Atlas mraků

Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14976/atlas-mraku-14976.jpg 4.21087
Originální název:

Cloud Atlas (2004)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (226)

Přidat komentář
danny_21
21. února

Přiznávám, že jsem se ke knižnímu Atlasu mraků dostal díky stejnojmennému filmu sourozenců Wachowských. Za prvé jsem doufal, že mi kniha osvětlí nejasná místa ve filmu ( což se téměř povedlo ) a za druhé to byla zvědavost, odkud se takový nápad zrodil. Obecně se mi líbí tato forma prolínajících se příběhů ( zde v jednotlivých časových rovinách ), které na první pohled nemusí mít nic společného, přesto k mé úplné spokojenosti chybělo nějaké osudovější vzájemné závěrečné příběhové propojení, které by katapultovalo tento román o kometu výš. Autor je ale výborný vypravěč a zdá se, že by mohl mít v rukávech spoustu zajímavých nápadů, rozhodně se znovu potkáme - 80 %

Acamar
04. února

Zvláštní kniha, originální svou formou. Šest příběhů jen volně spojených, hlavní postavy mají stejné mateřské znaménko a v každém z příběhů je vložen odkaz na ten předchozí prostřednictvím nějaké zmínky (objevený deník, dopisy, hudební skladba, filmový příběh...), také dějová zápletka jednotlivých příběhů byla podobná - boj jednotlivce proti většině, moci, institucím, konvencím...s očekávatelným koncem.
Díky naprosto odlišnému stylu vyprávění každé z částí knihy to na mne působilo trochu nesourodě, soubor povídek zvláštně poskládaných na sebe ...nejlépe asi vyhovuje zde mnohokrát zmiňovaná představa hudební skladby... Možná to (z mého pohledu) díky tomu "drhlo", všechna ta pojítka a vložené odkazy působily na mne malinko násilně, aby se to prostě nějak propojilo, neplynulo to až tak samozřejmě a hladce, ale byla vidět ta "ruka" konstruktéra. Ale v zásadě mi to nijak moc nevadilo, každopádně ta formální konstrukce knihy (ne děj) byla právě tím, co ji odlišuje a dělá zajímavou.
Autor je dobrý vypravěč a jeho rozmanitý způsob psaní se mi líbí (snad jen detektivní povídka Luisy Reyové mi přišla, že není autorovi stylově úplně tak vlastní), kniha se mi četla báječně. Nejvíce mne zaujal, překvapil a ve svém ukončení i dojal dopisový příběh Roberta Frobishera spolu s výpovědí servantky Sonmi, citlivější a lidštější než její stvořitelé.
I mne k přečtení knihy přivedl film, který jsem před nějakou dobou viděla, ale díky zvolené jiné formě odvyprávění (nekontinuální neustálé střídání postav) byl pro mne mnohem méně pochopitelný než kniha, i když také zajímavý a zapamatovatelný.
Přestože kniha pro mne pořád ještě hraničí s kategorií oddechová literatura (čímž nemyslím nic znevažujícího, ráda u knih odpočívám a je to možná i díky tomu, jak dobře se mi četla), myslím že na rozdíl od spousty dalších si ji budu docela dobře a dlouho pamatovat. A velmi ráda si od autora přečtu něco dalšího.

Abia
01. února

Je to jako číst 6 knih najednou a to já nikdy!! nedělám, protože se ráda soustředím na jednu a chci vědět, jak to dopadlo. Tentokrát to u mě jen zvýšilo chuť dočíst se konce, který vlastně není. A kniha ve mě doznívá, je v ní plno otázek, které si kladu a nemám na ně odpovědi. Přirovnání ke skladbě sedí, jen se nesete knihou na vlnách různých motivů spojených symboly dohromady. Určitě si jí přečtu ještě jednou a důkladněji a jsem zvědavá, jak jí budu vnímat pak.

