PeťkaW. komentáře u knih

(SPOILER) Zakládám odboj pro zavedení půlhvězdiček. Tohle je totiž případ jasných 3,5 *. O knížce jsem toho poměrně dost slyšela a vesměs šlo o samou chválu. Očekávání tak byla dost vysoko. A svým způsobem jsem dostala to, co jsem od příběhu chtěla, ale... to zpropadené ale.
Nejdřív pozitiva - na jednu stranu mě příběh Lucy a Joshe strašně bavil. Jejich špičkování, škádlení, nevyslovené hry a boje na pár čtverečních metrech jejich kanceláře. On byl správně nabručený a nedostupný, ona příjemně trhlá a milá. Zkrátka pravé opaky. Autorka má docela příjemnou stylistiku a styl vyprávění, díky kterým se knížka hezky četla. Určité situace člověka upřímně rozesmály a několik hlášek Lucy by chtělo vytesat do kamene, ale... teď to ale - jakmile se ústřední dvojice přesunula do hry "Nebo něco" ztratilo to drajv. Z její roztomilé potrhlosti se vyklubala spíš směšně rychlá nadrženost a zoufalé snažení uvědomit si, co vlastně Lucy chce a otáčení emocí a názorů na Joshe o 180° během dvou odstavců, a to od: dostanu se ti do poklopce za každou cenu zatímco ti budu očmuchávat hrdlo (pořád k němu čmuchala a vdechovala jeho vůni), až po: uškrtím tě ve spánku. Jeho příjemná nabručenost se pomalu měnila spíš na zoufalou snahu autorky o zdánlivou tajemnost a skryté milé srdce. Jenže problém je, že jste hlavní důvod jeho ublíženosti prokoukli zhruba o polovinu stránek dřív, než to trvalo Lucy. Jejich hašteření ztratilo tím, že si uvědomili svou vzájemnou přitažlivost svoje kouzlo. Mrzelo mě i to, že hlavní důvod jejich rozkolů - boj o povýšení - byl totálně odsunutý a v celé knize se o něm prakticky nic nedozvíte a, pozor děti - ono na něj ani nedojde. Celkově bylo jejich práci věnováno hrozně málo prostoru, na to, že o ní mělo primárně jít. Takže z více rovin příběhu máte rázem jen jednu jedinou, a to čistě romantickou. Konec, kdy se hlavní bručoun ukáže jako od počátku zamilovaný školáček, pak zkalí i ty počáteční dojmy ze super kočkování, protože je po tomto odhalení vidíte v úplně jiném světle.
Má mě rád, nemá mě rád je skvělá oddechová kniha, u které zabijete několik večerů, vypnete a prostě si jen užíváte pár romantických chvil, takže svým způsobem knížka plní svou funkci a i já se docela bavila a mrzí mě, že se zaměřuju spíš na to negativní... ALE... nemůžu se zbavit dojmu, že to šlo i líp a určitými kroky autorka příběh zbytečně zazdila a hodila o úroveň níž, než mohl být.

7 25.03.2022

Sama na svých komentářích vidím, že mám poslední dobou tendenci vyzdvihovat v knihách spíš negativa, než pozitiva příběhu, a to i přesto, že hodnotím ve výsledku vysoko. A bude to i případ opěvovaných Černých leknínů. Jejich největší problém totiž je, že to, jak jsou skvělé a proč je všichni chválí, zjistíte až na úplném konci. Do té doby vám autor servíruje sice čtivý, zajímavý a lehce poetický krimi příběh z výtvarného prostředí malebného francouzského města, ale není to nic, z čeho byste se položili na lopatky a přiznávám se, že jsem vážně netušila, co na knize všichni vidí?! Ano, na závěrečných 30 stránkách jsem si zavařila mozek, oči mi div nevypadly do kafe a infarkt se o mě pokoušel pomalu ob větu...navíc pasáže s hlavní starou pozorovatelkou byly parádní. Užívala jsem si ten její sarkasmus a životní nadhled, se kterým vše komentovala. Většinou mi ani nevadí, když si autor se čtenářem hraje, ale zrovna v tomhle případě mi to tahání za nos, přišlo hrozně nefér a šíleně účelové. Několikrát jsem totiž v hlavě výsledné rozuzlení měla, i když ne v plném rozsahu a ve všech detailech, ale víceméně hned jsem ho vždycky zavrhla s tím, že přece Bussi napsal to a to a tím se daná možnost úplně vylučuje. Takže jo - lekníny jsou parádní knížka, ale ta úžasnost spočívá spíš až v tom následném probírání se příběhem, kdy si díky konci v hlavě všechno znovu přehráváte a nahlížíte na pasáže v úplně jiném světle, než během samotného čtení. A to já prostě úplně nemusím - vystavět celý wau efekt jen na závěru a do té doby jen tak lážo plážo nechat děj plynout. Proto "jen" 4 hvězdičky a pardón všem nadšencům :D

