Kéž bys tu byl

V tomto příběhu mě spíš zaujala druhá polovina, protože my všichni jsme tenkrát psali nějakou svoji covid-story. A já jsem si uvědomila, že si musím svoje vzpomínky, domněnky, myšlenky, strachy, předpoklady, pociy a vůně té doby zapsat, než se mně úplně vykouří z hlavy.

Na začátku se mi kniha líbila, ale konec byl hořkosladký.

No, nevím.
Nemohla jsem se začíst a musela sáhnout po jiné knize.
Čím déle byla Diana na Galapágách, tím jsem víc jsem sem musela do čtení nutit.
Pak přišel zlom, ale konec mi přišel uspěchaný.
Jodi má podle mě lepší knihy.

s každou další knihou si myslím, že tentokrát už mám autorku prokouknutou, ale ona vždycky přijde s nečekaným zvratem, který jsem absolutně nepředvídala.

Ja vam nevim... Cetla jsem od Jodi mnohem lepsi - treba CAS ODEJIT nebo VLK SAMOTAR...tyhle knihy ve mne zustaly leta a jeste zrejme zustanou....
V tehle knize jsem vubec nepochopila ty narazky na YOKO ONO a LENNONA...
Fakt nevim, jak tu knihu hodnotit....
"Zvlastni" - je jediny vyraz, co me napada....
Tak asi tak...

První polovinu knihy jsem si říkala, že je to na J. Picoult nezvyklá romanťárna, pak ale přišel zvrat, který byl opravdu nečekaný. Jak se kniha blížila ke konci, ztrácela postupně na zajímavosti a točila se trochu v kruhu. Ale líbilo se mi, jak po takové zkušenosti hlavní hrdinka přehodnotila spoustu věcí ve svém životě a našla v sobě odpuštění.

Psáno v kovidové horečce? A ty narážky na Yoko Ono a vraždu Lennona? WTF?!

Knihy od Picoultové řadím do dvou kategorií. V první jsou ty se silným tématem, ty na které nikdy nezapomenu a je v nich takový moment překvapení, který mě srazí ze židle. V té druhé jsou slátaniny, které odkládám nedočtené.
Hlavní hrdinka této knihy - Diana, má na první pohled dokonalý život. Úžasnou práci v oboru umění, dokonalého přítele, se kterým chce strávit zbytek života a před sebou snovou dovolenou na Galapágách. Zasáhne osud v podobě pandemie Covidu. Dianin přítel Finn, lékař, musí zůstat v nemocnici. Diana odjíždí na dovolenou sama. Přicestuje na Galapágy, které jsou uzavřeny do karantén a Diana zde zůstane uvězněná. Seznámí se s místní rodinou - babičkou, jejím synem a jeho dcerou. Ke všem si Diana vytvoří silné pouto. Prozkoumá nádherné Galapágy a jejich tajná zákoutí. Bilancuje svůj život, svůj vztah s Finem, vztah s matkou a svou práci. A tento zdánlivě dokonalý život přehodnocuje. Chodí jí maily od Finna, který bojuje s Covidem z první linie.
A pak přichází ten bombastický okamžik překvapení, který jsem nečekala.
Tato kniha obsahuje opět velmi silná témata.
Vztah Diany s matkou, která Dianu zanedbávala... dokáže jí Diana odpustit? To co jsme zažili všichni na vlastní kůži, pandemii Covidu. Dnes už je to pro mě jako sen. Tak jsem si připomněla, že spoustu lidí to poznamenalo strašně, s trvalými následky, smrtí blízkých.
A ještě je tady téma vědomí a nevědomí, že lidské vědomí je neprobádaná oblast.
A konec, ten je dokonalý. Třešnička na dortu. Každý si může domyslet podle sebe.
Když jsem v knihovně sahala pro tuto knihu, bylo to s lehkými obavami. I vzhledem k nízkému hodnocení. Za sebe ale, která velmi kritizuji a máloco mě nadchne, můžu říct, že Kéž bys tu byl byla jedna z nejsilnějších a nejlepších knih, které jsem letos četla a z celého srdce Vám ji doporučuji.

"Zaneprázdněnost je jen eufemismus pro to, že se tolik soustředíte na to, co nemáte, že si ani nevšimnete, co máte".

