Dveře do léta

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12843/dvere-do-leta-12843.jpg 4.3473
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Laser-books (Laser)
Orig. název

The Door into Summer, 1957

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (92)

Kniha Dveře do léta

Přidat komentář
bacouch
18. září

Tohle byla hodně milá kniha, která ovšem absolutně nesplnila má očekávání. Až když jsem byla v půlce, tak jsem zjistila, že knižně vyšla v roce 1957 a to pak leccos vysvětluje. Je to takové pohádkové sci-fi, kde se toho zas tak moc neděje, děj plyne pomalu a představy o budoucnosti - konkrétně roku 2000- jsou naivně úsměvné. Tak 3,5*

orson
05. září

Tak tohle je jedna z nejlepších sci-fi knih, kterou jsem kdy četl (už asi 4x). Ač ji autor napsal skoro před 70 lety, je pořád dobrá. Sice nad některými popisovanými skutečnostmi se musí člověk trochu pousmát (ale byl by to zajímavý alternativní svět bez počítačů). Na druhou stranu tam docela přesně popsal dnešní automatické vysavače :))


deirdre
02. září

"Navzdory všem pochybovačům
romantikům a antiintelektuálům se svět neustále vyvíjí k lepšímu, protože lidský rozum, přizpůsobující se svému okolí, ho mění k lepšímu. Rukama... nástroji... selským rozumem, vědou a technikou."
Tak neviem, či by sa Heinleinovi páčilo v dnešných časoch, keď síce naša civilizácia hojne využíva vedu a techniku, ale už čoraz menej ruky, nástroje a zdravý sedliacky rozum. Dôsledky vidíme všade okolo nás. Inak, bolo to veľmi osviežujúce prečítať si toto staré scifíčko.

Pablo70
24. srpna

Ano, vážení, i scifiny nám stárnou! Tenhle příběh zarámovaný do romantického hledání dveří do léta pro statečného kocourka, je z 90% líčením velmi amerického vydělávání peněz a vymýšlení fint, jak obejít (uplatit) doktory, úředníky, vlastníky firem, atd. Navíc i futuristické představy autora dnes už spíš vzbuzují úsměv. Ale je tu i dobré znát základní pravidlo, zřejmě platící stále: "V rámci daných pravidel smíte udělat cokoliv... vrátíte se ale zpátky k vlastním dveřím." Díky, pane Heinleine!

thorir
07. června

„… jenže, zatraceně, bez ohledu na to, kolikrát si spálíte prsty, musíte přece lidem věřit. Jinak se z vás stane poustevník v jeskyni a budete spát s jedním okem otevřeným. Člověk nikdy nemůže být stoprocentně bezpečný; už jen být naživu je hrozně nebezpečné … a nakonec smrtelně nebezpečné.“

Odmazávám si další dluh ze seznamu mistrovských děl SF. Od R. A. Heinleina jsem toho v minulosti přečetl docela dost a stále mi toho hodně zbývá. Novela nese jeho typický rukopis. Je to čtivé a zábavné, příběh je chytlavý. Hlavní hrdina je sympatický, čtenář mu fandí od první stránky. Záporáci jsou zlí, jak se patří. Nechybí ani klasicky Heinleinovské utopistické myšlení. Úroveň techniky a představ je úsměvná a odpovídá době vzniku knihy. Předvídat budoucnost je nemožné, zvlášť když se ona „budoucnost“ odehrává, z našeho pohledu, dvacet let v minulosti. Jeden výrazný prorocký motiv tam však je, něco co přesně vystihuje citace v závěru tohoto komentáře. Něco, na co teprve nyní přicházejí specialisté na umělou inteligenci.

„Co je poslední věc, která se kdy zautomatizuje? Odpověď: domácnost každé hospodyňky.“

Všem fandům klasických SF doporučuji.

a.r.nick
06. května

Za mě čtivé a napínavé, přičemž nemyslím takové to napětí ve stylu hrdiny utíkajícího před vrahem, ale spíš ve stylu dobra trestajícího zlo ;). Zároveň byl děj malinko úsměvný a nostalgický z důvodu, že hlavní hrdina přicestoval z roku 1970 do roku 2000 - a ten pro něj byl tenkrát vzdálenou budoucností, zatímco pro nás je již podobně vzdálenou minulostí.

mousie265
17. února

Obecně nemám ráda sci-fi a naopak mám ráda fantasy a nikdy nepochopím, proč se to strká do jedné škatulky. Možná proto, že není vždycky snadné to oddělit, tak aby se to zjednodušilo :-) . Snad ten pojem sci-fi ve mně primárně vyvolává dojem čehosi kovového, chladného a vykonstruovaného, zatímco fantasy je prostor pro snění. Tahle kniha je především příběh a aby se mohl odehrát tak, jak se odehraje, je nutné jít za hranici reality. Mám tu knížku moc ráda. Je to hezký příběh a ten kocour to celé tak krásně zaobalí a zaoblí a dá tomu další rozměr navíc. Asi by to šlo i bez kocoura, ale nebylo by to ono. Doporučuju a určitě budu číst znovu (nečetla jsem jen jednou). K dobrým příběhům se ráda vracím, protože nejsou o tom, jak to dopadne, ale o tom prožitku, pocitu, něco jako schoulit se ke krbu - to teplo a pohoda je pořád stejné, přesto se tam člověk vrací, nebo právě proto :-)

kuruteku
16. února

Joj, to byla lahůdka. Už jsem toho od Heinleina přečetl hodně. A došel jsem k závěru, že pro každou otevřenou mysl by mohla některá z jeho knih být tou vstupní - pro revolucionáře Měsíc je drsná milenka, pro konzervativce Hvězdná pěchota, pro volnomyšlenkáře Cizinec v cizí zemi, pro romantiky, pro drsnou školu i paranoiky Vládce loutek, pro romantiky možná Číslo bestie. A pro ty, co nemají rádi scifi právě Dveře do léta. Jenom jednou jsem měl nepříjemný pocit, že se v ději ztrácím, jinak je tam všechno na správném místě ve správný čas. Trochu filosofování, trochu práce rukama, trochu právničiny a trochu kočkování, cestování časem, které musí klapnout - četl Douglas Adams tuto knihu, aby motiv cestování časem použil v Holistické kanceláři? Až bych řekl, že začnu hledat své dveře do léta.

1

Doporučujeme

Chocky
Chocky
Svědectví
Svědectví
Město a hvězdy
Město a hvězdy
Snídaně šampiónů
Snídaně šampiónů