oskli komentáře u knih

Nostalgicky jsem po dvaceti letech knihu otevřela s trochou nejistoty, jestli mě to pořád bude bavit. Trifidy jsem četla párkrát na gymplu a pak jsem si je párkrát vzala do vlaku cestou na vejšku. Tenkrát mě bavili. A nezměnilo se to. Pořád je to pro mě kniha, která má co říct. Pro nás doma jsou Trifidi vzrostlé kukuřice, které se ve větru o sebe otírají a chřestí. Taky je v tom vidíte? My jak máme za barákem kukuřičné pole, jsou to prostě od konce léta Trifidi :-) Wyndham napsal nesmrtelné dílo, které opravdu nestárne. Souhlasím s názorem, že tahle kniha by měla mít místo v povinné četbě.

31 16.08.2021

Neuvěřitelná kniha, která by neměla chybět v žádné rodinné knihovně. Příběh tří žen v jedné rodině, vyprávěný z pohledu dvou z nich. O tom, jak se obyčejný život může díky několika náhodám a rozhodnutím tak strašně a nevratně změnit. Kolik bolesti to může způsobit. Kolik člověk dokáže vydržet, ale jak už nikdy nebude tím, kým kdysi byl, i když by to sebevíce chtěl. Knížka plná bolesti i lásky, opětovná připomínka toho, jak obětavě i jak nelidsky se k sobě lidé dokázali (a pořád dokážou) chovat, jak strašně válka musela poznamenat několik generací lidí a jak si to většinou vůbec neuvědomujeme. Válka, koncentráky, násilný odsun Němců a pak spoustu let s komunisty. To je prostě na jednu zemi a pár generací strašná nálož strachu, nenávisti, zloby a pocitů křivdy... A tahle kniha nám to dokáže silným způsobem připomenout.

26 13.11.2018

Klasická Hanišová - naloží hlavnímu hrdinovi tolik, že to sotva unese, nebo spíš neunese. Ale aby v tom nebyl sám, naloží i jeho blízkým, rodině a všem, kdo se v knize mihnou... a vám taky. Autorčiny knihy nehladí po duši, ale lezou pod kůži, žerou a drásají. A čtenáři to masochisticky podstupují a nechají se cupovat na kousky, aby knihy pak zavřeli s pocitem "uf, to zase bylo"(a příští knihu berou nějalou lehčí, optimističtější). Ale za rok už zase doufají, že před Vánoci vyjde nová Hanišová, aby se mohli nechat zmasakrovat depkou dalšího hrdiny...

21 27.11.2023

Před skoro rokem jsem na toto téma četla Jizvu od Danuty Chlupové, takže o Životicích už jsem věděla, ale Jizva mi nesedla. Byla tak nějak povrchní a dvě dějové linky mi dohromady také neseděly. Měla jsem tedy velká očekávání v případě zpracování stejné události Karin Lednickou. A dostala jsem asi přesně to, co jsem čekala. Spoustu informací. Bylo znát, že autorka opravdu pečlivě sbírala data od pamětníků i v archivech, aby dala dohromady perfektní popis celé události. Nevynechala dobu, která samotné tragédii předcházela ani dobu následující.
Nečekejte román, ale něco mezi kronikou a vědeckou prací. Těch informací, dat a jmen je opravdu hodně a člověk se při čtení musí soustředit, jinak se velmi rychle ztratí. Já mám ale přesně takový typ knih ráda. Ráda si nechám rozšířit obzory a všeobecný přehled. A navíc kniha je opravdu krásná, červená ořízka je dokonalá. Podtrženo, sečteno - jasných 5 hvězd.

21 05.09.2022

Kniha je to jednoduše krásná, ať už jde o jazyk, popis postav, střídání rovin vyprávění i propletenost osudů. Dějově je opravdu propracovaná, ale ke konci mi trochu vadilo úmyslné natahování děje a snaha o maximální dramatičnost... a závěr knihy popisem současnosti byl pro mě taky nějak navíc. Nic zvláštního knize nepřinesl a spíš mi utlumil celkový dojem z knihy. Přesto dávám plný počet a určitě si knihu ještě někdy přečtu.

