Fimfárum

20/20 Má poslední kniha do Čtenářské výzvy 2025
Pro mně asi nejhorší a nejtěžší knižní výzva. Ony mi totiž strašně vadí špinavé, opotřebované, popsané, poprskané a prostě jinak znečištěné knihy. O plísni, zatuchlosti a smradu z cigaretového kouře ani nemluvě. A teď si vezměte takovou knihu domů a ještě do postele!
Je to za mnou. Po důkladném výběru, karanténě, desinfekci a novém obalu...jsem si četbu užila.

Werichovo Fimfárum mě nikdy nezklame, miluji klasickou knihu, miluji audioknihu a v neposlední řadě miluji loutkové zpracování. A hlavně miluji pohádku o Lakomé Barce!
Strašně moc mě baví ten nezapomenutelný a neotřelý humor, jazyk a styl vyprávění. Některé pohádky jsou spíše pro dospělé, některé trochu slabší, ale za mě jeden z pokladů české literární tvorby.

Doporučuji a hlásám Fimfárum do každé rodiny!

Oceňuji pěkný styl autora, hru se slovy a vtip. U některých pohádek se mi vybavily předlohy z pohádek jiných, dávno napsaných. Pohádky jsou řazeny od jemnějších až po drsné, ty poslední jsou spíše pro dospělé.

Fimfárum je jedna ze skvělých knih z dětství. Miluji divné pohádky, spolu s Mikulkou to byla nejoblíbenější kniha. A jen toho vydána 1960, tzn mi sedí do výzvy

Tak jsem to konečně přečetl, ale že to trvalo…. 40 let, než jsem se k tomu dokopal… pohádky/vlastně spíše nepohádky jsou to fajnové! Některé silnější, některé slabší, ale jako celek je to super. Mě nejvíce bavil jazyk a různé vtípky a žertíky, kterými to Werich prošpikoval! Koupil jsem si vydání s kresbami od Trnky - což tomu samozřejmě ještě dodává speciélní poetiku, jen mě trochu štvalo, že teda ten grafik, který to zpracovával, byl trochu nablblej a nepoužil zrovna nejlepší rozlišení, některé ty obrázky jsou prostě… eh… jak to říci… rozpixlované! No tvl! Mno, ale samozřejmě to kresbám samotným a především knize neubírají nic, než jen trocha dojmu.

Pohádky s vtipem a moudrostí. Skvělé také poslouchat, když je čte pan Werich. A samozřejmě i jako film...

Knížku Fimfárum mám moc ráda už od dětství. Táta mi z ní často četl, když jsem byla malá, a tyhle pohádky mě vždycky úplně vtáhly. I dnes se k nim ráda vracím – mají zvláštní kouzlo, které nezmizí ani s věkem.

Styl Jana Wericha je opravdu jedinečný. Umí vyprávět jinak než ostatní – pohádky jsou vtipné, trochu bláznivé, ale zároveň moudré. Baví mě, jak si hraje se slovy, jak jemně zesměšňuje lidské slabosti, a přesto každá pohádka říká něco důležitého.

Určitě musím zmínit i audiopodobu – hlas má obrovské kouzlo. Asi to není sám Werich, ale zní přesně tak, jak si ho představuji. Klidný, moudrý, a přitom plný života. Díky němu si Fimfárum pouštím pořád dokola.

Stará dobrá klasika od pana Wericha. Znám dobře film a tohle je krásný doplněk. Ta čeština mě bavila.

1960 - rok narození otce mě přivedl ke knížce pohádek, kterou si pamatuji z dětství. Vím, že tenkrát mě moc nezaujala ani obsahem, a už vůbec ne tmavými zlověstnými obrázky. Na některé pohádky jsem si při čtení vzpomněla, u některých jsem přemýšlela, zda jsou autorsky původní nebo jen převyprávěné. Ani v dospělosti jsem k nim však cestu nenašla.

Nejvíc mě zaujalo - na přední straně zelených desek, pod papírovým přebalem vydání z roku 1987, je tmavě zeleným písmem vytištěno pouhé:
We
rich
(My bohatí)
Záměr? Provokace? Vzkaz? :-) V kontextu dané doby by mi to i sedělo :-)

Fimfárum je pohlazení. Pohlazení Werichovým úžasným humorem a moudrostí. Jeho vtip a krásné vyprávění pohádek je nostalgie.
Mám ho ráda obecně pro jeho lidskost,empatii a krásno,které předával.

