Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477189/bmid_neviditelny-zivot-addie-larue-8Hg-477189.jpg
4
1226
1226
Francie, rok 1714. Ve chvíli nejvyššího zoufalství se mladá žena rozhodne uzavřít faustovskou dohodu, díky níž bude žít navěky, ale s prokletím: nikdo z lidí, s nimiž se setká, si ji nebude pamatovat. Tak začíná neskutečný příběh Addie LaRue, oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty, během nějž se mladá žena učí, kam až může zajít ve snaze zanechat na světě svoji stopu. Všechno se ale změní, když Addie po téměř 300 letech narazí v jednom knihkupectví na mladíka, který si pamatuje její jméno...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (CZ)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue, 2020
více info...
Přidat komentář
Autorka na goodreads napsala "Addie spent so many years haunting me, I hope she haunts a few of you" a jsem si jistá, že na Addie jen tak nezapomenu.
Tak dočteno. Nápad to byl vlastně dobrý, zpočátku mě táhlo to tajemno, kdy jsem se postupně dovídal, co se to vlastně Addeline stalo. Vlastně mě to donutilo se nad hodně věcmi v knize i zamyslet (nechci dávat spoilery). Ale později se ten příběh stával jednotvárný. Asi protože je více psaný jako vyprávění, není tam tolik akce. Za mě příjemné oddechové čtení.
(SPOILER) Škoda té tuny vatózních flashbacků. Závěr mě taky těžce zklamal, těžko říct, jestli je v tom víc mesiášského sebeobětování nebo solidního stockholmáku, ale ten motiv s napsáním knihy mi přišel v podstatě trapný. O té vykolejené queer masáži raději nemluvě.
„Já si tě pamatuji.“
Neviditelný život Addie LaRue je paradoxně nezapomenutelný příběh. Zařadil se tak mezi knihy, ke kterým se budu ráda čas od času vracet. Už teď ho mám dvakrát přečtený - jednou v češtině a jednou v originále.
„Být zapomenutý je trochu jako zešílet. Začnete pochybovat o tom, co je skutečné, jestli jste vy sami skuteční. Konecoknců jak může být něco skutečné, pokud si to nikdo nepamatuje?“
Nejlepší postavou je samozřejmě Luc. A Addie je také zajímavou postavou - líbí se mi popisy, jak proplouvá životem, jak mizí ze vzpomínek, jak inspiruje umělce ... A popisy uměleckých děl na začátku každé části - to knihu hezky ozvláštnilo.
„Když žijete dost dlouho, naučíte se v lidech číst. Otevřou se vám sami, jako kniha, a vy zjistíte, jaké pasáže jsou v nich podtrhané a co se skrývá mezi řádky.“
Addie žije 300 let a pořád vidí ve všem krásu, pořád objevuje něco nového. Kniha obsahuje nádherné pasáže a nutí člověka k zamyšlení. Ani vám nepřijde, že je to pěti set stránková kniha. Kapitoly jsou kráké, střídá se minulost s budoucností a příběh hezky plyne.
Au...Tak tohle byl přešlap.
Námět se zdál parádní, všichni kolem knížku doporučovali, ale mně prostě absolutně nesedla.
Děj to nemá žádný, pořád se dokola opakuje to stejné, jen na jiném místě.
Já se prostě hrozně nudila, nebavilo mě to, táhlo se to.
Asi jsem měla ocenit styl psaný a použitý jazyk, ale já prostě potřebuju, aby mě knížka vtáhla do děje, záleželo mi na postavách a aby se zkrátka aspoň trochu něco dělo.
Bohužel jdu proti proudu a v tomto případě řádím Addie ke svým největším knižním zklamáním.
