Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510394/bmid_josefine-vsichni-lzou-6V6-510394.jpg
4
329
77
Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni v Josefínině rodině se ve svých menších i větších tragédiích tak moc soustředí na hledání smyslu svého života, až si nevšímají, že jim úplně uniká. A pokud nezemřeli, možná ho hledají dodnes.... celý text
Přidat komentář
Kniha Kdo se postará o Annu byla možná o maličký chloupek lepší, ale to nemění nic na tom, že mě styl psaní téhle autorky prostě baví. Kvalitní odpočinková četba. Doporučuji všema deseti!
Kdyby byla tahle knížka jídlo, byla by to nejspíš jitrnice. Člověk se těší na tu správnou roční dobu, kdy se jitrnice prodávají, koupí ji, opeče, nachystá si zelí a brambory a s chutí se do ní pustí. Nejdřív si pomlaskává, ale ke konci už funí a má co dělat, aby ji vůbec dojedl.
Přesně takhle jsem se při čtení cítila. Začátek byl perfektní, pasáž o návštěvě u Lucie a Pavla jsem dokonce předčítala manželovi, aby věděl, čemu se směju. Pak ale následuje dost depresivní čtení o jedné současné rodině (matka, která chce od života víc, dcera, jež bojuje se světem dospělých, otec, který prodělal infarkt a s ním i změnu přístupu k životu, a babička s pokročilým Alzheimerem), jejich přátelích, kteří váhají, zda založit rodinu, a kouči Matějovi, jehož otcem byl nade vši pochybnost Václav Havel.
Kdo se postará o Annu byla vlastně knížka o smrti, ale přesto mi přišla svým způsobem odlehčená. To u Josefíny nefungovalo. A než jsem se dostala k napsání komentáře, musela jsem si dokonce knihu projít znovu a osvěžit si její děj, což taky není zrovna dobrá vizitka.
Abych se ale vrátila k tomu přirovnání k jídlu - konec byl zas takový, že vím, že za rok si jitrnici zase ráda dám.
Asi jsem si udělala, když jsem si knihu vybírala, poněkud milnou představu. Prostě to nějak nebylo úplně ono.
Naše knihovna dělá každoročně valentynskou akci "rande naslepo". Zabalí různé tituly do romantického balícího papíru a čtenář si vybere, aniž by věděl co. Když jsem knihu doma rozbalila, líbil se mi jednoduchý přebal (miluju avokádo), ale po přečtení anotace jsem byla lehce skeptická. Každopádně kniha mile překvapila, lehce se čte, střídá se vyprávění různými postavami. Dokonce spisovatelka promlouvá ke čtenáři, což mi teda vadilo, ale nutno podotknout, že to v knihách běžné není.
Tak já doufám, že je to už dostatečně dlouhá doba od vydání na to, aby autorka prokrastinovala neustálým sledováním databazeknih a kontrolovala, kolik hodnocení a komentářů přibylo a jak se vyvíjejí procenta. Mám dvě děti, milá autorko, takže jistě chápete, že unikám před křikem a tvářím se, že vydělávám, aby mi daly pokoj a já mohla napsat tento komentář. A jo. Bude to jeden z mých nejdelších komentářů tady, takže pokud ho budete číst, můžete si za to sama :).
Chci Vám říci, proč jsem knihu koupila. Ne, kvůli tomu, že bych si myslela, že bude nějak zvlášť skvělá. Ani mi nedošlo, že už jednu Vaši knihu máme a to Justýnku a asistenčního jednorožce. Jo fakt, nedošlo, jsem matka, sice ne tří dětí, ale dvou. Ale krom toho mám ještě psí dítě, dva křečky a tři rybičky (jedna chcípla, takže dvě, ale tuto skutečnost mé mladší dítě ještě neví, nebo ji spíše odmítá přijmout, takže prostě v tom akvárku jsou pořád tři a basta), takže myslím, že lze pochopit, že mi některé souvislosti při zběsilém nakupování na knižním eshopu uniknou.
