Duna

Velmi dobrý, ale pro někoho možná příliš obsáhlý román. Osobně to ale považuji za mistrovské dílo a vzhledem k pokračováním i velmi hodnotnou ságu.

Po dlouhé době jsem četl knihu až poté, co jsem první viděl filmové zpracování, a to jak dva nové filmy, tak starší z roku 1984 - a všechny filmy se mi líbily. Proto jsem se těšil, že kniha rozvine známé a zajímavé prostředí filmu a přinese nové zápletky, postavy a propracovanější prostředí.
A ono se to nestalo. Nevím, proč jsem doufal ve více prokreslené prostředí Caladanu nebo delší život v paláci na Arrakisu, nicméně toto doufání vedlo ve zklamání, když se mi jej nedostalo. Když uberete krásné prostředí a stylistiku filmů, příběh ani postavy nejsou tak strhující.
Tedy ano, zde se musím přiznat k favorizaci filmového pozlátka (jakkoli tak nejspíše nedostanu žádné palce k tomuto komentáři) a prohlásit, že filmy jsou lepší než kniha.

(SPOILER) Pár spoilerů obsahuje.

Dlouho jsem čtení Duny a celé série odkládal, i když už jsem Dunu měl koupenou. Nejsem moc na scifi nebo fantasy a bál jsem se, jestli mě to bude bavit. Postupně mě Duna chytla a nepustila. Škoda, že autor více ten svět nepopisuje, plno náznaků, ale popisů málo. Fremeni se nezdají nějak vyspělí, přesto mají filtršaty a podobně.

Akci občas utne a najednou skočí o pár let dopředu. Něco načne a nedokončí. Alie šla promluvit s Fremeny, výsledek se nedozvíme. Duncan Idaho zemřel při chránění Paula a Jessicy, ale je to popsané spíš v náznaku. Paul začne žít s Chani a čekají dítě. Pak skok a my se najednou dozvíme, že síč byl napaden a že zabili Paulovo dítě a někoho zajali.

Až pak se dozvíme, že zajali Alii, kterou předvedli k Imperátorovi. Mimochodem to je jedna z mých nejoblíbenějších scének, pro kterou jsem si Alii zamiloval. Žádný respekt k Imperátorovi, hádka s Ctihodnou matkou Mohiamovou a nakonec tahle maličká Alia zabije velkého barona se slovy: odpusť, dědečku, napíchl ses na můj gom džabár!

Celkově ale skvělé čtivé dílo. Spousta skvělých momentů. Kromě toho momentu Alie, co jsem popisoval. Zajetí Paula a Jessici, využití jejich benegesseritského výcviku k tomu, aby se osvobodili, pak putovali pouští, až našli Fremeny, souboj s Jamisem. Nápad využít vévodu Leta k atentátu na barona, jízdy na červech, atd atd. Začátek pomalejší, ale dost času na to se seznámit s hlavními postavami a prostředím.

Hlavně je potřeba brát, kdy dílo vzniklo. Tehdy autor nemohl absolutně vědět, kam až technologický rozvoj povede. Přesto to vymyslel šalamounsky, vymyslel Služebnický džihád a zničil počítače. Přesto ale nevysvětluje, že i tak technologický rozvoj pokračoval, cestování vesmírnými loděmi, toptéry, filtršaty a podobné věci. S těmi se autor moc nepáral a nevysvětloval. Na jednu stranu škoda, na druhou stranu nechává čtenáři prostor na fantazii.

tento roman som cital ked som mal cca 20 poprvykrat a nemalo to ziadnu odozvu...... k knihe som sa vratil asi po 10tich rokoch a uz mi kazde slovo ...myslienka davali zmysel. ako sa vravi do nieco treba dorast

18.03.2026

Priznám sa, že prvotnou motiváciou bolo získať náskok pred príchodom tretieho dielu do kín, ale ako to u filmových spracovaní býva, autor scenára sa už na polceste vydal vlastnou cestou. Ale nebolo to márne, príbeh aj po 60-tich rokoch má čo povedať, čo je u sci-fi skutočne výnimočné, nehovoriac o myšlienke džihádu, ktorá je v knihe silnejšia a s prihliadnutím na dnešné dianie až prorocká.

Úžasná kniha, nemohl jsem se odtrhnout. Děj, postavy, atmosféra všechno mi sedlo. Jeden z nejlepších příběhů jaké jsem kdy četl. Neuvěřitelná propracovanost a chytrost knihy, donutí pokračovat k druhému dílu. Duna je jeden z nejúžasnějších světů jaké kdy kdo vytvořil.

