Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Door into Summer , 1957
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tady bylo všechno. Kryospánek, cestování časem, robotické pomůcky v domácnosti, kapitalismus a kočky, osudová žena které se nedá věřit, boj o patenty a jeden slib, který na můj vkus až moc připomínal Tři Bratry.
Je potřeba si odmyslet, že v roce 2001 se v Americe staly úplně jiné věci než jaké Heinlein předpovídal, jinak je ale jeho vize budoucnosti docela uvěřitelná, noviny jsou elektronické, ji se nějaké droždí nebo co a zlato je extrémně levné. (Dobře, ani tohle mi moc nevyšlo)
Pro milovnika sci-fi a koček jasná volba.
Detektivka, Sci-fi, romantika a nakonec trochu fyziky a filozofie. Tato knížka se mi moc líbila. Tehdejší představy o budoucnosti (vlastně minulosti - část se odehrává v roce 2020) působí dnes úsměvně. Ale to ani nevadí, o tom knížka není. Sci-fi část a cestování časem tvoří pouze kulisy příběhu. Proto myslím, že by příběh oslovil i nemilovníky žánru.
Ona je to vlastně skvělá detektivka, než přijde cestování časem. A pak už je to jen skvělý Heinlein.
Čte se samo, mohu směle doporučit!
Čekala jsem něco úplně jiného než jsem dostala. Měl to být příběh o procházení paralelními světy, každý by byl jinak zajímavý, kocour by otevíral mávnutím tlapky fiktivní dveře, páníček by ho následoval a společně by prožívali mnohá vzrušující dobrodružství.
Tak o tom tato kniha není! Je to klasická vědecká fantastika z 50. let, která polopatě vysvětluje neexistující záležitosti technického zaměření a vydává je za existující. I když se moje představy neuskutečnily, nebylo to zas tak špatné...
Dávám za 3*, ale musím navýšit kvůli rozkošnému názvu a též proto, že autor už v 50. letech vymyslel "hostitelské matky" - tehdy fikce, dnes běžná věc :-).
Název mě inspiroval k veršíku, který s knihou má pramálo společného...
Zamčené dveře
Občas se v noci probudím... Kolem srdce mě zastudí
a chmurné pochybnosti zděšenou duši sevřou...
Bojím se... dveře do léta že už se nikdy neotevřou..?
Bude pořád jen tma a zima, mráz a sníh...
a žádná radost..? Žádný smích..?
A (v tom je ten prů..r)
už vůbec žádný lásky hřích..?
Je to na dvě věci... Chjo... :-))
Získáno z darů v knihovně. Na první pohled mě zaujala obálka od Adolfa Borna, že obsahuje strom a hodí se do letošní výzvy, jsem si uvědomila až v průběhu čtení:-) … Velmi originální dílko, které pracuje s budoucností. Paradoxní bylo, že doba, v níž se ocitáme, je pro nás už dávno minulostí. Bavilo mě srovnávat realitu s autorovou představou. Z pohledu dnešního člověka působil budoucí rozvoj nevyváženě, ale to vůbec nevadilo. Internet holt udělat své:-) … Ty Danovo vynálezy by se mi do domácnosti vážně hodily:-) Asi nejvíc mě zaujal originální přístup k cestování časem. Jestli vás zajímá, v čem by mohl být háček, tak si Dveře do léta budete muset přečíst:-D … Román na mě působil svěže, nečekala jsem, že se u něj budu tolik bavit. Diskuze o dvou morčatech, které jsou ve skutečnosti jedním, neměla chybu. Musím přiznat, že bych na Dannyho měla podobné otázky:-) Doporučuji a jsem zvědavá na Heinleinovu Hvězdnou pěchotu.
„Řekl jsem: „Miláčku, to není praktické. Musím být blízko továrny. A kromě toho, zkoušelas někdy starat se o kocoura v městském bytě?“
„Ach tak, tohle. Podívej, miláčku, jsem ráda, žes o tom začal. Hodně jsem se toho teď o kočkách naučila, vážně. Necháme ho vykastrovat. Bude pak mnohem hodnější a v bytě bude úplně spokojený.“
Zíral jsem na ni a nevěřil jsem svým uším. Udělat z toho starého válečníka eunucha? Změnit ho v dekoraci ke krbu? „Belle, ty nevíš, co mluvíš!“
Snažila se mě uklidnit starým známým stylem „maminka to ví nejlíp“ a uváděla všechny argumenty lidí, kteří si pletou kočky s majetkem … jak ho to nebude bolet, že to bude vlastně pro jeho dobro, že ví, jak si ho cením a v životě by jí ani nepřišlo na mysl připravit mě o něj, že je to vlastně hrozně jednoduché a docela bezpečné a lepší pro všechny.
