Osvícení

A přece je Kubrick lepší! :-D Ne vážně, tohle je jedna z těch vzácných příležitostí, kdy je kniha o stupínek horší, než její filmová verze. Důvod, proč se přikláním ke Kubrickovi, byl ten, že je Jack Torrance, hlava rodiny, aspirující spisovatel a bývalý pijan a učitel v jedné osobě už na začátku na pokraji psychického zhroucení. Proč se mi to líbí víc? Protože přebrání kontroly nad takovým člověkem, který nejenže má svých starostí nad hlavu, ale je i silně duševně labilní a dysfunkční, daleko uvěřitelnější. Ano, je rozdíl mezi Jackem, který se stal manželem a otcem prakticky proto, že tak káže kánon tehdejší americké společnosti a Jackem, který i přes svoje chyby svoji rodinu miluje a je ochotný pro ně udělat cokoli, třeba se i na poslední chvíli vymanit ze spárů zlých sil. A ten první Jack je za mě ten více hororový a tím pádem i lepší Jack. V jeho případě je jeho narůstající nevraživost vůči ženě a synovi, za které optikou společnosti nese zodpovědnost, kterou on spolu se svými démony nezvládá, více logičtější a je mnohem snadnější kořistí pro hotel.
Ale Kingovi to neříkejte, on sám se v Jackovi vidí, a bodejť by ne, když je tahle postava ztělesněním jeho výčitek z vlastního alkoholismu a dalších průserů v jeho životě. Vidět na plátně svůj self-insert, jak svoji ženu a dítě za jejich zády fakuje při rozhovorech s temnými silami, aby se pak mohl ne coby citlivá oběť, ale nevyrovnaný zloun, který jen potřebuje záminku k jejich vyvraždění, chopit sekery, pro něj muselo být šokující.

(SPOILER) Koukám, že když jsem si v roce 2016 po registraci dávala přečtené knihy za (skoro) celý svůj dosavadnější život, rychle jsem dala 5* a ke komentáři jsem se nedostala. Knihu jsem četla už hodně dávno, možná je to 25 let. No a do toho ten zážitek filmového zpracování, na který si myslím, že ani nejde zapomenout, což přehlušilo knihu. Sem tam mám roky, kdy se ke Kingovým knihám vracím a jsem schopná těch bichlí za rok přečíst celkem hodně. Ale pak jsem nějak přesycená jeho mánií na chlast (jo, to se asi dá pochopit), na rakovinu, na epilepsii, na sexuální deviace a pak to začne být tak otravné, že musím změnit autora-žánr. Myslím, že to bude stále jeden z mých oblíbených autorů, ale čím starší jsem, tím víc vidím tu zmatenost a extravaganci (?) - no nevím, jak to napsat. Vím, že King nějak měl problém s filmem, tak jsem se trošku dopátrávala proč a hm, jako v určitých věcech se mu nedivím (Nicholson je fakt šílený hned od začátku). Kniha byla fakt super v tom pomalém (někdy až moc) vykreslování postupného šílenství a zvyšování strachu. Mi se asi nejvíc líbí ta první část, kdy se seznamujeme s prostředím, hotelem. Jak to nabírá ty šílené obrátky na konci, je to jízda přímo zběsilá. Ale uznávám, že ten knižní konec je prostě skvělý. Teď mě čeká návrat k To a pak si dám znovučtení starších děl (a furt nevím, jestli se mám poprvé pustit do Temné věže). Pět hvězdiček nechávám, protože je tam super atmosféra děsu.

Tak toto nebola moja šálka (zvieratá zo živých plotov? a ine absurdnosti). Myslím že s pánom Kingom som skončila

Na film od Kubicka to bohužel nemá... Nesežerte mě

Nevím, ale tento příběh mě nijak neuchvátil. V první polovině bylo na můj vkus docela dost zbytečných pasážích, druhá polovina už se mi četla daleko líp. Nevím, ale hrůzu jsem z příběhu necítila a napětí pomálu a to spíše s Dickem než z Torrancovými. Na druhou stranu se mi zamlouval hotel z jeho historií a Osvícení se svými myšlenkami a schopnostmi.

