Atlas mraků

Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14976/atlas-mraku-14976.jpg 4.21045
Originální název:

Cloud Atlas (2004)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (215)

Přidat komentář
applause
13. října

Napřed jsem viděla film, který se mi tak líbil, tak jsem si říkala, že si musím přečíst knihu. Jak tomu bývá, vždycky je rozdíl mezi knižní předlohou a filmem, tady to nebylo ale tak znatelné. Už film mě uchvátil a kniha tuplem! Už jen ta myšlenka, že tu nejsme poprvé a stále se sem vracíme, jako stejná duše, i když jako někdo jiný je fascinující! Nejvíce jsem si oblíbila tu část s Robertem Frobisherem a Adamem Ewingem, opravdu jsem s nimi soucitila. U některých pasážích mě až mrazilo a chtělo se mi brečet.
Určitě doporučuji, už jen to téma knihy je tak silné, že stojí za přemýšlení a autor to má skvěle propracované.
"A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu!"
Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?"
- David Mitchell

Marůš13
01. října

Ke knížce jsem se dostala po filmu, který se mi moc líbil. Moc se mi do jejího čtení nechtělo, ale jsem teď strašně ráda, že jsem se k ní dostala. Líbila se mi více než film. Každý příběh byl propracovaný a zaujal. Po dočtení mám chuť si ji klidně přečíst znova.

hejdika
29. září

Kniha pro mě sice nebyla žádným zklamáním, ale že by předčila má očekávání se také říct nedá. Sbírka povídek, která mi svým rozmístěním připomíná sbíru Kytice, byla povedená někde více, někde vůbec. Velmi kladně hodnotím, jak si autor hrál s jazykem a u každé povídky si vybral jiný, příběh poté vyzněl více autenticky. Ale to bylo asi vše. Na můj vkus se zde míchalo až moc žánrů. Sci-fi, romantická literatura... pomalu jsem čekala, že se tam za chvilku objeví nějaký ten drak. Pokus autora o filozoficky znějící dílo se vůbec nepovedl, takže pokud nechcete u knihy moc přemýšlet a přečíst si něco oddechového, od čeho nebudete moc očekávat, vřele doporučuji. V jiném případě se knize vyhnout obloukem a radši strávit kratší chvíli nad filmem.

TipsyChipsy
13. září

Neviděla jsem film a v tom je možná zádrhel. Skoro všichni komentátoři zde nějak vyhodnocují srovnání s filmem. Dočetla jsem se o knize, že samy o sobě nepříliš záživné povídky tvoří celek s úchvatným přesahem. Mně spíš připadá, že spisovatel přemýšlel o hlubokých věcech, ale zpracoval je do útvaru, který se moc nepovedl. Nemělo to tak nějak nic, co bych mohla pochválit, nebavilo mě to prostě. Takže na výpravný snímek s Tomem Hanksem nemám nejmenší chuť.

kululinka
11. září

Od této knihy jsem čekala asi moc. Věděla jsem, že již existuje film, ale odolala jsem, ale nijak to nepomohlo. Mám ráda složité zápletky a knihy, u kterých čtenář musí přemýšlet, tohle však bylo až přespříliš. Několik střídajících se příběhů, ze kterých jsem si vlastně hned po dočtení knihy nic nepamatovala. Každopádně ji neodsuzuji a uvažuji, že se k ní jednou vrátím a dám jí ještě šanci.

NikkiJ
02. září

Ke čtení této knihy jsem se přemlouvala už dlouho a konečně jsem našla čas si ji přečíst... a nevím, co si o ní myslet. Ani nevím, jaký počet hvězdiček zvolit. To, jak je kniha rozdělená, jak je psaná, jak je každý příběh jiný a jinak psaný se mi líbilo. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé příběhy vzájemně propojené, vždycky jsem se musela usmívat, když jsem v příběhu našla zmínku o tom předchozím. Co se jednotlivých příběhu týče nejvíce se mi asi překvapivě líbila Hrůzostrašná muka Timba Cavendishe, to pro mě bylo překvapením, protože ve filmu je to moje nejmíň oblíbená část. Ale tady neměla chybu. Dopisy ze Zedelghemu jsem si taky zamilovala, krásně se to četlo. Luisa, Sonmi a Zachry průměr, neurazili ani nijak extra nepotěšili. Tichomořský deník Adama Ewinga byl pro mě čiré utrpení. Dále mě zarazilo, jak byl film příběhově v některých případech (hlavně příběh Sonmi a Zachryho) docela dost odlišný od filmového zpracování, kterého jsem poměrně velký fanoušek.

