněkud nešťastný. Dávám 2 hvězdy za zajímavý, ač mnou očekávaný závěr, jinak byla kniha prakticky o ničem. Mám plno jiných oblíbených knih z válečné prózy, ale tuto mezi ně zařadit nemohu.

1 18.04.2016

Vynikající práce, po stránce stavby příběhu, vyprávění, charakterizace postav. Skvělé dílo