Laféeverte Laféeverte komentáře u knih

☰ menu

Odsouzené město Odsouzené město Arkadij Strugackij

Když bych ji měla nějak zařadit, řekla bych, že tato kniha je něco jako alegorické sci-fi. Hlavní hrdina se stane součástí Experimentu a prochází několika různými rolemi (od popeláře po vládního radu) a taky se podle toho chová. Já osobně jsem měla raději jeho "nevůdcovskou" polohu. Žije ve Městě s lidmi z různých konců světa a různých dob, je konfrontován s jejich přístupem k životu a hledáním smyslu v Experimentu. Icik Kacman je ve zpochybňování idealismu hlavního hrdiny naprostý mistr. No a pak jsou tu události vnější - podivnosti světa, ve kterém se Experiment odehrává a jeho naprostá zacyklenost...smysl si nakonec každý musí najít sám.

15.04.2019 5 z 5


Domeček pro panenky Domeček pro panenky Neil Gaiman

Příběh dostal oproti prvnímu dílu několik dalších rozměrů, chvílemi je drsný až násilný, chvílemi se dostává k morálním i téměř filozofickým otázkám. Podle mě skutečně pohlcující čtení. Postavy jsou čím dál víc propracované, a to, jak jsem si je původně zařadila, vlastně vůbec nemusí platit. Nemůžu se dočkat až se dostanu k dalšímu dílu.

03.04.2019 5 z 5


Pí a jeho život Pí a jeho život Yann Martel

Překvapilo mě, jak moc mě kniha bavila, jelikož jsem si říkala, že život trosečníka na moři musí být prostě jen boj o přežití, a také, že byl, ale co všechno zahrnoval... Velmi se mi líbila i stavba celého vyprávění a vnoření příběhu se zvířaty do několika jiných příběhů včetně toho autorova, který se s hlavním hrdinou setkává a příběh sepisuje, a i závěrečná úřední zpráva dala hlavnímu příběhu vyniknout. Prostě je to celé velmi dobře promyšlené, dodává to celé knize punc reality, navíc autor používá jemný humor, díky kterému příběh plyne lehce a zábavně.

29.03.2019 5 z 5


Atlas mraků Atlas mraků David Mitchell

Kniha jako celek je opravdu zajímavá, čtivá, plná myšlenek o lidské povaze, společnosti a roli jednotlivce v rámci kontinua historie, jejíž podstata zůstává stále táž bez ohledu na datum v kalendáři. Hlavní postavy jednotlivých příběhů jsou originální, byť jsou všechny konfrontovány s lidskou touhou po moci. Nejvíc mě bavil příběh Sonmi 451 a R. Frobishera. V rámci jednotlivých příběhů se proměňuje také jazyk a styl autora, podle toho, jaké je historické období a podle toho, jaký má příběh formát (deník, dopisy, thriller, humoristický příběh, interview nebo ústní vyprávění v nářečí). Plný počet hvězdiček nedávám jen z jediného důvodu - struktura knihy byla pro mě osobní výzvou. Četla jsem ji v originále, takže cca 10 stran trvalo než jsem se zorientovala v příběhu, 10 stran trvalo než jsem se do příběhu začetla, posledních 10 stran první části příběhu jsem už dychtivě obracela stránku za stránkou a pak prostě konec...obvykle ne jen obyčejné přerušení příběhu, ale pořádný "cliffhanger"....a nový příběh opakující celý proces znovu. Rozhodně je to originální, ale pro čtenáře, který neví, jak to dopadne, a musí se držet, aby si to nevyhledal na Wikipedii, je to zároveň velké utrpení, zvlášť když se takhle postupně navrší 5 příběhů. Samozřejmě druhá půlka už se četla sama.

28.03.2019 4 z 5


Kafe @ cigárko Kafe @ cigárko Marie Doležalová

Oddechová kniha založená na vtipně podaných postřezích autorky z jejího profesního a trochu i soukromého života. Jelikož mě herecké prostředí nijak zvlášť nefascinuje a asi ani nepatřím mezi lidi, kteří by si toto povolání idealizovali, tak popisky toho, jak ve skutečnosti vypadá život herečky, mi toho moc nepřinesl. Bavily mě spíše sebeironicky laděné pasáže, v nichž autorka umí velmi dobře vyvážit humor a zároveň neurazit ani příliš nepodceňovat samu sebe. Formát blogu přetaveného do knihy mě výrazněji neoslovil. Na druhou stranu pro mě byla kniha vhodným čtením před spaním...hezky jsem se při čtení uklidnila, nebyla napnutá, jak to bude dál, nezdálo se mi o ní (resp. neměla jsem z knihy noční můry ani sny plné alternativních dějových linek), přečetla si jeden dva příběhy (tedy přesněji řečeno příspěvky z blogu) a pak klidně knihu odložila a usnula. Takže nakonec i lidem, kteří nejsou vyloženě fanoušci a téma jde tak trochu mimo jejich zájmy, může kniha něco přinést.

17.03.2019 2 z 5


Kniha hřbitova Kniha hřbitova Neil Gaiman

Tato knížka je určená pro děti a její děj je přizpůsoben dětskému chápání příběhů a emocí hrdinů. To ovšem neznamená, že nebude bavit dospělé. Jednotliví obyvatelé hřbitova jsou vtipní a zajímaví, upíra Silase byste prostě chtěli potkat, slečna Lupescu by byla prototypem všech přísných učitelek, které jako dítě nejprve nenávidíte, ale později "zbožňujete," kdyby ovšem nebyla vlkodlak. Je to kniha o dětství a dospívání, takže musíte počítat s tím, že nakonec bude muset hlavní hrdina svému fantastickému záhrobnímu mikrosvětu dát sbohem a vydat se do světa živých a dospělých. Jednotlivé kapitoly tvoří více méně uzavřené příběhy, což je ideální pro četbu na pokračování. Asi nejvíc mě zaujaly kapitoly o ghúlech a o čarodějnici.

27.02.2019 5 z 5


Oceán na konci uličky Oceán na konci uličky Neil Gaiman

Opravdu povedená kniha o dětství pro dospělé. Ten pocit bezmoci dítěte, o kterém rozhodují jiní a které s tím nemůže nic udělat, je skutečný. Na této myšlence je také postavena "hororová" postava Uršuly, která je sice bytostí z jiných světů, ale v zásadě by magické schopnosti ani nepotřebovala. Skvělé jsou také jednotlivé myšlenky, které by mohly obstát i jako samostatné citáty. A nesmím zapomenout na Hempstockovi a Lettie. Prostě přečteno jedním dechem a rozhodně se k té knize chci vrátit (a ne jednou).

19.02.2019 5 z 5


Piknik u cesty Piknik u cesty Arkadij Strugackij

Napínavé, filozofické, psychologické...všechny prvky jsou střídavě dávkovány tak, že ničeho není moc ani málo. A ten otevřený konec je také přesně takový. Nabízí prostor pro úvahy všech těchto druhů. Teď zrovna třeba, proč si mimozemšťané berou na piknik plnič přání...nebo to taky bylo něco úplně jiného a přání si plní každý člověk sám...

15.02.2019 5 z 5