Když si to tak po sobě čtu tak hodnocení vidím někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami a já ráda zaokrouhluji nahoru takže dávám 4. Byla to zajímavá zkušenost a zajímavá kniha. Určitě doporučuji.

Knihomol22
26. srpna

Většinou bývá kniha lepší jak film, ale tady je to naopak. Zkoušel jsem cist, ale nedočetl.

Kiki22
14. srpna

Obrovská očekávání, obrovské zklamání. Z filmu jsem byla nadšená a asi po dvou letech jsem konečně sáhla i po knize. Bohužel musím říct, že za tu námahu při čtení zase až tak moc nestála. Prvních asi 150 stran jsem se musela opravdu hodně přemáhat, abych vůbec četla dál. Pak přišel příběh o Sonmi a Zachrym s poměrně apokalyptickou vizí světa, což mě konečně vtáhlo! Jenže Frobisherův a především Ewingův příběh byly tak nudné, že to zase onen dobrý pocit pokazilo. Stal se tak jeden z mála případů, kdy se mi opravdu víc líbil film než kniha. Mrzí mě to, ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.

Mojepočteníčko
19. července

Když jsem knihu začínala číst, nevěřila jsem, že se to stane. Ale ano, stalo se! Při čtení jednotlivých příběhů se mi několikrát doslova tajil napětím dech.

Autor předkládá šest příběhů, které se odehrávají v různých časových pásmech (19. století, období mezi první a druhou světovou válkou, vzdálená budoucnost atd.) a zároveň jsou rozdílných žánrů (forma dopisů, sci-fi, detektivka). Všechny příběhy v sobě obsahují fragment, který je navzájem propojuje. Jeden z nich mají hlavní postavy společný - jde o mateřské znaménko ve tvaru komety, které se nalézá pod klíční kostí. Ostatní už se příběh od příběhu liší. Jde například o detektivní příběh, jež vypovídá o dobrodružství novinářky Luisy a dostává se v podobě rukopisu k hlavní postavě následujícího příběhu, která je zároveň knižním nakladatelem atp.
Pět kapitol autor v polovině vždy přeruší, následuje jeden ucelený příběh a následně jednotlivé kapitoly dokončuje od poslední až k té úplně první.

Musím přiznat, že nejde o příliš snadné čtení. Každý z příběhů vás nutí přemýšlet a skládat jednotlivé dílky skutečností k sobě. Zpočátku mě knížka vůbec nezaujala a kapitola s nádechem sci-fi byla skutečným mučením. Tím nechci říct, že by byla špatně napsaná, jen ten žánr mi prostě nesedne. Po polovině knihy jsem se však skutečně začetla, kapitoly pro mne začaly být čím dál napínavější a mnohdy mě příjemně překvapilo jaký osud jednotlivé hrdiny nakonec potkal.
Nutno podotknout, že autor líčí některé pasáže velmi realisticky a bez obalu, byť jde o děj značně krutý, mnohdy až surový.

Suma sumárum se mi knížka nakonec líbila a určitě ji ráda doporučím všem, kteří by měli chuť sáhnout po náročnější, zajímavě zpracované knize.

Marie108
08. července

Nádherná kniha. Stojí za to si jí přečíst.

Petrasuvicka
01. července

Těžko hodnotit knihu, ve které se vystřídá několik vyprávěcích stylů. Působí jednotně i roztříštěně zároveň. Jenže v tom je právě její kouzlo. Každý styl přesně kopíruje danou dobu i charakter "kometového" vypravěče.

blaka165
15. června

Jak kniha tak film se mi opravdu líbily!

Jordyz
13. června

Skvělá kniha, jsem z ní ještě plná dojmů. To je přesně to, co na knihách miluji - když vás nenechá v klidu.
Možná mi trošku vadilo, že jsem nedavno viděla zfilmovanou verzi a pořád se mi před očima zobrazovaly scény z filmu. I když film byl hezky zpracovaný dle knihy, tak mám raději, když si můžu nejdřív přečíst knihu - neovlivněná filmem - a pak se teprve podívat na film...

