Laféeverte komentáře u knih

Podle mě je to takový průměr. Povídky se čtou lehce, zápletky jsou přiměřeně zajímavé, trochu se opakují a občas jsou dost předvídatelné. Nejsou příliš děsivé, občas trochu duchařské, občas ukazují temnou stránku zdánlivě obyčejných lidí...mrazení v zádech jsem z nich rozhodně neměla. Na druhou stranu jsem se u nich nenudila a během chvilky je měla přečtené...

5 20.05.2020

Rozhodně neobvyklý příběh. Název knihu opravdu vystihuje, jelikož nejen hlavní hrdinka, ale i čtenář se potácí od krásy k ošklivosti. To, co je na jednu stranu krásný a čistý vztah, je na druhou stranu prostě zneužitím nezletilé dívky, která i přesto, že je dospělejší a zodpovědnější něž její rodiče, v otázkách intimity přebírá zhoubné vzory, které vidí u dospělých kolem sebe, což ještě komplikují traumata, která v ní vypěstovala její matka. Další zajímavou myšlenkou, je institucionalizace ochrany obětí i to, že systém si ne vždy uvědomuje, že pracuje s reálnými lidmi, jejichž citové vazby jsou stejně důležité jako u lidí, kteří jsou dle společnosti kvalifikováni jako tzv. normální.

4 19.05.2020

Po určité přestávce od prvního dílu jsem se do toho chvíli dostávala...nálady a výbuchy Ilan a oříškové oči na prvních pár stránách, ale pak se to rozjelo a už jsem nemohla přestat číst. Svět stvořený autorkou je čím dál zajímavější, všechno se pomalu propojuje a jsem vážně moc a moc zvědavá, co bude dál. Nakonec jsem seznala, že i ty výbuchy Ilan vlastně plně odpovídají jejímu věku (vždyť jí ještě není čtrnáct a ta puberta s člověkem mlátí, i když je sklenař :)

9 15.05.2020

Nemám ráda psychologické knihy a naučné literatuře se mimo práci vyhýbám. Knihu jsem dostala jako dárek, a tak jsem se po nějaké době pustila do čtení. Celkově je kniha psána otevřeným a sympatickým stylem, obsahuje docela dost zajímavých myšlenek o tom, jak ke druhému v manželství přistupovat, jak poznat sebe i jeho, zlepšit komunikaci a přestat si hrát na "přetlačovanou." Na druhou stranu jsem na stránkách knihy opět nalezla to, co mě vede k všeobecné nedůvěře k psychologům, a to jejich neustálou snahu o "škatulkování" lidí podle různých kritérií. Autorovu knihu o sourozeneckých konstelacích bych právě kvůli tomuto svému negativnímu postoji k hodnocení lidí, jejich povah a motivací podle pořadí narození a jiných podobných věci, asi číst vůbec nedokázala. Naštestí zde toho nebylo až takové množství, byť jsem po přečtení kapitoly o sourozeneckých konstelacích cítila takové zklamání, že jsem chtěla knihu definitivně odložit a poslat dál. Nakonec jsem vydržela a po dočtení musím konstatovat, že celkové vyznění knihy mi to ve výsledku nekazilo. Považuji ji za přínosnou a jsem ráda, že jsem ji přečetla.

2 14.05.2020

Tenhle díl mě hodně bavil, ani sama nevím proč. Těšila jsem se na každé další vyprávění.

3 27.04.2020

Z tohoto dílu mám pocit, že Sandmana už nic nezachrání...čím dál více je tragickým hrdinou a změna, která je nosným tématem příběhu, ho vede k nevyhnutelnému špatnému konci.

