Modlitba za Černobyl – Kronika budoucnosti

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze 14. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324683/modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-jjj-324683.jpg 4.5657
Žánr
Literatura faktu, Historie, Průmysl
Vydáno, Pistorius & Olšanská
Orig. název

Чернобыльская молитва, 1997

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (214)

Kniha Modlitba za Černobyl – Kronika budoucnosti

Přidat komentář
Kirtans
04. října

Styl knihy mi nevyhovoval. Příběhy lidí jsou silné, významné, měly by být slyšet ale forma mi nesedela. Rada bych si i příběhy nejdříve priradila k lidem (ať se jednalo např o profese nebo věk), po skončení výpovědi to pro mne bylo nevyhovující. Nicméně by se na tuto událost zapomínat nemělo.

Kexina
18. září

(+ SPOILER) Zajímavé pohledy různých lidí, ale trochu mi vadil styl zápisů. Jména a informace o vyprávějících jsou až na konci, takže buď listujete tam a zpět, nebo hádáte, kdo asi to je. Pořadí a styl zápisů je zmatený, takže připomíná jakousi velkou sešlost lidí, mezi kterými chodíte a tu zachytíte kus rozhovoru, onde zase kousek jiného... Dohromady vám sice mohou dát jakýsi ucelený obraz, ale pro knižní verzi by bylo vhodnější zápisy upravit

Docela se mi líbil pohled "stranického funkcionáře", který trochu upravuje zažitou tezi o tom, jak všichni svévolně a schválně zatajovali informace a nechávali lidi napospas radiaci. Že se jako u všeho, dá i na tuto situaci dívat z více stran a ne všechna rozhodnutí byla čistě politická, nebo projevem hrdinství či zbabělosti. Je také otázkou, jak moc je kniha pravdivá, nebo ne, ale zajímavé bylo číst i mezi řádky - o tom, jak si mnozí jen dokazovali, že oni jsou hrdinové, protože nikdo jiný by to nezvládl tak, jako oni.


verculka
25. srpna

Přijde mi, že až teď, 34 let po tragédii něm některým vlastně došlo jak nebezpečné to celé bylo a že bychom měli každý den dekovat lidem co se obětovali a byli nasazení na uklízeci a zabezpečovací práce. Nikdy se o nich nemluvilo. Dost dlouho se tutlalo jak moc nebezpečné to všechno bylo. Čest vaší památce a děkujeme!

zuzi1162
25. srpna

Na styl je potreba si trorchu zvyknout a neda se diky tomu cist tuto knihu na jeden zatah, ale jinak je ohromne pusobiva. Kapitola, kde vypovidaji deti, byla mrazive desiva.

DominaCZ
23. srpnaodpad!

Bude to obsáhlý koment. Já totiž vždy měla dle článků tu nehodu za hrůznost a lid za chudáky oběti. Jenže se díky týhle knize a údajně teda reálných výpovědím ukázalo, jak se to vlastně mělo. Že to ve skutečnosti na těch vsích byli ožralí burani neposlouchající nařízení a příkazy. Že vláda dala info, ochranu a poskytla co mohla, ale oni na to doslova s*ali. Za bednu vodky vás na seznam pásma buď zanesl dozimetrista, nebo z něj vyškrtl a vy jste mohli zůstat.
Jak říká jeden: "Mnoho z pracujících v Č. byli vesničani." Aha, já měla za to kde vzali tolik povolaných lidí, a oni to byli hnojníci od vepřů z, jak to sám ten člověk nazval, doby kamenné ... tak to se pak ničemu nedivím.
Věty se opakovaly v těch výpovědích. Tak, co mi nesedělo:

Kočky že žraly svý koťata? Proč, když okolo lítaly krysy a myši?!
Krysy zakously a sežraly ženskou, do rána ohlodaly chlapa s kolem, že z něj zůstaly jen dvě kostičky a to kolo??

Babka - chodili jsme pro semena 30-50 km a ostatní nosili 15 kg, já 50. Hrdinka prostě!
"Jakápak radiace, když tu lítaj motýli a bzučí čmeláci? Moc jsme se té radiace nebály."

Ignatěnková: Byla jsem v 6. měsíci těhotenství a byla jsem hubená, naštěstí to na mě tedy nebylo vidět. - To asi těžko, o to víc by to poznat bylo, to se paní buď plete, nebo chybnej překlad, asi chtěla říct právěže tlustá. Pak by to smysl dalo.

" Z úst mu lezly plíce a JÁTRA" - kudy tudy z břicha játro krkem ven...? Možný to je, přijde mi to ale zas jak výmysl.

Chrápe u něj 14 dní na pokoji, sestry v nemocnici ji nechaj a pak se diví, že porodí ozářený děcko. Rodit už nesmí, přesto porodí zas i za cenu, že by to bylo bez ruky- prostě NO A CO, TAK BUDE. Prostě sobecká k*áva, sorry.