U některých knih vím hned po přečtení, jaký komentář napsat, ale u některých, třeba jako u této, musím nejprve dojmy vstřebat a zamyslet se. Je to komplexně promyšlený svět, proto souhlasím s tvrzením, že Herbert je Tolkien sci-fi. Děj, postavy, umění používání vyššího vědomí, to vše dělá z knihy něco unikátního, na druhé straně přehršel náboženského filozofování, politikaření a moralizování mi chvílemi přišlo až moc. Zdá se mi uvěřitelné, že člověk tak moc zdokonalí stroj, až ho to donutí k návratu k lidskému, vždyť na tom se shodne více autorů, ale některé archaické praktiky a názory mi do vzdálené budoucnosti zkrátka nezapadají. Doplním, že i já jsem sáhla po knížce až po novém filmovém zpracování a už mám objednané další dva díly. Chci zkrátka vědět, co bude dál :)

No, co vypisovat k této legendě? Je těžké se do ní začíst, spousta cizích jmen, zeměpisných i jiných názvů, ale když se do ní člověk ponoří, je strhující. Plné intrik, zrad, zvratů a překvapení. Originální nápady i provedení. Trvalo mi to nějakou dobu, ale stálo to za to. Další díly jsou prý natahovanější a natahovanější, takže tohle mi stačilo. Docela bych si přečetl k dokonalosti dovedenou myšlenku ze zde nejoblíbenějšího komentáře a to tu paralelu se skutečným světem.

Bylo to čtení neotřelé, plné intrik a psychologických kliček. I svět mi přišel zajímavý, ale cením toho, že ho autor neměl potřebu vykreslit do posledního zrnka písku. Proniknout do něj mi ale dalo zabrat. Na začátku knihy se člověk musí pročíst řadou pojmů a smířit se s tím, že některé věci pochopí až později. Postavy mi k srdci nepřirostly, ale nudné nebyly. Možná to bylo jejich mnohdy krajně racionálním jednáním, ale o něm tahle kniha je. Zajímavá je ekologická tématika ve vztahu k Arrakisu a trochu mě mrzelo, že není více rozvinuta. Užila jsem si bezpočet postřehů, které přesahují z fiktivního světa i do toho našeho reálného. K závěru mě příběh začal trochu nudit. Ne že by byl psaný méně napínavým stylem, ale když si lze dovodit, co se na dalších stránkách stane (resp. mnohé je vyzrazeno v příběhu předem), chybí jedno motivační lanko, které by táhlo k dalšímu čtení.

Skvěle vymyšlená fantasy, četla jsem ji poprvé asi ve 14 a od té doby ještě několikrát. Další díly už mě tolik neoslovily. Musím říct, že ani jedno filmové zpracování se mi nelíbilo, to úplně poslední jsem dokoukala jen silou vůle a další díl odmítám.

Jeden postřeh: vždy jsem četla vydání z roku 1988. Špatná vazba se mi úplně rozložila a dílo zkázy dokonaly děti. Tak jsem si nyní pořídila novou Dunu z roku 2024. Pořád překlad od pánů Blažka a Smékala, ale došlo k zajímavé změně - už to není ten Arrakis, ale ta Arrakis. Tohle vydání má korekturu od p. Čermákové, že by ta udělala změnu? Hrozně mě to ruší: D

08.01.2026

Ke knize mě přivedl film, i když jsem ji stihla poslechnout dřív než vidět novou filmovou adaptaci. Od té doby jsem tuto audioknihu poslouchala ještě minimálně 3x. Ano, až tak mi učarovala. Baví mě na ní to, že má mnoho vrstev, mnoho postav, mnoho světů a mezi nimi je skvělá psychologie, politika, ekologie i filozofie. Když tu knihu budete opravdu vnímat, najdete v ní spoustu moudrosti. A navíc samozřejmě dějem nabitý příběh, který je opravdu fenomenální! Nečekala jsem to, ale je to jedna z mých oblíbených knih a věřím, že v ní budu nacházet ještě spoustu nových rovin při jejím dalším čtení.

NE. Ta kniha se mi prostě nelíbí. Dočetl jsem ji, ale tím to pro mě končí — cíl přečíst kompletní sci-fi klasiku si tím považuji za splněný. další díly rozhodně neplánuji.

Opět kniha od kolegy, protože občas, když chcete pracovat a zapadnout ve specifickém kolektivu, musíte mít i něco načteno :)
Vůbec se mi do knihy nechtělo, protože ji všichni chválili. Chvíli mi trvalo dostat se do stylu a děje, ale pak to jelo jak na pouštním červu. Je to chytré, je to k zamyšlení.

Začátek nové čtenářské série je vždy těžký, ale nakonec jsem se začetl. Film jsem neviděl, takže ovlivněný jsem nebyl. Kniha dobrá, nevím ale, jestli budu pokračovat dalším dílem.

Na čtení jsem se velmi těšila, ale i bála, protože jsem Dunu viděla dříve než četla a obvykle to bývá rozčarování. Za mě je film lepší než kniha a to se ni doposud stalo jen 1krat a to s Forestem Gumpem.
Film má spád, má atmosféru a hlavní postavy jsou charakterově upravené. I proměna Paula v Lisan al Ghaib mi přijde ve filmu silnější a uvěřitelnější. Stejně tak Chani a Jesisca jsou mu ve filmu sympatičtější. Kdybych neviděla film, tak v některých pasážich dost tápu.

