Laféeverte komentáře u knih

(SPOILER) Tohle bylo milé překvapení. Knihu jsem si půjčila úplně náhodou a od začátku mě ta situace s Ursou zaujala, pak se z toho vyvinul krásný příběh, který při konfrontaci s realitou v závěru knihy sice dostal trochu na frak, ale stále lze hovořit o šťastném konci. Celé čtení jsem si užila. A jen tak na okraj by mě zajímalo, jestli ten sociální systém péče o děti v Americe opravdu takto funguje, nebo ne (včetně toho potencialniho trestného činu u Joanny a Gaba).

Příběh, ve kterém příroda či krajina hraje stejně výraznou roli jako hlavní hrdinka. Pokud toto není váš šálek čaje, pak vám asi bude kniha připadat zdlouhavá - tj. příběh zajímavý, ale snesl by výrazně kratší rozsah. Mě tento styl vyprávění sednul a přišlo mi to hezky provázané s tím, co hlavní hrdinka prožívala. Celé je to totiž také o kořenech, o provázání lidí s místem, kde žijí, o tom, jak moc velkou součástí jich samých to může být. Co si lze odnést a jak začít znovu, co obnáší naše volby. Na začátku jsem sice trochu nechtěla číst dál v tušení, že to, co bude následovat, se mi nebude vůbec líbit (vývoj děje), ale dobře, že jsem vydržela. Asi nejvíc mě pak odrovnalo závěrečné srovnání tří ženských zkušeností, tří osudů, z nichž každý byl v něčem těžký, každý trochu jinak, a jejich vzájemná podpora.

Tak ani po přečtení druhého dílu jsem se toho moc nedozvěděla. To, co mě potěšilo, byl posun postav. Tedy nějak se podařilo, aby spolu hrdinové trochu líp komunikovali, což prokreslení postav značně prospělo a člověk je snad začal mít i rád. Tím to pro mě asi skončilo. Nové postavy byly zajímavé, ale zase s nimi autor nepracoval nijak do hloubky, tedy prostě zajímavé "křoví" s nevyužitým potenciálem. Prostě je to něco jako příběh o milostném trojúhelníku s ekologicko-utopickým kontextem. Není to fantasy literatura. Za mě by v tom příběhu vlastně skoro nic nefungovalo - v angličtině se tomu říká "suspension of disbelief" (tj. schopnost autora přesvědčit čtenáře, aby se dočasně rozhodnul ignorovat realitu či logiku a přijal tak autorův fikční svět - a to teda pro mě bylo absolutně na nule). Nakonec to byla jedna z mála knih, u níž jsem četla jen přímé řeči.

(SPOILER) Na tento titul jsem byla velmi zvědavá a bohužel jako pro čtenářku fantasy to pro mě byl "šok". Nemůžu říct, že by autor psal špatně, ani že by to pro mě byla nudná kniha. Očekávala jsem ale alespoň základní world building, odhalování alespoň něčeho a psychologii postav. Tady jsem nedostala nic. Kdo je Tereza, víte od začátku, a co chce, vám dojde hned jak hlavním hrdinům svěří svůj plán (to jsou jediná dvě odhalení, která hlavní hrdinové do konce knihy učiní). Pak je tu spousta náznaků o minulosti hlavních hrdinů, je tu nějaká Společnost, která přetváří starý řád věcí...a za celou knihu se o tom nedozvíte nic, prostě nic. Samotná cesta hrdinů mě bavila (jako jednotlivé příhody a to, jak se s nimi vypořádali), ale oni sami ne....prostě bylo to jako číst o třech lidech, o nichž téměř nic nevíte (vyjma Kira) a které spojují vztahy sledující učebnicové vzorce toxického chování. Tou toxicitou myslím hlavně naprostou závislost Kira a Dariovo chování (maskování vlastních úzkostí za útoky na druhé, neschopnost vyjádřit své potřeby a vyvolávání pocitu viny v druhých - co na tom, že může být v jádru milý kluk). To prostě za mě není zdravý partnerský vztah ani omylem a nejde jen o obtíže spojené se strachem říct druhému, co kdo cítí, a strachem z reakce společnosti. A někde tam nějak mezi tím pluje Anastázie, jejíž motivace jde úplně mimo vás. Naopak eko tématika je pak zase docela fajn nápad...Přečtu si i další díl a uvidím, jestli se něco dozvím a upřímně doufám, že i hrdinové budou mít ve druhém díle nějaký vývoj. Třeba to celé do sebe zapadne a já to tu přehodnotím.

