terimila komentáře u knih

(SPOILER) První knížka nového roku, první knížka nové výzvy, první knížka autorky... a hned takováhle bomba. Naprosto dokonalá záležitost.
Výborně napsáno, obsazeno dobrými a uvěřitelnými postavami (úplně v tom ty vesnické chlapy a baby vidím). Na postavách mi záleželo, obavy ve mně rostly tak, jak rostly v nich... a ke konci jsem jen dumala, kdo za tím může stát a trnula "proboha, jen ať to není" ten či onen, podle toho, co zrovna přelítlo dějem. Když děj takhle prožívám s postavama, je to výborná knížka.
Děj je perfektně vygradovanej. Že to bude něco mimořádnýho, mi došlo už cca ve třetině knihy, když se ...něco... stalo, a já si říkala, hergot, kam to chce autorka hnát ještě dál? To by přece... počkat, jako... fakt? A pak to byla totální jízda s výborným a dechberoucím závěrem. Logická, propracovaná, promyšlená, všecko více či méně dávalo smysl. Navíc se to četlo hrozně dobře, čtení byl požitek. Obvykle u takhle strhujících knih letím a jen ten děj hltám, abych věděla, jak to skončí, ale tady mě to nutilo číst trošku pomaleji, abych si to vychutnala. Vtahovalo to, cítila jsem pachy, vůně, chutě, struktury pod rukama. Podobně mi fungoval cyklus z Ryhopského lesa od Roberta Holdstocka, a ten považuju za vrchol geniality.
Jediné, co nemůžu říct, že to je originální. Snad všecky motivy jsem už někde viděla - tuhle Kingův Černý dům, onde Karikův Strach, tamhle jeho Trhlinu, za rohem Žítkovské bohyně. Ale ty motivy jsou perfektně nakombinované a výsledek je... fantastickej.
Už teď se těším na další autorčiny věci, protože když tohle někdo vysolí jako prvotinu, dají se od něj čekat obrovský věci. Snad to nezklame.

24 04.01.2023

Pocházím z podobné dědiny, jaká je vylíčena v knize, a když mluvím, jak mi zobák narost, mluvím jako postavy v téhle knížce. Dědina pro mě byla neuvěřitelně realistickou sondou do "dospělejch věcí", které jsem v dětství vlastně neviděla, nechápala, nevnímala a brala za samozřejmý. Za věci, který mě štvaly, ale nikdy jsem jim nerozuměla... a ač to zní praštěně, tak tahle knížka mi najednou ukázala, jak jim možná lze rozumět. Že ty jaksi neosobní vztahy rodičů k dětem, tvrdost, dril, za kterejma se jen těžko hledá láska, mají vlastně taky svý příčiny a kořeny, o kterejch vám ale coby děcku z dědiny nikdo nic nepoví. Autorka pověděla a já jí za to neskonale děkuju. Za mě tohle není beletrie, ale beletrizovaná psychologie a dokonalá sonda do života obyčejnejch lidí z dědiny. A dědina vás semele. U týhle knížky jsem viděla, pochopila a zůstal vděk a štěstí, že jsem včas odešla.

24 07.05.2019

Hodně dobrá a zajímavá věc a strhující seznámení s autorem, kterého jsem doteď neznala. Ze začátku se to tváří jako lehce humorná a optimistická kniha o hokeji a komickým maloměstě plným svéráznejch postaviček a nadějí... ale smích hodně brzy přejde a je z toho drama se vším všudy.
Základním předpokladem, abyste si tuhle knížku užili, je, abyste měli rádi hokej. Pokud tuhle hru rádi nemáte, bude vás čtení spíš otravovat, protože hokej tady je všude. Já ho svýho času fakt milovala, takže jsem si to hodně užila.
Ale nedejte se mást, tohle není kniha o hokeji. Je to kniha o lidech, životě na maloměstě, o odpuštění... a hlavně o rodičovství. A je skvěle napsaná - protože se líbí i mně, a mně tahle témata obvykle těžce nesedí až mě jaksi odpuzují, protože já rodič nejsem, nikdy nebudu a představa rodičovství mě spíš děsí. Ale tohle je skvělý.
Je to knížka v mnoha ohledech značně drsná a nemilosrdná, i když v pár věcech je možná až moc sluníčková a happyendově "správná" (zázračně prorazivší podceňovaný kluk - syn svobodné mámy imigrantky, Davidův pohled na Benjiho poté, co odhalí jeho tajemství, pevnost a zásadovost Boba, síla mladé Maji, která je nakonec silnější než oba její rodiče). Ale funguje to. Backman psát prostě umí - v některejch situacích si čtenáře doslova vodí na provázku, aby v nich vyvolal přesně to, co chce (Davidův pohled na Benjiho poté, co odhalí jeho tajemství).
Hodně dobrá věc. Zkonzumováno během dvou výšlapů jako audiokniha. Těším se na další díly - pokud mě druhej nezklame, pořídím si tuhle trilogii i v papíru... a třetí díl mi snad splní jeden z bodů čtenářské výzvy. Moc mě těšilo a těším se i dál.