20 06.05.2020

Chirurg mě dostal. Navíc jako audiokniha je dílo výborně načteno, až si člověk přeje, aby to nikdy neskončilo a ještě chvíli s Hynkem mohl sdílet jeho život, práci, pocity...
Opravdu uvěřitelně vyprávěný příběh jednoho více či méně zpackaného života, kdy čtenář střídavě žasne, občas by s Hynkem zatřásl, aby nedělal další botu, chvílemi ho lituje a ke konci mu hodně fandí.
Prostředí nemocnice je vylíčené výborně, je vidět, že autorka ho dobře zná. Ale i komplikované vztahy v rodině a Hynkova láska tátovi mě dostávaly. Kniha brnká na takové ty struny hluboko uvnitř nás, ale není to žádná prvoplánová emoční ždímačka. Ani vzdáleně. Já si občas přála vidět do hlavy i ostatním postavám, jako je třeba u Soukupové v knize Nejlepší pro všechny. Chtěla bych vědět, co si myslí a jak jednotlivé situace prožívají Markéta, Andrea i Hynkovy děti. Takhle to bylo úplně jednostranné... ale i tak výborné. Myslím, že tuhle knihu chci vlastnit i v papírové podobě.

20 12.02.2020

Úžasná kniha! Příběh jedné rodiny, kde každý dostává poctivě prostor tak, aby do něj čtenář mohl proniknout. Rozmazlený Viktor, který se musí vyrovnat s přestěhováním na vesnici. Eva, která má dvě dospělé sobecké děti, spoustu práce, snaží se udržet vztahy uvnitř rodiny i ty sousedské za obrovského nasazení. Nevyrovnaná Hana, které neví co chce. Sobecký Adam, který se nejvíc ze všeho chová jako dospělý rozmazlený jedináček. Všechny postavy je možné v průběhu čtení pochopit, ale pro některé jednání se to pochopení vlastně hledat nechce.
Autorka neuvěřitelně lehce střídá roviny a pohledy vyprávění, vyjadřování, vnitřní dění postav... Při čtení člověk strašně moc chce, aby to ještě nekončilo, aby se děj vyvíjel jinak, než jak tuší... aby ještě chvíli mohl být součástí.

20 29.11.2019

Knihu jsem četla hned po dočtení Cesty k nesvobodě od Snydera. Tak nějak jsem z jedné depky vplula do druhé. Kniha mě naprosto pohltila a zalila děsem. Od samého začátku mi to přišlo tak strašidelné, děsivé a... uvěřitelné! Akorát tedy vím, že tuhle knížku, ač je naprosto dokonalá, už nikdy číst nebudu. Opravdu na mě působila ta prožitá hrůza, neštěstí, zlo, nevyhnutelnost, nemožnost volby, nesvoboda a zoufalství všech zúčastněných tak moc, že znovu už se do těch pocitů ponořovat nedokážu. Kniha je velmi, velmi sugestivní. Jedním slovem fantastická, ale nic k čemu bych se chtěla v zájmu sebezáchovy vracet.

19 13.12.2021

Tohle mě tedy naprosto nadchlo! Knihu jsem poslouchala v audioverzi, což bylo fantastické, ale už teď vím, že ji sama sobě nadělím pod stromeček. Kniha mě okouzlila. Amerika ze začátku 20. století, rasová diskriminace, předsudky, dětská potřeba spravedlnosti, vnímání bezpráví, vřelé mezilidské vztahy, dětské hry a fantazie... tak úžasná a silná směs v jedné knize! Vyprávění z pohledu malé dívky má opravdovou sílu, až jsem přemýšlela, že bych knihu zkusila vzít pro večerní čtení, které pořád se synem (10 let) udržujeme. Jsem přesvědčená, že by ho kniha velmi oslovila i teď, že to není nutně kniha pro dospělé.

19 21.10.2021

Pro mě zatím nejlepší Klevisová (nejnovější jsem ještě nečetla). Dostala mě už jen tím, že žiju ve stejné oblasti a miluju to tady, ale tentokrát mě opravdu bavil příběh, postavy, osobní život kriminalistů i popisy prostředí. Ani příliš překombinované to nebylo, ačkoli kdybych chtěla být kritická, něco bych si určitě našla. Ale já nechci. Navíc je to první Klevisová, kdy mi bylo po dočtení líto, že už s postavami nejsem a několik večerů jsem měla nutkání knihu otevřít znovu a do vesnice se vrátit. To se mi u jejích knih ještě nestalo, obvykle za pár dní nevím, o čem kniha pořádně byla. Tady to bylo jiné.