Takže pravý důvod je to, že se moje starší dcera jmenuje Josefína a mně přijde jako dost fajn, když objevím knihu se jmény svých dětí, si ji minimálně přečíst.
Mimochodem nedají se knížky vydávat jen v elektronické podobě? Odpadl by ten eko problém. Také jdu dneska na kafe, myslím, že bude bez labutě, vůbec si na to nepotrpím, ale nebudu popírat, že když mi tam někdo udělá něco jako obrázek, že mě to nepotěší, ale zároveň podotýkám, že to spíš ocení mé dvě cácorky, které mají alespoň něco z toho, že sedí s matkou na kafi, která je bez něj na ně protivná - a to děsně, stejně jako Emílie. I já doma řvu, že já si drobit můžu, neboť si to po sobě zametu.
A teď hodnocení. No, pobavila jste mě. Užila jsem si to. Zrelaxovala jsem. Ale možná to bylo moc takové jakože "za každou cenu to musí být vtipné".
Dám Vám čtyři hvězdičky, protože mě bavíte a Jednorožec je fakt geniální. A snad Vás potěším tím, že si musím koupit Vaše další dílo, protože moje mladší dcera se jmenuje tak (hádejte, jak), že je to zkráceně Mína. Aby se to rýmovalo s Fínou, samozřejmě.
A raději Vám nebudu říkat, jak se jmenuje pes, zemřelý pes, dva křečci a ty dvě rybičky v akváriu, které jsou oficiálně tři. Mám totiž pocit a podezření, že čerpáte z mé rodiny a já za to ještě snad platím :).
Jo a trošku kecám, samozřejmě doufám, že si to přečtete.
Trochu slabší, než Kdo se postará o Annu, ale stále dobré. Vadilo mi především to povídání si se čtenářem ("nebudu předbíhat a povím vám to později"). Drama jedné rodiny podané s lehkostí a vtipem. Ta hořkost některých osudů vás ale nemine. Vykreslení postav super.
Obratně vytříbený styl autorky mi vždy vyčaruje hřejivé pousmání na duši... naprosto miluju její hru se slovy... miluju ty její životní pravdy naservírované v lehce rozmarném kabátku... tentokrát se mi do záložky nejvíc opřela myšlenka ohledně toho, jak moc dětem vědomě ohýbáme skutečnost... mnohdy i v totálních hloupostech... a velmi často úplně zbytečně... každopádně takových společenských nešvarů se ve vyprávění objeví povícero... kvituju správně mířený nejeden dloubanec... a hlavně... hlavně ten mysl burcující závěr!
Svěží a lehký ( nikoliv lehkovážný) styl pro těžká témata. Příjemné čtení o ne nutně příjemných věcech. Možná, že ten příběh nebyl úplná pecka, něco co mě přišpendlí k židli, ale i "banální" příběh občas potěší. Alespoň si pak člověk nepřipadá, že je jeho život tak banální. No a poslední pátou hvězdu dávám za grafiku, kopr mám ráda!
Líbila se mi autorčina předchozí kniha Kdo se postará o Annu, ale tohle bylo zklamání. Jsou zde příběhy několika lidí, ale většina není ukončena. Líbí se mi autorčin styl psaní (až na zbytečné a trochu trapné promluvy ke čtenářstvu), ale celá kniha působí nedomyšleně.
Na knihu jsem narazila náhodou a anotace mě zaujala. Avšak styl autorčina psaní mi úplně nesedl. V průběhu čtení jsem pořád jakoby na něco "čekala", ale bohužel to nepřišlo. Chyběla mi jakási celistvost příběhu, kdyby kniha byla psána formou jednotlivých povídek, asi by mě zaujala více.
Originálně napsané, ze života, párkrát jsem se i pousmála ironickému podtextu, který se line celým příběhem. Myslím, že ještě něco od autorky vyzkouším.
