Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze 14. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324683/big_modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-jjj-324683.jpg 4.4987
Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu, Historie

Vydáno: , Pistorius & Olšanská
Originální název:

Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva), 1997


více info...
Nahrávám...

Komentáře (299)

Kniha Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti

adelazelenkova
03. února

Velice silné příběhy, které kniha v sobě ukrývá. Autorka čtenáře nešetří a ukazuje pravou tvář černobylské tragédie. Najdeme zde vše, výpovědi obyčejných lidi, pracovníků, odborníků a dalších, kterým se po události změnil život. U některých svědectví se musíte zastavit, nadechnout se a příběh dočíst. Hodně silná kniha, díky které se na neštěstí a následky havárie nezapomene.

Evkae36
03. ledna

Silné. I ten styl psaní se k tomu prostě hodil. Pošle vás to do té krajiny kde se čas zastavil, obzvlášť pokud jste viděli nějaký dokument nebo film z této doby. Pak si to dokážete představit vizuálněji mnohem lépe.


Přečti_si
30.12.2022

Bohužel mi vůbec nesedl styl, jakým byla knížka napsána. :( Byl to takový "volný proud myšlenek" lidí ze zóny okolo elektrárny, ale velmi špatně se mi to četlo. :( Bohužel jsem zvládla jen asi třetinu a dál nedočetla.

Milosz
08.12.2022

Výpovědi lidí poznamenaných černobylskou havárií. Vdovu po hasičovi znáte ze seriálu, ale jsou tam i vysídlení domorodci, vojáci co byli nasazeni na likvidaci škod, vědci, novináři..
Nejlepší jsou ty výpovědi, co jsou věcné. Někteří tam ale zkouší filozofovat a to se nedá číst. Navíc je to zapsané tak jak to dotyční říkali, takže je to často senilní skákání od myšlenky k myšlence, spousta trojteček v textu...ta Alexijevičová je spíš zapisovatelka než spisovatelka, čte se to špatně a je to škoda, protože některé výpovědi jsou hodně silné a za přečtení to určitě stojí.

Gibis
07.12.2022

Srdcervoucí, zdrcující a tak moc skutečné :(

Antaki_Thorin
02.12.2022

Málokterá publikace si zaslouží plný počet hvězd. Ale toto bych opravdu doporučila k přečtení všem! Provýchodním, prozápadním, černým, bílým, žlutým, duhovým - všichni tu žijeme. Nechť je toto příklad špatného systému, ze kterého by se svět měl (a hlavně musí) poučit. Nechť je toto památník všech, kteří trpěli a stále trpí. Obzvlášť dnes!

mataj
29.11.2022

Monology, vzpomínky, zpovědi, osudy lidí zasažených katastrofou jménem Černobyl. Tolik smutku, beznaděje a zklamání. A taky víra měnící se v zlost, když zjistí, že byli oklamání a zmanipulování z důvodu utajení jejího skutečného dopadu. Mimořádně silná a poučná kniha.

Rihatama
20.10.2022

"Radionuklidy rozeseté po naši zemi budou žít 50, 100 i 200 tisíc let, popřípadě ještě déle."

Alexijevič se ve své sérii knih obrací k člověku, k člověku sovětskému, ukrajinskému, běloruskému, ruskému... ke stavu jeho duše, k obyčejnému životu obyčejných lidí. Proto se zde čtenář nedozví, co přesně se 26. 4. 1986 v Černobylu stalo. Čtenář je však vtahován do světa post-černobylské války, nebo aspoň jak dobu po evakuací Pripiati a desítek dalších vesnic a městeček v okolí Černobylu s všudypřítomnými vojáky vnímali místní obyvatelé. Ti byli donuceni poté, co strávili dalších minimálně 48 hodin v nevědomí svým všedním, každodenním životem, opustit bez ničeho (vše bylo ozářené) své domy. Prý na dva dny. A ono to bylo na celý jejich zbývající život, někdy dlouhý jen pár týdnů. Člověk vnímá katastrofu samotnou, ale už mu většinou nedochází, co se asi tak mohlo dít v místě samotné události. A jak se k tomu sovětský občan stavěl či byl donucen postavit. Jaké hrůzy si musel prožít, jaké násilí, rabování a zabíjení celá ta tragická událost vyvolala. A přece jiní o válce nehovořili, protože tady přes veškerý vojenský výcivk nebylo s kým bojovat obvyklými zbraněmi, pouze proti vlastnímu lidu, ani proč se schovávat v protiatomových bunkrech, protože atom byl všude.

"Jsme velká země, milovaná, nejsilnější. Dřív nám říkali, že žijeme skromě a chudě, protože jsme prodělali těžko válku, lidé trpěli, zato teď máme mohutnou armádu a nikdo si na nás netroufne, neporazí nás. Ale my začali střílet jeden do druhýho."

V Modlitbě za Černobyl - přesněji za lid postižený jeho skázou - více než v jiných Alexijevičové knihách vyplouvá na povrh ruská duše formována po staletí svými násilnými dějinami. Ruský člověk buď loví a zabíjí zvěř, nebo válčí, říká se v knize. Taky je tam ale plno lásky, soucitu a až nepochopitelného hrdinství. Právě to je ruskému člověku vštěpováno. Ne majetek a blahobyt, ale vlast, vlastenectví a hrdinství jsou to nejdůležitější. Ruský člověk tak osciluje mezi ušlechtilostí, sebevražedným hrdinstvím a bezbřehým násilím, protože spravedlnost neexistuje. V knize o důsledcích černobylské havárie autorka poprvé zpovídá i sama sebe a nevciťuje se toliko do duší druhých zpovídaných osob, protože ačkoliv je Černobyl ukrajinský, nejvíce bylo zasaženo Bělorusko. V Bělorusku bylo zamořeno celkem 23 procent území, na Ukrajině 4,8 a v Rusku 0,5 procent. A tak se Bělorusové stali černobylským lidem. Autorka poprvé knihu vydala 11 let po výbuchu, dále ji však doplňovala a celkem na ní pracovala 20 let. Autentické pocity přímých svědků katastrofy přináší dechberoucí obraz jednoho lidského neštěstí, k jehož hloubce přispěla nezměrná zaslepenost a demagogie sovětského vedení, která v reakci na volání po vědeckých vysvětleních, lécích nebo aspoň jódu vytáhla z rukávu staré známé nálepky jako agenti západních rozvědek, zakuklení nepřátelé socialismu, diverzantská akce... a dnes, v roce 2022, tomu není jinak.

"Celý život jsme bojovali nebo se připravovali na válku, tolik toho o ní víme, jenže teď z ničeho nic obraz nepřítele se proměnil. Máme nového nepřítele, či spíše nepřátele. Zabíjela pokosená tráva, ulovené ryby, zastřelená zvěř nebo třeba jablko."

1 ...