Mistr a Markétka

Mám vydání s ilustrací Borise Jirků. Jedna z knih, které nikomu nepůjčuji. Jinak asi není o této knize třeba cokoliv psát. Je to perla.

Asi mé první setkání s magickým realismem ještě dávno před tím, než jsem potkala Márqueze. Má to takovou tu ruskou tíhu, Márquez je jazykově mrštnější.

Jeden z nejúžasnějších románů dvacátého století a podle mého názoru i jeden z nejúžasnějších románů všech dob. Absolutní skvost. Neuvěřitelně nápadité, zajímavé, nepředvídatelné, zábavné, groteskní, někdy úžasně vtipné a někdy dojímavé a smutné. A místy i ne zcela pochopitelné. Kdo zná dějiny Ruska ve třicátých letech dvacátého století, bude se v detailech lépe orientovat. Je to mimo jiné i o tom, že i nejčistší úmysly se mohou obrátit proti vám, aniž si vůbec všimnete, kdy se tak stalo, že skutečné zlo může být ukryto v omezených, buranských a patolízalsky sloužících lidech, že poslušnost bez názoru může být horší než smrt a že ďábel nemusí být vždy to nejhorší řešení, protože mnohem horší zlo je ukryto v lidech sloužících vždy tomu, kdo je u moci. Četl jsem překlad Libora Dvořáka, který je úžasný, moderní, dynamický a prostě skvělý, byť s některými formulacemi by asi Michail Bulgakov příliš nesouhlasil. Výjimečný čtenářský zážitek, deset hvězdiček z pěti.

Tohle je satira podle mého gusta.
Lehká filozofická linka s Pilátem.
Čas na kvalitě knihy nic neubral. Moje vydání je nádherné a skvěle doplňuje text.

Čtenářská výzva 2026, téma 9 - Kniha s barevnou ořízkou, ta mě dovedla k přečtení této knihy. Zvolil jsem si ze seznamu, který tvoří čtenáři, klasiku někde za 30-tým místem v žebříčku. Nikdy jsem knihu nečetl a znal jsem její název jen z výuky ve škole v dávných dobách ČSSR.
Jsem založením spíš realista, než snílek. Takže to nebyla kniha tak úplně podle mých preferencí, ale poslední dobou se pouštím i na pole dlouhá léta neoraná. A tady má nezastupitelnou roli nejen Čtenářská výzva, ale i doporučení čtenářů DK.
Našel jsem si svůj komentář ke knize Čingize Ajtmatova Popraviště....I tam se řešil Pilát.... A napsal jsem tam: "Je to kniha zvláštní, tak trochu jiná. Což ale některé knihy autorů z bývalého SSSR jsou."

A tak je tomu i v tomto případě. Kniha je to zvláštní. A taky výjimečná. Tolik krásných reprodukcí kreseb se málokdy vidí. Už jen kvůli tomu stojí za to, si najít tuto knihu a vydání s těmito nádhernými přílohami. No a kdo chce, si najde i informace, jaké národnosti je autor knihy a jaké národnosti je ilustrátor......
Za mě tedy zase jednou výlet na neprobádané území a tak trochu do neznáma. Nelituji, cítím se obohacen. Není to jen o tom, že budu výhradně číst detektivky, nebo historické romány, nebo naučnou literaturu, červenou knihovnu, nebo sci-fi atd....

Bavila jsem se. Na Anušku s rozlitým olejem nikdy nezapomenu

Je to úžasná kniha. Pokud ji budete číst s očekáváním, že se jedná o gotický román, kde Markétka koketuje s Ďáblem (jak mohou naznačovat písně jako je např. Mistr a Markétka od kapeli XIII. Století), asi knihu znechuceně odložíte, ve chvíli objevení Piláta Ponského. Pokud ji ale budete brát takovou jaká je, vyjevý se vám v celé své kráse a bizardnosti.

Byl jsem velmi mile prekvapen. Hezky ctiva satiricka pohadka, alespon pulka knihy, druha pulka spis jak historicky roman, nicmene k dokresleni pribehu to spolu vse ladilo a ja se vylomeninama particky certu velmi bavil. Par lidi zde pise, ze kniha byla tezka na cteni, to asi necetli Kafku, me se cetla sama ;)

Román Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova je jedním z nejvýznamnějších a nejkomplexnějších děl světové literatury 20. století. Jde o brilantní ukázku magického realismu, břitkou společenskou satiru a hluboký filozofický traktát v jednom. Bulgakov na románu pracoval dvanáct let až do své smrti a dílo bylo v plném znění vydáno až desítky let poté.