2 25.04.2020

Docela mě ten příběh vzal...hlavním hrdinou není tak úplně Lazar Lindt, geniální matematik a vědec, ale tři ženy, které jsou s jeho životem spojeny. Marie je jeho velká platonická láska, o mnoho starší, laskavá a milující žena, ztělesňující obraz rodinného štěstí, ačkoli ona sama děti mít nemohla. Galina je jeho ženou, z níž Lazar Lindt svojí touhou okopírovat domácí manželské štěstí Marie a jejího muže, udělal nešťastnou, zatrpklou ženu, která je schopna jakousi formu úniku a útěchy nalézat pouze v luxusu a společenském postavení. Lidie je Lazarovou vnučkou, talentovanou baletkou, opuštěnou dívkou bez skutečného emocionálního zázemí, která touží pouze po tom samém rodinném štěstí a lásce, jako Lazar Lindt. Tyto postavy čtenáře provází svými životními osudy na pozadí vývoje ruské společností 20. století, aby snad ve výsledku dospěl celý kruh vyprávění tam, kde začal.
Kromě příběhu samotného je kniha napsaná krásným jazykem, bohatým a květnatým, který se čte úplně přirozeně...skoro se Vám chce číst nahlas. Ať už je to zásluhou autorky, překladatelky, nebo jich obou, tak tato stránka knihy je skutečně povedená.

14 24.04.2020

Je to poměrně krátký, ale myšlenkově hutný román. Jeho tempo je zběsilé asi tak jako tempo proudu bezobsažných informací v konzumní společnost, kterou zobrazuje. Podle mě nejde ani tak o knihy, ale o to, že knihy jsou jedním z prostředků, které motivují lidi přemýšlet, vytvářet si vlastní názory a vidět svět z jiných úhlů. Při čtení knih se člověk na tom, co čte, aktivně podílí a z interakce knihy a jejího čtenáře vzniká nová hodnota. To v románu kontrastuje s pasivním přijímáním množství líbivých obrazů a informací bez reálného obsahu, a bez toho, že by lidé měli čas o viděném a slyšeném přemýšlet, neustále si zaměstnávají mozky přílivem informací, které nemají čas vyhodnotit. Koncept štěstí je omezen na pohodlný život, s tím, že není vytvořen žádný prostor uvědomit si, že něco chybí. A plně souhlasím s tím, že tohle se dělo a děje ve společnosti samovolně, zvlášť v kombinaci s tím, jak snadné je informace přenášet.
Prostě kniha opravdu stojí za přečtení a také za následné zamyšlení nad tím, jak přistupujeme ke svým životům a komu tím vytváříme prostor na cestě k moci.

20 23.04.2020

Necelá první polovina knihy je věnována popisu života pracující třídy v Manchesteru, jejich radostem, strastem, představení postav a jejich motivací. Pak vše přechází do čistokrevné viktoriánské romance, kdy vznikají zdánlivě nepřekonatelné překážky a hlavní hrdinka je s nasazením vlastního fyzického i duševního zdraví překonává. Kromě toho takhle část obsahuje i kapitolu s popisem soudního líčení, fungování vyšetřování, poroty, právního zastoupení atd. Takže na své si přijde poměrně široká skupina čtenářů. Za mě to mohlo skončit už po tomto soudu, protože autorčino všeobjímající smíření nakonec bylo na můj vkus až příliš idealistické a naivní.

15.04.2020

Co napsat o této klasice? Asi tolik, že je to vážně milý, upřímný příběh, se sympatickým hrdinou pro děti i dospělé. Je to napsané tak, že si všechno dokážete představit a máte pocit, že jste na té cestě s nimi...

14 26.03.2020

Moje druhá kniha od této autorky. Úvodem se musím přiznat, že mi její styl psaní tak nějak nevyhovuje. První část obou knih se dost táhla, postavy byly dost nesympatické a docela dlouho jsem nechápala, proč by mě měly vlastně zajímat. V případě Zmizelé se ale celý děj dal do pohybu a začalo mě to dost bavit... (spoiler: Prostě v okamžiku, kdy Amy a Nick konečně odhodí tu prvotní fasádu, Vás začne zajímat, jak se ta jejich hra na přetlačovanou bude vyvíjet. Já to docela hltala, i když je podle mě jeden za 18 a druhý bez 2 za 20 a žádnému z nich se nedá věřit. Nakonec stejně nevíte, jestli trpí, nebo jim to vlastně vyhovuje, a to je podle mě na této knížce to zajímavé.)

