Hvězdná pěchota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších Heinleinových románů rozhodně není čtením pro ty, kdo odpírají vojenské službě. Bohatý mladík Juan Rico se dá naverbovat k oddílům kosmické pěchoty. Prochází tvrdým drilem, jehož život je vojenskými řády sešněrován až na samu hranici možností. Rico se však nebouří, naopak čím dál víc chápe, že služba je vlastně dobrá. Seržanti a důstojníci tvrdí chlapci, kteří mužstvu nesleví. V jádru duše jsou to však dobráci, ochotní za své vojáky obětovat život. Navíc jsou nejen mistři bojových umění, ale i poloviční géniové zběhlí ve všech možných vědách a gentlemani každým coulem. V boji proti kosmickým nepřátelům a přátelství mezi vojáky nachází Rico smysl života. Heinleinův román je však vším jiným, než prvoplánovanou militaristickou propagandou. Patrně nejslavnější autor fantastické literatury minulého století však vychází z nepříjemného faktu: násilí bylo a vždy bude. A skutečný muž musí být v drsném světě schopen bránit sebe, své blízké a koneckonců i svou rodnou planetu. Heinleinova armáda je navíc armádou ideální. Všichni jsou v ní dobrovolně. V kterémkoliv okamžiku můžeš odejít, záleží jen na tobě. A právě z téhle naprosté dobrovolnosti pramení i krutá romantika hvězdných baretů. Není to zabíjení pro zabíjení. Je to to život ve světě, jenž nebyl stvořen podle představ katedrových humanist, ale je takový jaký je. A racionální společnost se tomuto stavu přizpůsobí. Lze si myslet, že Heinleinova vize je příliš surová, že násilí bude časem ubývat, ačkoli dějiny svědčí o něčem jiném. Ale ani ten kdo nepřistoupí na autorovu filosofii, nedokáže tuhle knihu odložit. Neuvěřitelný spád děje, nadhledu to vše činí z Hvězdné pěchoty strhující četbu na jedno nadechnutí. Když však člověk vydechne, zbývají palčivé otázky o existenci člověka ve světě, o tom k čemu je vlastně život. A právě to, že si dokázal tyto otázky položit, činí Henleina velikým. 3. vydání...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41805/big_hvezdna-pechota-NE9-41805.png 4612
Žánr:
Literatura světová, Válečné, Sci-fi

Vydáno: , Wales, Banshies
Originální název:

Starship Troopers, 1959


více info...
Nahrávám...

Komentáře (113)

Kniha Hvězdná pěchota

KajaProchy
20. dubna

Toto je druhá kniha od Heinleina, co jsem četla. První, Cizinec v cizí zemi, mi vůbec nesedla.
I v této knize je hodně macho a testosteronu, ale v tom armádním prostředí je to pro mě stravitelnější. Navíc děj a ich forma vyprávění nabízí rychlý spád knihy.
Postavy jsou spíš kulisou, jediným hrdinou je vypravěč příběhu. A vypráví poutavě. Trochu mi chyběl cíl knihy, byl to spíše výsek z většího děje. Ale možná o to zde autorovy šlo, vzhledem k tomu, že je kniha zasazená do společnosti, kde na jedinci nezáleží tolik, jako na společnosti. A člověk je jen kolečkem ve velkém stroji.

Úvodní varování ohledně fašistické propagandy mě trochu vyděsilo, ale nemyslím, že to bylo tak hrozné. Rozhodně méně než např. v Příběhu sluzebnice.
Společnost, kterou autor předložil, nutí k zamyšlení, i když s většinou její filozofie nesouhlasím.

HP je tedy akční vojenská střílečka o jednom vojákovi, s poutavým dějem a trochou filozofického zamyšlení.
Rozhodně ho vnucuje a pitvá méně, než Cizinec v cizí zemi, a stačí to.

Btw film jsem viděla už kdysi a též mě bavil a možná si ho zas pustím. I když se od knihy dost liší.

LukasB.453
18. dubna

přetrpěl jsem. z mého pohledu ukrutná zupácká paznechťárna.


markus223
29. března

Nějak nechápu proč je autor často označovaný jako fašista (a tato kniha jako fašistická) a čím je celé dílo vlastně tak kontroverzní. Myšlenky, které Robert A. Heinlein předkládá jsou rozhodně zajímavé a stojí za zamyšlení. Kdybych nevěděl, že kniha vyšla už v roce 1959, tak bych si snad i myslel, že vyšla nedávno. Samozřejmě se nelze vyhnout srovnání s filmem. Kniha je oproti filmu daleko méně akční. Akce zde vlastně nehraje moc významnou roli. Je zde hodně filosofování a snad půlku knihy zabírá popis základního výcviku hlavního hrdiny a jeho následné snažení stát se důstojníkem. Žádná vyloženě akční jízda se zde nekoná, ale to mi upřímně vůbec nevadilo. Hned po přečtení jsem dal Hvězdné pěchotě čtyři hvězdy, ale po pár dnech se mi to nějak rozleželo v hlavě a musel jsem jich nakonec dát pět.

jirijanovotny
05. března

Film mám velice rád (a je škoda, že nemá pokračování, které by stálo za to) a tak jsem se s chutí pustil i do knihy.
Nečekal jsem ale, že kniha bude o tolik jiná. Ne nutně lepší nebo horší, prostě jiná. Jakoby to byl jiný příběh ze stejného světa a shodou okolností se některé postavy jmenovaly stejně.