23 20.03.2023

Opět klasická holeovská jízda. Skvěle se to čte, postavy jsou už staří známí, se kterýma se člověk zase rád shledá... a děj je opět perfektně vygradovaný. Tentokrát v něm nefigurují extrémní nechuťárny nebo kdovíjak zvrácené způsoby vraždy (i když linka s prasákem Sveinem je hooodně odporná a v něčem mi vlastně přišla děsivější než některé vraždy z předchozích dílů), ale zato perfektně funguje taková ta hustá, hmatatelná úzkost z nevědění. S Harrym jsem ten děs z postupného rozpomínání se skoro sdílela, skoro jsem taky cítila to hnusné tušení a postupné naskakování střípků z něčeho, na co se vlastně vůbec rozpomenout nechcete.
Ohledně odhalení vraha... ne, to, co se hned nabízelo, jsem autorovi samozřejmě nesežrala, ale zato jsem se dala strhnout jednou pěkně voňavou falešnou návnadou. Nakonec mě převelice potěšilo, že byla pouze falešná. Ale i to jsem si užívala, to navádění čtenáře k děsně smutnýmu a bolavýmu odhalení, a pak jeho milosrdný odvedení stranou. No, knížku, kdy vrahem může být snad více než polovina hlavních postav, a všecky jsou svým způsobem logické, jsem už dlouho nečetla.
Netvrdím, že mě na knížce pár věcí nedralo (hlavně to s tou autonehodou bylo na hoodně velký ach-jo), ale pořád je to parádní počtení. Nepřekvapilo mě ani tak moc odhalení vraha (i když trošku jo :) , ale hlavně to mistrné a pochopitelné spletení závěru (i když drobet přepjaté, já vím). Jo, tohle mé pomstychtivé čtenářské duši dělá dobře. Krásné čtyři hvězdy a napjatě čekám na další díl.
PS: Původně jsem dala pět, ale když nad tím přemýšlím a porovnávám se svýma osobníma špičkama HH série (Policie, Levhart, Sněhulák), tak snižuju. Ale i čtyři jsou paráda.

23 23.01.2023

Tahle knížka se rozjížděla hodně pomalu. Úvod jsem louskala po večerech snad týden, což je u Kinga dost nezvyklý. Ale přibližně v polovině se to zlomí (vy-víte-kde)... a je to jízda. Dopadlo to tak, že jsem poslední stránky dočítala v kvaltu před odchodem do práce a nakonec jsem si knížku musela vzít s sebou, což běžně fakt nedělám. Takže nakonec dobrý, čtivý, vtahující. Za detektivku bych to asi neoznačila, těch náhod a haluzí je v tom až moc. Věrohodnost poněkud dostává na frak, o tom žádná, ale je to King, takže to k němu vlastně patří. Postavy jsou celkem fajn - Hodges průměr, ale Jerome a Holly mi sedli velmi. Hodně dlouho myslím nezapomenu na Barryho mámu a její minulost. A ten závěr... jo, dobrý až do konce. Takže nakonec s klidem čtyři hvězdy a dobrý, těšilo mě. Ale kupovat si ji nebudu, anebo až někdy jednou, jestli se někdy na starý kolena rozhodnu kingovskou sekci zkompletovat.