trudoš
01. února

Doznávám, že jsem ke knize přistupoval opatrně, vědom si vší té chvály od kritiky, což je pro mě vždycky něco jako zaslechnout v džungli cvakání kanibalských zoubečků. Znamení, že školní výlet je asi u konce. Proto jsem rád, že mohu touto formou autorovi složit omluvu a smeknout klobouk nad jeho literárním umem.
Ne že bych neměl výhrady - co taky čekat od vidláka, který od románu vyžaduje primárně zápletku. Ale forma tentokrát převážila nad obsahem, už jen proto, že se mění hned šestkrát a ve všech případech na výbornou. Tohle je čistá radost číst, přičemž ani na ten děj se nezapomíná, přestože zakončení jednotlivých epizod příliš nepřekvapí.
Jedinou slabinu tak vidím v absenci finálního završení, kdy by veškerá soukolí zaklapla do jednoho velkého celku. Ono je ale třeba přijmout fakt, že rozvržení kapitol je záměrné, ovšem ne proto, aby vykrystalizovalo v ohromující pointu, nýbrž aby celek připomínal hudební skladbu (jak mi bylo vysvětleno). No, proč ne, ale já raději ty třešničky.

Klichem1
13. ledna

Niektore poviedkove casti som doslova zlupla, ale pravdupovediac viac ako polovica sa mi citala velmi tazko. Rozhodla som sa knihu precitat po tom co som videla film, ale neurobila na mna velky dojem. Hlavne prva a posledna cast bola pre mna pisana stylom ktory ma miatol a nevedela som sa potom sustredit na pribeh ako celok... skoda :(

kraah
01. ledna

Knihu jsem se rozhodl přečíst po shlédnutí filmu.

Nebylo to špatné čtení, katždá povídka měla jiný, velice osobitý styl, ale výsledný pocit byl "nuda". Nutno dodat, že má očekávání byla velká a možná i proto jsem zklamaný.

salamandrina
25.12.2017

Vlastně docela zklamání - po Hodinách z kostí jsem čekala něco víc propojenějšího, příběh, co mě nedá spát a budu muset číst a číst. To se bohužel nekonalo, i tak to je dobře napsaná kniha. Jen bez koulí...

Alvari
13.12.2017

Poté, co jsem před lety viděl filmovou verzi Atlasu mraků, jsem se konečně dokopal k přečtení knižní předlohy. Atlas mraků určitě nebude pro každého a někdo ho možná bude považovat za zbytečně dlouhý "soubor" několika povídek. Pro mě, jehož film naprosto dostal a neomrzel ani po vícero zhlédnutích, byla knížka tím samým v psané podobě. Atlas mraků je pro mě úžasnou záležitostí, která dle mého názoru určitě stojí za přečtení. A pokud vás to nechytne? No co, nikdo vám za to přeci hlavu trhat nebude.

B4LU
13.12.2017

K přečtení knihy mě dotlačilo zhlédnutí stejnojmenného filmu, který ve mně zanechal váhavě pozitivní dojem spolu s pořádným zmatkem. Nějak jsem nepochopil, o čem to celé bylo, a doufal jsem, že knižní předloha mi toto náležitě osvětlí.
Rád bych řekl, že po přečtení je mi to už všechno jasné, ale asi bych lhal. Bylo to však příjemné čtení, kde zvlášť oceňuji odlišný a jedinečný styl vyprávění pro každou postavu napříč časem. Jejich příběhy dohromady tvoří zajímavou, jemně propojenou koláž, která ve výsledku stojí za přečtení a i za následné zamyšlení.

Chemiczka
04.12.2017

Bravurně napsaná kniha, z počátku pro mne dost obtížně orientovat se v přemíře postav a míst, ale po chvíli jsem se zorientovala. Naprosto jsem si vychutnávala všechny náznaky, které jednotlivé příběhy spojili v jeden.
Nejvíce se mi líbilo vyprávění Sonmi a Cavendishe. Ale více než vypravěčské uměné jsem ocenila základní myšlenku všechny příběhu a celé knihy. Od první až do poslední stránky jsem cítila, jak moc se nám autor snaží sdělit, že civilizace se jednoho dne sama zahubí svým chtíčem po moci, penězích a konzumu. Ovšem i tento náš osud se dá zvrátit a to pokud se vždy najdou lidé schopní se vzpeřít, a každou svou laskavostí mění náš svět.
Jedna kapka v oceánu nic nezmůže, ale oceán je plný kapek.