(SPOILER) Kniha je pro mladé čtenáře, takže už ne pro mě, ale četla jsem ji, protože má opravdu zajímavý námět a po prvních stranách se mi líbil i styl. No, tohle poměrné nadšení jsem vyčerpala tak nějak před polovinou, protože tam zhruba autorka zase vyčerpala nápady (na tak dlouhou knihu). Situace se opakovaly, jen v jiných kulisách a i když tam paní spisovatelka nacpala kdeco z historie, za mě to byla nuda. Chtěla obsáhnout plno významných epoch a vynálezů, ale v tom množství nebyl čas na detaily, takže mnohdy jsme jen nahlédli, byli seznámeni s místem, časem a rozpoložením hlavní hrdinky, pokecala s temným a skočilo se zase jinam... Možná tomu taky nepřidalo i to, že mi žádná z postav k srdci nepřirostla a bylo mi úplně jedno, jak to s Addie dopadne. Číst stále dokola, jak se hlavní hrdinové poflakují po barech a rádoby filozofují nad životem, to udrží pozornost jen chvíli, chyběla mi tam nějaká kloudná zápletka. Nápad na smlouvu s ďáblem to mělo pěkný, ale z toho, co tam bylo, bych udělala tak 200 stránkovou svižnou záležitost, to by mohlo být univerzální čtivé dílo pro všechny.
(SPOILER) Zajímavý nápad. Kniha mě chytila až někdy od půlky, pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí, bylo to hodně o rozjímání. Uvažuju, jestli by kniha nebyla lepší, kdyby měla 2 díly. Zajímalo by mě víc, jak prožila tu minulost, jak se vypořádala z různými situacemi. Jak prožívala různé události, které byly jen letmo zmíněny. Jak se vlastně do toho Temného zamilovávala a on do ní? Ty jejich společné pasáže mě asi bavily nejvíc, ale z té nenávisti do lásky to byl pro mě hup, i když podle knihy trval několik desetiletí, v podstatě se během té doby jen párkrát viděli. Henry - no, chtělo se mi ho potulit, přála jsem mu štěstí, ale to je tak všechno.
Celá kniha působí pomalu, melancholicky a ponuře, což by mi v případě jiných vadilo, ale myslím si, že tady to ukázalo, jak působily životy hlavních postav. Addie byla fajn a spíše by mi vyhovovalo, kdyby se autorka více věnovala jejímu životu v minulosti. Chtěla bych číst o těch historických událostech, které Addie zažívala více do hloubky, chtěla bych vědět, jak vypadal její každodenní den a znát všechny ty triky, které se musela naučit k přežití. To by bylo mnohem zajímavější ke čtení.
Henry byl pro mě bohužel nezajímavý a Temný byl snad ta nejvíc kliše postava, až mě to otravovalo, protože takových už byly stovky. Opravdu to někdy působilo až trapně. A jeho "vztah" s Addie se mi vůbec nelíbil.
Musím ale říct, že kniha nabízí dost témat k zamyšlení, člověk dumá nad tím, jak by se zachoval on sám v určitých situacích a to je u knih vždycky dobře.
Dlouho jsem váhala a teď nechápu proč. Příběh jsem poslouchala z 80% jako audioknihu a prostě.. To je tak krásný příběh. Je to úplně něco jiněho než normalně čtu, ale já z toho byla tak unesená.
Addie. Silná, nezdolná ale přesto zoufalá dívka, která proto aby mohla žít zaprodá to nejcenější. Proplouvá světem, zažívá a vidí jak se vše mění a snaží se v tom velkém světě zanechat aspoň nějakou stopu.
Příběh ve mě zanechal hodně silné pocity. Asi poprvé jsem četla příběh, kde vlastně i nějaké to cestování časem, zapomínání během okamžiku a vše ostatní mělo smysl. I vše ohledně chlapce z knihkupectví do sebe zapadlo a já jen zírala, protože tohle jsem nečekala. A co už jsem vůbec nečekala byl konec. Dokonce jsem si pobrečela a jen si přála aby byla ještě nějaká další kapitola a byl ještě konec konce.