23 18.08.2021

Tahle knížka symbolizuje obrovskou část mýho dětství a jaksi mě nasměrovala i do budoucna. Dinosaury jsem tehdy šíleně žrala a šíleně jsem se jich bála - a ty zubaté tlamy jsou mi děsivé dodnes. A fascinace odpornými a nebezpečnými věcmi mi zůstala a já dodnes marně rozplétám, kde se to vzalo.
Ale to nic. Jurský park byl kvůli mé dinosauří horečce první film, na který mě rodiče vzali do kina, a já je za to obdivuju (já bych desetiletý dítě, který večer usíná s hlavou pod peřinou, pač se bojí tyrannosaura z knížky, teda na JP nevzala). Pak jsem si vyprosila knížku. A ta byla skvělá! Už tehdy jsem milovala holky s klučičími zájmy, takže jsem šíleně fandila Lex, která to všecko nakonec zachránila (až teď koukám, že to bylo jen ve filmu a knížce ne, to mi jaksi splynulo).
Začíná to zajímavě, vítejte, žasněte... a vizte. Velká show začíná. A pak se to podělá a už to jede. Spousta drsnejch scén, který se mi vryly do paměti. Tyrannosaurus bourající vypnutej plot. T. žeroucí právníka na záchodě. Ian Malcolm, který se hrůzou nedokázal pohnout, protože T. vnímá pohyb a když se nehýbete, máte snad šanci. Lex a její brácha v kuchyni, kde čmuchají raptoři s drápama jako nože. A nakonec odhalení, proč se to množilo, i když se to množit nemělo... a zázračnej zákrok u počítače a záchrana.
A celkově to poselství, že není dobré, když si lidi hrají na bohy. A to, že naše současná technická společnost je vlastně nesmírně křehká a je dobrý si toho být vědom a nespoléhat na ni.
Jak tak tu recenzi píšu, vyvolává to ve mně šíleně moc vzpomínek a pocitů a já tu knížku asi vyhrabu doma ve skříni u rodičů a přečtu si ji znova. Ale tu prostřední část, kde jsou fotky, asi otevírat nebudu. Už jen z úcty ke strachům dětství, které radši ať dál spí tam, kde jsou.

23 15.06.2020

Fascinující a vtahující knížka. Líčí svět poté, co se nárazově a podivně potkal s mimozemskou civilizací. Následky toho setkání jsou úplně jiné, než jak si je obvykle představujeme. Nikomu při něm nešlo o NÁS, prostě to byl jen kus planety, kam komusi cosi upadlo... nebo kam vysypal hromadu odpadků po pikniku.
A je to nesmírně osvěžující pojetí scifi. Mě osobně oslovuje mnohem víc než exoticky a fantasmagoricky vypadající tvorové a věci, takže ANO, tohle mě prostě vzalo. Nikde nekoukají příšery s šedou či zelenou kůží a šikmýma očima, ale prostě se tam jen nacházejí věci, který vypadají jako úplně normální bordel a trosky... až na to, že jsou zatraceně divný. Některý jsou jen divný. Jiný jsou děsivý a zatraceně nebezpečný.
A mezi tyhle věci se vypravují dobrodruzi, kteří hledají slávu, bohatství, nebo vykoupení? S každou výpravou riskují život, ale i to je tam možná táhne znova a znova. A mění je to. Ten závěr... ten závěr byl neuvěřitelnej. Pro zlatou kouli udělá člověk všecko, nakrmí i mlýnek na maso... a proč vlastně to všecko? Co to znamená splnění největšího přání? A čí přání a čí vůle se v té chvíli se vlastně počítá?
A pak se člověk nakonec ptá, když se s tou vůlí setká... opravdu byly ty věci odhozený po pikniku jen trosky? Nebyl právě tohle ten život odjinud?
A už snad deset let čekám na ten pravej okamžik, kdy si najdu klidnou a nerušenou noc, otevřu láhev vína a pustím si starej Tarkovského film.