(SPOILER) Sáhla jsem po této knížce poté, co jsem přečetla Tajemství všech tajemství Dana Browna... Takže jsem zůstala v šoku, že tématem obou knih, je vlastně to samé...

"Všichni jsme něco oplakávali. Ale mezitím klademe jednu nohu před druhou. Probouzíme se do dalšího dne. Překonáváme nejistotu, i když ještě nevidíme světlo na konci tunelu. Jsme potlučení a rozbití, ale všichni jsme malé zázraky."

První část knihy vypadá jako romantický příběh na zavřeném ráji na zemi. Pak ale přijde tak nečekaný zvrat, že si čtenář musí klást otázku, co je skutečné a co je fantazie.
Ano, náhlá uzávěra celého světa byla takovým špuntem 21. století, převrátila naruby nejen záležitosti státní, ale způsobila bouři i v mnoha vztazích, mileneckých, rodinných i přátelských. Naučila nás ale vážit si každého dne nebo jsme se již otřepali a zapomněli?

Když řeknu, že na tuto knihu si musí člověk naladit, není to klišé. A začátek vypadal jako z jiného světa. Diana se ocitne na Galapágách, když se svět zavírá. Objevování ostrova probíhá milým sympatickým tempem. Seznámí se s místními lidmi. Pomáhá řešit jejich problémy. Občas nám autorka dala indicií, že diana je v skrytu duše nespokojená se svým životem. Změna v polovině knihy je vskutku šokující. To se povedlo. Sice popis těžké covidové reality není nic příjemného na čtení, tyto pasáže však byly mnohem realističtější.
Co mi nesedlo, je rozebírání jiného simultánního života. Nezpochybňuji to. Ale racionálnímu mozku se to hůře chápalo. Tedy člověk musí být na knihu naladěný, jak říkám na začátku. Autorka ale píše velmi čtivě, takže se i neracionální pasáže skvěle čtou.
Líbil se mi moc epilog. Vidíme, že Diana si šla za svým. Měla ale štěstí, že má blízkého přítele, co ji pomohl.

Toto bylo moje první setkání s americkou autorkou Jodi Picoult, která se ve svých společenských románech ráda věnuje náročným tématům. V knize s názvem Kéž bys tu byl tentokrát citlivě zpracovala nelehké covidové období.
Hlavní hrdinka Diana plánuje se svým přítelem Finnem romantickou cestu na Galapágy a doufá, že se tam konečně zasnoubí. Když se však ve městě začne šířit covid, Finn jakožto lékař musí zůstat a pomáhat v nemocnici, ale přesvědčí Dianu, aby na dovolenou odjela sama. Diana se na Galapágy dostane právě včas, jenže pak se uzavřou hranice a ona uvízne v přísné ostrovní karanténě. Jelikož se uzavře i její rezervovaný hotel, ujme se jí hodná místní babička Abuela. Diana si začne hledat cestu jak k Abuelině charismatickému synovi Gabrielovi, tak i k jeho dceři Beatriz. Přemýšlí o budoucnosti svého vztahu s Finnem, ale pak přijde nečekaný zvrat...
Jodi Picoult je skvělá vypravěčka a příběh podala opravdu sugestivně - vše jsem prožívala společně s Dianou. Původně jsem čekala, že dostanu jen tuctový příběh o milostném trojúhelníku v exotickém prostředí, ale Jodi mi svým zvratem v polovině knihy doslova vyrazila dech. Musím však říct, že první půlka plná barvitých popisů galapážské přírody a Dianina objevování místní kultury mě bavila o něco více, protože v druhé půlce už se víc řešil covid, lékařské problémy a etické otázky spojené s virem, což byly chvílemi dost nepříjemné flashbacky na tuto dobu. Bylo však zajímavé sledovat vývoj Diany i jejího vztahu s Finnem. A tentokrát mi ani nevadil otevřený konec, který byl opravdu dojemný!
Možný spoiler: překvapilo mě, že se Jodi částečně inspirovala u příběhu s lampou z Redditu, i když ho v doslovu nezmiňuje.
Doporučuji milovníkům společenských románů s nelehkými tématy i vztahovými dilematy!
(A naopak nedoporučuji těm, kteří neradi vzpomínají na covid nebo ho dokonce popírají.)
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Jodi Picoult je paní autorka, na svém kontě má bezpočet skvělých knih a když vyšla kniha Kéž bys tu byl, musela jsem jí vyzkoušet i když téma covid je pro nás všechny nelehké, protože jsme si ho vyzkoušeli na vlastní kůži, tím pádem se dokážeme do hlavní hrdinky a toho co se děje vcítit, což je za mě velké plus.
Hlavní hrdinka, která odjíždí na Galapágy nakonec sama, protože její přítel – lékař se potýká s novým virem, kdy pacientů každý den přibývá. Už při příjezdu zjišťuje, že vir o kterém si každý myslel, že do pár dní zmizí je naopak ničivější než se předpokládalo a je nutné uzavřít ostrov a s ním i hlavní hrdinku a obyvatele městečka. Diana se proto setkává s dosud nepoznaným a musí čelit i na uzavřeném ostrově nařízením, které souvisí s covidem. Poznává obyvatele Galapág ať už ty lidské nebo zvířecí, a i v hrůze, která obklopuje Zemi se si užívá nádhery tohoto místa.