Sečteno podtrženo.. Nechci prozradit víc.. Tohle musíte prožít spolu s Addie. A já si říkám, jestli se to nemohlo opravdu stát. Zda každý nějakou u svou dívku s pihami nemáme.
P.S. Audiokniha je naprosto užasná stejně jako kniha sama. Doprovodná hudba a styl čtení mě do děje vtáhli takovou silou, že jsem nebyla schopná ničeho jiného.
Poetické. Tak krásně napsané. Mám pocit, jako by mi na jazyku zůstávala chuť cukrové vaty. Člověk cítí, jak se mu rozpouští ta nadýchaná hmota v ústech a přitom se ztratí a zanechá jen ten lehký pocit prázdnoty a sladkou chuť... plakala jsem.. co všechno jsme ochotni obětovat, ztratit... a jak se nám to může vrátit... celý ten příběh je o přemýšlení nad životem, tolikrát jsem tam zahlédla kus sebe až mě to děsilo.
Silně doufám, že někdy v životě, zahlédnu nějaké umělecké dílo, které ve mně vyvolá pocit, že už jsem to určitě někde viděla nebo slyšela, takové dejà vu, třeba díky těm sedmi pihám na tváři :)
Addie nešlo nemilovat. Silná, nezdolná. V zoufalství zaprodala duši, ale i přesto byla schopná po tolika letech utrpení vidět ve věcech krásu.
Henry mi od začátku nesedl. Zaprodá duši za něco tak malicherného? Člověk přece nemůže chtít a očekávat, že ho budou všichni milovat. Ačkoliv to bylo v době, kdy byl hodně zoufalý.
(SPOILER)
Příběh který se dotýká otázek identity, touhy po svobodě a samotné podstaty lidské existence.
Už od prvních stran vás kniha vtáhne do melancholického příběhu Addie. Ta představa, že si vás nikdo nepamatuje, je děsivá a fascinující zároveň – pro Addie je to neustálý boj o to, aby po sobě zanechala stopu, byť jen drobnou, třeba v podobě inspirace pro umělce. Tato myšlenka – být zapomenut – dodává příběhu hloubku a smutek, který si nesete během celého čtení.
Addie jako postava je silná, nezdolná a inspirativní, což z ní dělá skvělou hlavní hrdinku. Čtenář prožívá její osamění, radosti i malé triumfy – a právě tyto momenty z pohledu Addie jsou nejsilnější částí knihy. Naopak kapitoly zaměřené na Henryho, druhého hlavního protagonisty, působí spíše jako zpomalení děje. Henryho příběh byl sice do jisté míry důležitý pro rozuzlení, ale působil méně intenzivně a občas nudně.
Co mě během čtení neustále fascinovalo, byly detaily, které Schwabová do příběhu zasadila. A ano, někdy jsem si říkala – co všední věci, jako třeba toalety? Je pravda, že praktické stránky každodenního života jsou v knize zcela opomíjeny, což je na jednu stranu úsměvné, na druhou stranu dává smysl, že autorka raději soustředila pozornost na větší témata a nechala drobnosti stranou.
Závěr knihy byl pro mě trochu zklamáním. Možná kdyby příběh skončil otevřeněji, byl by pro mě dojem intenzivnější. Na druhou stranu, absence úplného uzavření Addiina osudu by mě asi také rozčilovala, takže je těžké říct, co by bylo lepší.
Je to kniha, která má jedinečný nápad a skvělou hlavní hrdinku. Je to příběh, který vás nutí přemýšlet o tom, co to znamená žít, být viděn a zanechat něco po sobě. Za mě 3,5 z 5 hvězdiček.