Architektura románu je postavena na třech hlavních dějových liniích, které se zpočátku zdají nesourodé, ale postupně se geniálně propojují do jednoho celku:

Satirická Moskva 30. let: Do přísně ateistické a byrokratické sovětské Moskvy přijíždí ďábel (Woland) se svou absurdní družinou (včetně obrovského mluvícího kocoura Kňoura). Jejich činy odhalují chamtivost, maloměšťáctví, pokrytectví a strach moskevské elity, zejména literátů sdružených v organizaci MASSOLIT.

Historicko-filozofický příběh z Jeruzaléma: Mistrův román v románu, který sleduje výslech a odsouzení Ješuy Ha-Nocriho (Ježíše) římským prokurátorem Pilátem Pontským. Tato linie je psána zcela odlišným, vážným a realistickým stylem.

Láska Mistra a Markétky: Tragický, ale hluboce dojemný příběh bezejmenného spisovatele (Mistra), kterého režim a kritika dohnaly do blázince, a jeho milenky Markétky, jež je ochotna pro jeho záchranu zapdat duši samotnému ďáblovi a stát se královnou čarodějnického plesu.

Bulgakov v románu zkoumá univerzální otázky lidské existence, morálky a moci, které jsou zároveň nosnými pilíři celého díla:

Relativita dobra a zla
Woland (ďábel) zde není čistým zlem. Často funguje jako nástroj spravedlnosti, který trestá lidskou špatnost. Jak zní motto knihy (převzaté z Goethova Fausta): je to síla, „jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.“

Zbabělost jako největší hřích
Ústřední morální sdělení spojené s postavou Piláta Pontského. Pilát ví, že Ješua je nevinný, ale ze strachu o svou pozici a moc ho přesto pošle na smrt.

Kritika totalitarismu
Román nemilosrdně tepe do sovětského systému, cenzury, udavačství a potlačování svobodného myšlení.

Síla umění a lásky
Mistr a Markétka nacházejí spásu skrze vzájemnou oddanost a uměleckou tvorbu, která přesahuje hranice fyzického světa.

Bulgakovovo mistrovství spočívá ve schopnosti plynule střídat naprosto odlišné žánrové rejstříky. Zatímco moskevské pasáže jsou plné černého humoru, grotesky, absurdity a nespoutané fantazie, jeruzalémské kapitoly jsou strohé, psychologicky hutné a vysoce dramatické. Tato polyfonie udržuje čtenáře v neustálém napětí a zabraňuje tomu, aby dílo sklouzlo k pouhé dobové komunální satiře.

Mistr a Markétka není knihou na jedno přečtení. Je to labyrint významů, který při každém dalším návratu odhaluje nové vrstvy. Zatímco pod povrchem bláznivé fantasmagorie s létajícími čarodějnicemi a mluvícími kocoury se skrývá zdrcující obžaloba stalinistického Ruska, v samém jádru románu tepe nadčasová úvaha o svědomí, svobodě a síle ducha, kterého nelze zlomit. Jedná se o absolutní triumf imaginace nad totalitní realitou, která lze vyjádřit snad nejslavnější větou z tohoto díla:

"Rukopisy nehoří" - tuto větu, kterou pronese Woland, když Mistrovi vrací jeho zničený rukopis. Symoblizuje právě nezničitelnost svobodné myšlenky a pravdy tváří v tvář cenzuře a útlaku.

Je to geniální! Ta mystika, podobenství, bizarnost, Bůh a Ďábel. Co je dobro a co zlo? V každé době pořád dokola.
"Já nelumpačím, já spravuju vařič."
"...úsvit patnáctého dne měsíce nísánu..."

Tohle bylo pro mě snad nejtěžší čtení. Knihu jsem začala číst už na potřetí a přiznám se, že nebýt výzvy na téma nedotčené knihy, asi bych to znovu vzdala. Ani přesně nevím o čem to mělo být. Ale jsem ráda že jsem to zvládla i když jsem to moc nepochopila. Bylo to moje poslední téma do splnění letošní výzvy. A řeknu vám sakra těžký. Vím ovšem, že kniha je u hodně čtenářů oblíbená a já je obdivuji. Bohužel mezi ně nepatřím.

(SPOILER) No, tohle není odpočinková četba do tramvaje (to by z toho jeden mohl přijít o hlavu :D)... Bulgakov mistrně propojuje několik dějových rovin – satirický obraz sovětské Moskvy (v reálném prostředí se odehrává příběh jako ze snu), milostný příběh Mistra a Markétky (až nápadně podobný tomu faustovskému) a biblickou linii s Pilátem Pontským (v tomto případě se setkáváme s novým, překvapivým výkladem biblického příběhu).
Silnou stránkou knihy je kombinace grotesky, humoru a filozofické vážnosti. Ďábel Woland není jen zosobněním zla, ale i jakýmsi ironickým soudcem lidstva. Markétka vykoupí nejen sebe. A Pilát se dočká odpovědí na otázky, které ho pálily dlouhá staletí.
A všechno je to geniálně propojené v mnohovrstevnatou výpověď o společnosti, moci a lidské slabosti.