Příjemné počteníčko, které mohlo být vynikající, kdyby bylo o něco kratší a zbavilo se zbytečné zdlouhavosti, například v podobě rozvleklé historie hotelu. Velký prostor je navíc věnován Hallorannovi, hotelovému šéfkuchaři se zvláštním poutem k Dannymu, jehož dějová linie odvádí pozornost od rodiny Torrancových a oslabuje část vzácného napětí, které Stephen King budoval dlouho a s mimořádnou intenzitou. Nelze se ubránit srovnání s mimořádně populární filmovou adaptací Stanleyho Kubricka. Ta sice postrádá psychologickou hloubku postav, jakou jim vtiskl King, ve srovnání s románem však působí jako uhlazenější a sevřenější hororová podívaná. 8/10

Bylo to moje první seznámení s Kingem (myšleno knihy) a… asi jsem čekala něco úplně jiného. Knize nemůžu vytknout naprosto nic, čte se to dobře a příběh je velmi zajímavý (líbil se mi mnohem víc než film), ale asi jsem ji nečetla ve správním životním období… Tak moc jsem se topila v myšlenkách, traumatech a charakterech postav, že jsem naprosto minula atmosféru hotelu a cokoli děsivého (až na plíživou změnu osobnosti Jacka). Čekala jsem, že se budu bát, rozsvěcovat po cestě na záchod, odkládat knihu na noc abych se vyspala a schovávat ji do mrazáku (kdo ví, ten pochopí), ale nic z toho se nestalo. Přečetla jsem velmi kvalitní psychologický thriller, když jsem dychtila po mystickém hororu.

Tak první kniha od Kinga a teda velký zklamání. Na to , že se říká král hororů,tak tady se absolutně nic nedělo. Bohužel 1* a od Kinga už žádnou další.

15.11.2025

Samozřejmě jsem to prvně viděl jako film, ale tentokrát jsem sáhnul po audioknize, která se celkem dost zásadně odlišuje. Audioknihu si vzal na starosti Petr Jeništa a byl to super poslech. Četl to příjemně a hlasy měnil dle postav a situace, jak bylo potřeba, a přitom to nebylo žádné pitvoření. Takže takhle spokojenost. Ale já nehodnotím film ani audioknihu, ale obsah knihy.

Je to dobrá kniha, ale nějaké výhrady mám. Týká se to kingovin. Kingovina č. 1 je ta, že jednou z hlavních postav je zase děcko - tentokrát dokonce pětileté, ale opět přehnaně chytré a chovající se na svůj věk neuvěřitelně. Ano, chápu, že je to zvláštní dítě se schopností telepatie (neboli osvícení), ale to ještě neznamená, že musí být takhle dospělé, ne? Na druhou stranu, když se chová jak normální děcko, tak je dost otravné a lištil bych mu taky. Ale já už jen čekám, až spisovatel napíše knihu, kdy bude hrdinou mimino, protože ten věk v různých knihách neustále snižuje.

Kingovina č. 2 je hotel samotný. Není to jen strašidelné místo plné duchů, ale zase jakási inteligentní zlá entita. A kingovina č. 3 je to, že se úplnou náhodou skříží cesty tohoto místa a osvíceného dítěte. Další kingoviny už nečísluju.

Líbila se mi ta tatínkova cesta. Jak se z Jacka Torrance stal alkoholik a usurpátor a násilník a co s ním udělal hotel. Udělal z něj raněné zvíře, které chce zničit vše a všechny kolem sebe. Pohltil ho a využil k tomu jeho vnitřní démony. Horší to bylo s manželkou, kterou jsem přes veškerou snahu viděl jako neschopnou slabou ženu, která se nedokázala zbavit vlivu svého muže, a často se chovala divně a nelogicky. Nepochopil jsem, proč synáčkovi vlastně říkali Doktore. Asi proto, že byl chytrej jak Šalamounovo hovno.

