Laféeverte komentáře u knih

Tohle mě hodně nadchlo, v podstatě jsem tu knihu nemohla odložit. Je to moc dobře vyvážená směs vědy, fantazie, vztahů....Nejdřív jsem prahla po tom, dovědět se, co má Grace za úkol a co se dělo na Zemi, pak jsem se nemohla dočkat každé další interakce s Rockym. Prostě Rocky se se vážně povedl a nejde si ho neoblíbit, dějové peripetie byly také věrohodné, nepřišlo mi to nijak natahované nebo umělé, včetně výborného závěru. Díky tomu, že Grace věci vysvětluje tak nějak lidsky, bylo i pro mě, která se zasekla na newtonovské fyzice a v okamžiku, kdy příklady ve škole začínaly slovy "jste ve vlaku jedoucím rychlostí světla...." vypínala mozek a sahala pro tahák v kalkulačce, všechno poměrně srozumitelné.

23 29.11.2023

Je to příběh, co človeka "vezme za srdce," a to hlavně proto, že vám ho vypráví osmileté děvčátko. V podstatě vám jen objasňuje, jak její bratr přišel ke zranění ruky, a že je to dosti spletitá historie. Nejlepší na tom je, že vás to dítě postaví před hotovou věc (ve věcech společenského pokrytectví, rasismu, pomluv...), i když velké části věcí nerozumí, tak sleduje, jak se chovají druzí, což postupně mění její pohled na věci. Její táta je úžasný (někdy možná až trošku moc, ale když si vezmu, že ho vidím očima jeho dcery, tak se asi není čemu divit). Takže rozhodně doporučuji k přečtení, a to nejen ve vztahu k pochopení rasových problémů v USA, ale i obecně, jako obraz toho, jak je možné se dívat na druhé a hledat v nich to dobré.

23 11.03.2021

Řekla bych, že všechna zdejší chvála má opravdu opodstatnění. Nejen, že je to zajímavý příběh, co do osudů jednotlivých postav, ale také co do historie a ducha místa i velkých historických událostí. Autorka opravdu odvedla mistrovskou práci. Moc se mi líbilo i užívání nářečí, polštiny i německých slov. Moc hezky to odráží celkové prostředí. Vlastně až do konce knihy člověk nijak neřeší, kdo je spíš Čech a kdo Polák, Němec, Slovák...Kniha má mnoho vrstev, o kterých můžete přemýšlet. Navíc v ní nic není černobílé, všechno (postavy i události) má své chyby, ale i silné momenty. Všechny změny s sebou nesou dobré i zlé. A ještě jedna věc mi nejde z hlavy - je to vlastně až skoro na konci knihy - jak píše autorka, v těžkých a zmatených časech se vždycky musí najít viník a víra, aby se lidé s nepochopitelnou situací nějak vyrovnali...i kdyby to bylo za cenu popření zdravého rozumu i toho, co jim dřív přišlo normální. Tohle holt platí univerzálně, napříč časem i prostorem a bohužel tahle slepá přesvědčení nevedou k dobrému. Jsem zvědavá na další díl.

21 01.07.2021

Je to poměrně krátký, ale myšlenkově hutný román. Jeho tempo je zběsilé asi tak jako tempo proudu bezobsažných informací v konzumní společnost, kterou zobrazuje. Podle mě nejde ani tak o knihy, ale o to, že knihy jsou jedním z prostředků, které motivují lidi přemýšlet, vytvářet si vlastní názory a vidět svět z jiných úhlů. Při čtení knih se člověk na tom, co čte, aktivně podílí a z interakce knihy a jejího čtenáře vzniká nová hodnota. To v románu kontrastuje s pasivním přijímáním množství líbivých obrazů a informací bez reálného obsahu, a bez toho, že by lidé měli čas o viděném a slyšeném přemýšlet, neustále si zaměstnávají mozky přílivem informací, které nemají čas vyhodnotit. Koncept štěstí je omezen na pohodlný život, s tím, že není vytvořen žádný prostor uvědomit si, že něco chybí. A plně souhlasím s tím, že tohle se dělo a děje ve společnosti samovolně, zvlášť v kombinaci s tím, jak snadné je informace přenášet.
Prostě kniha opravdu stojí za přečtení a také za následné zamyšlení nad tím, jak přistupujeme ke svým životům a komu tím vytváříme prostor na cestě k moci.