Jak mě ze začátku kniha moc nezaujala, respektive jsem netušila, co od ní mám očekávat, a tak jsem byla zdrženlivější, tak s postupujícím dějem mě čím dál víc dostávala a nutila mě vymýšlet různé spekulace o tom, jaká bude tedy pointa a jak to celé vlastně dopadne. Kdo jsou postavy, o kterých čtu, a postupně si je zamilovávám? Jaký je vlastně smysl bytí? Jaký význam má myšlenka, přání, slovo? Je to nápaditý, je to chytrý, s námětem si to hraje po svém a s elegancí. Prostě doporučuju, nic jiného se ani nedá říct!
Tahle kniha se pro mě stala srdeční záležitostí. Velmi silný příběh, krásně se dalo do hlavní hrdinky vžít. Zasmála jsem se u knihy, zaplakala si. Měla jsem ji jen půjčenou, ale bude to první kniha, co jsem už četla, neměla ji doma a musela si ji koupit. Chci ji mít v knihovně. Je to příběh, co ani po letech nedostanu z hlavy. Určitě zkusím i jinou knihu od autorky.
Příběh mi přišel zajímavý a stejně tak překvapivý ten konec. Jediné co mi chybělo byl pohled Temného :)
Počátek knihy byl pro mne docela zdlouhavý, pořád jsem čekala, co se vlastně bude dít zajímavého, kromě toho, že si bude Addie žít svůj život.
Párkrát jsem si říkala, že by mi asi nevadilo, že knihu nedočtu, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Zhruba od poloviny začal být příběh zajímavý, do života Addie vstoupil Henry a objevila se polidštěná část Temného.
Postavy mne bavily, i když mi jejich životní styl občas nebyl po chuti.
Konec jsem trošku očekávala, ale přesto si autorka ještě našla skulinku jak překvapit.
Velmi silný příběh napsaný krásným jazykem. Tato kniha mě opravdu dostala a posadila na zadek. Nejedná se o prvoplánovou romanťárnu, ale o hořkosladký příběh o tom, co se stane, když zaprodáte duši ďáblu. Myslím, že jsem knihu nečetla naposledy :-)
krásně napsaná kniha s krásným příběhem. moc se mi líbilo vyprávění o životě addie ve francii a hlavně o jejích setkání s lucem (za mě nejlepší postava z celé knížky!!)
henryho jsem moc nemusela, ale posledních pár stránek bylo tak dobře napsaných, že jsem celou dobu cítila stejnou úzkost jako musel cítit on.
jenom jsem doufala, že konec bude víc tragický.
Koncept toho děje že Addie podepsala smlouvu s ďáblem aby byla nesmrtelná je pěkná myšlenka ale četla jsem ji fakt dlouho až posledních 100 stránek jsem četla rychle :/
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+ retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Bohužel mi tato kniha vůbec nesedla. Autorka píše krásně a je vidět, že má velkou slovní zásobu a dar na popisování scenérií, ovšem samotný příběh byl za mě nesmírně nudný.
Hlavní problém byl pro mě u hrdinky. Addie má přes 500 let, ovšem pořád se chová stejně jako na začátku knihy - jako teenager, což nedává smysl. Sice mladě vypadá, ale duchem mladá není. Nic se nenaučí, nijak se nezmění a celkově působí velmi nezajímavým dojmem. Její prokletí nedává smysl, jelikož mi přijde, že autorka vůbec správně nenastavila hranice, aby je čtenář správně pochopil a nastavená pravidla ohýbá dle toho, co daná situace potřebuje.
Flashbacky jsou z velké míry nezajímavé, nic se v nich neděje. Addie něco ukradne, někde se potřebuje na noc uložit a toulá se, tak to je první polovinu knihy. Poté konečně potká svůj romatický protějšek Henryho, který je ovšem stejně nudný a nezajímavý, jako sama hrdinka.
Dle mého názoru měla být kniha kratší, pomohlo by to se spádem příběhu a čtenář by neměl pocit, že čte 200 stran toho samého.
Knihu jsem odložila těsně za polovinou a bohužel nemám v plánu se k ní vracet. Autorka není pro mě.