Kamys
06. června

Četla jsem v angličtině a docela jsem s tím bojovala - každý příběh je psaný úplně jiným jazykem. Což je zajímavé do té chvíle, dokud je zajímavý příběh. Prostřední příběhy byly skvělé, ty krajní jsem se nutila dočíst. Celkově na mě trochu překombinovaná kniha.

WeeWar
30. května

ani nevim, jestli mam bejt nejak moc nas#anej, ze jsem ten film videl fakt x krat pred tim, nez jsem si to precetl. je to stejny, je to jiny, kazdopadne mam imaginaci ovlivnenou filmem, ale ani mi to vlastne moc neva. Za me je to jasna fajvstars, ale treba je to prave jen tim ovlivnenym vedomim. PS: uz v roce 2006 jsme s kamosema resili, ovlivneni silenostma futuramy, jak by bylo husty udelat moonboard. A tady ta myslenka je jen jako beznej reklamni standard. A fakt uplne nedavno, ale prisaham jeste pred prectenim knihy, jsem ji znova oprasil. all4all.jzdstudio.cz / offer

mirektrubak
24. května

Šest delších povídek na společná témata, kterými jsou boj jednotlivce proti moci a hledání pravdy. Šest delších povídek , které jsou propojeny do jedné knihy a okrajově do sebe zasahují. To je prostě perfektní nápad.
Každá z těch povídek je psána jiným stylem a v každém tom stylu se autor pohybuje jako zkušený rutinér - to je opravdu úctyhodné.
Bohužel pro mě: minimálně dva z těch žánrů nejsou můj šálek kávy. Zejména příběh Luisy jsem dost protrpěl - těch dějových obratů a zázračných úniků na poslední chvíli bylo na sto stránek příběhu fakt až moc (nejsem znalec akčních detektivek a tak nevím, jestli takhle je to v žánru normální a nebo jestli je to zde přehnané - dokonce jsem si říkal, jestli to nemá být spíš parodie).
Také Cavendishova část mě moc nebavila. Připomnělo mně to knihy C.D. Payna, takový ten upovídaný, lehce absurdní humor. Vtipné to asi bylo, jen jsem na to prostě nebyl naladěn...
V dalších kapitolách už mě Mitchell potěšil víc a myslím, že by mě zaujaly i samostatně. Ale zase nemám pocit, že bych bez nich nějak strádal (snad s výjimkou Roberta Frobishera, který se rychle stal mým oblíbencem).

V tom celkovém souznění sextetu je Atlas mraků zajímavý a šestice příběhů nakonec dají soulad, byť někdy za cenu logických zádrhelů. Třeba poslední přání Sonmi dává smysl pro vystavění příběhu, ale (tedy alespoň podle mého názoru) za cenu toho, že se Sonmi zachová v logickém rozporu s tím, jak je do té chvíle popisována. Ale to se dá přežít - je to prostě román a tak se v něm věci dějí trochu jinak, než by se děly v realitě.

Příznivcem teorie reinkarnace jsem se po dočtení románu nestal, ale kniha mě určitě trochu donutila přemýšlet o kauzalitě a odpovědnosti člověka – na rozdíl od filmu, který jsem viděl před pár lety a který mi připadal jako takové nazdobené nic.

PinkAlicorn
11. května

Tahle kniha je něco neskutečného. Je to vlastně několik knih v jedné a každá je psaná úplně jiným stylem. Tichomořský deník Adama Ewinga, který mě zpočátku docela nudil, byl psaný formou zápisků intelektuálního notáře, ale ke konci jsem se do něj konečně ponořila. Dopisy ze Zedelghemu mě zaujaly o něco víc, psal je nadějný skladatel svému milenci. Poločasy rozpadu byly vlastně detektivkou z pohledu třetí osoby, kde jsem se občas ztrácela, ale samotný příběh mě moc zaujal. Další - mojí nejoblíbenější částí - jsou Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, což je neuvěřitelně vtipná komedie o vydavateli, co se nechtěně dostal do domova důchodců. Následuje Orison Sonmi-451, postapokalytický thriller psaný formou výslechu. Až na konec, který mě upřímně zklamal, je to taky opravdu povedené a místy děsivé. A poslední je příběh Jak to bylo u Slooshova brodu a co se pak seběhlo. Byl opravdu autentický, nebyl psán ani trochu spisovně, prostě tak, jak vypravěč mluví. Jen přímá řeč byla v této části opravdu nepřehledná.
Jako celek je tahle kniha naprosto úžasná, ty asociace mezi postavami... Jen film, který je jinak docela povedený, to opravdu zkazil tím, že hlavni myšlenku úplně pohřbil. Hlavni postavy každého z příběhů byly (aspoň já to tak vnímala) dalším životem těch předchozích, což ve filmu bylo úplně jinak. Tam byla například Luisa Reyová v další části ve filmu byla jasnozřivá Meronym, což byla hloupost.
Každopádně tu nehodnotím film, nýbrž knihu, která si zaslouží hvězdiček mnohem víc, než jí mohu dát. Doporučuji!