Knížka čtenářsky opravdu nelehká, ba přímo velmi složitá. Těžko ji jednoznačně někam zařadit. Mnoho různých vrstev, sotva odkryjete jednu, už je tu další a pod ní číhá ještě jedna. Pochybuji, že se mi podařilo odkrýt všechny (spíše určitě ne). Román jednoznačně fantaskní, zároveň groteskní a hodně magický, se zřetelnými prvky humoru a satiry, zasazený hluboko do určitých historických kontextů a se značným přesahem do filozofických otázek a problémů. V zásadě se také týká způsobů interpretace základního a věčného tématu: boje dobra a zla (zde v podobě samotného Satana). Nadčasové hluboké dílo, to každopádně, avšak zároveň klade na čtenáře extrémně vysoké nároky. V souvislosti s mimořádnou hloubkou myšlenek a mnohovrstevnatostí se nelze vyhnout určité paralele s románem "Jméno růže" Umberta Eca. Oba tyto romány jsou pro čtenáře skutečně velkou intelektuální výzvou (každý na svůj vlastní způsob).

Tahle kniha je opravdu zážitek. Fantasy, sci-fi, nebo jen prostá, ale absolutní absurdita? Vůbec netuším, kam román zařadit. Navíc v době jeho vzniku ještě nebylo toto specifické dělení literatury zcela běžné. Ani Bulgakov úplně nezapadal do představ sovětských vůdců o spisovatelích opěvujících nové komunistické vize. Je to dílo nadčasové, velmi humorné, pro někoho zcela nepochopitelné, ale ve výsledku naprosto geniální. Jen těžce bych hledal paralelu nebo podobnost s jakýmkoliv jiným světovým literárním dílem. Autor zachytává naprosto vše a současně vlastně vůbec nic. Nevěřím nikomu, kdo tvrdí, že Mistra a Markétku pochopil. To prostě nejde a o tom to vůbec není. Text musíte jen přijímat a vnímat. Jakými slovy chcete ohodnotit genialitu. Na to nikdo nemá, takže se o to ani já nepokouším. Jen radím: vyzkoušejte to.

Ke knize Mistr a Markéta jsem se vrátila po mnoha letech. Poprvé jsem ji četla v osmnácti, spíš z povinnosti k maturitě než z vlastního zaujetí – a tehdy jsem cítila, že jí úplně nerozumím.
Teď, s odstupem času, jsem čekala, že si k ní najdu bližší cestu. Překvapivě se to nestalo tak, jak jsem si představovala. Kniha mě neurazila, ale ani úplně nestrhla. Přesto jsem ji četla se zájmem – má v sobě zvláštní atmosféru, která nutí pokračovat, i když si čtenář není jistý, co přesně si z ní odnést.
Možná je to jeden z těch titulů, ke kterým si člověk musí najít svůj vlastní čas – a ten můj se s ním tentokrát úplně nepotkal. I tak ale stojí za přečtení už jen pro svou jedinečnost a zvláštní, těžko uchopitelnou sílu.

Já vlastně ani nevím, o čem ta kniha měla být . V první části jsem se s ní prala, vůbec jsem nerozuměla, o čem ta kniha byla až postupně mě nějakým záhadným způsobem začla bavit, hlavně druhá část. Kdyby nebyla do výzvy, tak odložím po prvních 50 stranách.

"Mystické" v tom nejhorším slova smyslu je vydání z roku 2025, Maťa. Překlad musela vytvořit volně dostupná AI, naprosto neznalá českého jazyka. Co věta, to pravopisná chyba. Čárky všude, kam nepatří. Jinde zásadní interpunkce chybí. Mimořádně nešťastné vydání/překlad. Pouze přebal působí přitažlivě, tím to dobré končí. Mám sto chutí červeně opravenou knihu poslat vydavateli. Viděla jsem už ledacos, ale ani YA a jiná masová produkce není tak odfláknutá, jako se to podařilo tady. Zvlášť u takové klasiky je to nejen ostudné, ale i obludné. Vydání 2025 doporučuji vyhnout se obloukem.