23 09.11.2019

Nádherné, kouzelné, magické. Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem kdy četla. Čte se skvěle, je to zasazeno do nesmírně propracovaného prostředí, to je nádherně vylíčené, děj má spád a napětí. A přitom je to nesmírně mnohovrstevnaté dílo. Dá se číst rychle jako detektivka, dá se číst zvolna a vychutnávat líčení středověkého života, dá se číst pomalu jako historické pojednání o církevních záležitostech a dá se studovat jako filozofické dílo. Jméno růže umí být skoro vším, co vás zrovna napadne.
Já jsem vždycky byla - povrchně - na ty detektivní a dramatické linky. Ta je tady skvělá a neotřelá. Nezvyklé, kruté vraždy mnichů v klášteře - zrovna na takovém místě, které by vraždu mělo vylučovat už z podstaty věci, vždyť kdo by zabil svého bratra a vystavil svou duši věčnému zavržení? Ale přesto se to děje.
Eco umí perfektně budovat napětí, které vždycky nezadržitelně spěje k dílčímu vrcholku, a ty vrcholky nezklamou. Luštění paralel jednotlivých vražd s biblickou knihou Zjevení, hledání Konce Afriky v knihovně, prolínání hrůz a představ mladého mnicha, který se nevyzná ve světě církevních intrik, konfliktů, krutosti a paradoxů, nevyzná se sám v sobě a ve své touze být dobrým mnichem a vnitřní touze být mladým mužem... A ten závěr byl dechberoucí. Tehdy ještě jsem u knížek neuměla plakat, ale moc mi k tomu nechybělo.
Vyprávění mladým Adsonem a zarámování nadhledem a vzpomínkami Adsona zestárlého tomu všemu dává magické nostalgické kouzlo a obrovský smutek. Jednou z nejživějších scén pro mě zůstal právě návrat starého Adsona do trosek kláštera.
K tomu se váže i dost těžko popsatelnej zážitek, kdy jsem sama našla místo, které pro mě ztělesňuje právě dějiště románu. Kdysi na cestách po Irsku jsem doputovala do starého velkého klášterního komplexu, pršelo a bylo sychravo... a já na jednom náhrobku našla kamennou růži. A Jméno růže ve mně náhle ožilo. Hrozně dlouho jsem tam seděla, hleděla do puklin a cárů papíru (které tam někdo nechal nacpané ve štěrbině... ach, ty náhody) a připadala si, jako bych to místo znala už desetiletí, jako bych byla mnohem starší než mých tehdejších dvacet a jako by ten irskej klášter byl konrétním jménem, formou, pro všecky ty růže, co kdy existovaly. Díky Jménu růže jsem zažila jeden ze dvou svých nejpodivnějších a skoro mystických zážitků.
Jedna z mých nej knih, která má v mé knihovně neotřesitelné místo.

23 19.10.2018

Jedna z Kingových best-of. Ne úplná absolutní špička, ale ta širší špice.
Je to trochu jiné než mé ostatní oblíbené kingovky - které jsou všecky jakoby propojené existencí dalšího světa nebo imaginárního místa, které můžete postupně poznávat a hledat si přátele mezi postavami...
... ale je to skvělý. Osvícení je vlastně skoročistá hororová duchařina s hrdiny obdařenými nadpřirozenými schopnostmi. A je to fantasticky povedený. Celý příběh je bezvadně postavený - odlehlé tísnivé místo, rodina se stíny a šrámy z minulosti, historie místa... a jeho síla. Uf. Do toho fantasticky živá Kingova líčení míst i událostí, perfektně prokreslené postavy a jejich proměny (Jack, uf!), přirozené líčení nadpřirozena... a celé to neodvratné spění k finální hrůze.
Dokonalost. A podobně fantastickej je za mě i film. Jacka Torrance si neumím představit jinak než Nicholsona. Samozřejmě, že knížka je lepší, protože toho prostě umí vysvětlit a zachytit víc... ale co se atmosféry a zachycení základní linky týče, tak film odvedl fantastickou práci.

22 13.12.2023

Parádní kousek. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi u knížky dělalo místy drobet šoufl; tady se to přihodilo hned dvakrát. Nicméně příběh je perfektně vystavěnej, napíná vás jak kšandy, postavy jsou perfektní. Je tam jen pár detailů, co mi malilinko nesedí a proto nedávám 5, ale jen 4. Ten hlavní je Mollie - ta mi do Cartera prostě jaksi nezapadá (z toho, co jsem zatím přečetla). Ne že by byla špatná, naopak, ohromně jsem jí přála, ať se z toho všeho vymotá a ten závěr mě ohromně potěšil... ale prostě mi tam nesedí. Navíc mě její příběh vedl coby k vrahovi úplně někam jinam, během čtení jsem si vlastně vymyslela vlastní racionální vysvětlení a pak z něj nic nebylo :) A taky mě poněkud tahala za oči Hunterova nezničitelnost - ten heroickej přesun z jednoho zásahu k druhému byl poněkud hůře uvěřitelnej...
Ale ve výsledku je to super. Carterovsky krvavý a děsivý vraždy (hodně jsem přemýšlela, která z nich je nejděsivější, vzhledem k tomu, že k několika popsaným fobiím nemám moc daleko), osvědčenej vyšetřovatelskej tým, nová a velmi slibně vypadající šéfka. Jo, tohle se opět moc povedlo a já se těším na další díl.