7 11.03.2022

Na Kroniky prachu jsem se těšila. A hned v úvodu musím napsat, že to není špatná kniha. Jenže... je to taky kniha, které obrovsky ubližuje ten šílený povyk kolem. S tou reklamou, kladným hodnocením a recenzemi jdete do čtení s tím, že si z příběhu minimálně sednete na zadek. A zklamání, že se tomu tak neděje, vás pak logicky provází po celou dobu a zkresluje zážitek z knihy. To byl třeba můj největší problém.
Dalším byla rozhodně délka. Seškrtání minimálně o 15 % by bylo jenom ku prospěchu, protože by pak kupa scén nevyznívala opakovaně, natahovaně a otřepaně. Takhle jste měli pocit, že jste každou pasáž v knize už alespoň 2x četli, protože autorka bohužel nebyla v jednotlivých obrazech zrovna originální. Co mě osobně lehce iritovalo, byla i určitá neuvěřitelnost některých věcí. Rina příběh zasadila do určité doby, o které má člověk nějaké znalosti a předsudky, takže moderní slang, nebo určité prvky chování, byly pak jako pěst na oko.
Ale abych jenom nehanila - knížce nemůžu upříst čtivost. Ta byla obrovská. Plus si zaslouží i prostředí knihoven a celková atmosféra, kterou autorka vybudovala. Nevadilo mi ani postupné budování vztahu mezi hlavní dvojicí, i když mě mrzel rychlý konec a skutečnost, že se jednalo prakticky o jediný nosný pilíř příběhu. Pochválit musím i docela uvěřitelný vývoj Animant, která byla v prvních kapitolách vyloženě na pěst.
Na závěr - Kroniky prachu si zaslouží pozornost, jde o originální YA ze zajímavého prostředí i doby a svým způsobem chápu, co na nich hodně čtenářů vidí, ale ten šílený povyk knize, v mých očích, bohužel škodí.

7 08.03.2022

Mistrně zpracovaná kniha, na které autor opravdu plně zúročil svůj talent. Kupa stylů, námětů, co příběh, to jiná stylistika... před touhle stránkou nemůžete jinak, než smeknout. A to samé musíte udělat i před příběhy. Jednotlivě hodnoceno, jde o celkem zajímavé počtení... ale dohromady, symfonický koncert, nad kterým zůstává rozum stát. Na rozdíl od jiných tady, jsem ale ráda, že jsem nejdříve viděla film. Bez něj bych asi byla zpočátku hodně zmatená a ztrácela se ve jménech i časových skocích, protože pojítka jednotlivých příběhů v knize jsou někdy dost nenápadná. Film podle mě nabídl i mnohem lepší vyústění a propojení námětů. Hlavní pointa v knižní verzi totiž tak nějak... vyšuměla do ztracena, což je strašná škoda. Myslím, že o Atlasu mraků si každý musí udělat svůj obrázek, protože každý v něm najde trochu něco jiného... a to je asi i jeho hlavní předností.