RavuX
08. května

"Jestli neco, tak tahle kniha je predevsim dlouha. A to tak dlouha, ze i kdyby byla o polovinu kratsi, porad by jeste byla dlouha." Takhle replika z predstaveni Bible od Divadla Sklep presne sedi i na Atlas mraku. Jestli bych mel tuto knihu charakterizovat dvemi slovy, byla by to: konglomerat a dlouha. Kniha je skutecne slepenina nejen ruznych pribehu napric casem a prostorem, ale i slohu, stylu a napadu. Nektere dejove linky se svym stylem a obsahem temer blizily obvykle beletrii, jine hranicily (ale JEN hranicily) s genialni sci-fi a dalsi se kvuli zamerne vidlackemu slohu (nebot vypravene sice gramotnym, ale divochem) temer nedaly cist. Skutecne. S takovym odporem jsem naposledy cetl Rohlikovu Zemi bez zakona. A prestoze je kniha ambiciozne roztazena do sirky, nema temer zadnou hloubku. Je jako line siroke koryto reky, ktera je natolik melka, ze v ni skoro nic nezije. Kazda cast knihy pusobi jako demo, nacrt, ktery namisto aby byl podroben kritice a pripadne rozpracovan, byl rovnou vytisten na papir s virou, ze kdyz se to zamicha do kaledioskopu ruznych pribehu, tak to nejak bude fungovat. No, nefunguje. Paradoxni je, ze se v knize obcas vyskytuji temer basnicne obraty tak uzasne, az jsem zalitoval, ze nemam po ruce zvyraznovac, abych si je poznacil. Ale to je trochu malo. "To je trochu malo na takovouhle publikaci," zakoncuji dalsi replikou divadla Sklep.

Hanjimka
03. května

Asi jsem byla zmatena z této knihy. Nějak jsem se špatně orientovala v ději i ve slohu. Rozhodně podruhé číst nebudu.

Luvák
29. dubna

Řemeslně perfektní, nicméně měl jsem pocit, čtu zjednodušené Když jedné zimní noci cestující. Čtvrtá hvězda je za to, že to autor ústy Timothy Cavendishe přizná.

hana6090
03. dubna

Atlas mraků se brzy stal jednou z mých obíbených knih, a to hlavně proto, že jakmile ji dočtete musíte si prostě na chvíli sednout a nad celým tím "skrytým poselstvím knihy" ještě jednou v klidu zapřemýšlet. Člověka prostě musí napadnout myšlenka, jestli to takhle skutečně je, a zamyslet se nad svým životem v širším kruhu. A když mě kniha donutí takhle přemýšlet, tak to prostě miluju :)

Vesmich
31. března

Některé knihy je žinantní jak hodnotit, tak komentovat. Čas od času někdo napíše něco, co je docela jiné, než všechno ostatní a je to zcela mimo běžná srovnání. Kupříkladu toto. Je to několik knih v jedné a já to čtu opakovaně, abych to pobrala. Jak si tak čtu anotaci tady na Databázi nahoře, tak mám za to, že jsem četla něco jiného. Měla jsem za to, že se pohybuji v kruhu a že to bylo záměrem, že se životy postav rozeběhnou, prolínají se a různými způsoby setkávají, nicméně nemám za to, že všechny hlavní postavy toužily po ideálnějším životě. Všichni nebyli až takovými idealisty, kdyby ano, nedalo by se to číst. A tohle se dalo číst docela lehce. Všichni měli odvahu žít po svém a všichni se přesvědčili na vlastní kůži o tom, že všechno, co uděláš se ti vrátí. A dokonce nejen tobě. Všechno, co uděláš, se vrátí všem.