HankaJosefiova
01.12.2017

Bohužel tahle kniha, leč jsem ji dávala opravdu velké naděje mě nepřesvědčila. Možná je to tím, že mám méně času na čtení a zdlouhavé začátky mě prostě nezaujmou již z principu,ale prostě jsem ji ani nedočetla. Dlouho se to nestalo. Ale tato kniha mě nepřesvědčila o svých kvalitách.

applause
13.10.2017

Napřed jsem viděla film, který se mi tak líbil, tak jsem si říkala, že si musím přečíst knihu. Jak tomu bývá, vždycky je rozdíl mezi knižní předlohou a filmem, tady to nebylo ale tak znatelné. Už film mě uchvátil a kniha tuplem! Už jen ta myšlenka, že tu nejsme poprvé a stále se sem vracíme, jako stejná duše, i když jako někdo jiný je fascinující! Nejvíce jsem si oblíbila tu část s Robertem Frobisherem a Adamem Ewingem, opravdu jsem s nimi soucitila. U některých pasážích mě až mrazilo a chtělo se mi brečet.
Určitě doporučuji, už jen to téma knihy je tak silné, že stojí za přemýšlení a autor to má skvěle propracované.
"A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu!"
Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?"
- David Mitchell

Marůš13
01.10.2017

Ke knížce jsem se dostala po filmu, který se mi moc líbil. Moc se mi do jejího čtení nechtělo, ale jsem teď strašně ráda, že jsem se k ní dostala. Líbila se mi více než film. Každý příběh byl propracovaný a zaujal. Po dočtení mám chuť si ji klidně přečíst znova.

hejdika
29.09.2017

Kniha pro mě sice nebyla žádným zklamáním, ale že by předčila má očekávání se také říct nedá. Sbírka povídek, která mi svým rozmístěním připomíná sbíru Kytice, byla povedená někde více, někde vůbec. Velmi kladně hodnotím, jak si autor hrál s jazykem a u každé povídky si vybral jiný, příběh poté vyzněl více autenticky. Ale to bylo asi vše. Na můj vkus se zde míchalo až moc žánrů. Sci-fi, romantická literatura... pomalu jsem čekala, že se tam za chvilku objeví nějaký ten drak. Pokus autora o filozoficky znějící dílo se vůbec nepovedl, takže pokud nechcete u knihy moc přemýšlet a přečíst si něco oddechového, od čeho nebudete moc očekávat, vřele doporučuji. V jiném případě se knize vyhnout obloukem a radši strávit kratší chvíli nad filmem.

TipsyChipsy
13.09.2017

Neviděla jsem film a v tom je možná zádrhel. Skoro všichni komentátoři zde nějak vyhodnocují srovnání s filmem. Dočetla jsem se o knize, že samy o sobě nepříliš záživné povídky tvoří celek s úchvatným přesahem. Mně spíš připadá, že spisovatel přemýšlel o hlubokých věcech, ale zpracoval je do útvaru, který se moc nepovedl. Nemělo to tak nějak nic, co bych mohla pochválit, nebavilo mě to prostě. Takže na výpravný snímek s Tomem Hanksem nemám nejmenší chuť.

kululinka
11.09.2017

Od této knihy jsem čekala asi moc. Věděla jsem, že již existuje film, ale odolala jsem, ale nijak to nepomohlo. Mám ráda složité zápletky a knihy, u kterých čtenář musí přemýšlet, tohle však bylo až přespříliš. Několik střídajících se příběhů, ze kterých jsem si vlastně hned po dočtení knihy nic nepamatovala. Každopádně ji neodsuzuji a uvažuji, že se k ní jednou vrátím a dám jí ještě šanci.