7 05.03.2018

Upřímně řečeno, nevím, co pořádně napsat... a to se mi nestává často. Tahle kniha vás zkrátka hned na začátku spolkne a na konci vás vyplivne jako totálně rozložené, vyšťavené, frustrované, zmatené a emočně labilní nic. Moje hodnocení asi není úplně nejobjektivnější, protože mám pro tuto sérii celkově velkou slabost. Ale tohle prostě... bylo čtenářské peklo (myšleno v dobrém slova smyslu, když nepočítám šílenou korekturu a stylistické chyby překladu). Maas v psaní dospěla. Rozvinula takové množství příběhů a dějových linek, z nichž jedna je lepší než druhá. Pletichy, intriky, láska, zrada, překvapení, boje, smrt, porážky, vítězství, sex, politika, magie, přátelství... v pátém díle najdete snad opravdu všechno. Jsem nadšená, i zklamaná zároveň. Nadšená z tak dobré knihy, zklamaná z toho, co se v ní děje a jak skončila a zničená z toho, jak dlouhé bude čekání do dalšího dílu.

7 14.10.2017

Kouzelná... i bez kouzel a magie v příběhu. Asi ještě nikdy jsem nečetla román psaný tak lyrickým a básnickým jazykem a myslím, že právě to dává Gejše punc výjimečnosti. Příběh jako takový je jednoduchý, ale milý a dozvíte se z něj spoustu věcí ze života těchto elegantních žen i japonské kultury jako takové. Rychle utíká, čte se skoro sám a nejedna myšlenka vás donutí k zamyšlení. Díky dlouhému časovému úseku, který děj pokrývá, si můžete celkem snadno udělat komplexní přehled a názor na jednání postav a jejich chování. Musím říct, že tu není moc co vytknout a já vlastně ani žádný mínus hledat nechci. Gejša si mě získala a plným právem si zaslouží plné hodnocení.

7 20.07.2017

Když vidíte na obálce knihy nálepku "Světový bestseller a kniha roku 2015", tak nějak čekáte, že si z příběhu po pár stránkách sednete na zadek, nebudete moct přestat číst, bude se vám tajit dech a stránky budou ubíhat jedna za druhou... Jenže když po oněch pár stránkách zjistíte, že to takhle nebude, je to velké rozčarování a zklamání. Paradoxně se mi nejvíc líbil začátek, kdy Rachel popisuje svou jízdu vlakem - ten byl tak krásně melancholický a tajemný. Jenže pak čtete dál, zjistíte, že Rachel je jako postava naprosto nepoužitelná, nesympatická, těžko uvěřitelná a zbytek jejích sekundantek jakbysmet a celý počáteční dojem je v háji. Střídání rovin bylo fajn, ale ocenila bych nějakou změnu i ve stylu vyprávění. Všechno na jedno brdo, všechny ženy s vnitřními démony, kteří mi přišli neopodstatnění a jaksi kýčovití, šílený zmatek v datumech... no zkrátka - posledních 20 dobrých stránek příběhu opravdu celou knihu nespasí a já si ze čtení odnáším dost neuspokojivý pocit.

7 22.06.2017

Místní komunita a zarytí fanoušci mě nejspíš ukamenují, ale nemůžu si pomoct a napíšu svůj názor. Martin je bezkonkurenční vypravěč. S každou kapitolou mě víc a víc fascinuje to, jak měl tento svět promyšlený a vypiplaný. Každý rod má svou bohatou historii, ke každému místu se váže nějaký příběh, pověst, všechno má své postavení v minulosti a ta se tak promítá i do vyprávěného času a prostoru. Před touto stránkou knihy se opravdu nedá jinak, než hodně hluboce smeknout. To samé platí i o vypravěčském umění a propracovanosti charakterů. Všechno má zkrátka svůj řád a místo v ději, který je poutavý, neotřepaný, čtivý a má plno zajímavých míst a zvratů.
Chápu, že vzhledem k počtu postav a právě i oné složitosti a komplikovanosti příběhu, musí být kniha rozsáhlá, jinak by to asi ani nešlo, aby vše mělo hlavu a patu a aby všechno bylo dostatečně vysvětleno. Přece jenom si ale myslím, že dost pasáží bylo zbytečných a když ne přímo zbytečných, tak zbytečně natahovaných a já se opravdu chvílemi nudila a říkala si, že už by ten či ten úsek mohl skončit. A jakmile se něco podobného při četbě děje, tak je to prostě špatně. Neříkám, že Střet králů není dobrý. On je dobrý. Je akční, brutální, překvapivý, originální... ale Hra o trůny byla dle mého názoru v komplexním pohledu lepší, čtivější a obsahovala, pro mě, zajímavější a sympatičtější postavy.