22 04.09.2023

Dobré to je, ale fantastické to není. Už kdysi jsem četla a naprosto jsem zapomněla, oč tam šlo, natožpak kdo vraždil... takže tím to přichází o možnost pěti hvězd, ty dělají nezapomenutelné konce :-) Ale bylo to dobré, hodně dobré. Poirot se uvedl zajímavě, i když drobátko přechyrale, víc mi sedí jeho pokornější poloha v samotném závěru série... a Hastings je takový ten laskavý trubka s nohama na zemi, kterého snad nelze nemít rád.Obyvatelé zámku se chovají tak roztomile blbě, že je člověk podezírá všecky a přitom si přeje, aby to tenhle či onen nebyl. Závěrečné rozuzlení je celkem překvapivé. Prostě standardní vysoká úroveň paní A.

22 03.02.2022

Dobré to bylo, to jo, četlo se to fajn a bylo v tom to pravé detektivkové uspokojení (jakože postupně tuším, odkud vítr vane, ale stejně je v závěru kousek toho překvapení). Postavy opět zajímavé, rozmanité, některé sympatické, jiné na kopanec. Tak to má být. Ale celkově to tentokrát nebylo tak strhující a originální jako jiné knihy ze série. Některý motivy se, zdá se mi, už malilinko opakují (koncentrace silných, nezávislých, osamělých žen, které žijí v děsných vyhnálovech, je v knihách Klevisové nadstandardní, řekla bych :-). Ale neva. Oproti jiným, které jsem dokázala zhltat za večer (zejména Drak spí), to bylo slabší a ne tak strhující, ale pořád výborné. Na české poměry fantastické.

22 30.06.2021

Já mám k téhle sérii rozporuplný vztah. Hodně výstižný mi přijde RGJR doslov, že Strikeova kancelář vznikla, aby si bylo kde hrát. To funguje perfektně - když dobrého vypsaného autora baví psaní, je to pak na výsledku znát.

Z dosavadní série mi tento díl sedl asi nejvíc, stupňuje se jak závažnost zločinů, tak nasazení postav... a to je dobrý. Je to perfektně odvyprávěné a dobře promyšlené. Detektivní linka je super, i když občas až moc spletitá a mezi trojicí podezřelých, respektive jejich rodinami a vztahy, se čtenář může celkem snadno ztratit. Všemu pak vévodí napínavost, v některých chvílích pro mě to napětí bylo až nepříjemné až hororové. Občas trošku přehnaně nechutná, nicméně mně tohle spíš sedí, takže fajn. Rozuzlení se taky celkem povedlo, i když jsem možná čekala o chloupek víc. Ale to by nevadilo.

Pět hvězd však dát nemůžu, a to kvůli té osobní lince. Já mám oba hlavní hrdiny fakt ráda. Fakt hodně. Robin je skvělá (až na to, že prostě nechápu její motivaci být s tím hezounským nudným a hádavým blbečkem, když se tento takhle kokotsky chová už od prvního dílu... buď ostrej řez, anebo pořádný vysvětlení, proč to Robin dělá, ale ne tohle lavírování, který k tý odvážný a originální holce fakt nejde!) a Strike možná ještě víc. I to napětí mezi nima je přijatelný (i když v jinejch knihách to moc nemusím).

Jenže já fakt nevím, jestli je to dobrej nápad. Napětí se nedá stupňovat donekonečna a nutí přemýšlet, kam to jednou povede... a ani jeden směr mi nepřijde dobrej. Buď zůstane na úrovni napětí a stane se z toho parodie... nebo to vyprchá a zůstane smutek po ztracené blízkosti a knihy tím ztratí kouzlo... nebo to pospěje tam, kam to všichni tušej... a co krucinál potom. Já prostě fakt nevím. Ale jo, nechávám to na autorce, ať si hraje dál... ale doufám, že mě to její hraní jednou nezhnusí a celou tuhle fajn sérii mi neotráví. Protože víme, že vyvrcholení zápletek ohledně vztahů... to RGJR možná moc neumí, jak jsme viděli v jiné sérii. Bohužel. A tak mi ta nedůvěra k autorským záměrům nedovoluje položit se do těch detektivek s plným nadšením, což je škoda. Ale nenadělám nic.