U této knihy dost záleží na tom, jak se na ni díváte - jestli jako na detektivku, thriller nebo na psychologický román. Je tu od každého trochu, i když podle mě je ta psychologie to hlavní. I proto se mi tato kniha líbila. Za mě je to taková sonda do duší lidí spojených s oním vzneseným obviněním ze zneužívání. Žádná z postav není ukázkovým hrdinou - kdo všechno je obětí, kdo pachatelem - může někdo být i obojím? Kdo nese odpovědnost? Jde spíš o spoustu morálních a psychologických otazníků, přičemž spousta z nich se asi ani vyřešit nedá.

Vlastně bych klidně mohla dát 5 hvězd, ale nedám. Ta poslední hvězdička je totiž pouze moje osobní preference. Jako celek je to svým způsobem geniální. Sto roků samoty v různých podobách, předurčenost osudu, opakování historie v kruhu, beznaděj....přitom jednotlivé postavy jsou podobné i odlišné, ať už je to Aureliano či José Arcadio jaký chce. Zajímavé mi přišlo také to, jaké jsou v knize výrazné ženské postavy. Ať už ty, které svojí nezdolností vzdorují osudu, zatímco jejich muži se jím nechávají spíše vláčet sem tam, tak ženy mimo rodinu, které jsou významnými hybatelkami děje a osudů celé rodiny. Láska v různých podobách jako středobod, kolem něhož se vše otáčí... Jo, je to geniální.

A teď k osobním preferencím - prostě ta krutost (nevím, jak to líp nazvat... asi to byl v dané době a zemi normál, ale když se na o podíváte svýma očima....začala jsem si to uvědomovat u malé Remedios s jejími panenkami a jak jsem dál četla, tak podobných "krutých věcí" , celkem dost ve vztahu k dětem, podaných jako normál jen a jen přibývalo). Byť na postavy hledíte s odstupem, a to krutost toho, co se děje, trochu otupuje, ale stejně...Na mě to pořád dost působilo.

Za mě proškrtat "romantiku" Rowan - Aeilin, protože se to natahuje tak uměle, že už to ani není romantické. Lépe by bylo pracovat s jejich charaktery, důvěrou v partnerství, překonáváním traumat i těžkostí (jako to bylo v Dědičce ohně). Mám trochu pocit, že jakmile Maasová dá dva hrdiny dohromady už se jí nějak nedaří pracovat s nimi ve vztahu. To podle mě vede i k oslabení těch mužských charakterů - prostě je v určitém bodě "zmrazí" a pak už působí divně, toxicky apod. Zrovna tady se docela nabízelo, aby ti dva pořešili to, co se Aelin o sobě dověděla, případně čemu průběžně čelila... Rowan je snad její partner, ne hlídač.

No a teď pozitiva (a je jich hodně) - království prostě není zadarmo, rozkrývání univerza, spousta zajímavých odhalení, práce s dalšími postavami (Elide, Lorcan, Manon, Lysandra, Rolfe...). No každopádně je to velká jízda a je to pořád hodně zajímavé i po těch hromadách stran. Vytváření fantasy světů je rozhodně autorčina silná stránka. Konec pak byl skutečně nervy drásajícím vyvrcholením celého putování a po něm půjdete okamžitě shánět další díl (nejlepší je už ho mít doma).

Byť je tu více akce než v předchozím díle, přesto jsem si to tak neužila. Hlavně asi kvůli těm "romantickým pasážím" Kdy po sobě pořád strašně touží a pořád to nejde. Je to pořád dokola stejné..... Zajímavé je, že jsem nějak nepostřehla, kdy se z předchozího příjemně slow burn přátelského vztahu s Rowanem stalo tohle.....Stejně neskutečně mě štval Chaol a jeho nepochopitelné myšlenkové pochody. Ale kromě tohoto ( a nějakých těch divností a nelogičností pro mě menšího významu) je to skvělá jízda. Zajímavé postavy, nové i staré, dějové zvraty, předvídatelné i překvapivé...Manon, Elide a taky Kaltain (ta mě vážně překvapila)...jako ta fantasy stránka, ta je super.

