Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Door into Summer , 1957
více info...
Přidat komentář
Překrásná knížka.
Spousta knih zasazených do budoucnosti, která je z našeho pohledu už minulostí (tahle je napsaná v roce 1957 jako sci-fi odehrávající se v roce 1970 a 2000), působí spíš úsměvně, protože obsahují předpotopní "technické vymoženosti", nebo naopak technologie, které jsou i v dnešní době stále v oblasti snů.
Dveře do léta je oproti tomu dílko převelice roztomilé, protože jednak se v mnoha technických záležitostech až pozoruhodně trefuje a hlavně: samotný příběh je daleko víc o obyčejných lidských věcech jako je přátelství, zrada a láska (a nejmilejší kocour, samozřejmě!).
Hezký příběh, svižně odvyprávěný pěkným jazykem, který přečtěte klidně na jeden zátah a máte z něj hřejivý pocit, že svět je snad stále ještě v pořádku. A že ikdyž je venku zima, má smysl hledat dveře do léta. Vřele doporučuji.
---
"Můj táta vždycky říkával, že moudrý člověk by měl být připravený kdykoliv se rozloučit se svými zavazadly."
Po Hviezdnej pechote som si hádam nemohol vybrať kontrastnejšie Heinleinove dielo.
Možno nie tak uvedomelé a hlboké ako niektoré ďalšie autorove knihy, napriek tomu je ťažké si predstaviť, že by kniha mohla fanúšika žánru sklamať. Cestovanie v čase je síce dnes už dosti vyčerpaná téma, no Dvere do leta sú jej ukážkovým spracovaním.
Knížka o budoucnosti, která je již naší minulostí, umožňuje dnešnímu čtenáři docela zajímavé a zábavné srovnání autorových představ s tím, jak to pak vypadalo ve skutečnosti. Příběh, leč najivní, se četl lehce a já osobně jsem ráda, že jsem si ke knize, díky čtenářské výzvě, našla cestu.
Mám tuhle knížku ráda a ráda se k ní vždy po x letech znovu vracím. A pokaždé mě pobaví kocour Pete, pardon Petronius Arbiter, a jeho nezlomné přesvědčení, že za některými dveřmi přece to léto musí být! :-)
Je až zarážející, kolik technických objevů autor předpověděl...a kolik si jich ani nedokázal představit...
Ono je vždy těžké hodnotit sci-fi příběh zasazený z pohledu autora do nedaleké budoucnosti, z pohledu nás "vševědoucích" do naší minulosti či současnosti. Takže klobouk dolů před všemi těmi automaty a poloautomaty, které si autor vymyslel a které bychom my jistě doma ocenili i dnes!
Můj oblíbený spisovatel. A krátká letní jednodenní oddychovka. Příjemné, promyšlené, čtivé a lehké. A nejlepší ze všech je Pete
Ač je kniha starší než půlstoletí, je i dnes velmi dobrá. Není to pro mě ani tak moc sci-fi, jako spíš příběh o zradě, pomstě a o kocourovi, kterého si musíte zamilovat (Jak už psala Mellanie přede mnou, pořád jsem čekala, kdy to kocour rozbalí ještě trochu víc, ale nedočkala jsem se).
Mám pár oblíbenějších věcí z této doby a tohoto žánru, ale i tak dávám plný počet hvězdiček a vřele doporučuji.
Výborně vypointovaný příběh, který se točí kolem toho, jak by bylo možné životní nezdary napravit pomocí cestování časem. Zřejmě jde o jeden z původních příběhů na téma návratu v čase a paradoxů z toho vyplývajících. Je vidět,že kniha byla napsaná už před desítkami let, protože mnohé věci běžné dle autora v roce 1970 či 2001 nejsou reálné ani dnes, a naopak jiné nepředvídal vůbec. Ale je to jen další věc, díky níž u mě získává kniha na zajímavosti.
Po letech druhé čtení a ano, je to překonáno, na druhou stranu je to pořád hezká ukázka scifi žánru z 50. let. Stejně tak jako film 7 statečných dnes nikoho neuchvátí, ale pořád se na to dá dívat, stejně tak tohle se dá pořád číst, i když existuje tisíce lepších.
Od Heinleina mi ne vždy všechno sedlo, ale tahle knížka patří mezi ty lepší. Kniha je to stará a chce to k ní i tak přistupovat, tj. s rezervou. Popisuje cestování časem do budoucnosti, která je pro nás minulost, a nedá se říct, že se autor příliš trefil s popisem doby. Příběh je přiměřeně komplikovaný, občas předvídatelný, jindy překvapí. V knize mě asi nejvíc překvapilo, jak autor dokázal psát o kočce. Kdo má kočku doma, vše mu potvrdí, kdo má psa, nebude moc chápat.