Jodi Picoult je skvělá vypravěčka o tom není třeba polemizovat, příběh se čte sám i když to mnohdy není lehké čtení, ale rozhodně se mi líbilo, jak autorka rozvíjí hlavní hrdinku, kdo zná Jodi tak ví, že její příběh nikdy nemá jen jednu vrstvu, a to na ní obdivuju, protože je až neuvěřitelné, co takhle žena dokáže.
Nicméně i přesto, že mě kniha dostala, tak tomu něco chybělo nebo možná spíš hlavní hrdinka mi z počátku úplně nesedla, druhá polovina byla rozhodně lepší, tu první bych maličko osekala a to, že jsem se s hlavní hrdinkou alespoň z počátku úplně nepotkala je můj osobní problém a chápu, že pro rozvoj její postavy to bylo prostě potřeba.

Z další autorčiny knihy nejsem zklamaná, ale nebudu lhát čekala jsem trošku víc, ale na druhou stranu každá její kniha je jiná a není úplně fér je srovnávat, ale přesto se tomu nevyhnu.

Do knihy jsem se začetla vcelku rychle a do doby zlomu děje mě bavila, ale potom už nějak "ztrácela šťávu". Dočetla jsem, ale už bez nadšení jako v první polovině knihy.

Kniha na téma covidove pandemie, trochu jsem se obávala, jestli mne toto téma bude bavit, jelikož to všichni máme v živé paměti - všemožné restrikce a životu ohrožující stavy. Paní spisovatelka to však pojala jiným způsobem a první polovina knihy z pobytu na Galapagach se mi moc líbila. Potom přišel zvrat a já si říkala, jestli je to vůbec možné. Každopádně doporučuji k přečtení :-)

Přehlédla jsem o jaké téma se jedná, takže za mě velké zklamání..asi jsem žila v jiné dimenzi než autorka a hrdinové románu..

Pobyt na Galapágách byl vylíčený barvitě, úplně jsem si představovala, že tam jsem a pobyt by to byl idilický, pomineme-li uzavření ostrova kvůli covidu. Pak ale přišel zvrat, který mi tak docela nesedl. Byla jsem rozladěná a skeptická. Postupem času, ale začalo všechno dávat smysl. Hodnocení odráží spíš to, že oproti jiným autorčiným knihám byl tento děj ve finále poněkud nemastný, neslaný, ale rozumím potřebě zachytit poselství pandemie a izolace. Samotné mi jen po těch pár letech přijde toto období surreálné a spíš jako bych viděla špatný film, než to skutečně prožívala.

Tohle se mi moc líbilo, nemohla jsem se zbavit zvláštního dojmu, že mi něco uniká. Přečetla jsem v krátké době. Zásadní zvrat v ději je u toto autorky trochu nezvykly, ale kniha byla ovlivněna pandemií covidu, je to uvedeno i v doslovu autorky. Možná proto tak zvláštní, ale velice sugestivní příběh.

Začátek mě bavil – dobře napsané, čtivé, vtáhlo mě to. Ale pak přišel zvrat, který mi úplně nesedl. Příběh se od té chvíle táhl a ztratil pro mě to kouzlo, co měl na začátku. Silné téma, ale zpracování mi ke konci nevyhovovalo.