2 24.03.2020

U této knihy jsem si hodnocením hodně nejistá. Fantasy mám ráda proto, že zbožňuji objevování nových světů - jejich fungování, magii a tak. Toho jsem si v knížce opravdu užila. Postapokalyptický fantasy svět (podle náznaků o technologiích v nížinách to bude asi z poloviny sci-fi a z poloviny fantasy) je za mě super. Naslouchač představuje vlastně jen úvode, takže mám ještě hodně co objevovat a na to se těším. Hlavní hrdinka je dobrý průvodce, proto jsem četla téměř jedním dechem.
Ale zpět k tomu dilematu u hodnocení...nemůžu se zbavit pocitu, že ta kniha obsahuje silná rezidua obratů z dívčích románů. Nechápu, proč se pořád musely zdůrazňovat kapitánovy oříškové oči. Když do nich hrdinka pohlédla, okamžitě mi naskočilo nějaké klišé z červené knihovny...to se ale naštěstí nekonalo. Stejně tak Ilanina neustálá nedůvěra a negativní chápání všeho, co kapitán řekne...je to vzorec Pýchy a předsudku, nebo důsledek věku hrdinky a jejích dosavadních zkušeností z otroctví (resp. zachycení onoho rozdělení mezi lidmi z nížin a sklenaři)?Nevím, zatím jsem se rozhodla, že to bude to druhé a oříškové oči ignoruji.

8 06.03.2020

Mám z těchto těžkých témat vždycky strach, takže jsem dlouho váhala, jestli knihu číst. Univerzální ovace mě také moc nepovzbudily, jelikož mám pocit, že čím větší "deprese," tím víc bývá poslední dobou kniha ceněna a více se o ní mluví. A ano, velkou dávku tragičnosti jsem skutečně dostala, ale první dvě části knihy byly tak lidské... Mísily se zde naděje, sny, špatná rozhodnutí, osobní statečnost, zbabělost...až jsem si začala říkat, že konečně čtu vážné téma ve zpracování, které ve mě nevyvolává bezútěšné stavy. Kniha dokáže zobrazit těžkou situaci tak, že Vás nutí k zamyšlení a zároveň dodává špetku naděje na usmíření se životem. Vlastně i třetí a poslední část knihy tato kritéria splňuje, i když právě zde se koncentruje zobrazení největšího zla. Tato část je nejkratší a asi nejsilnější (až toho na mě bylo trochu moc). Nicméně po delších úvahách musím uznat, že to nebylo samoúčelné a k celkovému vyznění knihy se to hodilo.

12 24.02.2020

Patřím mezi ty, co znají Kubrickův film a teprve pak se dostali ke knize, takže jsem tak zhruba věděla, co čekat. Dostala jsem ale jinou verzi příběhu, plně propracovanou, která používá k dosažení týchž pocitů stísněnosti, strachu, izolace atd. jiných postupů. Naprosto mě dostala psychologie Jacka a Wendy...není to prostě jen zlo, které představuje hotel Overlook, ale taky ta temnější část v nich, se kterou bojují - ať už jde o záchranu jejich manželství nebo zachování zdravého rozumu, života, o ochranu syna...Stejně tak mě zaujalo Dannyho vnímání rodičů - dětské a dospělé zároveň.

9 08.02.2020

Byla to příjemná kniha, na to množství úvah a alegorie se četla v podstatě sama. Chvilku máte pocit, že je to normální detektivka, chvilku je to takové snové a najednou jste v grotesce...styly a žánry se střídají někdy tak rychle, že si to ani neuvědomíte a jste už jinde. Přiznám se, že jsem se v tom občas dost ztratila...ale přes to všechno po přečtení nemám vůbec pocit vycucanosti ze soustředění nad hlubokými myšlenkami, ale spíš takový jako z lehkého a zábavného čtení...