Dunu jsem poprvé držel v ruce před třináctým rokem života. Tehdy jsem ještě neuměl přesně pojmenovat, co jsem v ní našel. Něco tam ale bylo. Něco, co mě nutilo vracet se k ní znovu a znovu. Až časem mi došlo, že to nebyl jen příběh o pouštní planetě, o koření, o proroctví a o moci. Byla to především kniha o člověku jako bytosti vystavené tlaku prostředí, dějin a vlastního nitra.

Arrakis není jen exotické pozadí. Je to postava. A velmi nelítostná. Tam, kde se nepřizpůsobíš, nepřežiješ. Písek, který se může stát tvým domovem, ale i hrobem. Tohle prostředí se propisuje i do lidí. Neexistuje tu místo pro naivní hrdinství, všechno něco stojí. A kdo chce pochopit, musí vnímat mezi řádky: jazyk rituálů, důležitost zdánlivě nepodstatných rozhodnutí, význam ticha.

Herbert napsal příběh, který se nedá číst povrchně. Kdo ho jen proletí očima, uvidí dobrodružství. Kdo se zastaví, ten se začne dotýkat psychosociální vrstvy celé knihy. Vztahy mezi domy, mezi vůdci a následovníky, mezi člověkem a jeho vizí budoucnosti. Paul Atreides prochází proměnou, která je fascinující i znepokojivá: moc, kterou získává, je zároveň pastí. A to je jedno z míst, kde Duna zasahuje nejhlouběji. Učí, že vítězství nemusí být výhra.

S každým dalším čtením jsem v Duně našel něco jiného. V dětství to byl příběh o hrdinovi. V dospělosti varování před osudem, který člověk přijme příliš snadno. A jednou možná zjistím, že to byla celou dobu kniha o odpovědnosti.

Upřímně, tenhle písečný maraton mě chytil tak nečekaně, že jsem si během čtení málem objednala opalovací krém jen z solidarity. Politické intriky a velkolepé vize mě bavily skoro stejně jako to, jak se všichni tváří, že je úplně normální jezdit na obřích červech. A přiznávám, že když jsem se občas ztratila v nových pojmech, cítila jsem se spíš cool než zmateně

Přiznám se, že tohle pro mě bylo hodně těžké čtení. Myšlenky mi od stran knihy utíkaly pryč, přišlo mi, že tempo je strnulé, pořád se o něčem mluví a já nevím, o čem. Když už se objevila kapitola, která mi dala naději, že přijde nějaké to "wow", proč je Duna takový kult, opět následovala pasáž, kde se to tak nějak plácá okolo čehosi. Navzdory tomu mě neustále něco nutilo číst dál a dál. Jsem zvědavý na filmy (2021 a 2024) a další knihy ságy. Konec první Duny mě přece jen navnadil. Mrzí mě jen, že v tuto chvíli nejsem schopen patřičně pochopit a ocenit genialitu a mnohovrstevnatost Herbertova počinu. Nedávno jsem dočetl Zpěvy Hyperionu a zejména první dva díly mě oproti první Duně uchvátily mnohem víc. Zde mohu po přečtení říct, že nejpůsobivější je na celé knize to, co se děje tak nějak na pozadí napříč příběhem, totiž přerod Paula z dítěte na vládce, resp. aby se stal spasitelem, musí ztratit část své lidskosti aneb když se člověk stane symbolem nebo prorokem, přestane být člověkem.

Musím říct, že ačkoli mi starší knihy většinou nesednou, Dunu jsem si opravdu užila.

Děj se rozvíjí skrze dialogy, což se mně osobně velmi dobře četlo. Není příliš obšírných popisů a přestože místy bych někdy uvítala, kdyby bylo něco popsáno více, neměla jsem snad nikdy pocit, že by mi chyběly nějaké důležité informace.

Postavy procházejí obrovským vývojem, především pak Paul, který se postupně mění z inteligentního chlapce v ještě inteligentnějšího muže.

Svět a jeho kultura jsou dokonale vystavěné. Ekologie, náboženství, politika, všechno funguje. Měla jsem tedy pár momentů, kdy jsem se nad něčím pozastavila, ale pak mi došlo, jak odlišná společnost to je.

Jediná výtka, kterou mám, je formát. Nevím, jak je to vy jiných vydáních, ale v tom, které mám já (retro edice od Baronetu z roku 2023) je text minimálně rozdělen. Kniha nemá přímo kapitoly, ale do textu mezi prostřihy jsou vloženy citáty z díla princezny Irulán. V retro vydání od Baronetu tenhle citát následuje hned po každé kapitole a oddělený je jen prázdným odstavcem, takže jsou to vlastně tři velké úseky textu. Ve starším vydání, které mám ve čtečce, je to jinak, tam je citát vložen vždy na další stranu, to mi vyhovovalo více. Ale to je jen můj dojem, jistě je spousta čtenářů, kterým to nevadí.

Podtrženo sečteno. Duna byla opravdu příjemné počtení. Pokud máte rádi propracované sci-fi a nějakým způsobem vás tahle kniha minula, určitě po ní někdy sáhněte.