22 17.11.2020

Harry Potter je překrásná pohádková a později fantasy série, která musí nadchnout snad každé dítě, a od které se později nelze odtrhnout. Má všecko, co takovej příběh mít má.
Milý postavy, kterým nelze nefandit. Promyšlenej, tajemnej a správně potrhlej svět, kterej se dětským postavám (i čtenářům) postupně odhaluje ve vší své podivnosti a později i špatnosti. Perfektně napínavej děj a skvělý dějový zvraty.
A jako každá správná pohádka to má jasně vymezený dobro a zlo, i když ve druhé polovině jsem si občas už nebyla jistá, kdo je kdo a kdo stojí kde... a líbilo se mi to, protože to patří k tomu přechodu od dětství, kdy je všecko jaksi jasný, k dospělosti, kdy víte, že věci černobílý nejsou a někdy nejsou tím, čím se zdají být. A to je na téhle sérii skvělý, že roste se čtenářem a vede ho sice vymyšleným, ale v některých věcech velice reálným světem, a učí ho, že tak prostě některý věci jsou. Toť úvod k celé sérii.

Ve třetím díle Harryho svět hodně ztemněl. Najednou už to není malý děcko, co se rozkoukává v novým prostředí, ale začíná toho dost vědět a setkávat se s věcma, který by radši nepotkal. Už to úvodní setkání s mozkomory a vlastní hrůzou naznačuje, kam se celej díl bude ubírat. A dál v ději se ukazuje, že mozkomoři jsou vlastně nic ve srovnání s dalšíma věcma...
Temní to a temní. Knížka má spád, bradavická děcka se prokoušou dalším ročníkem a vším, co k tomu patří, je v tom zase to studentský veselí a zábava... ale prostupuje tím to temnění. V závěru je to celkem jízda. Siriusův boj o svobodu, o Harryho důvěru, pak ten pocit beznaděje a bezmoci... a nakonec záchrana ze zcela nečekaných směrů. Paráda a hrozně příjemnej pocit zaslouženýho happyendu na závěr. Tenhle díl byl skvělej a jako první ze série si jednoznačně zaslouží pět hvězd (i když kdybych chtěla šťourat, tak musím přiznat, že na dechberoucí čtyřku to nemá).
A hodně se mi líbila i filmová verze. Moc povedená adaptace.

22 18.11.2019

Špička mezi dílem paní Agathy. Sice ne absolutní špička (Deset malých černoušků z trůnu už asi nic nesesadí), ale perfektní věc. Svědčí o tom to, že jsem to už kdysi četla, perfektně jsem si pamatovala, jaké bylo rozuzlení případu, tj. kdo byl vrahem... ale při čtení mě to znovu tak vtáhlo a zmátlo, že jsem hodila vinu na někoho jiného. Výborná práce, paní A. prostě uměla.

21 09.02.2022

Strašně zajímavej vhled do obav a nadějí poloviny 20. století. Už jen to, jak si Henlein představoval 70. léta - na jedné straně svět pošramocenej jadernou válkou, na druhé straně technologie umožňující hibernaci lidí na desítky let... a o roce 2000 už ani nemluvím. To už je až úsměvný.
Ale i když všecky ty jednotlivý motivy jsou z dnešního pohledu strašně úsměvný, tý knize to vůbec nevadí. Čte se to pěkně, docela to umí zlákat, vyprávění je příjemný, hlavní hrdina celkem fajn. Některý věci jsou poněkud unáhlený, hlavně ty vztahové linky... ale oceňuju, že jich tam autor nenacpal víc. A vlastně i ta hlavní je aksi snesitelná. Závěr vás utvrdí v tom, že to je vlastně jedna velká sci-fi pohádka. Pěkná pohádka. Trošku mi to něčím připomnělo Levinův Ten báječný den, ale ten byl mnohem... rozvleklejší, vážnější, depresivnější, okázalejší. Dveře do léta v sobě mají jakousi příjemnou lehkost.