NikkiJ
02.09.2017

Ke čtení této knihy jsem se přemlouvala už dlouho a konečně jsem našla čas si ji přečíst... a nevím, co si o ní myslet. Ani nevím, jaký počet hvězdiček zvolit. To, jak je kniha rozdělená, jak je psaná, jak je každý příběh jiný a jinak psaný se mi líbilo. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé příběhy vzájemně propojené, vždycky jsem se musela usmívat, když jsem v příběhu našla zmínku o tom předchozím. Co se jednotlivých příběhu týče nejvíce se mi asi překvapivě líbila Hrůzostrašná muka Timba Cavendishe, to pro mě bylo překvapením, protože ve filmu je to moje nejmíň oblíbená část. Ale tady neměla chybu. Dopisy ze Zedelghemu jsem si taky zamilovala, krásně se to četlo. Luisa, Sonmi a Zachry průměr, neurazili ani nijak extra nepotěšili. Tichomořský deník Adama Ewinga byl pro mě čiré utrpení. Dále mě zarazilo, jak byl film příběhově v některých případech (hlavně příběh Sonmi a Zachryho) docela dost odlišný od filmového zpracování, kterého jsem poměrně velký fanoušek.

Když si to tak po sobě čtu tak hodnocení vidím někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami a já ráda zaokrouhluji nahoru takže dávám 4. Byla to zajímavá zkušenost a zajímavá kniha. Určitě doporučuji.

Knihomol22
26.08.2017

Většinou bývá kniha lepší jak film, ale tady je to naopak. Zkoušel jsem cist, ale nedočetl.

Kiki22
14.08.2017

Obrovská očekávání, obrovské zklamání. Z filmu jsem byla nadšená a asi po dvou letech jsem konečně sáhla i po knize. Bohužel musím říct, že za tu námahu při čtení zase až tak moc nestála. Prvních asi 150 stran jsem se musela opravdu hodně přemáhat, abych vůbec četla dál. Pak přišel příběh o Sonmi a Zachrym s poměrně apokalyptickou vizí světa, což mě konečně vtáhlo! Jenže Frobisherův a především Ewingův příběh byly tak nudné, že to zase onen dobrý pocit pokazilo. Stal se tak jeden z mála případů, kdy se mi opravdu víc líbil film než kniha. Mrzí mě to, ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.

Mojepočteníčko
19.07.2017

Když jsem knihu začínala číst, nevěřila jsem, že se to stane. Ale ano, stalo se! Při čtení jednotlivých příběhů se mi několikrát doslova tajil napětím dech.

Autor předkládá šest příběhů, které se odehrávají v různých časových pásmech (19. století, období mezi první a druhou světovou válkou, vzdálená budoucnost atd.) a zároveň jsou rozdílných žánrů (forma dopisů, sci-fi, detektivka). Všechny příběhy v sobě obsahují fragment, který je navzájem propojuje. Jeden z nich mají hlavní postavy společný - jde o mateřské znaménko ve tvaru komety, které se nalézá pod klíční kostí. Ostatní už se příběh od příběhu liší. Jde například o detektivní příběh, jež vypovídá o dobrodružství novinářky Luisy a dostává se v podobě rukopisu k hlavní postavě následujícího příběhu, která je zároveň knižním nakladatelem atp.
Pět kapitol autor v polovině vždy přeruší, následuje jeden ucelený příběh a následně jednotlivé kapitoly dokončuje od poslední až k té úplně první.

Musím přiznat, že nejde o příliš snadné čtení. Každý z příběhů vás nutí přemýšlet a skládat jednotlivé dílky skutečností k sobě. Zpočátku mě knížka vůbec nezaujala a kapitola s nádechem sci-fi byla skutečným mučením. Tím nechci říct, že by byla špatně napsaná, jen ten žánr mi prostě nesedne. Po polovině knihy jsem se však skutečně začetla, kapitoly pro mne začaly být čím dál napínavější a mnohdy mě příjemně překvapilo jaký osud jednotlivé hrdiny nakonec potkal.
Nutno podotknout, že autor líčí některé pasáže velmi realisticky a bez obalu, byť jde o děj značně krutý, mnohdy až surový.