Prostředí hotelu i jeho hosté z minulosti bylo ok, až na ty oživlá keřová zvířata - to se mi tam vůbec nehodilo. Co je to roque jsem si musel najít na internetu - že to je něco podobného jak kroket a něco úplně jiného než kriket. Ani jedno neznám, ale hlavně že to má ve vybavení palici. Duchařina mě časem štvala tím, jak se tam pořád opakovalo "Odmaskujte se!".

Jen pro pořádek tady uvedu i nějaké to srovnání s filmem od Stanleyho Kubricka - ten z toho udělal docela jinej film. A nutno říct, že to vylepšil, protože se zbavil většiny kingovin. Hotel je jen tajemné místo s duchy minulosti, nadpřirozeno je výrazně minimalizované, malej parchant je mnohem snesitelnější, manželku podle mě vystihnul (i když hodně lidí si stěžovalo, že v knize byla mnohem kompetentnější a uvědomělá a né tak paralyzovaná strachem), roqueové hřiště a živé živé keře jsou nahrazeny mnohem smysluplnějším bludištěm, objeví se úplně nové prvky (jako třeba krvavá vlna nebo mrtvé holčičky) a místo palice na neznámý sport je tu mnohem známější sekera. A samozřejmě Jack Nicholson, který tomu celému dominuje. Film tak pro mě vychází mnohem lépe, než kniha.

Z té mi nakonec plyne ponaučení "rači nechlastejte". Ale ponaučení jsou od toho, aby se ignorovala, že.

Všetko už bolo napísané, spomenuté - už by som sa len opakoval a možno aj trapošil. Ale pre mňa, je toto dielko najmä o tej neskutočnej atmosfére, ktorá sa rynie celým dejom, neustále nepretržite je tam ten plíživý pocit, že čo príde ďalej.. Je to jednoducho skvelé.

Osvícení patří mezi nejznámější díla Kinga. Poprvé jsem viděla film, tak jsem byla z konce trochu zklamaná. Ale díky filmové verzi Jacka Torrance v podání Jacka Nicholsona mě dokázala dokonale vtáhnout do děje a měla jsem z postavy opravdu hrůzu. V této knize najdete od každého trochu: psychologické napětí, nadpřirozeno, napínavý děj a klasiku horroru. Dokonale propracované postavy i prostředí hotelu Overlook. Některé pasáže byly napsané tak, že jsem v noci na wc musela rozsvítit. Pokoj číslo 217 na mě zanechal hlubokou stopu.
Brilantně napsaná kniha. Doufám, že Doktor Spánek bude stejně povedený.

Nějak nevím co říct a neopakovat to co tu bylo již několikrát napsáno. Vezmu to tedy ve zkratce. Byla to pořádná jízda z kopce který se pomalu rozjíždí a ke konci vás čeká pořádný adrenalinový sešup. Popsány postupný rozklad osobnosti je Boží. Atmosféra taky. Jediné co mě mrzelo, že to tak rychle skončilo.

P. S. Četl jsem při poslechu temné hororové hudby a to teprve mělo grády.

Audiokniha
Horory nejsou můj šálek čaje. Pokud už předem vím, že všechny ty záhady , co se dějí, jsou jen pro navození atmosféry strachu, a nakonec nemají racionální vysvětlení, tak mě to prostě nedokáže patřičně emočně zasáhnout.
Vyposlechnuto jen kvůli výzvě a našemu čtenářskému klubu.

