Sedmikostelí

Docela jsem se s tou knihou protrápil. Autor se neustále vrací k dlouhým a rozvláčným popisům prostředí a situací, které se táhnou na několik stran. Došel jsem zhruba na stranu 30, ale když jsem pořád dokola četl o tom, jak někde spadl lístek, jinde se válí mlha a podobné detaily, začalo mě to spíš unavovat než vtahovat do děje. Nakonec jsem to nevydržel a knihu zavřel.

Přitom to byl už můj druhý pokus se do ní začíst, takže jsem jí opravdu chtěl dát šanci. Bohužel ani tentokrát mě nepřesvědčila. Možná mi víc sedne filmové zpracování od pana Stracha – tomu ještě šanci dám. Uvidíme

“Pod sluncem není nic nového a nikdy nebude.”

Velmi zvláštní “gotický” příběh, jak je autorem vysvětleno v průběhu vyprávění. Na prvním místě vyzdvihuji krásnou práci s češtinou, ostatně jako v každé Urbanově knize. Zde zajímavé pasáže ale střídají méně záživné, např popis pražských novoměstských kostelů a zákoutí. Zpočátku mě podrobný popis bavil a nevadil, autor se vyzná a jeho záměrem byla snaha o vykreslení atmosféry, ale s přibývajícími stránkami už to lehce unavovalo.
Závěrečná myšlenka je dosti znepokojující.

Nudné vykecávání se o kostelích a flanďákách, takže to působí jak turistický průvodce pro věřící. Nevim koho zajímá počet metrů nějaké zdi, mě teda ne. Navíc v popisovaných místech žiju, takže mě moc nedojímá, že jde někdo po ulici Na Rybníčku apod.
Začátek nemá žádný děj, pořád se tam mluví o ničem, takže se člověk ztratí co se tam vlastně říká. Na začátku se tam mluví jen tak mimochodem o někom za nohu přivázaném ke zvonu a člověk neví, zda je to nějaká báchorka nebo zda už je to ten děj:) Když došlo na scénu, kdy byla objevena lidská noha někde napíchlá na kostele, tak sem to vypnul. Jako gotický román mi to nepřišlo ani náhodou, je to spíš takový prvorepublikový jazyk. Otravná znělka v každé kapitole audioknihy tomu taky nepomáhá. Namluvené je to kvalitně až na to, že herec mluví děsně dramaticky v momentech, kdy se nic dramatického neděje.

Do podzimních dnů příjemná náladovka s prvky magického realismu. Asi mi u toho trochu chyběla znalost pražského místopisu, ale zas tolik to nevadilo. Četlo se to hezky, knížka je pěkně udělaná, jen bych ocenil větší písmo. Pointa mi nepřišla nijak překvapivá, ale za mě dobré.

Nudná kniha nebyla určitě. Plná zajímavých informací o historii i architektuře, čtenář se mohl s hlavními postavami posouvat a přemisťovat. Scény, zvláště ty drsnější, byly velmi realisticky zpracovány. Pro mě jediná škoda, že příběh byl místy až moc skákavý a díky tomu zmatečný.

První kapitola výtečná, pak 100 stran o ničem. Něco mezi Kafkou a Poem. Tedy pokus. Neříkám, že pasáže adorující starou a zmizelou Prahu jsou marné, ale je jich moc a záživnosti ubývá, ztrácí dech. Autor tam toho chce na můj vkus mít příliš, aby to udrželo tvar. Stále platí, že u mne od Urbana jako celek obstál jen Stín katedrály, a to o míle.

Před lety bylo Sedmikostelí románem, který pro mě objevil Miloše Urbana a byl počátkem mého obdivu k autorovi. Od té doby uplynulo ve Vltavě hodně vody, tak jsem byl zvědav, jak moc se moje vnímání Sedmikostelí za ty roky a množství přečtených Urbanových děl změnilo. A ono moc ne. Je pravda, že pár epizod se mi z hlavy vykouřilo, něco jsem jako už poučenější čtenář pochopil lépe. A myslím, že se Urbanovi ten gotický román, jehož koncept v ději osvětluje, podařil na výbornou.
Ale jak říkám. Já v případě Miloše Urbana neumím být objektivní.

Groteskní vraždy ve stylu gotického románu, milostný dopis pražským gotickým kostelům, naivní romantismus ve stylu "dřív bylo líp" a dost ufňukaný a marný protagonista. Dvě hvězdy za atmosféru. Pokud máte rádi architekturu a cokoliv novějšího než gotiku považujete za zločin, přidejte hvězdičku. Pokud chcete žít ve středověku, přidejte další dvě (a pak se připravte na smrt na mor).