kaja77
28. března

velmi se mi líbila různorodost stylů, co "kniha" to jiný lit. styl, jiná doba... bezvadné. přiznám se tedy, že některé pasáže byly pro mne trošku náročnější a nečetly se úplně snadno. nebylo jich ale moc. co na autorovi (překladatelce) velmi ocenuji je to, jak si dokážou hrát s jazykem, jak věci které se obvykle vyjádří nějak... dokážou vyjádřit jinak, po svém, hravě. strašně se mi to líbilo. nadchly mně i některé vhodně užité obraty jako např. "nemrtví" u kapitoly, v níž parta seniorů uteče z aurora house jsem se musela smát nahlas. bylo to skvělé.

Aleen
15. března

Velmi karmická kniha. To je největší poselství, které mi předala - vše se Ti vrátí, ať už v tomto, nebo jiných životech. Poslouchala jsem jako audio, kde každého vypravěče načetl jiný herec, nebo herečka. Bylo to moc fajn. Sice dost komplikované, dlouhé a rozhodně ne odpočinkové, ale fajn.

barlow
11. března

Kniha má zajímavou výstavbu děje/ů. Každá část je psána jiným jazykem, ale nádherně se doplňují a postupně odhalujete jednotlivé vrstvy příběhu. Film si mohl pomoct dynamickým střihem, zatímco knížka na to jde spíše z přemýšlivější roviny.

boxas
03. března

Jedna z nejoriginálnějších knih, která se mi kdy dostala do ruky. Přečetla jsem téměř na jeden zátah a neodradilo mne ani množství stran, ani že jsem zpočátku nic moc nechápala. Ale nebojte se, ono to nakonec všechno do sebe lehce a nádherně zapadne a vy budete na tuhle knihu myslet ještě hodně, hodně dlouho.

Msourkova
27. února

Náramná kniha, i když start byl u mě do sté stránky poměrně pomalý. Když jsem od autora četla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, musela jsem začínat několikrát, abych se ve všech postavách a jménech vyznala. David Mitchell píše hutně a ne zrovna jednoduše, ale pokud se tím nenecháte odradit, rozhodně se začtete a pohltí vás úžasně propracovaný příběh s překvapivou sítí propojení, která člověku vrtá hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení. Příběhy Sonmi a Zacharyho pro mě byly asi onou pomyslnou třešničkou na dortu. Jinak film rozhodně doporučuji, ale víc si ho užijete (a rozhodně lépe pochopíte) až po přečtení knížky.

Karnager
26. února

Atlas mraků je sextet. Je to jako když otevřete šest knih, vložíte do sebe - a pak čtete od začátku na konec a od konce zase na začátek. Má to svou logickou strukturu, která se Vám postupem odkrývá a uceluje a své k tomu řekne i autor sextetu Robert Frobisher. V knize jsem našel dost podnětných myšlenek a závěr tomu všemu korunuje :) přesto jsem se nevyhnul srovnání s filmem (film obecně nemůže shrnout a zobrazit všechny myšlenky z knihy). Některé scény jsou akčnější ve filmu, jinde zase v knize. Také struktura filmu je jiná (a pro někoho může být dost těžké se orientovat). Přesto mi však přijde film o hvězdičku optimističtější a často se k němu vracím :) PS: ve filmu mi zcela unikla souvislost mezi příběhy Luisy Reyové a Timothyho Cavendishe. Ale je tam, když jsem se na to soustředil, objevil jsem pojítko - stačilo se jen dívat :)

OneBas
04. února

Před několika lety jsem viděla film a jediné, co si vybavuji je, že jsem příběh vůbec nepochopila. Oproti tomu knížka je napsaná srozumitelně a rozdělení příběhů mi vyhovovalo. Ze začátku jsem knihu nijak zvlášť nehltala, ale do druhého příběhu jsem se naprosto ponořila. Chytla mě i Sonmi a Cavendish, u kterého jsem se mnohokrát musela smát. Každý příběh mě něčím zasáhl a posledních pár stránek jsem si už jen vychutnala.

Iljaajli
31. ledna

Příběh světa se stále opakuje, jako se opakují příběhy jednotlivých lidí. Kniha má co říct a čte se dobře, protože netrpí roztříštěností filmového zpracování.