21 12.11.2020

Moje nejoblíbenější věc od Irvinga a jedna z nejoblíbenějších knih vůbec. Irving má dar vymyslet si ty nejdivnější lidi, nechat je dělat ty nejdivnější a třeba i odpudivý věci... a vylíčit je tak, že je i přesto musíte mít rádi. Owen Meany je vlastně na Irvingovy poměry ještě celkem normální, krom toho, je je to divně vypadající a divně se chovající malej skrček pocházející z divné rodiny. Ten kluk se s tím vším porve skvěle a zdálo by se, že nakonec může žít celkem fajn a hezkej život... ale ten kluk má jednu smůlu - že VÍ. Knížka ho očima nejlepšího kamaráda provází od dětství přes chvíli, kdy zjistí tu věc, z níž se už nikdy nevymotá... ať se ji snaží ignorovat, zařídit se podle ní, nebo ji oklamat. Hlavní hrdiny knížky nelze nemít rád, nelze jim nepřát dobré a nelze jim nedržet palce v té nelehké době, ve které žijou. A nelze nebýt vděčen za to, že některý věci prostě nevíme.
"POKUD TI NA NĚČEM ZÁLEŽÍ, MUSÍŠ SI TO CHRÁNIT; POKUD MÁŠ TO ŠTĚSTÍ, ŽE JSI NAŠEL ZPŮSOB ŽIVOTA, KTERÝ TI VYHOVUJE, MUSÍŠ NAJÍT ODVAHU HO ŽÍT."

20 07.05.2019

(SPOILER) Tohle byla naprosto nečekaná jízda, to se mi už dlouho nestalo. Nejprv jsem myslela, že dám max. tři hvězdy, možná i dvě (a jak to dopadlo, nakonec vidíte)... protože jsem pořád dumala, jestli se mi líbí styl psaní (jestli je to ještě specifikum, nebo už určitá jazyková neohrabanost, co rve za oči)... a šíleně mě draly postavy.
Už u prvních stránek a líčení chystání jsem si na ně vyvinula alergii - takovou bandu blbů aby jeden pohledal, říkala jsem si. Namyšlenej frajer, co chce velet celýmu světu, přecitlivělá královna krásy, který leží celej svět u nohou, její chlap, co ji zázrakem klofl na svou super povahu a vtip... a nejistá pochybovačná holka, co se děsně trápí ošklivostí a neschopností a přitom ve svým věku ještě nemá co řešit, pač v tomhle věku je na tom ještě božsky. Jo a jezdí na dovolenou, kam se jí vůbec nechce, s lidma, co ji štvou a buzerujou - takovej vztah k sobě navzájem mají přátelé? Ehm. A půlka lidí se jmenuje jako exoti (sakra, proč se postavy zase nemůžou jmenovat Jana, Lenka, Martin, Honza a vůbec většinou nějak normálně?) Fakt parta ze střední, který věříš, že vůbec kdy může existovat.
A do toho ujetej nápad s koupením bazarové GPS a mapy místa na druhým konci republiky. Štvalo mě i to, jak nikde nepadne ani slovo o tom, kudy cestují - jako by žili v úplně jiným světě, ne v tom mým.

Jenže pak ta banda blbů vleze do lesa... a začne takovej hukot a jízda, že se neodlepíte. Přečetla jsem to za jeden podvečer, prostě nešlo přestat. Najednou jsem se přistihla, že těm blbům šíleně moc držím palce, aby se odtamtud vymotali. A to jejich rozdělování, scházení, potkávání, otáčení, ztrácení... fuuu. Zpracování s krátkejma kapitolama a přepínáním pohledu, co kdo viděl, vnímal, dělal... je skvělý. Naprosto mě šokoval příchod **** a následné rozmotávání situace. A to vysvětlení! Mlask! Moje duše racionálního milovníka záhad neuvěřitelně plesá. Přesně tohle zbožňuju - dostat přijatelný vysvětlení 99% věcí, co se udály... ale to jedno procentíčko, co fakt nechápete, to zůstane... a hlodá a hlodá.
A hlodá ve mně nejen to, co vlastně kdo udělal a co se stalo samo... ale taky to, co se ještě stane. Na to, co se ukrývá v bubnu jedné z postav, bych byla hodně, hodně zvědavá... a být to zfilmovaný, tak bych se v tu chvíli radši preventivně nekoukala.
Tahle knížka byla naprosto nečekaná jízda. Zafungovala na mě jako kdysi seriál Městečko Twin Peaks - je v tom milion dílčích věcí, co mě dost štvaly a byly děsně trapný, ale jako celek to zapůsobilo prostě dokonale. Takhle knížka byla stejná. Skoro si i říkám, jestli si ji nakonec nekoupím... protože mi to obrovsky zapadá do mý obří teorie všech legendárních mysteriózních seriálů a děl. :)) Parádní práce.