Toto teda bolo!! Od autorky Justínka a asistenčný jednorožec som nečakala, že aj kniha pre dospelých bude tak úžasne čitateľná. Dej nebolo to, čo bolo na knihe najfascinujúcejšie. Ten štýl! Taká sonda do ľudských duší, satiricky vtipná. Nevedela som prestať čítať o pripodobnení Jozefíny ku kôprovej omáčke- buď ju máš rád alebo neznášaš a aj keď ju máš rád, dáš si ju len v špeci deň. Nemohla som sa odtrhnúť od Emílie, postavičky tak zvláštnej a rozumnej, až to štvalo. Od každej konfrontácie postáv, ktorá vždy skončila zamyslením sa nad vlastným životom. Krásne.
Co se týče této knihy, jsem rozpolcená, na jednu stranu v ní najdeme zajímavé myšlenky a situace, ale na druhou stranu v příběhu postrádám určitou celistvost.
Mrzí mě, že Josefína nedostala větší prostor, protože její dějová linka byla zajímavá.
Kniha byla jiná, zvláštní a možná kdyby byla povídková, tak by to bylo lepší. Nicméně věřím a vidím (dle recenzí), že si své čtenáře našla, mě bohužel moc nesedla.
Kniha, která se dle mého tváří víc originálně a atraktivně, než ve skutečnosti je. Nedá se jí upřít, že tam je myšlenka a nečte se špatně, ale nemělo to pro mě ten drive, to, co pohání neukojitelnou touhu po příběhu a po literatuře. Není to kniha, která by mi utkvěla na dlouho v hlavě a zanechala ve mně nějaký hlubší pocit. Je to první kniha, co jsem od autorky četla, takže nemůžu porovnat, ale i když mě to tolik neoslnilo, možná zkusím další knihy, jestli je to příběhem nebo autorčiným stylem.
Chyběla mi nějaká celistvost příběhu. Jako samostatné povídky bych to možná klidně ohodnotila i výš, ale jako příběh mi to úplně nesedělo a bylo tam spoustu hluchých míst. Přiznávám, že se mi text jako takový četl dobře, ale postupně to upadávalo a už mě to netáhlo tak, jako na začátku. Přišlo mi, že to bylo místy trochu na sílu, neplynulo to přirozeně a bylo to možná zbytečně předimenzované, přitom by stačilo pár stran ubrat a příběh víc stmelit. Potenciál to má, ale dle mého čistě čtenářského pohledu je nevyužit. Jako by ten nápad a pointa na začátku najednou vyšuměl a na konci už to nedávalo smysl. Mám ráda prosté, krátké a hlubší knihy, o tom žádná, ale tady to bylo ploché, žádný zvrat, nikam to úplně nesměřovalo. Kniha jako taková určitě není vyloženě špatná, neztratí se, ale nebylo to ono, něco tomu chybí, nenašla jsem tam něco, co by pro mě dělalo knihu zapamatovatelnou a čekala jsem víc. Je to pro mě zklamání, neurazí ani nenadchne.
Autorka má svůj originální styl, což je skvělé. V knize je spousta myšlenek, na kterými se člověk pozastaví, a vtipných slovních obratů. Jen škoda, že kniha není delší. P.S. Potěšila zmínka o Nesnesitelné lehkosti bytí.
Od avokáda po koprovku.
Současnost v detailech.
Lehké pero, neotřelý humor.
Taky kopa všedních stereotypů od nevěry po krizi středního věku ... to se dost vleklo ... roztříštěné.
Josefína byla moc fajn ... jen dostala malý prostor.
Závěr vylepšil celek ... čekala jsem víc ...
3/4
Moje první knížka od Kateřiny Pantovič a jsem mile překvapená. Přečtu si i další knížky od autorky :-)
Před lety jsem četla autorky předchozí knihu - Kdo se postará o Annu. Bylo to zvláštní čtení, od kterého jsem nic nečekala, ale i po letech si pamatuji to překvapení z nečekaného konce a stále tuto knihu ráda doporučuji. Proto jsem se s jistým nastaveným očekáváním pustila do novinky Josefíně všichni lžou.