19 15.09.2021

(SPOILER) Loni bylo téhle knihy všude plno. Reakce na knihu byly pozitivní, ale dávaly tušit, že to nebude lehké čtení. Já si tedy novou Petru Dvořákovou šetřila na později. Tak dlouho jsem si ji šetřila, až jsem ji teď přečetla skoro na jeden zátah. Kniha nešla odložit, ač se jednalo o děsivé čtení. Dvanáctiletá Bára vyrůstá v rodině, kde nezažívá pocity pochopení, bezpečí, bezpodmínečné lásky, naopak běžný je křik, výčitky, fyzické násilí. Snaží se zavděčit, být nenápadná, ale na druhou stranu chvílemi projevuje vzdor, když vnímá přistup rodičů jako nespravedlivý. Chvíli to vypadá, že díky svému výtvarnému talentu najde místo, kde jí bude dobře a kde ji budou vnímat jako skutečného člověka, dvanáctileté dítě, které něco umí, ale má právo dělat i chyby. Ale podvědomě člověk při čtení tuší, že happy end se konat nebude...

19 02.08.2021

Kniha se mi líbila moc a je z ní cítit spousta práce. Je to opravdu promyšlený román, ze kterého člověku občas mrazí, občas má výčitky, že si jde jen tak z plezíru zaběhat a sednout si na pivo, že prostě má ten čas. A možnosti. A občas jsem měla pocit, že ten uhelný prach a koncentrovaná únava se při otáčení stránek přímo lepí na prsty.
Doslov mi přišel stejně dobrý jako kniha samotná, možná i zajímavější, protože pocházím z úplně opačného konce naší země a o Karvinsku a jeho historii vlastně nic nevím. Pro mě je kniha opravdu uvěřitelná, syrová, jen s posunem Barbory jsem se pořád nějak nemohla smířit. Nicméně asi byl reálnější, než kdyby jí autorka dopřála život happyendový.

19 21.07.2020

V roce 1939 obsadili Sověti pobaltské státy, Kreml vytvořil seznamy lidí, které považoval za odpůrce Sovětů, a lékaři, právníci, učitelé, vojáci, spisovatelé, podnikatelé, umělci a knihovníci byli včetně svých rodin jako nepřátelé režimu určeni k hromadné likvidaci. K deportacím do pracovních táborů na Sibiři docházelo od června 1941. Ti, co přežili, v nich strávili 10 až 15 let... po návratu našli obsazené domovy, byli pod dohledem KGB, nesměli o ničem promluvit...Litva, Lotyšsko a Estonsko přišlo o třetinu obyvatel.
Příběh z knihy je strašný. Nepochopitelný. Děsivý. A utvrdilo mě to v tom, že i oproti nacistům jsou Rusové jiná liga. Chybí jim nějaká základní lidskost. Člověk pro ně nemá žádnou hodnotu. Což ostatně po letech ukázali jak v případě Černobylu (doporučuji knihu Modlitba za Černobyl, kronika budoucnosti), tak i teď... opět nepustí jedinou pravdivou informaci, když se něco stane.

19 03.09.2019

Houbařka mě nadchla, Anežka mě psychicky zmasakrovala, ale Rekonstrukce mě nejvíc ze všeho štvala. Jak obě první knihy vyvolávaly obrovské množství všemožných emocí, Rekonstrukce tak nefungovala. Ač je opět výborně napsaná.

Kniha se rozběhla dobře, ale pak mi připadalo, jak kdyby autorka nevěděla, co si s tím vším počít. Působilo to na mě nějak násilně, nevěřila jsem postavám a štvaly mě. Jako když si uděláte plný talíř výborné kaše, polijete ji čokoládou a posypete malinami... ale když s chutí sníte polovinu talíře, kaše vychladne, začne lepit, táhne se v puse a vy vůbec nevíte, jestli ji máte chuť dojíst. Tak takhle přesně jsem já bojovala s knihou, tedy s její druhou polovinou. Lepila a táhla se. Poslední třetina nebo čtvrtina mě už štvala tak, že mi vlastně bylo jedno, jak to celé dopadne. Proč číst o všech těch případech, kdy matky zavraždily své děti, navíc na tolika stránkách? Nejsem vůbec přesvědčená o tom, že to nějak vylepšilo atmosféru knihy.

Chápu, že o to, co se stalo, vůbec nešlo. Že to bylo "jen" o Elišce, stejně jako v předchozích knihách, ale tady to u mě nefungovalo. Celá ta posedlost násilnými případy a touha vědět mi neseděla. Nebyla pro mě tak uvěřitelná, jako psychické rozpoložení postav z prvních dvou knih.