Suma sumárum se mi knížka nakonec líbila a určitě ji ráda doporučím všem, kteří by měli chuť sáhnout po náročnější, zajímavě zpracované knize.

Marie108
08.07.2017

Nádherná kniha. Stojí za to si jí přečíst.

Petrasuvicka
01.07.2017

Těžko hodnotit knihu, ve které se vystřídá několik vyprávěcích stylů. Působí jednotně i roztříštěně zároveň. Jenže v tom je právě její kouzlo. Každý styl přesně kopíruje danou dobu i charakter "kometového" vypravěče.

blaka165
15.06.2017

Jak kniha tak film se mi opravdu líbily!

Jordyz
13.06.2017

Skvělá kniha, jsem z ní ještě plná dojmů. To je přesně to, co na knihách miluji - když vás nenechá v klidu.
Možná mi trošku vadilo, že jsem nedavno viděla zfilmovanou verzi a pořád se mi před očima zobrazovaly scény z filmu. I když film byl hezky zpracovaný dle knihy, tak mám raději, když si můžu nejdřív přečíst knihu - neovlivněná filmem - a pak se teprve podívat na film...

Kamys
06.06.2017

Četla jsem v angličtině a docela jsem s tím bojovala - každý příběh je psaný úplně jiným jazykem. Což je zajímavé do té chvíle, dokud je zajímavý příběh. Prostřední příběhy byly skvělé, ty krajní jsem se nutila dočíst. Celkově na mě trochu překombinovaná kniha.

WeeWar
30.05.2017

ani nevim, jestli mam bejt nejak moc nas#anej, ze jsem ten film videl fakt x krat pred tim, nez jsem si to precetl. je to stejny, je to jiny, kazdopadne mam imaginaci ovlivnenou filmem, ale ani mi to vlastne moc neva. Za me je to jasna fajvstars, ale treba je to prave jen tim ovlivnenym vedomim. PS: uz v roce 2006 jsme s kamosema resili, ovlivneni silenostma futuramy, jak by bylo husty udelat moonboard. A tady ta myslenka je jen jako beznej reklamni standard. A fakt uplne nedavno, ale prisaham jeste pred prectenim knihy, jsem ji znova oprasil. all4all.jzdstudio.cz / offer

mirektrubak
24.05.2017

Šest delších povídek na společná témata, kterými jsou boj jednotlivce proti moci a hledání pravdy. Šest delších povídek , které jsou propojeny do jedné knihy a okrajově do sebe zasahují. To je prostě perfektní nápad.
Každá z těch povídek je psána jiným stylem a v každém tom stylu se autor pohybuje jako zkušený rutinér - to je opravdu úctyhodné.
Bohužel pro mě: minimálně dva z těch žánrů nejsou můj šálek kávy. Zejména příběh Luisy jsem dost protrpěl - těch dějových obratů a zázračných úniků na poslední chvíli bylo na sto stránek příběhu fakt až moc (nejsem znalec akčních detektivek a tak nevím, jestli takhle je to v žánru normální a nebo jestli je to zde přehnané - dokonce jsem si říkal, jestli to nemá být spíš parodie).
Také Cavendishova část mě moc nebavila. Připomnělo mně to knihy C.D. Payna, takový ten upovídaný, lehce absurdní humor. Vtipné to asi bylo, jen jsem na to prostě nebyl naladěn...
V dalších kapitolách už mě Mitchell potěšil víc a myslím, že by mě zaujaly i samostatně. Ale zase nemám pocit, že bych bez nich nějak strádal (snad s výjimkou Roberta Frobishera, který se rychle stal mým oblíbencem).

V tom celkovém souznění sextetu je Atlas mraků zajímavý a šestice příběhů nakonec dají soulad, byť někdy za cenu logických zádrhelů. Třeba poslední přání Sonmi dává smysl pro vystavění příběhu, ale (tedy alespoň podle mého názoru) za cenu toho, že se Sonmi zachová v logickém rozporu s tím, jak je do té chvíle popisována. Ale to se dá přežít - je to prostě román a tak se v něm věci dějí trochu jinak, než by se děly v realitě.