7 28.03.2017

Kouzelná knížka, kterou snad musí znát každé dítě i dospělý. Je to úžasně hravý a milý příběh, bez zbytečných umělotin a patosu. Pan Čapek zkrátka uměl. Ať už šlo o dětské knížky, nebo o promyšlená dramata, či psychologické romány. Jeho spisovatelský mozek byl obdivuhodný.

7 21.03.2017

Je až neskutečné, kolik životů a osudů jde rozpitvat na 200 stránkách a kolik emocí a dojmů ve mně kniha vyvolala. Autorka použila velmi zvláštní a v našich vodách ojedinělý styl vyprávění, u kterého jsem si zpočátku říkala: "To jako budu číst knížku pro děti?" Ale právě tohle zdánlivě jednoduché a prosté vyprávění a styl, neskutečně ostře koresponduje s jednotlivými příběhy, které působí na první pohled hodně obyčejně a svým způsobem i obyčejné jsou. Mohly by se týkat kohokoliv z nás... a právě v tom je jejich síla a poutavost. Do knížky jsem se začetla a po jejím přečtení si řekla: "No sakra!" Věřím tomu, že K moři mi v hlavě zůstane ještě několik dní, což je pro mě důkazem kvalitní knihy. Rozhodně sáhnu i po dalších titulech téhle nadějné autorky.

7 21.03.2017

Asi začínám nějak měknout a sentimentálnět. Buď to, nebo jsem teď měla na knížky neuvěřitelné štěstí a vždycky se mi výborně trefily do nálady a čtecího rozpoložení. Mám totiž pocit, že Červená, bílá a královsky modrá je jedna z nejlepších knížek v daných žánrech, co jsem četla, a to i když dávám "jen" 4 hvězdičky. Knížka má všechno, co od ní čekáte - výbornou čtivost (jakože vážně výbornou), spoustu vtipných momentů, u kterých jsem bublala smíchy, dobře vystavěnou romantickou linku, byť mezi dvěma kluky, pasáže, které se vám vryjí do paměti, i ty, u kterých máte trochu víc vláhy v oku, lehce toho sexu, nějaká doplňková témata, špetku dramatu a pochopitelně happy end. Osobně mi padl do noty i sarkastický humor hlavních postav. Nebudu lhát -ze sexuálních scén dvou kluků jsem měla trochu strach, protože sice nejsem nijak prudérní a homosexualitu nijak neodsuzuju, ale...víte jak... Naštěstí si s tím autorka poradila víc, než dobře a díky tomu, že vám primárně servírovala ten vztah, jako takový a vy klukům vážně fandili, pak ani tyhle pasáže nevyzněly nijak nepatřičně nebo kýčovitě. Navíc v mnoha případech pracovala s náznaky, takže jestli někdo oddaluje čtení právě kvůli tomu, tak nebojte a směle do toho. Autorka si s postavami celkově vyhrála a je to na příběhu znát. Nijak mě nerušily ani politické odbočky, protože jich nebylo tolik a nebyly tak podrobné, aby kvůli nim děj výrazně zpomaloval. Brala jsem je zkrátka jako druhou dějovou linku. Jediné, co mi maličko kazilo dojem, byla tradiční lehká americká kýčovitost, dokonalost a teatrálnost, ale dalo se to přežít. Závěrem snad jenom - knížka je vážně skvělá, i když trochu naivní a cukrkandlová a když bych chtěla, našla bych chyby, ale já se bavila víc, než jsem čekala a myslím, že budou spokojení i další čtenáři tohoto žánru, ale pouze v jenom případě - že přistoupíte na hru autorky s lehce alternativní a ději přizpůsobenou verzí reality. Když tyhle odbočky a nesrovnalosti budete analyzovat, příběh si vůbec neužijete.