20 23.04.2020

Druhé světové válce a holocaustu se snažím spíše vyhýbat a pokud to máte podobně, tak tady je několik důvodů proč se do Zlodějky knih pustit: hodně pozornosti je věnováno moci slov (ne jen těch fuhrerovych), které vám dávají hlas a umožňují měnit svět kolem sebe; budete se procházet příběhem plným obyčejných Němců, což minimálně pro mě bylo nové a osvěžující; dostanete i příběh dětství a dospívání se všemi radostmi a strastmi; uvidíte, čeho všeho lze dosáhnout dětskou upřímností; a v neposlední řadě si můžete tak trochu představovat, jaké to asi je být smrtí. Tématem to sice vůbec není lehké čtení, ale četlo se to samo. Ve skutečnosti mi to asi ulehčovalo to, že vás na dramatické zvraty vypravěčka postupně připraví...momenty tím ale neztrácí na síle. Také postavy příběhu jsou vykresleny tak, že je prostě máte rádi - v jejich obyčejnosti i jedinečnosti.

19 23.05.2023

Je to naprosto skvělá kniha, a to ze dvou důvodů. Za prvé - pátráte nejen po tom, kdo z oněch deseti je vrah, ale také po tom, jak to vlastně bylo u všech hrdinů a jejich minulosti. Za druhé - atmosféra, vzájemné podezírání, strach o život, izolace, nemožnost úniku...a navíc je to celkově dobře vymyšlené s provázaností na onu básničku. Jen v originále je trochu škoda té politické korektnosti, která tenhle nápad dost upozaďuje. Kdyby to autorka věděla, možná by vybrala jinou básničku.

19 23.04.2021

Nevím, jestli je to tím, že hlavní myšlenka autorky, kterou deklaruje v doslovu, tak nějak rezonuje s mým vlastním nastavením, ale bylo to pro mě neuvěřitelně silné. Autorka má bohužel pravdu, že téma fatálního rozdělení společnosti prostřednictvím neochoty respektovat jiné názory a vidění světa, je a pravděpodobně i bude stále živé. Jen doufám, že lidé v sobě najdou sílu odpustit a neživit v sobě křivdy a zášť. Kromě toho je ale kniha skvělá i v jiných ohledech. Hodně mě oslovila vztahová dynamika mezi postavami i popisy manželských problémů a toho, jak situaci různě vnímají obě strany. Oba se mají rádi a chtějí být spolu šťastní, ale prostě se občas ocitnou v takové divné slepé uličce, odkud je těžká cest zpět. Přišlo mi to jako pěkná paralela k tomu velkému dění, kdy vlastně všichni chtějí žít v klidu, ale prostě se to nějak nedaří a nedaří....a křivda se vrší na křivdu, utrpení na utrpení. No a teď se "klepu" o další osudy všech....měla jsem to asi raději začít číst až autorka celou sérii dokončí.

18 25.05.2022

Poetické příběhy, nejhezčí je na nich ten jazyk... Pohádka o dortu neuvěřitelně baví i 1,5 roku staré dítě... Už ani nevím, kolikrát jsem ji četla, skoro každý večer před spaním hlásí, že chce: čiči (kočička), ka (pejsek), do (dort)

16 04.03.2022

Jako dítě jsem tu knížku milovala, jako dospělá musím říct, že byla radost připomenout si nejen příběhy, ale taky všechny ty specifické obraty, které nejdou slovem vysloviti...možná snad jen v pohádce vyprávěti. A Vasilisa pořád funguje, pořád je tam to mrazení, když v lebkách svítí oči a Baba Jaga jede ve svém moždíři, palicí se odráží, pometlem stopu zametá. Některé pohádky jsou podobné těm z našeho prostředí, ale stále jsou osobité svým jazykem i postavami.

16 15.11.2020

Je to jedna z mých oblíbených knih. Příběhy jsou trochu jiné něž klasika o princeznách, ale zato mají nezaměnitelné kouzlo, vtip a životní moudro. V podání autora všechno ještě víc vynikne, takže když je čtete, v podstatě slyšíte Jana Wericha. Přečetla jsem ji už mnohokrát a nikdy mě to neomrzelo.

16 27.10.2020

Kniha se čte skoro sama...zajímavé postavy se proplétají nevšedně všedními životními osudy, ztrácejí půdu pod nohama, začínají znovu, dělají chyby i šťastná rozhodnutí. Dotýkají se velkých dějin, ale nikoli fatalisticky nebo zoufale. I při zachycování těžkých dob je autorka tak nějak optimistická,a to je mi na jejím díle nesmírně sympatické.