19 17.07.2019

Ani nevím, kde začít. Kniha mě dostala, naprosto. Četla jsem ji hned po prvním dílu a zpočátku jsem měla pocit, že to nebude ono. Že příběh je moc temný, chmurný, beznadějný... ale pak mě to všechno úplně pohltilo. Příběh mě stáhl do sebe, já se propadala jak do rašeliny a najednou měla pocit, že v té neutěšené končině jsem prostě s nimi. Že jsem součástí příběhu o neradostném dětství, silných mezilidských vztazích, strachu, stáří i touze po pomstě. Úžasná kniha, která mě ke konci děsila vědomím, že se blížím k jejímu konci. A ten konec, ten mě pak úplně rozsekal. Jdu si hned stáhnout třetí díl, abych se zase mohla vrátit na sever, do nevlídného počasí, k vůni moře a za lidmi, které jsem si zamilovala.

19 23.03.2018

Začátek knihy byl tak blbě psaný, že jsem přemýšlela, jestli dokážu číst dál. Pak se ale kniha překlopila do takové koncentrované hrůzy, že styl psaní člověk ani nevnímal. Ale určitě už to bylo i tím, že autor nemusel vymýšlet a stylizovat úvodní dialogy a popisné pasáže, které mu nešly. Kniha je strašidelná a naprosto děsivá. Kde se v lidech bere schopnost přestat být lidskými? Kdysi jsem četla rozhovor s člověkem, který zažil nacistický i komunistický výslech a lágr. Řekl pro mě strašnou větu - zatímco nacisti se z člověka snažili vymlátit pravdu, komunisti to měli naopak. Doporučuji doplnit podobně slabou knížkou od Timothy Snydera Tyranie.

18 28.12.2021

Mamka mi tuhle knihu "vnucovala" asi rok a já ji konečně jako oddychovku prubla. A nelitovala jsem ani vteřinu. Kniha se neuvěřitelně dobře čte a celá je dost neuvěřitelná. Proti hlavní hrdince si připadám jako lempl, co z 90 procent většinu dne mrhá časem a je dočista nevýkonný. Docela by mě zajímalo, jestli je to z nějaké části fikce, nebo jestli je ten život i množství dětí popsaný fakt věrně. Já si s jedním dítětem, pračkou, sušičkou a plynovým kotlem připadala při čtení fakt nepatřičně...

18 12.12.2019

Maximálně koncentrovaná směs hrůzy, beznaděje, lží, lidského neštěstí a naprosté ignorace a nadřazenosti moci. Hlavně nic nepřiznat, všechno přikrýt, Sověti přece nikdy nic nedělají špatně... jenom žádná panika, všechno je pod kontrolou. O lidi jde až v poslední řadě.

Strašná kniha, která naplno ukazuje, jak pro Sověty nemá lidský život žádnou hodnotu. Ze čtení mrazí. Každou stranou se dostáváme k zajímavějším pamětníkům, jejichž vyprávění v člověku vyvolává pocit nekonečného zmaru a zoufalství. A intenzivní potřebu jít si koupit zásobu jódu, protože jeden nikdy neví... A vzhledem k tomu, co se teď v Rusku zase děje, mi to vůbec nepřipadá jako blbej nápad.

18 03.09.2019

Opravdu silná kniha, krásně napsaná. Je to o tom, co dokáže člověk vydržet, když má velkou dávku vůle a ještě větší dávku štěstí. Část věnovaná Mengeleho pokusům na dětech pro mě byla strašná, ale celkově knihu hodnotím jako výbornou a doporučila bych ji k přečtení všem svým známým. Hodně by mě zajímalo i období po válce, to jak se rodině a Violčině bratrovi žilo za komunismu a její popis toho, jak se v poválečných letech vzpamatovávalo město a vyvíjely mezilidské vztahy.

17 07.03.2019

Úžasná kniha! Naprosto mě pohltila atmosféra ostrova, kdy si člověk během čtení vzpomínek hlavního hrdiny dokázal všechno představit naprosto živě. Skoro cítil i ten chlad a vlhkost, slyšel ptáky na útesech... Zvrat v závěru knihy sice nezapadl úplně hladce (aspoň pro mě), ale ani to nemění nic na mém celkovém pocitu z knihy. Rozhodně jdu pokračovat dalšími díly.

17 11.03.2018