Romantická a místy vtipná časovka z roku 1957, jejíž nápad s dlouhotrvající kauzální smyčkou později vykradl kdekdo včetně filmu "12 opic". Pravda, sám autor už předtím napsal povídky s tímto tématem, ale zde jej rozvinul do románové šíře. Více o tom psát nechci, abych nespoiloval. Časová linka se mi opravdu dost líbila i přes datum vzniku knihy už jen proto, že to není 8. klon téhož, ale opravdu jedna z původních prací tohoto typu - to už se ale moc nedá říct o fantastických prvcích, z nichž tedy 50. léta čiší na všechny způsoby (obě časové linie, tedy roky 1970 a 2001 byly v době psaní vzdálenou budoucností, a podle toho to vypadá) - zde mám na mysli zejména rozličné kybernetické vynálezy, které hlavní protagonista tvoří a které mají názvy jako "Flexibilní Frank" nebo "Rýsovač Ralph". Nemohl jsem při čtení nevzpomínat na přitroublé robíky z Červeného trpaslíka, ale trocha naivity do starších sci-fi prostě patří, ne?
Přesto ale nedávám plný počet hvězdiček, protože jednak mi byl hlavní hrdina - garážový vynálezce a záporáky obraný "loser" dost nesympatický a jednak mi úplně neseděla rozvleklost některých pasáži. Heinlein opravdu neměl problém s tím, aby popsal několik stránek vypočítáváním způsobu, jak a z čeho vlastně hrdina své výtvory sestavil, jak fungují a co všechno umí (to vše tím elektronkovým naivismem 50. let). A přitom valného smyslu tyhle "technické" pasáže moc nedávaly - to už byly zábavnější popisy časových pojišťoven. Z klasického věku sci-fi mi holt spíš vyhovují futurističtější Clarke s Asimovem.
P.S. Jo, a taky nemám moc rád kočky a autor zjevně ano :)
Kdysi dávno takřka před třiceti lety jsem se po přetrpění knihy Friday s autorem rozžehnal, nesedli jsme si a prostě jsem nepochopil, jak tohoto užvaněnce může někdo řadit vedle pánů Clarka a Asimova, pro oba mistry scifi to je prakticky urážka. K této knize mě vyprovokovala čtenářská výzva, sice je hromada detektivek s ročním obdobím v názvu, ale letos mám detektivek nějak moc, tak jsem zvolil toto.
Ve zkratce: byla to chyba. Heinlein je prostě užvaněný autor, který ale píše (minimálně pro mě) povrchně, nezáživně a buhužel často hloupě a nelogicky. Toto je další případ. Vynálezce si vynalézá jako na drátkách, prožije problémy ve firmě, nějaký ten spánek v mrazáku. To ještě šlo, ikdyž popis techniky a vynálezů 1970, tak představy roku 2000 byly hodně legrační, spisovatel scifi by měl mít asi větší fantazii, ale tohle se odpustit dá. Jenže pak se ukáže, že hrdina celou dobu miluje 11 letou holčičku, překvapivě ona miluje jeho a ještě se mu nádavkem připlete pod nohy opravdový stroj času a panáček jde v čase zpět a jde všechno vyřešit. Což se mu hravě povede a nakonec vstupuje do šťastného života se svojí láskou, kterou si odvedl k oltáři hned z mrazáku. Blééééé.
Korunu všemu dává scénka "a vezmeš si mě pak?", nebýt to ke konci tak bych to asi rovnou mazal ze čtečky.
Za mě ne a s autorem to balím nadobro.
Pohled první:
Americká sci-fi z roku 1957. Spousta technických věcí překonána. Cestování časem by narušilo kauzalitu a způsobilo mnohé časové paradoxy. První třetinu knihy jsem netušil, která bije a nudil se.
Pohled druhý:
Na to, že se jedná o americkou sci-fi z roku 1957 to nebylo tak zlé. Spousta technických věcí skutečně funguje dodnes. Proč by nemohl někdo cestovat časem, když je to taková zábava? Druhá půlka knihy dostala slušný spád. Závěr vyzněl krásně optimisticky a kocour Pete nalezl svoje dveře do léta.
Tak si vyberte. :)
Klasik SCI-FI žánru vás spoľahlivo vtiahne do deja od úvodných strán. Na rozdiel od jeho mrazivejších a militaristickejších diel, je toto dielo skôr komorné. Peripetie podnikania v obore konštrukcie robotizovaných pomocníkov v domácnosti (v roku 1970) sa hl. hrdinovi prelínajú s jeho milostným životom. Nie nejedná sa o sex s robotom, teraz sklamem nejedného úchyláka. Hlavný hrdina je geniálny konštruktér kuchynských robotov, ale v súkromnom milostnom živote je to naivný rojko s big trablami. Tie sa snaží vyriešiť "počkaním si na lepšie časy" a podujme sa vyskúšať absolútnu novinku svojej doby, tzv STUDENÝ SPÁNOK (kryogénny alebo hyperspánok) - nechá sa zamraziť na 30 rokov...