Tohle mi až tak úplně nesedlo. King je mistr slova, jen v tomhle konkrétním příběhu jich na mě bylo místy trochu moc. Byly to hlavně Jackovy abstinenční a pak delirijní stavy, které mě sváděly přeskakovat stránky.
Zamilovala jsem si Dannyho a jeho kamaráda Hallorana, dva lidi obdařené darem, o který by asi žádný rozumně uvažující dospělý nestál. Osud malého kluka, stojícího mezi rodiči, jejichž vztah nefunguje a kde si jeho otec nese zatížení v podobě pokřivených hodnot z vlastního dětství, podpořený závislostí na alkoholu, je děsivý sám o sobě. Tohle pan King úžasně umí. Dokáže vytvořit postavy tak, že se v nich mnohdy poznáte. Pamatuje si i to, že jistý stupeň jasnozřivosti, co se týká jemných nuancí vztahů v rodině, jsme v dětství měli do určité míry všichni. Děti často vědí že, i když nechápou proč, nebo co. Jsou nejlepší rodinní detektivové vůbec a jejich děsy - mnohdy právě díky nám dospělým - jsou velmi skutečné.
Tohle určitě není moje poslední procházka Kingovými světy. Naštěstí jich stvořil nepočítaně

Od Kinga zatím nemám načteno zdaleka tolik, nicméně Osvícení je zatím to nejlepší co jsem od něj četl. I když jsem věděl do čeho jdu, protože miluju Kubrickovu filmovou verzi, tak jsem zároveň věděl že kniha bude v mnoha ohledech jiná a to se vyplnilo. Celkem chápu, proč King nemá Kubirckovo zpracování rád - to odsunutí "osvícení" kamsi do pozadí je dost znát - ale osobně budu mít rád oboje. Každopádně zpátky ke knize. Ta se podobně jako mnohé další kingovky rozjíždí docela pomalu a stejně jako někteří kolegové zde sem i já měl zpočátku problém s myšlenkovými "vsuvkami", ale poměrně rychle jsem si na ně zvyknul a ve chvíli kdy se celé to hotelové soukolí roztočí to byla parádní jízda až do konce. King tady opětovně dokazuje, že zvládá skvěle budovat atmosféru a na Osvícení vůbec není znát že za chvíli oslaví kulatou padesátku. Je hodně děl na kterých se podepíše zub času a dnes mohou působit minimálně naivně, ale King nějakým způsobem zvládal/zvládá psát tak že se jeho děl tenhle problém netýká (z toho co jsem zatím četl) a s každou další knihou litují víc a víc že sem ho tak dlouho "ignoroval"...9/10

S Kingem jsem měla dodnes zkušenosti jen z filmového plátna - Shawshank, To, Zelená míle a právě i ono Osvícení. Kubrickovu verzi jsem hltala, proto jsem si řekla, proč nezhltnout i knihu..?

Jelikož se jednalo o moje první knižní a psané setkání s panem Kingem, trvalo mi trochu déle se začíst a zvyknout si na styl autorova psaní. Velice květnaté věty, jedna klidně i přes půl stránky, a táhnoucí se, zezačátku moc neposouvající se vyprávění mi dokonce i místy vadilo. Závorky týkající se vnitřních, vtírajících se, nevyřčených a osvícených myšlenek jsem brala jako velice rušivý element.
Po pár stránkách ale člověk absolutně a úplně pochopí, o co autorovi jde. Jakmile děj nabral spád, hlava se mi nezastavila a žrala jsem jakoukoli závorku, která přišla, a modlila se za každou dlouhou květnatá slova obsahující větu. Začalo to tomu dodávat ten správný (děsivý) šmrnc.

Měla jsem pocit, že díky Kubrickovu dílu mám vlastně vše vyspoilerované, že vím do čeho jdu, a King je jen hysterka, když tvrdí, že film nenávidí a nelíbí se mu. Proč by se z toho jinak stala hororová klasika, kdyby to bylo tak špatný, jak King tvrdí? No... Po dnešním zkouknutí filmu, hned po dočtení knihy, už Kinga chápu, že film nemá rád. Jak už zde někdo zmiňoval - to nejlepší je prostě v knize. Ta totiž odprezentuje úplně jiný (lepší, mnohem hlubší) příběh, než který jsem dosud znala.