Přerušil jsem ji. „Proč to nezařídíš pro nás pro oba?“
PS. Díky Dveřím do léta jsem si uvědomila, jak hodně se svět může proměnit za pouhých 30 let. Zkusila jsem se vrátit do roku 1992 a změn je od té doby taky dost.
Milá oddechová kniha o cestování v čase. Příběh vynálezce různých robotických pomocníků, který je podveden svými společníky, a který se nechá uložit do studeného spánku na třicet let. Po svém probuzení v roce 2000 se pokusí vše napravit. Zajímavá a čtivá jednohubka.
Trochu zvláštní, ale přesto čtivá knížka. To ukládání ke studenému spánku a cestování v čase, trochu zvláštní. Hlavně jestli kocour našel ty dveře do léta...
Trošku atypický Heinlein, tohle je romanťárna jak stehno. Přesto jako časovka to funguje parádně a je to vtipné. Přečteno po dlouhé době podruhé, po zhlédnutí japonské filmové adaptace.
Taky by se mi zrovna nějaké dveře do léta hodily. Milá sci fi, nápaditá, lehká a s jemným vtipem. A s kocourem. Za toho jsou body navíc.
Na začátku jsem si říkala, že snad tohle sci-fi nedoposlouchám, přišlo mi to hloupě praštěné, bez nápadu a nebýt kocoura nepokračuji, ale od další kapitoly jsem se zaposlouchala a nechala se do vyprávění vtáhnout a přehodnotila jsem autorovo rozehrané a vtipné cestování v čase za účelem pomsty.
Příjemné odpočinkové scífko, které je vlastně mimo cestování časem víceméně civilním příběhem. Onen proklamovaný kocour je spíše vějičkou na čtenáře, nicméně navzdory uplynulému času si příběh zachoval vysoký faktor čtivosti. Zásluhu na tom má i fakt, že lidské vlastnosti navzdory době zůstávají stejné - a třeba takový doktor Twitchell je vyobrazen perfektně... :)
Samozřejmě jako u řady dalších „prognostických“ děl má čtenář tendenci porovnávat tehdejší a současný pohled. I když to považuji za zajímavé a některé shody mi na tváři vykouzlily úsměv, není to chyba ani klad. Jen to mohlo být ještě zajímavější, kdyby nastal nějaký nečekaný paradox; takto jsem si jen odškrtával jestli se děj vyvíjí tak, jak čekám.
Pokud máte rádi civilnější sci-fi, tohle je fajn oddechovka.
Pokolikáté přečteno?
Opravdu nevím, ale po letech si mě opět našla, v čase předvánočním a karanténním, a já jsem jí zase beznadějně propadla (=přečetla jsem ji na jeden zátah). Takže díky za všechny skvělé komentáře, speciálně Oksalakka, a všem čtenářům-prvničkám přeju příjemný zážitek s klasikou!
Dílo jsem poslouchal jako audioknihu a byl to opravdu zážitek. Původně jsem audioknihu chtěl poslouchat jako desítky ostatních: při uklízení, žehlení, mytí nádobí, vaření,... no, dopadlo to pokaždé stejně. Začal jsem něco dělat, pustil si audioknihu a činnost jsem nevědomě přestal dělat. Kniha mě naprosto vtáhla, bavila a já ji nemohl přestat poslouchat.
Geniální dílo od ještě geniálnějšího autora!
Doporučuji!
Dveře do léta aneb s kocourem v zádech.
Tentokrát a překvapivě Heinleinova lyrika a poetika nezapůsobila tak jako v předešlých knížkách.
Ten tolik proklamovaný kocour se vyskytuje na pár stranách a vyloženě do děje nezasahuje.Jo mazlíček už chápu tu oblíbenost.
Půlka díla se točí okolo firmy akcií a podobných lapálijí.Ukecané až hanba.Uff.Pak konečně nasedne do mrazničky a je tu budíček v roce dalšího milénia.Pak se tam chvíli motá a něco se řeší.
Druhá půle podstatně dramatičtější a Henlein takový jakého máme rádi.Přímočaré vypravování bez nějakých až tak zamotanějších zvratů.