Kdybych si měla vybrat, tak jsem tým Anna. Josefína mě až tak neoslovila, ale minimálně tento příběh přiměje k zamyšlení.
Je to vyprávění o jedné obyčejné rodině, která má problémy, jako mnoho jiných rodin. Problémy v manželství, dospívající dcera, umírající babička, různě pošramocené rodinné vazby
Stejně jako předchozí kniha o Anně je i tahle s Josefínou hodně zvláštní, i přesto, že téma může působit obyčejně. Kateřina Pantovič má svůj osobitý styl psaní a tak i z nudné rodiny dokáže udělat skoro drama. Její styl psaní mě baví a knihy jsou díky tomu zvláštně originální a rozhodně čtivé.
Z Josefíny si tedy odnáším především depku, bylo to vlastně hrozně smutné čtení. Ale zároveň si člověk uvědomí, že si má vážit života jaký má. Nehledat na všem mouchy, každý jsme svůj a v dlouhodobém vztahu prostě dojde v určitém bodě k jistému stereotypu. A i o tom, o stereotypu tato kniha vlastně je.
Kateřina píše lehce cynicky, ale zároveň i s nadsázkou, jsou místa, kde se v příběhu i zasmějete.
Takže jo, s odstupem času mohu říct, že Josefína se mi vlastně líbila, ale Anna je za mě pořád lepší :)
Na sítích se opakovaně objevovalo, jak má Josefíně všichni lžou hrozně originální a skvělé hodnocení, takže jsem měla velká očekávání. A světe div se, ona se naplnila! Dokonce se musím přiznat, že jsem ho musela s několika lidmi hned sdílet a mám pocit, že jsem je při tom možná i nalákala na přečtení i zbytku knihy což si tenhle poměrně útlý svazek zaslouží, protože je fakt plný humoru, přitom v něm najdete docela palčivá témata.
Kateřina Pantovič mě bavila už ve své prvotině, která mě hodně mile překvapila, ale se svým druhým románem už si mě naprosto získala. Psát totiž tak mile o nemoci, (téměř) smrti, problémech ve vztazích to není jen tak! Je to humorné, svižné, ironické, ale zároveň vás to nutí nad některými situacemi přemýšlet. Závěr byl super, i když mě teda autorka pěkně nachytala. =)))
Není to vůbec prvoplánové, je to plné krásné češtiny a nádherně se to čte. Román řadím mezi moje letošní nej, protože jsem se dlouho žádnou knihou tak nebavila. =) Těším se, s čím Kateřina Pantovič přijde příště už teď totiž vím, že si to budu muset přečíst!
Mimochodem: já fakt zbožňuju koprovku! Josefínu jsem si sice nestihla moc zamilovat, protože nakonec nemá v knize tolik prostoru, kolik by se dalo čekat podle názvu. Ale kdyby tahle kniha byla omáčka, byla by to rozhodně moje milovaná koprovka.
Štítky knihy
česká literatura Karlovy Vary Alzheimerova choroba
Autorovy další knížky
| 2023 |  Kdo se postará o Annu |
| 2017 | Justýnka a asistenční jednorožec |
| 2023 |  Josefíně všichni lžou |
| 2023 | Mína a náhodní kolemjdoucí |
Kniha Josefíně všichni lžou je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 410x |
| Čtenářské výzvě | 79x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 96x |
| Chystám se číst | 298x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 5x |
O životě v dnešním světě... Příběh ze současného života, nejen o Josefíně, ale i její mámě, tátovi a babičce, o kterou se starají v demenci, o jejich vzájmných vztazích, ale i dalších jejich známých. Odehrává se v Karlových Varech a ocenila jsem i popsaná místa a historii vzniku lázní Karlovy Vary.