5 07.02.2020

Vlastně nevím, co k této knize napsat, abych ji nějak smysluplně vystihla. Je to sci-fi s výraznými fantasy prvky, je pohádková i plná úvah o fungování a křehké rovnováze politického uspořádání, o náboženství, o planetárních ekosystémech a roli lidí v nich, je o hrdinech, o tom, jak se takoví hrdinové tvoří i o tom, jak je takový "národní hrdina" potenciálně nebezpečný, je o přátelství, o touze přežít...Postavy jsou skvěle napsané, na jednu stranu se drží schématu dobra a zla, ale na druhou ho přesahují. Snadno si k nim vytvoříte vztah. Prostě tato kniha toho má hodně co nabídnout a rozhodně pro mě není jen na jedno přečtení.

14 28.01.2020

V této knížce jsou téměř všichni nějak duševně narušení...u ostatních postav to ale funguje nějak líp něž u hlavní hrdinky. Většinu knihy jsem měla pocit, že ta vyřezaná slova, kterými autorka text prokládá, jsou spíš na efekt a vlastně nic moc o duševním rozpoložení hrdinky neříkají, moc s ničím nesouvisí...prostě tam jsou jen, aby se nezapomnělo na hrdinčino sebepoškozování a nějakou záhadnou hlubokou myšlenku...smysl mi to začalo dávat až na posledních cca 60 stranách. U zbylých klíčových postav je naopak postupováno od zdánlivého pozlátka a společenského postavení k odhalování temných stránek i rodinné historie, což na mě působilo o dost lépe, udržovalo to atmosféru tajemna a zároveň to působilo mnohem přirozeněji. To ovšem platí ve vztahu k prokreslení postav, nikoli k samotné detektivní zápletce (kdo je vrah ve městě, kde jsou všichni divní a někdo ještě o dost divnější?). Líbila se mi atmosféra maloměsta, trauma hlavní hrdinky z návratu, ale zase se to strašně vleklo a dlouho se nic moc nedělo...shrnula bych to asi na průměr - byť jsou některé aspekty hodně dobré, vyvažují je zmíněné nedostatky.

2 20.01.2020

Řekla bych, že se příběh celkově posouvá do temnější roviny. Nahlížíme více do fungování společnosti čarodějů se všemi krásami i neřestmi. Geralt je trochu upozaděn, zato příběh Ciri se překotně vyvíjí. Její postava je čím dál víc propracovaná, včetně světa kolem, intrik, politiky...celé to nabírá na zajímavosti. Rozvrat společnosti ve válce s Nilfgaardem je také zachycen více něž přesvědčivě. Jen vztah Geralta s Jennefer je tak trochu zvláštní, má to být ta pravá osudová láska a přitom oba neustále řeší "prkotiny" typu, kdo se kam podíval, kdo se kolem koho točí, kdo se cpe, špatně obléká a já nevím, co ještě....I přesto, že se mi tento díl líbí mnohem víc než Krev elfů, i tady se nějak nemohu zbavit pocitu, že láska a vztahy mezi muži a ženami prostě nefungují tak dobře jako jiné aspekty příběhu.

1 03.01.2020

Druhá část s delšími příběhy na mě už působila výrazně lepším dojmem. Všechno se propojilo - jak s těmi drobky z první části Bájí a odlesků, tak s celým univerzem. A znovu se dostavil ten pocit objevení nových kousků skládačky. To rozdělení považuji opravdu za nešťastné. Nejlépe uděláte, když si obě části přečtete najednou.

1 18.11.2019

Kéž by nebylo toho rozdělení do dvou knih.....takhle na mě první díl s kratšími příběhy působil moc roztříštěně. Prostě jsem v těch krátkých příbězích nedokázala ocenit všechny myšlenky a správně si je zasadit do kontextu...zejména to, že hlavní příběh o Orfeovi je až v druhém díle, mi dost vadilo...kdyby to bylo pohromadě, měla bych z toho úplně jiný dojem.

1 18.11.2019