Já mám radši teplou vodu, práci osm hodin denně a zdravotní péči, děkuji pěkně.

Mě to sedlo, je to dobře napsaná kniha, příjemná směs žánrů a zároveň příběh ani odklony neztrácel na dynamičnosti. Posloucháno na Českém rozhlasu, musím vyzdvihnout výborné zpracování, které tomu přidalo na grádech.

Centrem Prahy nás provádí vcelku sympatický hrdina s pozitivními i negativními vlastnostmi. Autorem je vcelku dobře charakterizován. Kniha je ovšem takový neslaný nemastný mišmaš všech myslitelných žánrů, což mě přivádělo k častému odkládání knihy. Detektivní dějová linka se postupně vytrácí, mysteriózní linie s rádoby hororem místo tajemství přinesla rozčarování, průvodce gotickou Prahou únavu. A korunu tomu nasadily autorovy filosofické komentáře.

Kniha se chvíli tváří jako detektivní román, pak se objeví hororové prvky, poté zas trochu tajemna, plus k tomu nemalá dávka jakési ztřeštěnosti .... těžko ji zařadit do konkrétního žánru, je to takový mišmaš od všeho, přičemž nic není dotažené a dopilované. Samotná podstata příběhu byla ve finále celkem zajímavá, ale tento styl psaní mi nesedí. Hvězdičky dávám za autorovu znalost (a snad i lásku) k Praze, architektuře a historii.

Upřímně řečeno jsem od této knihy čekal daleko víc. Co se týče detektivní zápletky je zklamání asi největší, protože byla slabá jak čaj, nepříliš zajímavá. Mysteriózní složka mě dokázala zaujmout vždy jen na chvíli, protože pravidelně vyznívala do ztracena. Popisy architektury uměly být poutavé, ale na můj vkus jich bylo asi až příliš mnoho. Navíc jsem se celkově nedokázal ztotožnit se světonázorem ústředního spolku a chvílemi mi připadalo, že mě autor směřuje k tomu abych "fandil" těmto šílencům. Konec naprosto bizarní.
Ale abych nebyl jen negativní, tak je potřeba říct, že kniha má i své světlé okamžiky. Hlavní hrdina mě většinu knihy bavil a líbily se mi i vcelku naturalistické popisy násilných činů. Bylo vidět, že autor se toho nebojí. Členění textu a styl autora mi celkem sednuly.
Podotýkám, že nesouhlasím se zařazením díla žánrově do hororu, spíše mysteriózní detektivka, protože přímo hororových prvků se čtenář moc nedočká. Dávám slabší 3*, protože negativa u mne mírně převažující, ale dvouhvězdičkové hodnocení by bylo příliš tvrdé.

Má čtvrtá kniha od p. Urbana a také nejnáročnější na čtení. Ale pan Květoslav mě bavil a ty postavy kolem něj víceméně jak kdy.

V knize jsem se naprosto ztratila. Nebylo mi jasné, kdo je kdo a co a proč dělá. Jediné, co oceňuju je místopis.

Zpočátku mě knížka zaujala svou tajemností a mystikou, ale postupně pro mě bylo čtení těžší a těžší. Děj mě začal nudit a v příběhu se ztrácela.

Moje další Urbanova kniha. Krásně popsaná architektura (a chátrání budov). Trochu nadpřirozena. A rafika kniha skvělá.

Další autorova kniha, která mě velmi potěšila. Do hry se tentokrát (bohužel) vloží i trochu nadpřirozena, ale jinak je to opět architektura, gotika, mystika a podivuhodné postavy se svou vlastní, někdy těžko pochopitelnou, logikou. Opravdu jsem se bavil, autorovi díky :)

Hodně se mi líbila grafická stránka knihy. Žlutý kvalitní papír s hnědým lemováním i písmem mne nadchnul. Originální ilustrace s úryvky textu nebo citáty u kapitol se mi také moc líbily. V samotném ději jsem se občas ztrácela a některé popisné pasáže mě unavovaly. Nicméně příběh byl zajímavý a detektivní prvky udržovaly moji pozornost. Konec mi přišel trochu nejasný, protože autorovy myšlenky někdy neladily s tím, co pak udělal.

Tak tahle mě nějak minula. O co vlastně šlo? Stále jsem čekala, a ono nic. A přitom to muselo dát takové práce...