Místo zmasakrovaných statisíců špatně vycvičených lidských vojáků a hloupých brouků jsou tady extrémně dobře vycvičené jednotky lidských výsadkářů ve speciálních oblecích a brouci taky nejsou jen tupá zvěř. Mají infrastrukturu, společenský řád a nečekaně i střelné zbraně.

Ještě více mě překvapilo uspořádání lidské společnosti. Už dříve jsem slyšel, že autor popisuje krutý autoritářský režim, ve kterém vládnou vojáci.
Prdlajs... přesný opak je pravdou! Ale to už bych vyzrazoval příliš.

Belanna
21. ledna

Kniha jednoho z klasiků americké literatury. Kniha, která dá opravdu mnoho.
Poutavé čtení díky nadčasovému jazyku autora, mnoho filozofických úvah, ale také jemný humor.
Kniha, kterou buď milujete a nebo nepochopíte ...

R47
20. ledna

Hrozná armádní agitka. Paula Verhoevena musel posednout ďábel geniality, že z toho vykřesal tak úžasnej film, kterej je vlastně pravým opakem předlohy, jeho parodií, travestií. Film Hvězdná pěchota je přesně to, co bych čekal, že Heinlein napíše. Sžíravou, sarkastickou satiru na hraní si na vojáky ve vesmíru. Jenže tady se fakt běhá se smrtelně vážnou tváří po planetě plné brouků s atomovkama v kapse. A fakt to není ani trochu vtipné. Snaží se to být heroické.

Frizer
02. ledna

Není to špatná kniha, ale každý kdo jako první viděl film, musí být zákonitě zklamán. Popisy techniky a různé úvahy mě v době četby skoro unudily k smrti....dnes by to bylo asi lepší...ale nevím jestli se ke knize ještě někdy dostanu...

InaPražáková
19. února

Od Heinleina už jsem něco četla a znala jsem pověst Hvězdné pěchoty, takže jsem byla připravená, že budu často nesouhlasit, ale byla jsem zklamaná v jiném ohledu. Čekala jsem výklady, jak zařídit svět, ale čekala jsem je přesnější a podloženější, hůř napadnutelné. Podnětnější. Hvězdná pěchota je jednostranná nalejvárna, která neřeší praktické nedostatky teorie.

Příběh sám by neobstál, je to béčková akce, kde je cool technika, ale nedozvíme se, jak vlastně funguje, všichni "naši" jsou bez chyby a nejlepší kámoši a protivník není člověk, takže není třeba ho litovat. Byť si nejsem jistá, jestli to není úlitba čtenáři, zdá se mi, že Heinlein primárně oceňuje věrnost skupině a klidně by literárně vyvraždil odpadlý pozemský národ s loajálními emzáky po boku. Podstatná je prezentace řešení společenských problémů, problémů dnes ještě aktuálnějších než v 50. letech.
Heinlein kritizuje lidskou pohodlnost a přecitlivělost - v době vydání to bylo téma staromilců, dnes se o tom píše na titulních stranách časopisů. Že válka lidem srovná priority a má potenciál udělat z občanů jednotný národ, o tom se aktuálně přesvědčujeme. Občanská práva coby nesamozřejmá výsada je myšlenka, která aspoň letmo napadne každého, pro koho volby někdy nedopadly podle přání.
A Heinlein je chytrý, takže všechno je dobrovolné a vnitřně rovnostářské, vézt se jako neozbrojený pasažér státu je úplně v pořádku, být žena, příslušník etnické menšiny, chlap, co rád nosí výrazné náušnice, fyzicky slabší jedinec, všechno je v pořádku, všichni se můžete rozhodnout, která kasta budete, záleží jen na touze sloužit celku - a kdykoliv se můžete rozmyslet. Potud to zní hezky, ne? Jenže "sloužit celku" se demonstruje jen jediným způsobem: zabíjet jinou rasu, se kterou lidstvo válčí už dlouho a tak nějak ze zvyku, nebo se na zabíjení podílet a dobývat vesmír. Věda je dobrá, pokud je účelná v tomto ohledu. Talent se cení, pokud se hodí k výše zmíněnému. Náboženství je fajn, protože pastor mezi kázáními kosí vesmírné brouky, takže není odtržený od svých vojenských oveček. A hlavě: celá armáda je šťastná rodinka, kde neexistuje šikana, rasismus, sobectví, závist. Přijít o končetinu nebo dvě se bere přinejhorším jako kariérní předěl.
Heinlein servíruje děsivou "historii", v níž se prohnilé demokracie utopily v anarchii a krvi prolité gangy zvlčelé mládeže. Zpočátku jsem měla vůli vnitřně argumentovat, ale s karikaturou se nedá polemizovat, nemá nic společného s realitou. Jsem ochotná přemýšlet o možném přínosu fyzických trestů, ale ne pokud oponent neguje možnost jejich zneužití - v Heinleinově světě neexistuje ani myslitelná možnost domácího násilí, trauma z trestu, natož možnost, že některé osobnosti lépe reagují na pozitivní motivaci než na strach.
Nakonec mám pocit, že Hvězdná pěchota je kamufláž autorovy frustrace ze společenského vývoje, spíš teatrálně vztyčený prostředník než prezentace promyšleného názoru, jakkoliv nepohodlného. Přesto by byla intelektuální lenost tu knihu shodit se stolu, právě tím se jí dává za pravdu.

1

Doporučujeme

Jatka č. 5
Jatka č. 5