6 01.11.2022

Tahle knížka proletěla ke konci roku všemi internety jako kometa, která za sebou zanechávala hvězdný prach oslavných komentářů a nadšených dojmů. Už jenom proto jsem byla zvědavá, jak zapůsobí na mě. A tenkrát půjdu s davem... ráda. Příběh Addie je jedna velká melancholie... vír pocitů, dojmů, vzpomínek a emocí tak silných, že jsem ze sebe po celou dobu čtení nebyla schopná shodit lehce depresivní náladu. Děj tu pochopitelně je a nutno podotknout, že dost originální, i když Faustovský námět je starý až běda a zpracovaný byl nesčetněkrát... ale to hlavní, kvůli čemu si vás příběh získá, jsou ty dojmy z něj. Všem postavám (včetně temného Luca) věříte každou jejich myšlenku, chápete jejich pohnutky, dokážete se hrozně snadno vcítit do jejich emocí. Autorka píše hodně uvěřitelně a to navzdory tomu, že si vybrala pozvolný, poetický styl vyprávění plný metafor a přirovnání. Maličko mě mrzelo opakování některých motivů a nevyužitý potenciál historie, protože tam se mohla opravdu vyřádit, ale jak už bylo psáno - tady šlo hlavně o celkový náhled na postavy a právě tomu byly všechny dějové linky přizpůsobeny. Konec v podobném duchu jsem tak nějak čekala vzhledem k tomu, v jakém tónu se nesla celá kniha (upřímně jsem čekala nějakou dobu i o dost horší scénář), a Schwab si s ním poradila s velmi dobře. Na vodopády sice nedošlo, ale i tak to byl silný zážitek. Neviditelný život Addie LaRue není nejlepší kniha, jakou jsem četla a do plného počtu jí (pro mě) malý kousíček chybí, ale... je to kniha, která ve vás i po dočtení zůstane a ještě dobu rezonuje. A co je hlavní a z čeho by měla hlavní hrdinka určitě radost: budete si ji pamatovat.

6 08.03.2022

A je to za mnou... pro hodnocení knih od této autorky se vždycky dost těžko hledají slova. Dokáže vás totiž naprosto strhnout a vy se pak další týden z toho zážitku vzpamatováváte. Druhý díl byl na děj o něco skoupější, protože se Maas zaměřila spíš na vztahy a osobní rozvoj postav. Tady je to přesně naopak. Chrlí na vás od začátku jednu akci za druhou, pořád se něco děje, až si skoro nemáte kdy odpočinout a musíte číst pořád dál a dál. Když už si říkáte, že vás nic nepřekvapí, tak vás ta sadomasochystická Maas zase něčím srazí na kolena, jen aby vás mohla o pár stránek dál ukonejšit a tak pořád dokola. Donutí vás prožívat každý řádek, každé slovo. Smějete se, trnete strachy, jste zvědaví, naštvaní, brečíte... Závěr knihy byl na můj vkus trochu překombinovaný a jednotlivé zvraty by si zasloužily trochu víc prostoru, protože takhle i ty největší OMG momenty nevyzněly tak, jak by mohly. Ale to je jen nepatrná chybička... Nějaké univerzální hodnocení asi napsat nejde. Tuhle autorku buď milujete, nebo nenávidíte a každý si musí vybrat sám, do jaké skupinky se zařadí. Já mám jasno... ;)

6 27.03.2018

K téhle knize by se asi nejvíc hodilo přirovnání z animáku Shrek - je jako cibule s několika vrstvami. V první je, ne zrovna povedená, obálka a kýčovitý název. Ve druhé vrstvě je už o něco zajímavější anotace a kladné ohlasy. Třetí pak v sobě skrývá na první pohled jednoduchý, ale čtivý příběh... a takhle bych mohla pokračovat až k samotnému jádru, které v sobě má úplně všechno. Originální pojetí vyprávění, neskutečné metafory a umělecké uchopení stylistiky, které koresponduje s hlavními postavami, tak krutě upřímný sociálněkulturní rozbor společnosti, až to bolí... Jestli čekáte jednoduchý příběh o dvou dospívajících puberťácích a oddychové čtení, tak budete silně zklamaní. Tahle knížka, pokud se tedy nebudete bát, podívat se víc do hloubky, vás totiž naprosto emočně vycucne. Budete se smát, budete doufat, budete smutní, naštvaní, pobavení, možná uroníte i nějakou tu slzu... zkrátka vás donutí prožít každý řádek. Dám ti slunce, je pro mě největší překvapení za několik let...