Krásná poetická pohádka vykreslující atmosféru kouzel Štědrého večera. Dějový Louskáček moc není a obrazové vjemy se do psaného textu hůře přenáší, ale myslím, že tady se to podařilo. Jen mi teda chyběla švestková víla (takové ikonické baletní sólo a ona tu chybí).

Super detektivka pro malé čtenáře. Velmi hezky podaná analýza nalezených stop, pátrání do historie, trocha velmi citlivě podané "duchařiny" a spousta krásných obrázků. U nás zaujalo tak, že se to muselo přečíst na jeden zátah.

Tahle kniha pro mě byla velkým překvapením, ale i trochu zklamáním. Začnu tím pozitivním - to je rozhodně téma a vybraná historická osobnost Elizabeth Lucas Pinckney. Její příběh snad po beletrizaci přímo volá. Šestnáctiletá dívka spravující plantáže, snažící se šest let přijít na to, jak úspěšně pěstovat indigo, odmítající bohaté nápadníky...v polovině 18. století, kdy ženy ani nemohly vlastnit majetek. Toto téma mi přišlo i dobře zpracované - i ta myšlenka, že indigo je jakousi cestou k vlastní nezávislosti. Možná si ještě autorka mohla pohrát s postavou Eliziny matky - tedy s tím, že sama Eliza vlastně nic nemá (pokud by jí otec explicitně neodkázal nějakou rentu, žila by toliko z dobročinnosti svých bratrů) a že představy, že když prorazí s indigem, tak jí bratr svěří správu plantáží, byly poněkud naivní...To, co mi ale knihu doopravdy kazilo, bylo to, jak se autorka strašně úporně snažila vylíčit Elizu jako "hodnou otrokářku". Myslím, že i proto byla do příběhu zakomponována postava Bena. Snad měla autorka strach, že když by ji nevykreslila zcela pozitivně, že by se příběh nelíbil. Reálné postavy ovšem nebývají černobílé. Stejně tak by bylo fajn věnovat více prostoru postavám otroků, aby nepůsobili jako nějaké škatulky od H. B. Stowe, ale jako skuteční lidé.

Tuhle knihu je opravdu těžké nějak hodnotit. Odnáším si z ní příjemný pocit, a to pro její převládající atmosféru plnou humoru. Hlavním pozitivem je pro mě to, že všechny životní peripetie jsou řešeny s nadhledem, legrací a mezi postavami, byť se chovají sebehloupěji a nesnesitelněji, je pod tím vším cítit vzájemná láska. Stejně tak jako hnutí bez důvodu...je ztřeštěné a má hlavně přinést lidem úsměv na tváři. Z praktického hlediska jsou ale předkládaná řešení a přístupy velmi těžko uvěřitelné (stejně jako některé postavy příběhu). Málokdo by si mohl dovolit dělat takové věci. Není to ani nijak dějové. Prostě buď vás ten humor a ztřeštěnost osloví, nebo prostě knihu odložíte.

Zatím nejlepší díl, přestože prvních 50 stran se poněkud táhne. Tentokrát sledujeme tři dějové linky a jedna je lepší než druhá. Je to takový přípravný (někdo by možná řekl, že výplňový) díl. Ale přípravný díl, který by mě tak bavil, jsem dlouho nečetla. Je o hledání sama sebe, vyrovnání se s traumaty a přijetí. A máme to tady hned několikrát v různých podobách u postav různých charakterů. Za mě prostě z pohledu psychologie postav pecka (pokud ale preferujete hlavně akci, tak jak už jsem řekla, je to přípravný díl). Jen by mě teda ještě zajímala kapitola z pohledu krále Adarlanu. Takový záporák a nic o něm nevíme. No a poslední poznámka na okraj - překlad je nic moc.

Nejlepší na knížce jsou ilustrace a nápad - tedy přiblížit dětem věci jako láska, štěstí, to jak jsme každý jiný....Vysvětlené je to pěkně, ale myslím, že tam autorky zbytečně nacpali strašně moc vedlejších postav. Čmelák jich potkává opravdu takové množství, že se v tom za chvilku ztratíte. Všechny příběhy pak mají stejnou strukturu - tedy čmelák potkává různé postavy, aby se nakonec vrátil tam, odkud vyšel....Tím se jednotlivé příběhy stávají zaměnitelnými, hůře se pamatují a oslabuje to účinek toho, o co se autorky snažily.