Neříkám, že film je špatný, ale je potřeba nad ním přemýšlet jako nad úplně samostatnou entitou, která příběh pojme jen povrchově a vlastně si z něj tím pádem udělá svůj, úplně nový.
Po pár kapitolách se mi, kupodivu, velice jednoduše začalo dařit jakékoliv podobnosti či odlišnosti knihy s filmem oddělovat a nehledat je tam, dokonce si i nepředstavovat obličeje Woodley a Nicholsona jako Wendy a Jacka. Kniha mě prostě a jednoduše postupně nasála, stejně jako Overlook nasává duše a vlastnosti jím pohlcených lidí.

Při čtení v noci, obklopená tichem, kdy jsem si četla o nocích a tichu, které prořezávalo jen skučení sněhové bouře (případně rozvrzaného výtahu a nočních oslav) mi prostě nebylo příjemně - a přesně v to jsem doufala.
Dlouhé popisy nekončících místností, myšlenek alkoholika, minulosti hlavních postav, odříznutí od světa, halucinace, které jsou vlastně skutečností (na návštěvy pokoje 217 a hřiště dlouho nezapomenu) - všechno tohle utvořilo pro mně nezapomenutelný první Kingovský zážitek, ke kterému věřím, že se v budoucnosti ještě vrátím.

Už se moc těším, až se mi do rukou dostane Doktor Spánek. Další Kingova díla na sebe určitě také nenechají dlouho čekat.

Osvícení je třetí Kingův román z roku 1977, který je dnes již také považován za kultovní horor. Je jedním z prvních děl, kde se objevují Kingova klasická témata - alkoholismus, domácí násilí, těžkosti spisovatelů, děti s nadpřirozenými schopnostmi nebo prokletá místa. Jak jsem zmiňovala už v předchozí recenzi na Prokletí Salemu, King umí všechny různorodé postavy skvěle vykreslit, vysvětlit jejich myšlenkové pochody i popsat postupný proces šílenství. Stejně tak opět mistrně ztvárnil plíživou hrůzu, která se vás od začátku zmocňuje s tušením hrozivého finále.
Dílo jsem četla už před lety a také jsem několikrát viděla Kubrickovu filmovou adaptaci. Překvapilo mě, že si pamatuji spíš scény z filmu, které se však od knihy v mnoha případech liší a dokonce sám King ho kvůli tomu nemá v oblibě. Ráda jsem si však připomněla původní knihu v novém vydání od Nakladatelství Beta, protože za to vážně stojí!
Opět doporučuji všem fanouškům hororů nejen jako kvalitní a brilantně napsaný horor, ale také jako klasické a kultovní dílo, které je povinností znát.
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Musím říct, že se mi do knihy moc nechtělo. Že začátku se to dost táhlo, ale pak, když se to rozjelo, to byla fakt pecka. Úžasné vykreslené a popsané,j ako bych tam stála. King prostě vi, jak na to.
Bohužel jsem nejprve viděla film a díky Nicholsnovi jsem si ho zamilovala, i kdyz jsem se u něj bála, stejně jako u knihy. Často jsem v knize hledala to, co bylo ve filmu, ale marně. A díky bohu za to, kniha se vůbec nedá s filmem srovnat, a už teď vím, že film už nikdy!! To nejlepší bylo prostě v knize, tak jako u většiny jeho děl. Už chápu, že King nemá rád žádný film podle jeho předlohy.

Ne, přes veškerou snahu si nedokážu představit v jakém stavu nepříčetnosti se King nacházel při vyklepávání této knihy do psacího stroje.

Nemám rád snové sekvence ve videohrách, filmech ani knihách. V Osvícení jsem se bez však brodil chorobně hypnotickými stavy jedné z několika postav téměř bez přestání. Návrat do sladké reality byl jemně naznačen obšírným popisem koberce. Bez nadsázky, potkat tolik různých tepichů v jednom románu je unikát.

Nemůžu tvrdit, že bych knihu dolouskal do konce se sebezapřením, nevadí mi ani určité duševní rozpolcení charakterů. Černá duše Jacka Torrance je však necitlivě rozebrána na prvočinitele a poté rezemleta napadrť v přímém přenosu. A to mě příliš nebavilo.