Ano je to už staršího data a je nutno být kapánek shovívavý.Nelze však jinak tentokrát.
Po předešlých přečtených od Roberta to tentokrát bylo působivé zatím nejmín.
Nebyl to prostě ten zásah srdcový.Sympatie si zaslouží a za přečtení určitě stojí.
At vás uhrane lépe.Mnau :-)
Robert použil sci-fi háv len ako akési maskovanie príbehu o jednom poriadnom podraze a k tomu si pridal kocúra, ktorý hľadal svoje dvere do leta a koniec-koncov ich spolu so svojím majiteľom aj našiel. Ako majiteľ štvornohého osrsteného tvora s riadne ostrými pazúrmi som sa usmieval pri opisoch správania sa kocúra Petroniusa - presne takto isto sa správa aj naša mačka a dokáže sa občas tak pozrieť (a zhnusene si k tomu otriasa labky), že čo to je vonku za počasie, až mám pocit, akoby som zaň mohol. Kniha je také príjemné pohladenie pre všetkých ľudí, ktorí veria na šťastné konce, lásku a majú radi aj iné zvieratá, nielen mačky a nenechajú sa odradiť technickými detailami, ktoré sú z dnešného pohľadu úsmevné - vlastne tento retro pohľad je pridaná hodnota, pretože vieme, aké to je v roku 2021 a aké to v rokoch 2000-2001 bolo.
Když jsem to četl asi před 25 lety, tak mi to připadalo jako super knížka. V dnešní době slabý průměr. Příběh je přehlušen popisy "vynálezů", které v dnešním kontextu nedávají smysl a vyloženě mě rozčilovalo jak jednoduše se dalo prorazit s nějakými novými produkty, nemluvě o tom, jak jednoduché je bylo vyvinout.
Jinak ale příběh špatný není, hlavně posladní cca 1/4 kde se vše propojí se vším, je vyloženě dobrá.
Vydání, které jsem četl, bylo z odeonské edice Čtení na dovolenou. To je velice trefné označení. Kniha se čte jedním dechem, je zábavná a osvěžující. Kromě velké fantazie, která se jaksi samozřejmě u spisovatele sci-fi předpokládá, je třeba ocenit také obratnost a lehkost, s nimiž svůj příběh vypráví.
Jakožto milovníka koček musím konstatovat, že mě dost těší, že za vznik této knihy se přičinil kocour samotného autora. Moc pěkné, řekl bych snad i spíš dobrodružství, než sci-fi nebo fantasy. Začátek působí poněkud vlažně, ale jakmile se příběh rozjede, tak to nemá chybu. Cestování v čase je vděčné téma a zde ho Robert A. Henlein načal takovou zábavně dobrodružnou formou. Jak kdyby Dan Davis byl Marty z Návratu do budoucnosti. Je to prostě takové oddechové dobrodrůžo, střihnuté nějakými technickými vychytávkami a představami autora z padesátých let, kterak bude vypadat svět v roce 2000. Má to švih, nápad, baví to a standardně to podkresluje kvalitu autorových příběhů. Dobrý kousek.
Sci-fi jen příjemně rámuje tuhle chytře promyšlenou a svižně ubíhající historku o velkém podrazu a následném dlouhém hledání. Dokonalá oslava činorodosti a podnikavosti, tentokrát s mírným humorem a drzým kocourem místo jindy autorem preferované vojenské akademie. Milá, občas až dojemná četba.
90 % (zatím 506 hodnotících generuje průměr 86 %).
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Dveře do léta je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 901x |
| Čtenářské výzvě | 133x |
| Doporučených | 87x |
| Knihotéce | 291x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 15x |
Opakovanie po rokoch a opäť skvelé! Zase ma bavilo sledovať Dannyho (a Petronia, samozrejme), ako sa popasuje s "proradnou" Belle a Milesom, ako sa vyvinie jeho vzťah k a s Ricky, jeho cestovania časom a schladenia, stretnutie s Johnom a Jenny a opätovná dôvera vo firemného partnera... jediné, čo mi pri tomto druhom čítaní trochu prekážalo, boli siahodlhé technické popisy Dannyho vynálezov. Zrejme bol autor aj šikovným technikom, návrhárom a konštruktérom, keďže boli ozaj detailné a časté. Ale do tohto typu textu sa vôbec nehodia. Napriek tomu je to skvelé oddychové i napínavé čítanie - a pre milovníkov mačiek (či kocúrov) povinná čitateľská záležitosť :).