Nadčasový, mystický, humorný, absurdní a mohla bych pokračovat. Stačí když knihu shrnu jako geniální :)

And I was round when Jesus Christ
Had his moment of doubt and pain
Made damn sure that Pilate
Washed his hands and sealed his fate
(Rolling Stones, Sympathy for the Devil)

Mistr a Markétka, inspirace jistě nejen pro Micka Jaggera, je román několika plánů a příběh ústřední dvojice mezi nimi zaujímá překvapivě malý prostor. Hlavním hrdinou je tak nepochybně černý mág Woland, samotný ďábel na návštěvě Moskvy.
Kniha první je přehlídkou obrazů takového stupně šílenosti, že by se za ně nemusel stydět ani P. K. Dick. Ďábel a jeho suita vtrhnou do města jako uragán a bezdůvodně (něčím takovým, jako je objasňování pekelníkových motivů, by nás autor zbytečně uklidňoval) zničí život mnoha jeho obyvatelům. Nutno podotknout, že všichni do jednoho si to zaslouží. Bulgakovova fantazie se při vymýšlení kousků, které provádí mluvící kocour Kňour, bývalý regenschori Korovjev a pouštní démon Azazelo, nezastaví před ničím. Minimálně při prvním čtení tak tato část knihy vyžaduje od čtenáře hodně pevné nervy, protože taková jízda se jen tak nevidí. Sám jsem, ač naprosto pohlcen, musel poprvé číst po dávkách, protože jsem cítil, že bych se jinak zbláznil.
Na konci knihy první se konečně představí ústřední milenecká dvojice, které je pak věnována část knihy druhé. V té se ale každopádně pozornost ještě mnohem víc zaměřuje na samotného satana a Markétka je tak v popředí vlastně jen proto, že se zdržuje na jeho plese. Děj se zklidňuje, stává se učesanějším a na povrch vyplouvají další plány knihy. Přesto Bulgakov neslevuje z autorsky vizionářského stylu, který má nepochybně sílu být inspirací mnoha literárních směrů. Po přečtení kapitoly Gala ples u satana čtenář jistě pochopí, co mám na mysli.
Z několika vrstev knihy se tak jako nejsilnější jeví magicko realistická hra, psaná snad pro potěšení samotného autora, která na čtenáře nebere zrovna ohledy – buď stíhá, anebo ne. V dalších plánech se Bulgakov stylizuje do role kritika a to způsobem velmi svébytným. Nikdy otevřeně nepolemizuje, ukazuje situaci takovou jaká je, popř. jaká byla, než ji zamlžily indoktrinace. Nechává na čtenáři, aby pátral a odkrýval.
Mistrovým románem o Pilátovi Pontském se do knihy dostává problematika křesťanství. Bulgakov uvádí na scénu Ješuu Ha Nocriho – Ježíše, jakým mohl být, než se stal mučedníkem, který se církvi hodil k ovládnutí středověkého světa. V Mistrově románu se stává filozofem, který krutému Pilátovi ukáže, jaké to je milovat lidi a obětovat se pro ně. Pilát ho nechá popravit, donucen k tomu tlakem okolností a pak už nikdy, ani po smrti, nenajde klid. Kapitoly, které jsou výňatky z Mistrova románu, se věnují Pilátově psychickému strádání a jeho snaze o vykoupení. Kdesi v pozadí jeho činů stále tušíme ďábla…
Stejně jako mnohá díla své doby je Mistr a Markétka také politickou kritikou, až satirou. Bulgakov využívá dva na první pohled protichůdné postupy. V tom prvním nic neskrývá – stačí, aby se nějaká postava označila za soudruha a v následující chvíli ji ďáblova suita vyvede něco nepěkného. Donašeči milici jsou v románu vůbec nejoblíbenějším terčem pekelníků.
V druhém postupu naopak jako by autor zastával státní doktrínu. Mnohokrát v románu zmiňuje podvody s valutami a vždy jsou potrestáni ti, kteří se jich dopouští, zlořádi, kteří se chtějí přiživit na obyčejném poctivém ruském člověku. Čtenář ale správně tuší autorův skrytý výsměch těmto policejním praktikám, které potlačují svobodný trh.
Je třeba podotknout velice zajímavou věc: Totiž, že během děje se Woland a jeho společníci čím dál ostřeji profilují jako síly neřku-li dobré, tak aspoň užitečné. Vidím v tom opět polemiku s oficiální křesťanskou doktrínou, která nutí přemýšlivého člověka až k úvahám o tom, jestli by ďábel neměl pro jeho potřeby větší pochopení než Svatý otec.
A nakonec zmínka o autorově jazyku. Kouzelný je jeho způsob vytváření jmen: často více či méně nepravděpodobných a vznikajících z vlastností svých nositelů (např. Sťopa Lotrov). Sloh celkově přizpůsobuje autor svému záměru vykreslit město a postavy novým neotřelým způsobem a pracuje s ním v nejlepším experimentátorském duchu.
Mistr a Markétka je román s velkými přesahy. Úvahy o náboženství a politice jistě najdeme lépe rozpracované v jiných románech, které si je berou za hlavní plán, ale literárně je Bulgakovova kniha nevyčerpatelnou studnicí imaginace, která se nabízí jako vzor hodný následování. Již v první polovině 20. století tak fantastika objevila svou schopnost proniknout do těch nejodlehlejších koutů lidské mysli a vydolovat tam ryzí příběhy, jak to teď znovu dělají autoři New Weird, městské fantasy a dalších zatím okrajových směrů.