zuzu8480 komentáře u knih
Kniha jako taková se mi nečetla dobře, každopádně oceňuji odhalení autorčina soukromí a díky tomu vlastně více chápu její další tvorbu, např. Vrány.
Nevím, nějak mě to nebavilo. Oceňuji krátké historky, některé vtipné, ale že bych se nějak extra smála, nebo si z této knihy něco vzala...
Ani nevím,jak se mi kniha dostala do ruky, nespíš mě zaujala při procházení knihovnou..Nejdřív mi vadil styl psaní, ale potom jsem zjistila, že je to vlastně pravdivý příběh a kniha čerpala z výpovědí svědků. Neskutečné zvěrstva..hlava mi to nebere. Bylo to těžké čtení.
To bylo hodně teenage čtení, předvídatelné.
Už ani nevím, kde jsem o knize slyšela, o stand up komiky se nezajímám.. Každopádně čtení to bylo moc příjemné. Ač téma smrti, četlo se mi hrozně dobře, vyprávění dějové linky třemi lidmi bylo skvělé, Lunu bych chtěla poznat osobně. Místy jsem se uchichla pod fousy, mrzelo mě,že už je konec, který byl taky dobrý!
Chvilku mi trvalo, zvyknout si na styl psaní, ze začátku mě fakt iritoval. Jinak ale byla kniha parádní počtení, kdy v jednom sloupci shrnula myšlenky a pocity pomalu všech postav celé knihy. Líbil se mi i konec, kdy jsme se dozvěděli, jak to vlastně se všemi, kteří se na začátku knihy zdali ne až tak důležití, dopadlo.
Líbila se mi. Čteno v rámci čtenářské výzvy a dost mi to připomenulo Hospodyni od Natalie Barelli, ale Pomocnice mi byla milejší. Samozřejmě od začátku bylo jasné, kdo je "ten zlý", ale poslední dvě kapitoly překvapily.
V detektivkách mám vášeň asi po babičce, která je vždycky četla. A Agatha je prostě srdcová záležitost.
Strach je silná emoce, dokáže zhmotňovat i největší noční můry. A příšerám, o nichž si myslíme, že jsou blízko, je lepší nevěnovat pozornost. Pak totiž odejdou...Musí odejít, protože je nekrmíme svým strachem.
Jsem posera, horory a hororové knihy nemám ráda. To každopádně nic nemění na tom, že tato kniha se četla sama a ač jsem si na začátku myslela, že jsem záhadě přišla na kloub, opak byl pravdou. Tři časové linie mě moc bavily a ten konec...přečtěte!
Po knize jsem sáhnula v rámci čtenářské výzvy. Přestože ji mám už dlouho doma a číst jsem kdysi začala, odradily mě nejspíš fotografie a zůstala neprečtená. Přešel nějaký čas a fotografie hodnotím jako něco pozitivního navíc. Možná to bude tím,že jsem 2 měsíce zpět porodila, ale chvilkama mi bylo při čtení některých pasáží až fyzicky zle. Přitom mám tuto tématiku moc ráda a nejsem žádná citlivka.
No, byla jsem lehce dozladěna, když jsem zjistila, že kniha pojednává o covidu, ale budiž jí to odpuštěno. Díky bohu na takové knihy nenarážím často.
Vykreslení Galápag mě nadchlo. Hned bych sbalila batožinu a vyrazila! Kniha se četla dobře, mám Jodie ráda.
Naše knihovna dělá každoročně valentynskou akci "rande naslepo". Zabalí různé tituly do romantického balícího papíru a čtenář si vybere, aniž by věděl co. Když jsem knihu doma rozbalila, líbil se mi jednoduchý přebal (miluju avokádo), ale po přečtení anotace jsem byla lehce skeptická. Každopádně kniha mile překvapila, lehce se čte, střídá se vyprávění různými postavami. Dokonce spisovatelka promlouvá ke čtenáři, což mi teda vadilo, ale nutno podotknout, že to v knihách běžné není.
Mně se líbilo moc, takové pohodové letní čtení, u kterého se člověk zasměje.
Pohodová kniha, moc dobře se četlo. Líbilo se mi vyprávění více lidmi.
Kdo zná Patrika, ví, co čekat. Pohodové oddechové čtení,pokud teda zrovna nestojíte na křižovatce a neřešíte to,co jedna z hrdinek. Líbil se mi popis jednoho týdne pohledem více osob. Čteno v rámci ČV.
Úplně mě tato kniha odzbrojila a jako už po několikáté za to děkuji čtenářské výzvě!
Vlastně se jedná o dost smutný kousek, ve kterém se kousek obyčejného štěstí hledá marně. Tento příběh je o smutku a trápení,
které si ale člověk dělá často sám a přitom by stačila jen drobná zmena
Každopádně příběh je tak skvěle napsaný, že se vám nechce knihu odložit.
Měla jsem strach,že se mi do ruky dostala nějaká slaďárna a to není můj oblíbený žánr,ale mile překvapilo. Při čtení knihy jsem měla chuť vydat se do Španělska a tam v kavárně popíjet kávu, dávat si churros a poslouchat španělštinu a šumění moře. Žádný extra složitý příběh, opravdu letní pohodové čtení.
Moc milá knížka, po které jsem sáhnula v rámci ČV. Jak hezká je dětská představivost a jak důležité je věřit a nenechat se ovlivnit názory jiných.
Tím, že chyběly uvozovky, jsem měla pocit, že čtu jedno dlouhé souvětí. Ze začátku se to na mě valilo, po čase jsem si zvykla. Autorku mám ráda, přestože nepíše žádnou "odpočinkovou literaturu na lehátko ". Človek se zamýšlí nad sebou a svým životem a jeho postavami.
Nedokážu asi ani říct proč, ale toto mě nebavilo. Dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Každopádně bylo zajímavé číst, co se hlavní hrdince honí hlavou a aspoň trochu se přiblížit obsedantně kompulsivní poruše.