Fimfárum Jana Wericha, patřilo neodbytně k mému dětství. Nikoliv kniha samotná, ale její loutkové zpracování, rozdělené do tří dílů. Byly to snad mé nejoblíbenější pohádky, měl jsem při jejich sledování velice dobrý pocit, i když to podle mnohých nevypadá hezky, já to v dětství miloval. Obzvlášť Koubu a Marka a ten mlýnek co všechno mele. S odstupem času jsem si všiml některých věcí které jsem dříve nepochopil např. v pohádce Tři sestry a jeden prsten, situace kdy muž který je antiklerikál (dřív jsem nevěděl co to slovo znamená) musí být knězem protože si sestry dali sázku, kdo líp napálí svého muže, ta dostane prsten. Tuto ironii Werichovu jsem jako malý vůbec nevnímal.... Mám rád knihy a filmy které stárnou se čtenářem/divákem, a přitom se nemusí měnit jejich obsah. S odstupem času začínám chápat Čuperův příběh, který varuje před zlem, které se za roky prvního vydání vůbec nezměnilo a to jest alkohol. Nevystupovat v té pohádce čerti, nejednalo by se o pohádku, ale o plnohodnotnou povídku pro dospělé. A to není zdaleka jediný případ, třeba Lakomá Barka, ta je pořád aktuální, jenom dnešní lidé jsou v jiném kabátě, ale přesto, pořád se krade a lakotí.... A o tom mluveném slovu ani nemluvě. To je geniální a pro mě naprosto povzbuzující záležitost. Myslel jsem že při čtení knihy, budu mít stejný pocit jako při sledování filmů. Ale nebylo tomu tak. I když je Werichův popis naprosto bravurní, tak mě se pořád líbí více loutková verze, ale zřejmě je to tím že mi tolik přirostla k srdci... Werich byl také mistr jazyka, svědčí o tom velice pozoruhodná pohádka: Chlap, děd, vnuk, pes a hrob. Složená jenom z jednoslabičných slov. A také pohádka která nebyla zfilmována: O rybáři a jeho ženě. Distingované ženy co chtějí vše, najdeme (bohužel) i dnes. Ale najde se i mnohem více příkladů. No já myslím že už teď jsem se dost rozepsal o tomto geniálním díle, takže tady bych to utnul. Zkrátka a jednoduše, tyto pohádky jsou aktuální i dnes, a budou i za dalších 60 let, protože nezobrazují konkrétní dobu ale (jak by se to řeklo dnes) lidskou "debilitu" která nikdy, ale nikdy nezmizí. Lakotit, pít, hazardovat se bude vždycky. Pan Werich to převedl do obrazů, které nikdy nezestárnou, možná zvnějšku, ale jádro zůstane nepoškozeno....

Fimfárum, slovo, které u nás doma zlidovělo:):) a jinak 19 pěkných pohádek, které napsal a namluvil skvělý pan Jan Werich. Některé víc známé, některé míň, některé dokonce zfilmované. Pěkně ilustrace Jiřího Trnky.
Poslední pohádka je úsporná, pomocí jednoslabičných slov aneb chvála češtiny .

Žil kdys kdes chlap. Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap. Nu a on krad, ten chlap. Krad, co moh a kde moh. Zvlášť, když měl hlad....

Werichovy modernizované pohádky jsem od dětství miloval a dodnes je mám ještě radši než Čapkovy, jedna lepší než druhá (Až opadá listí z dubu, O rybáři a jeho ženě, Lakomá Barka, Fimfárum, Moře, strýčku, proč je slané? ...)

(v pěti letech jsem se tak trochu bál při té poslední, jednoslabičné: chlap pil a krad - zlý pes - chřtán, krev, prst pryč - hvozd a strach - je sám - tma a smrt - ko-nec)

Fimfárum prostě patří do našeho společného národně-kulturního povědomí, doporučuju malým i velkým, jen snad že tyhle "pohádky" člověk lépe pochopí až v dospělosti...

"V úterý den zavírací, úmrlci na rekreaci. Pijou pivo, karban vzívaj, o rakev si nos utíraj. Flek! Re! Tuty! Boty! Kalhoty!" ... JW byl génius své doby. Pohádky (povídky) fungují sqěle a baví na maxxxximum!

Miluju Lakomou Barku :)

Skvěle napsané pohádky moudrého a skvělého Jana Wericha. Doporučuji nejen dětem.

Lakomá Barka u mě v dětství vítězila na celé čáře a později se stala i nejoblíbenější pohádkou mých synů.
Dodnes máme tajný kód ( no, on už tak tajný není):
" Záclony ze šlupek od buřtů" , když chceme mluvit o někom lakomém. A že jsme takových lidí potkali hodně, bohužel. A zatím tahle narážka žádné z "obětí" nedošla, naštěstí....
Vnučky už patří do našeho fanklubu, ty už viděly i filmové zpracování, to je prostě božské.
Tak při hádkách označují jedna druhou za Barku.
Já pohádku občas s gustem zhlédnu ( i Až opadá listí z dubu), ta také patří do skupiny " antidepresiv".
Všechny pohádky pana Wericha jsou moc krásné, ale každý má jistě svého favorita.

Klasika, vždy potěší.

Drsné a dobré.

100%

Přečetla jsem si znova. Je to vyloženě umělecké dílo! Moudré, laskavé pohádky. Vypravěčské umění se snoubí s autorovým humorem. Nejvíc se mi líbily pohádky Lakomá Barka, Tři veteráni. a Rybář a jeho žena. Zároveň v knížce není žádná pohádka, která by se mi nelíbila.
Doporučuji těm, kteří ještě nečetli a těch, co už četli se ptám, jestli nenastal čas přečíst si knížku zase.