Neviditelný život Addie LaRue

4 13. března

(+ SPOILER) Mě to tak mrzí! Ten potenciál na skvělý příběh byl tak obrovský, ale vůbec není využit. Nápad je skvělý, ale potřeboval by okolo sebe vystavit dobrý, hluboký příběh a přijde mi, že to se V.E. Schwab moc nepovedlo...Vše bylo krátké, uspěchané, zajímavá linka vztahu s démonem od nenávisti k nějaké závislosti byla proložena nudnými zdlouhavými scénami... Možná kdyby to byla série?

6 09. března

Pustit se do tématu nesmrtelnosti a vnést do něj něco nového, důležitost slov, jména, zanechání otisku v paměti, hledání skulin v kletbě zapomnění, je výzva. A Victoria Schwab ji nejen přijala, ale i v ní uspěla. V rámci příběhu položila i několik zásadních existenciálních otázek, navíc formou, jakou zvolila, dokázala navodit pocit tří set let prožívaných, užívaných i protrápených. Přitom styl jejího psaní je lehý a plynule směřuje k cíli. A ten není laciný ani křečovitý.
Jen by Slovart mohl knize dopřát lepší a voňavější provedení.

2 09. března

Příběh mne zaujal z vyprávění Míši z RadšiKnihu a tak jsem si jí pořídila. Nevím, jestli už jsem na jiné vlně než ona, protože dříve co se jí líbilo, mne také dostalo a byla jsem za to vděčná. Asi už stárnu nebo nevím, ale tenhle příběh byl sice okouzlující nápadem, tématem i vlastně samotným vyprávěním, ale já nedokázala jen tak číst a užívat si to. Pitvala jsem, přemýšlela, vracela se a tak dál. Neužila jsem si knihu naplno tak, jak by se asi mělo a proto nemám po dočtení takový krásný pocit. Postava Addie mi imponovala i mě rozčilovala, Luc mne přitahoval stejně jako temná noc a Henry mi přišel jako takový trouba prokletý už od narození. Celkově se tam moc postav nevyskytuje - a to kvůli neviditelné Addie, ta se vyvíjela určitě, Luc prakticky vůbec a u Henryho mi to přišlo spíš malicherné. Nejsem ani nadšená, ale ani zklamaná. Myšlenka na život Addie mi víří hlavou i pár dnů po dočtení, avšak vím, že jak odezní, zapomenu na to, že jsem si její příběh přečetla, stejně jako když v příběhu sejde Addie z očí i z mysli zároveň.

2 05. března

Henryho část příběhu mě zasáhla mnohem víc než bych čekala. Svým způsobem mám dojem, že se spíš jedná o příběh Henryho, který je rozehrán v kulisách Addiina příběhu. V něčem jsou si oba hlavní hrdinové podobní, v něčem úplné opaky. A díky tomu si každý čtenář může poskládat svou vlastní verzi, která k němu zrovna v tu chvíli sedí (ať už si v životě prošel čímkoliv).
Konce obou příběhů jsou otevřené s příslibem naděje. U Henryho to pro mě bylo tak akorát a jsem úplně spokojená. Ale u Addie? Já tak nějak nevím. Asi kdyby tam nebyl její závěrečný vnitřní monolog... ale je tam, takže asi tak :D
Mechaniky a skulinky ve fungování Adiiny dohody mě bavily asi nejvíc. Za mě škoda, že tomuto nebyl dán větší prostor a detaily :)
Celkově velmi dobrá knížka, jejíž čtení jsem si užila. Ale bohužel jsem vzhledem k nadšeným ohlasům čekala ještě trošku něco víc.

9 03. března

Kniha pro mě znamenala tři dny emočního zmatku. Milovala jsem, nenáviděla, byla jsem nadšená, rozzuřená i zcela uchvácená. Nakonec mi zlomila srdce.
Bylo to prostě fascinující čtení a již nyní mohu s klidným svědomím říct, že se stanou mou knihou roku.

5 02. března

Svým tempem pozvolná kniha, která mě k sobě upoutávala kousek po kousku. Příběh, který by si Addie přála napsat...
Moc mě to bavilo, pojetí jejích schopností, možnosti a zároveň omezení. A hlavně popasování se hrdinky s nimi. Tajemno a umění, se kterými se na svých cestách setkává byly okouzlující a hladily na duši. Hezky to zvolna ubíhalo a každý kousek děje do skládanky zapadal jako puzzle.
Kniha, která vás donutí zamyslet se nad všednostmi kolem nás, nad hodnotami, ale ne v depresivním podání. Spíš taková lidská upomínka.

9 26. února

Sedm částí, sedm pih, sedm uměleckých děl. Retrospektivní toulky, kdy se autorka lehce dotýká dějin a současného New Yorku.
Nesmrtelný život tu už byl, ale myšlenka, kdy na Addie každý zapomene přináší do 300 letého života pořádnou dávku osamělosti. Jak je těžké neustále začínat znovu a znovu a nechat jít, vzdávat se lidí, lásky, domova. Na druhou stranu taky ukazuje, pro co stojí za to žít. Líbilo se mi propojení příběhu a uměleckých děl, které jsou před každou částí představena. Addie se podařilo zanechat stopu nejen pomocí Henryho, ale i ve mě :-)