Příznivcem teorie reinkarnace jsem se po dočtení románu nestal, ale kniha mě určitě trochu donutila přemýšlet o kauzalitě a odpovědnosti člověka – na rozdíl od filmu, který jsem viděl před pár lety a který mi připadal jako takové nazdobené nic.

PinkAlicorn
11.05.2017

Tahle kniha je něco neskutečného. Je to vlastně několik knih v jedné a každá je psaná úplně jiným stylem. Tichomořský deník Adama Ewinga, který mě zpočátku docela nudil, byl psaný formou zápisků intelektuálního notáře, ale ke konci jsem se do něj konečně ponořila. Dopisy ze Zedelghemu mě zaujaly o něco víc, psal je nadějný skladatel svému milenci. Poločasy rozpadu byly vlastně detektivkou z pohledu třetí osoby, kde jsem se občas ztrácela, ale samotný příběh mě moc zaujal. Další - mojí nejoblíbenější částí - jsou Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, což je neuvěřitelně vtipná komedie o vydavateli, co se nechtěně dostal do domova důchodců. Následuje Orison Sonmi-451, postapokalytický thriller psaný formou výslechu. Až na konec, který mě upřímně zklamal, je to taky opravdu povedené a místy děsivé. A poslední je příběh Jak to bylo u Slooshova brodu a co se pak seběhlo. Byl opravdu autentický, nebyl psán ani trochu spisovně, prostě tak, jak vypravěč mluví. Jen přímá řeč byla v této části opravdu nepřehledná.
Jako celek je tahle kniha naprosto úžasná, ty asociace mezi postavami... Jen film, který je jinak docela povedený, to opravdu zkazil tím, že hlavni myšlenku úplně pohřbil. Hlavni postavy každého z příběhů byly (aspoň já to tak vnímala) dalším životem těch předchozích, což ve filmu bylo úplně jinak. Tam byla například Luisa Reyová v další části ve filmu byla jasnozřivá Meronym, což byla hloupost.
Každopádně tu nehodnotím film, nýbrž knihu, která si zaslouží hvězdiček mnohem víc, než jí mohu dát. Doporučuji!

RavuX
08.05.2017

"Jestli neco, tak tahle kniha je predevsim dlouha. A to tak dlouha, ze i kdyby byla o polovinu kratsi, porad by jeste byla dlouha." Takhle replika z predstaveni Bible od Divadla Sklep presne sedi i na Atlas mraku. Jestli bych mel tuto knihu charakterizovat dvemi slovy, byla by to: konglomerat a dlouha. Kniha je skutecne slepenina nejen ruznych pribehu napric casem a prostorem, ale i slohu, stylu a napadu. Nektere dejove linky se svym stylem a obsahem temer blizily obvykle beletrii, jine hranicily (ale JEN hranicily) s genialni sci-fi a dalsi se kvuli zamerne vidlackemu slohu (nebot vypravene sice gramotnym, ale divochem) temer nedaly cist. Skutecne. S takovym odporem jsem naposledy cetl Rohlikovu Zemi bez zakona. A prestoze je kniha ambiciozne roztazena do sirky, nema temer zadnou hloubku. Je jako line siroke koryto reky, ktera je natolik melka, ze v ni skoro nic nezije. Kazda cast knihy pusobi jako demo, nacrt, ktery namisto aby byl podroben kritice a pripadne rozpracovan, byl rovnou vytisten na papir s virou, ze kdyz se to zamicha do kaledioskopu ruznych pribehu, tak to nejak bude fungovat. No, nefunguje. Paradoxni je, ze se v knize obcas vyskytuji temer basnicne obraty tak uzasne, az jsem zalitoval, ze nemam po ruce zvyraznovac, abych si je poznacil. Ale to je trochu malo. "To je trochu malo na takovouhle publikaci," zakoncuji dalsi replikou divadla Sklep.

Hanjimka
03.05.2017

Asi jsem byla zmatena z této knihy. Nějak jsem se špatně orientovala v ději i ve slohu. Rozhodně podruhé číst nebudu.