6 18.11.2017

Další kniha, která patří do škatulky toho, že vás buď chytí nebo při jejím čtení budete trpět. Bohužel jsem spadala do té druhé kategorie. Nebyla jsem schopná se začíst, nebavil mě jazyk, prostředí, postavy... Po veškeré školní masáži a vychvalování jsem čekala něco víc. Oceňuju literární hodnotu a rozhodně netvrdím, že je to špatná kniha - jenom není pro mě.

6 18.08.2017

S touto knihou mám podobný problém jako s Dívkou ve vlaku - příliš velké očekávání. Člověk před samotným čtením slyší samou chválu, o jak úžasný příběh jde. Já třeba dříve viděla i filmovou adaptaci, ze které jsem byla nadšená. A tak čtete a čekáte, kdy přijde to velké Ó, které nad knihou uděláte a jste rozčarovaní a zklamaní, když ten moment jaksi nepřijde. Tento pocit nenaplnění mi pak bohužel zkreslil celkový dojem, jenž by jinak nebyl vůbec špatný. Příběh se dobře čte, a i když jde o téma, které je těžké a depresivní, autor ho podává s ironickými vložkami a průpovídkami, které ho krásně odlehčí. Zajímavé jsou i filozofické dialogy a samotné téma rakoviny, nemoci a boje s ní, člověka určitým způsobem fascinuje a děsí zároveň. Postavy jsou uvěřitelné, v rámci možností i docela sympatické. Ale zkrátka... jsem čekala něco víc.

6 13.07.2017

Děj se ve druhém dílu konečně trochu rozjel a dočkala jsem se i akce, takže jsem víceméně spokojená. Byla poodhalená i hlavní zápletka, takže jde docela dobře odhadnout, co nás čeká dál a jsem na to opravdu zvědavá. Jen ten mega milenecký trojúhelník/čtyřúhelník mi přijde trochu přes čáru, ale náctiletí budou nejspíš spokojení :). Osobně mi trošku vadí i ta absolutní výjimečnost hlavní hrdinky. První v tom, první v tomhle, jediná s tímhle... možná by neškodilo trošku ubrat, aby nebyla tak dokonalá, ale to je jen můj názor.

6 28.03.2017

Jedno z nejlepších děl, jaké jsem kdy četla. Wildeův styl psaní je úžasně čtivý, poutavý a obrazotvorný. Jeho vyprávěcí umění jen těžko někdo překoná. V díle se nezapřou jeho názory, osobnost a pohled na svět. Skvěle vykreslené postavy, propracované prostředí a neobyčejně originální zápletka z knihy tvoří něco neskutečného. Obvykle v knize najdete jednu, dvě myšlenky, které vás donutí se zamyslet. Tady člověk musí přemýšlet skoro 5x za stránku. Přečetla jsem knihu jedním dechem.

6 23.03.2017

Oproti dvojce došlo ve třetím dílu k obrovskému vývoji. A to jak dějovém, tak i ve stylu vyprávění a psaní. JK si tu krásně pohrála s detaily, které ale byly ve výsledku jedny z nejdůležitějších motivů (Pobertův plánek, převraceč času a další). Třetí díl mě opravdu bavil a užívala jsem si každou stránku.

6 22.03.2017

Vzpomínám si,že jsem se ke čtení musela doslova přemlouvat a nutit. V době, kdy jsem totiž knihu dostala do ruky, byl ten největší boom HP a já nechtěla jít s davem. Teď jsem ale pochopitelně ráda, že jsem se do čtení pustila, protože těch 10 s HP bylo vážně úžasných a já si každou knihu neuvěřitelně užívala a příběhy mi daly strašně moc krásných chvil.

Na tomto prvním díle je znát, že ač JKR tvrdí, že měla celý příběh dopředu promyšlený, není to tak docela pravda. Začátky HP jsou typickou pohádkou, naivní, dětskou a neškodnou. Až v průběhu dalších dílů se ze ságy stalo to, čím je dnes.

6 22.03.2017