Nepochopila jsem, proč tam jsou články o útěky z Kyrgyzstánu a o Tádžikské válce, fakt ne.

Voják výpověď: "Listy měly černé dírky, i rajčata...neměli jsme to jíst...stejně jsme je jedli.
Čepici jsem dal synovi... Za 2 roky mu našli nádor hlavy. Dali nám plynové masky a respirátory, ale nikdo to nenosil. Kočky a psi jsme stříleli, ale prasata se pouštěla na svobodu.
(co si jako uloví domácí prase v lese twl ??)
Když kulka psa jen zranila, nedobíjeli jsme ho, ale srazili zpět do jámy a zasypali hlínou. Předpisy se nedodržovaly, dole igelit nebyl."

Mně to přišlo jak dnes s tím covidem a rouškama - vláda nám je sice nedodala, ale něco nám nařizujou a lidi to nedělaj. Oni na to taky vyloženě s*ali na těch vesnicích, zůstali na sílu a žrali ty zamořený věci tam. Mají x operací, infarkty, padaj mrtví k zemi na silnici, takže čemu jako unikli, co vyřešili, že nechtěli odejít, protože "ti ve městech pochcípali taky??"
Litovala jsem ty, co uklízeli že nebyli dostatečně ochráněni oděvama. No teď když vím, že si je ani nenasadili, už se nedivím.

Některý věci nesedí - Ignatěnková tvrdí, že čistili chodníky práškem a pak že vyšli ven a brodili se pěnou po kolena. Já četla že to čistili mejdlem, protože nic jinýho neměli a věřili, že to stačí, tak kde je pravda ? Že něco vláda tajila a nebyli chráněni jak měli, to je jasný, ale oni na to skutečně sr*li. Ignorovali, vysmívali se. Jak mladí, tak staří. Hlavně že měli chlast.
Odporní burani. Ani chovat se neuměli v tu chvíli, ty ženy se furt někam sraly, ječely jak krávy hysterický, cpaly se do těch nemocnic i přes zákaz, napadaly někoho, ta Ignatěnko taky furt někde stála pod oknama a ječela a babky se na vsi taky na vojáky rozkřikovaly...no odporný. Ale ve svých výpovědích jsou všichni hrdiny. Skutečná Krása Nesmírná - všichni jsou Bivoji Udatní.

Ten odpad proto dávám jim. Jejich demenci, ne těm, kteří schytali tu první dávku a rozpadli se na lůžku v nemocnici.

LussyP
09. srpna

Krásná a silná kniha, pojatá neobyčejným způsobem, svědectví lidí, nejen o výbuchu, ale i o komunismu, filosofii a hlavně o lásce. O lásce k domovu, o lásce jeden ke druhému, mateřské lásce.
Četla jsem ji na etapy, vstřebávala a určitě si ji přečtu někdy znovu.

Luccinda
31. července

Modlitba za Černobyl představuje osudy „černobylců“, lidí, které přímo zasáhla katastrofa v Černobylu. Autorka jejich výpovědi nijak neupravovala, takže knížka působí velmi syrově a autenticky. A musím se přiznat, že ani po zhlédnutí seriálu a spousty dokumentů jsem si nedokázala představit, co všechno si lidé kvůli Černobylu museli vytrpět. Ať už to byli obyčejní lidé, vojáci, likvidátoři, vědci, vystěhovalci ze zamořených oblastí nebo děti, nebylo vůbec lehké číst o jejich životech po Černobylu. Nejhorší ovšem bylo, jaká bezmoc ze všech těch výpovědí čišela. Lidé často neměli nejmenší ponětí, co je to radiace a jak působí na všechno živé i neživé. Nechápali, proč musí najednou opouštět své domovy, proč nesmí konzumovat zeleninu, kterou vypěstovali, proč si od nich jejich příbuzní či známí udržují odstup a nechtějí je pustit do svých domovů a ke svým dětem. Spousta lidí zemřela na nemoc z ozáření. Spousta jiných lidí onemocněla rakovinou. Narodily se postižené děti, děti bez ručiček a nožiček, děti, co zemřeli pár hodin po porodu...

Knížka mě velmi zasáhla, musela jsem si jí hodně dávkovat a někdy mi z toho všeho bylo fyzicky špatně, a to mám na tyhle věci docela silný žaludek. Jedna věc mi ale při čtení hodně vadila. Jak jsem psala na začátku, autorka ponechala výpovědi lidí bez jakýchkoli úprav, takže byly občas velmi chaotické. Je to škoda, protože kdyby se příběhy, byť jen malinko upravily do nějaké čitelnější podoby, bylo by to takřka dokonalé.

Simikik
30. července

Zive, strasidelne zive!

1 ...