Tahle kniha je skvělá svým námětem, tím, jak pracuje s lokálními pověstmi, humorem i hlavní postavou Emičky. Na druhou stranu je opravdu taková pomalejší (méně dějová) a kromě Emičky a malého dědy s babičkou jsou ostatní postavy v podstatě jen křovím. V první polovině knihy pomalejší tempo vynahrazuje humor, takže to moc nevadí. Jakmile ale dojde k onomu dějovému zvratu, humor ubude a negativní následky se na mnoha stránkách v podstatě znovu a znovu zdůrazňují. Možná tady mohl být prostor třeba pro rozvinutí postavy tatínka. Výsledný efekt na dceru byl ten, že ze začátku se smála a chtěla opakovaně číst legrační pasáže, v druhé půlce se nejdřív zarazila, ptala se, proč to Emička udělala, byla taková nesvá....ale během celé kapitoly "Ve městě" už rejdila po posteli a vlastně ji to vůbec nebavilo. Až když se vrátili do lesa a děj se zase začal někam posouvat, tak začala dávat pozor. Takže bych řekla, že toho "naříkání" na ni bylo asi moc. Kýžený efekt to mělo ze začátku, ale pak už to chtělo trošičku někam poposunout.

(SPOILER) Tím, že nejsem cílová skupina, tak ta romantická linka šla tentokrát úplně mimo mě. Asi je to tím, že je Chaol až takový správňák, že těžko věřit. Ostatní vedle něho působí tak nějak přirozeněji, byť se teda občas také chovají dost divně. Na druhou stranu celý příběh (samozřejmě ne to "odhalení" na závěr) se začíná slibně rozjíždět a čím dál víc mě to zajímá. Jako chápu, kam to celé spěje, ale ta cesta k cíli, ta se jeví slibně. Takže já se jdu dozvědět víc.

První Asterix ve formě komiksu, který se mi dostal do ruky...a už bych ho tedy nepustila. Animáky jsou pro mě samozřejmě kultovní, ale tohle bylo snad ještě vtipnější (tedy hlavně pro dospěláky).

Za mě je to spíš pohádka na dobrou noc pro dospělé než román. Příběh je poetický, plný lásky ke knihám a zvláštních přátelství. Rozhodně to bylo ale potřeba číst jako pohádku, jelikož mi spousta věcí přišla nerealistická, naivní, prostě jsem některým postavám to chování nevěřila. Jako pohádka ano, jako román za mě ne.

Jsem z těch, co o této události nic nevěděli, a také z těch, co příliš nečtou literaturu faktu....ale tohle, tohle je pro mě naprosto unikátním způsobem pojaté. Jde jak o beletristické zpracování vzpomínek nebo zjištěných střípků informací, tak o vysvětlení faktů a autentický materiál. Dohromady to vytváří skutečně působivý obraz toho, jaké to asi skutečně pro obyvatele Životic a okolí bylo. Žádní přepjatí vyumělkovaní hrdinové, ale hluboce lidské příběhy. Na autorčině stylu si pak cením toho, že se snaží nepaušalizovat, neškatulkovat a neodsuzovat lidi ihned, ale zkoumat jejich pohnutky, povahu a životní zkušenost.

Po téhle knize jsem sáhla spíše jako po experimentu, aniž bych o sérii kdy dřív slyšela (což ovšem neplatí o autorce). Na začátek musím konstatovat, že skutečně bylo poznat, že autorka byla velmi mladá, když knihu psala, ale už tehdy měla opravdu potenciál a není divu, že je prohlašována za královnu romantasy. Občas sáhnu po YA, protože čtu všechno možné, mám ráda fantasy a všude se dají najít poklady. Tohle bylo pro dospělého opravdu hodně YA a nemůžu říct, že by mě ty romantické části zas až tak zaujaly (na druhou stranu, ale musím říct, že "the less spicy, the better it is"). V případě, kdy bych byla skutečně cílová skupina, bych byla naprosto nadšená....škoda, že když mi bylo šestnáct takové YA knihy nebyly. Univerzum ovšem zajímavé i pro mě, stejně tak postavy a já samozřejmě chci vědět, jestli se mé odhady potvrdí atd. Takže až v knihovně narazím na druhý díl, budu pokračovat.