Samozrejme sú predstavy autora o dnešnej dobe (budúcnosťou je rok 2001) skôr úsmevné, ale príbeh je zaujímavý, množstvo myšlienok je aktuálnych a ľudké charaktery stále rovnako otrasné, ak nie aj horšie. Počúval som neskrátenú audioknihu a nenudila. Síce v druhej polovici sa autor zbytočne púšťal do siahodlhých opisov konštrukčných problémov, ale excelentný prednes Otakara Brouska ml. to pomohol prekonať ;) Mne osobne sa nepáčil záver a naivnosť milostnej linky, hraničiacej s blbosťou, ale to je už skôr vecou vkusu aj predkusu. Rozhodne tu nemienim spoilerovať, pekne krásne si toto majstrovské dielo prečítajte/vypočujte sami!
ODPORÚČANIE: pre retromaniakov, ktorí majú povedomie o elektronike 60/70´rokov a odoberali časopis Rádioamatér, pre rojkov a zaľúbencov ako lekcia na vyliečenie z lásky neláskavej ako aj pre milovníkov mačiek, pretože tu bol Heinlein najpresvedčivejší. Jeho scény s kocúrom boli skutočne nádherné a metaforické... 77%
Jediný Heinlein, kterého mám opravdu ráda. U většiny jeho knih skřípam zuby, protože jsme každý evidentně myšlenkově jinde. Tady ale není nic z toho, co mi jinde vadí. :)
I přesto, že máme před sebou více jak 60 let starý příběh, stále má svým čtenářům co říct. Nejedná se o typické sci-fi, sice zde cestujeme časem do budoucnosti, ale moderním technologiím se kniha nevěnuje. Naopak je zaměřena na lidské osudy, lásku a nenávist, pomstu a starost.
Příběh ve mně rozbouřil celou řadu emocí, na kterých jsem se vezla společně se sympatickým hlavním hrdinou.
Audioknihu namluvil Otakar Brousek mladší a výborně si poradil s intonací hlasu především při namluvení ženských postav.
Pribehu o cestovani casem je mnoho, tady me ale zejmena zaujalo, ze presto, ze ji psal autor narozeny v roce 1900, byla velmi ctiva. A taky plna odbornych obratu a vedy. Kuprikladu vysvetleni prubehu cestovani casem s morcetem, vyroba domacich robotu.... Pritomnost osobiteho kocoura a popis jeho specialitek, ktere znaji vsichni kocici lide, je hezkou tresnickou na dortu.
Taky jsem se těšila na "víc" kocoura a přitom se tam jen tam mihnul. Jinak poměrně příjemná oddechovka, ke které se už asi nevrátím.
Nemusím moc sci-fi, ale v rámci výzvy a hlavně toho, že dle anotace měl být hlavním hrdinou kocour, jsem se do knihy pustila. Můžu potvrdit, že se kniha četla dobře, chvílema na mě byla až moc odborná, stihla jsem se u ní rozněžnit i naštvat, ale pořád jsem čekala, kdy to tam kocour rozbalí a nedočkala jsem se...pár stránek na začátku, pár stránek na konci. Ale nelituju, je to kniha zajímavá, dobře napsaná, zase jsem si trochu rozšířila obzory.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Dveře do léta je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 900x |
| Čtenářské výzvě | 133x |
| Doporučených | 87x |
| Knihotéce | 291x |
| Chystám se číst | 232x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 15x |
Věřím, že každý z nás hledá své dveře do léta. Mohou být zamčené nebo schované za starou tapetou, ale jednou za čas se nám je podaří najít. Když čtu dobrou knihu, tak si tím otevřu své vlastní dveře. To už pak přeslechnu cvaknutí kliky i zavrzání pantů.
Dveře do léta jsou vážně dobrou knihou. Je to ten typ příběhu, kdy si uděláte výlet na druhý konec vesmíru a do oběda jste zase zpět. A můžete ho číst stále pořád a dokola a nikdy nezreziví. Po dočtení posledního odstavce se hřejivé pudinkové světlo jednoduše přelije i do reality a svět je zase jednou v pořádku.
Nehledě na to všechno – kočky a cestování v čase jsou nejlepší možnou kombinací. A to i podle „kočičího protokolu, který je přísnější než diplomatický“, jak napsal sám autor.