zuzu8480 komentáře u knih
V detektivkách mám vášeň asi po babičce, která je vždycky četla. A Agatha je prostě srdcová záležitost.
Strach je silná emoce, dokáže zhmotňovat i největší noční můry. A příšerám, o nichž si myslíme, že jsou blízko, je lepší nevěnovat pozornost. Pak totiž odejdou...Musí odejít, protože je nekrmíme svým strachem.
Jsem posera, horory a hororové knihy nemám ráda. To každopádně nic nemění na tom, že tato kniha se četla sama a ač jsem si na začátku myslela, že jsem záhadě přišla na kloub, opak byl pravdou. Tři časové linie mě moc bavily a ten konec...přečtěte!
Po knize jsem sáhnula v rámci čtenářské výzvy. Přestože ji mám už dlouho doma a číst jsem kdysi začala, odradily mě nejspíš fotografie a zůstala neprečtená. Přešel nějaký čas a fotografie hodnotím jako něco pozitivního navíc. Možná to bude tím,že jsem 2 měsíce zpět porodila, ale chvilkama mi bylo při čtení některých pasáží až fyzicky zle. Přitom mám tuto tématiku moc ráda a nejsem žádná citlivka.
No, byla jsem lehce dozladěna, když jsem zjistila, že kniha pojednává o covidu, ale budiž jí to odpuštěno. Díky bohu na takové knihy nenarážím často.
Vykreslení Galápag mě nadchlo. Hned bych sbalila batožinu a vyrazila! Kniha se četla dobře, mám Jodie ráda.
Naše knihovna dělá každoročně valentynskou akci "rande naslepo". Zabalí různé tituly do romantického balícího papíru a čtenář si vybere, aniž by věděl co. Když jsem knihu doma rozbalila, líbil se mi jednoduchý přebal (miluju avokádo), ale po přečtení anotace jsem byla lehce skeptická. Každopádně kniha mile překvapila, lehce se čte, střídá se vyprávění různými postavami. Dokonce spisovatelka promlouvá ke čtenáři, což mi teda vadilo, ale nutno podotknout, že to v knihách běžné není.
Mně se líbilo moc, takové pohodové letní čtení, u kterého se člověk zasměje.
Pohodová kniha, moc dobře se četlo. Líbilo se mi vyprávění více lidmi.
Kdo zná Patrika, ví, co čekat. Pohodové oddechové čtení,pokud teda zrovna nestojíte na křižovatce a neřešíte to,co jedna z hrdinek. Líbil se mi popis jednoho týdne pohledem více osob. Čteno v rámci ČV.
Úplně mě tato kniha odzbrojila a jako už po několikáté za to děkuji čtenářské výzvě!
Vlastně se jedná o dost smutný kousek, ve kterém se kousek obyčejného štěstí hledá marně. Tento příběh je o smutku a trápení,
které si ale člověk dělá často sám a přitom by stačila jen drobná zmena
Každopádně příběh je tak skvěle napsaný, že se vám nechce knihu odložit.
Měla jsem strach,že se mi do ruky dostala nějaká slaďárna a to není můj oblíbený žánr,ale mile překvapilo. Při čtení knihy jsem měla chuť vydat se do Španělska a tam v kavárně popíjet kávu, dávat si churros a poslouchat španělštinu a šumění moře. Žádný extra složitý příběh, opravdu letní pohodové čtení.
Moc milá knížka, po které jsem sáhnula v rámci ČV. Jak hezká je dětská představivost a jak důležité je věřit a nenechat se ovlivnit názory jiných.
Tím, že chyběly uvozovky, jsem měla pocit, že čtu jedno dlouhé souvětí. Ze začátku se to na mě valilo, po čase jsem si zvykla. Autorku mám ráda, přestože nepíše žádnou "odpočinkovou literaturu na lehátko ". Človek se zamýšlí nad sebou a svým životem a jeho postavami.
Nedokážu asi ani říct proč, ale toto mě nebavilo. Dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Každopádně bylo zajímavé číst, co se hlavní hrdince honí hlavou a aspoň trochu se přiblížit obsedantně kompulsivní poruše.
Jako dítě jsem příběhy Pipi a jejích kamarádů milovala, sledovala seriál v TV. S odstupem několika desítek let jsem po knize, kterou dcera dostala od sousedky (a nikdy nečetla), sáhnula a Pipi mě neskutečně iritovala tím, jak je nevychovaná, ulhaná a protivná :-D
Měla jsem trochu obavy, jestli mi nebude chybět první díl, ale nemám pocit. Napsáno dobře, čtivě.
Mně se kniha moc líbila. Neměla jsem od ní žádná očekávání, sáhnula jsem po ní jen kvůli čtenářské výzvě a myslela si, že to bude nějaká slaďárna young adult, ale jako matce dospívající dcery se mi četla se smutkem. Nikdy nemůžete vědět, co se -náctiletým honí hlavou, i když máte dobrý vztah a otevřeně si povídáte o všech možných tématech. Bylo mi z knihy smutno a jsem ráda, že se mi dostala do ruky.
Ne že by to byla jedna z těch knih, které nemůžete odložit, jak jsou napínavé a nutí vás číst dlouho do noci, ale byla moc milá a řadím ji opět mezi ty, po kterých bych normálně nesahnula, ale díky čtenářské výzvě se mi dostala do ruky a moc, opravdu moc mile me překvapila!
Toto byla moje první kniha autorky, čteno v rámci čtenářské výzvy a musím říct, že jak mi trvalo se začíst, tak potom to jelo jak po masle a moc mě to bavilo. Není to žádné složité čtení, ale psáno rozhodne čtivě, s hlavní postavou jsem sympatizovala a proložení zápisky z deníku bylo tqlx fajn.
Čteno v rámci čtenářské výzvy. Čekala jsem víc, určitě ji nepotřebuji číst znovu, ale líbilo se mi, jak je napsaná. Příběh, do toho sem tam myšlenka dané postavy, plus proloženo úryvky z novinových článku a knih, týkajících se daného případu/děje.
Moc smutný příběh, ale četlo se moc dobře. Dvořáková to umí a baví mě. Cteno v rámci čtenářské výzvy.