19 10.08.2023

Harry Potter je překrásná pohádková a později fantasy série, která musí nadchnout snad každé dítě, a od které se později nelze odtrhnout. Má všecko, co takovej příběh mít má.
Milý postavy, kterým nelze nefandit. Promyšlenej, tajemnej a správně potrhlej svět, kterej se dětským postavám (i čtenářům) postupně odhaluje ve vší své podivnosti a později i špatnosti. Perfektně napínavej děj a skvělý dějový zvraty.
A jako každá správná pohádka to má jasně vymezený dobro a zlo, i když ve druhé polovině jsem si občas už nebyla jistá, kdo je kdo a kdo stojí kde... a líbilo se mi to, protože to patří k tomu přechodu od dětství, kdy je všecko jaksi jasný, k dospělosti, kdy víte, že věci černobílý nejsou a někdy nejsou tím, čím se zdají být. A to je na téhle sérii skvělý, že roste se čtenářem a vede ho sice vymyšleným, ale v některých věcech velice reálným světem, a učí ho, že tak prostě některý věci jsou. Toť úvod k celé sérii.

Sáhnout po první knize ze série mi trvalo roky. Vyšlo to, když jsem byla na druhém stupni základky, a to už jsem si budovala jakousi rezistenci a vzdor vůči všemu, co právě frčí a co žerou všichni ostatní. Ale po dvou třech letech při jedné narozeninové oslavě u staré kamarádkou ze ZŠ jsem uviděla první díl ležet u ní na stole... a tak jsem tedy nakoukla. Z té oslavy jsem pak už vůbec nic neměla, celou jsem ji pročetla a vůbec mi to nevadilo. Byla jsem v tom. Knížka mě vtáhla, já si ji musela půjčit a už jsem byla v Bradavicích. Nikdy jsem nepatřila mezi ten echt fanklub, nepovažovala bych se za "v Bradavicích bydlící" studentku, ale cosi jako dojíždějící. :))
Úvod je strhující - odstrkovanej kluk, najednou vtaženej do nádhernýho a zcela cizího světa kouzel, kde poznává nové kamarády, učí se věci nevídané, na místech nepředstavitelných... nádhera. A pak i dobrodružství, setkávání s věcmi a tvory tajemnými... a na konci to vysněné střetnutí a odhalení tajemství. Jo! Líbí se mi, že zkraje Rowlingová zapracovala mýtické motivy, o kterých už asi každý někdy slyšel (kámen mudrců, bazilišek, skřeti, jednorožci a jiné podobné potvory) - tím je ten příběh jaksi ještě lákavější, poživatelnější.
Ve srovnání s dalšími díly série však musím dát "jen" čtyři hvězdy - pětihvězda patří výbornému Vězni z Azkabanu a hlavně nepřekonatelnému Ohnivému poháru.

19 09.11.2019

Tohle je Čapek v plné síle a v plným kouzle, tohle je Čapek, kterýho mám ráda a na kterýho nedám dopustit. Tohle uměl nejlíp. Nádherně v tom ladí styl vyprávění a samotné příběhy a postavy. Laskavý a jazykově překrásný vyprávění, kouzelný postavičky, nečekaný a úsměvný rozuzlení, do toho pěkné a zajímavé úvahy o lidech, společnosti, zločinu, spravedlnosti. A ve všem je jaksi cítit úcta, laskavost a láska k lidem a lidstvu, dokonce i k těm kriminálníkům. Tohle se dá číst pořád znova a znova, což taky dělám. Přemýšlím, jestli to náhodou není má vůbec nejčtenější knížka. :-)

19 03.11.2019