15 27.07.2021

I já přidám svůj názor k plejádě poměrně rozporuplných komentářů ke třetímu dílu téhle plánované pentalogie. Myslím, že až se ta očekávání trochu usadí, budou čtenáři ke knize přistupovat víc pozitivně. I u mě to tak bylo. Uvědomila jsem si totiž to, že to tempo knihy v podstatě ve čtenáři vyvolává stejné pocity, jako má Ilan. Na konci druhého dílu vstupuje do neznáma, plná očekávání, stejně jako čtenář, ale nic z toho se nenaplní. Následuje frustrace, čas se vleče, nekonečně dlouho se čeká na nějaké světlo na konci tunelu. To přesně se děje Ilan. Když se vrací, je všechno divné, ona v tom plave a přeje si, aby to bylo takové, jako dřív...chystá se na velký krok, předěl...Prostě, když se na to podíváte takto, tak se musítě ptát, je skutečně to zpomalení děje na začátku špatné? Je to tápání Ilan, opakování veršů, vír čísel, která sice objevila- super, ale hlavu a patu to přádně nedává, tak moc zbytečné? Možná ano, možná ne. Já se přiznám, sice jsem čekala na nějakou pořádnou akci, ale stejně jako Ilan jsem tak trochu chtěla, aby všechno zůstalo při starém, aby pětadvacítka fungovala a ona měla konečně přátele, trochu si jich užila a my se o nich dověděli víc. Takže jsem taky byla tak trochu nerozhodná.
Těm, co se na Nastereu chystají bych asi řekla, ať se nedají odradit. Stejně všichni chceme vědět, jak to celé dopadne. Pevně doufám, že to nakonec všechno bude dávat smysl. PS: Ta prasečí řiť jako forma uchování zdravého rozumu nebyla tak špatný nápad, ale zredukovala bych to na polovinu. I tak by to neztratilo svoje vyznění.

15 01.06.2021

Hodně dlouho jsem se odhodlávala Farmu číst, prostě jsem to měla spojené s něčím děsivým....no a při čtení jsem si vzpomněla, že jsem ji viděla jako malá kreslenou a tak strašně moc mě zasáhl osud koně Boxera, že jsem to už nikdy nechtěla vidět...Teď už jsem to sice ustála, ale stejně... Jinak je to opravdu velmi čtivé, přečtete to ani nevíte jak, přestože od počátku víte, jak to dopadne. Zvířecí postavy jsou hodně upřímné a všechno na nich vynikne ještě o něco víc než na lidech.

14 16.04.2021

Docela mě ten příběh vzal...hlavním hrdinou není tak úplně Lazar Lindt, geniální matematik a vědec, ale tři ženy, které jsou s jeho životem spojeny. Marie je jeho velká platonická láska, o mnoho starší, laskavá a milující žena, ztělesňující obraz rodinného štěstí, ačkoli ona sama děti mít nemohla. Galina je jeho ženou, z níž Lazar Lindt svojí touhou okopírovat domácí manželské štěstí Marie a jejího muže, udělal nešťastnou, zatrpklou ženu, která je schopna jakousi formu úniku a útěchy nalézat pouze v luxusu a společenském postavení. Lidie je Lazarovou vnučkou, talentovanou baletkou, opuštěnou dívkou bez skutečného emocionálního zázemí, která touží pouze po tom samém rodinném štěstí a lásce, jako Lazar Lindt. Tyto postavy čtenáře provází svými životními osudy na pozadí vývoje ruské společností 20. století, aby snad ve výsledku dospěl celý kruh vyprávění tam, kde začal.
Kromě příběhu samotného je kniha napsaná krásným jazykem, bohatým a květnatým, který se čte úplně přirozeně...skoro se Vám chce číst nahlas. Ať už je to zásluhou autorky, překladatelky, nebo jich obou, tak tato stránka knihy je skutečně povedená.

14 24.04.2020

Co napsat o této klasice? Asi tolik, že je to vážně milý, upřímný příběh, se sympatickým hrdinou pro děti i dospělé. Je to napsané tak, že si všechno dokážete představit a máte pocit, že jste na té cestě s nimi...

14 26.03.2020

Vlastně nevím, co k této knize napsat, abych ji nějak smysluplně vystihla. Je to sci-fi s výraznými fantasy prvky, je pohádková i plná úvah o fungování a křehké rovnováze politického uspořádání, o náboženství, o planetárních ekosystémech a roli lidí v nich, je o hrdinech, o tom, jak se takoví hrdinové tvoří i o tom, jak je takový "národní hrdina" potenciálně nebezpečný, je o přátelství, o touze přežít...Postavy jsou skvěle napsané, na jednu stranu se drží schématu dobra a zla, ale na druhou ho přesahují. Snadno si k nim vytvoříte vztah. Prostě tato kniha toho má hodně co nabídnout a rozhodně pro mě není jen na jedno přečtení.

14 28.01.2020

"Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň" (Mt 9, 37 - 38). Tak asi tohle za mě knihu nejlépe vystihuje.
Těšila jsem se na ni, jelikož se jedná o téma, které se mé rodiny dotýká, a tak jsem měla očekávání, která se nenaplnila. Autorka si zvolila tématiku postavení ženy v církvi, a to, co mě skutečně zajímalo, byl spíše kontext, do kterého knihu zasadila. Do půli knihy, než se vybrané nosné téma naplno projevilo, jsem stránky víceméně hltala. Nakonec se mi podařilo nějak ze svých očekávání vystoupit a dívat se na to jako na fikci, která vyzdvihuje neokoukaná témata. Pomohla tomu relokace Mariahilf i vymyšlenost celého řádu... protože ta absence pokory (tím nemyslím tupé snášení příkoří, ale pokoru, s níž Ten, který má moc, přijímá svůj kříž) tam byla až moc okatá. Bylo zajímavé dozvědět se o vilemínitech a jejich spojení s naší zemí, nutilo mě to dohledávat fakta o skryté církvi. Co se povedlo výborně, byly ty jednotlivé zápisy ze schůzí a hlášení tajných služeb - čtení mezi řádky člověku autenticky zprostředkuje zvrácenost režimu a jeho přisluhovačů. Místy mi to přišlo trochu šablonovité (jakoby to trochu sledovalo vzorec Žítkovských bohyní), ale zase tolik to nevadilo, jelikož pro mě byl podstatný vnitřní vývoj postav (jo u řady z nich bylo jasné, jak dopadnou, a ubránit se myšlence na "kakaovou skvrnou velikosti mexického dolaru", jak tu již bylo zmíněno, vážně nešlo, ale celkově vzato to zajímavé bylo). Potěšila mě předposlední kapitola, to bylo vážně pěkně vypointované. Takže shrnuto a podtrženo - očekávání stranou, čtěte jako fikci.

13 18.07.2022

Byť mi od začátku neseděl hlavní hrdina a jeho styl vyprávění, musím konstatovat, že se celá myšlenka autorovi opravdu povedla - nikdo neví, jak to je, kdo si co vymyslel. Hlavní hrdina je "na přesdržku," a proto je dost těžké mu věřit. Ostatní vidíte jen jeho očima, takže taky nic moc. I z jeho přítelkyně je spíš jen takový nástin. Občas ve vyprávění něco nesedí - postavy se chovají v rozporu s tím, co o nich už víte a podobně. Napětí čtenáře a jeho zájem o Tribeč se tvoří postupně - občas jsem si říkala jaká je to blbost, občas jak je to zajímavé. Na začátku mi bylo celé Igorovo vyprávění, i on samotný, nepříjemné a přemýšlela jsem proč bych to jako měla číst dál. Tohle vystřídala dychtivost a zájem o další střípky informací ohledně Tribeče. Při čtení prostřední části se dostavila chuť udělat si pěkný výlet (jako běžný turistický zájem, žádný lov záhad, a nejen proto, že "svaté obrázky" jsem už potkala na spoustě míst - i ve spojení se zbytky dřívějších osídlení, prostě mi to místo přišlo normálním způsobem zajímavé), no a poslední část - střídavé kolísání - chvíli tomu věříte, chvíli se to pokoušíte vysvětlit, pak si říkáte jaká je to blbost. No prostě nikdo neví, jak to je, a kdo si co vymyslel. Prostě ano - The Blair Witch Project po Slovensku a podle mě vskutku podařeně.

13 29.05.2022

Co napsat o této klasice, o které asi každý někdy slyšel? Asi to, že není od věci si ji čas od času přečíst. Fungování společnosti Oceánie je děsivé i fascinující. Celý ten šílený mechanismus zbavující lidi jejich základní podstaty, pozitivních emocí, vlastního myšlení, jakýchkoli mezilidských vazeb, je do nejmenších podrobností propracovaný, krutý a ve výsledku nenabízí žádný manévrovací prostor. Opravdu bych tohle zažít nechtěla. Na druhou stranu by mě ještě zajímal popis života nejnižších vrstev, které Stranu nezajímají a které podle ní nejsou hodny pozornosti víc než zvířata. Nejde přece jen o vzdělání, společenský status a přehled - lidskost, láska, rodinné zázemí - to jsou přece nezanedbatelné hodnoty... a pokud alespoň ty přežijí, nemuže mít Strana absolutní moc. Pokud jde o likvidaci cílenou na střední vrstvy - ta je dotažena do detailu, ale co všechny ty masy dělníků? Ty je snad možno ovládnout jen tak, že si vsugeruji, že jsou irelevantní a tedy ve finále půjde jen o iluzi moci, která bude v hlavě jen určité společenské vrstvy....už to raději ukončím. Prostě je to podnětná kniha, no.

13 14.04.2021

Přečteno v obou překladech - každý má něco do sebe a pokud čtete podruhé, je dobré si zkontrolovat, který překlad se vám dostal do ruky, protože jinak se z Kňoura stane Kocomour, z Korovjeva Kravinkin, z Bezprizorného Bezdomovec, z Lotrova Mizerov atd. Jinak knihu samotnou mám na seznamu svých nejoblíbenějších, a to jednoduše proto, že v sobě má to, co mám nejraději - humorné podání lidské malosti a materialismu a k tomu kouzla, magické momenty, filozofie a lidskost v náboženství...

13 22.12.2020