Oceán na konci uličky

Jedina kniha, kterou jsem cetla dvakrat, kvuli tomu, ze me dostava na kolena! Pribeh me vždy odtrhne od reality.

Melancholicky nostalgické zachycení dětského pohledu na svět je výtečně "trefené", ale fantastično je tentokrát na Gaimanovy poměry až nezvykle prvoplánové a tím pádem málo znepokojivě působivé (oproti například rovněž dětské Koralíně).

Autora jsem v dobe, kdy jsem jnihu cetla neznala, ale pamatuji si ji i po letech. Bylo to zvlastni, netradicni, neokoukane.

Neil Gaiman je skvělý autor, jehož knihy mě vždy donutí přemýšlet ještě dlouho poté, co knihu dočtu.
Oceán na konci uličky není výjimkou. Krásná kniha, která ve mě vyvolala spoustu pocitů.

Líbilo se mi, jak je to napsané. Forma lepší než obsah. Lehké a těžké čtení zároveň. Jsem spokojená.

Poetické, temné a zvláštně něžné. Gaiman má dar psát jako ve snu – nikdy nevíš, co je skutečné a co ne, ale stejně se necháš unést. Tohle je spíš pocit než příběh, a přesně proto mě to zasáhlo. Krátké, ale silné. Plných 5 hvězd za magii, která nebliká, ale tiše svítí pod povrchem.

Moje druhá kniha od pana spisovatele a i tato se mi moc líbila.
Šlo o horor a já musím poctivě přiznat, že hlavně ze začátku byly okamžiky, kdy jsem se o hlavního hrdinu fakt bála. Bála jsem se, jak to, chudák, celé zvládne...
I přes tento můj strach jsem ale u knihy strávila pěkné chvilky, autor píše velice čtivě a za mě i uvěřitelně :-).

Dalo se to číst bylo to zajímavé

20/2024
Zaprvé, tahle kniha má nádherné a naprosto atmosférou sálající ilustrace. Já osobně to hodnotím jako takovou hororovou pohádku. Ursula byla naprosto bravurně vykreslená, vyprávění je nádherný a ačkoliv je to dost temný, pořád máte pocit, že vás ten příběh zároveň hladí. Místy je to vlastně i dost smutný a citlivější povahy možná uroní i slzu.
Přečetla jsem na základě tipů ostatních, že se jim líbilo víc než Hvězdný prach, do téhle skupiny se nepřidám, pro mě je Hvězdný prach prostě srdcovka, ale hodlám si půjčit Nikdykde, protože Gaimanův styl psaní mě baví.
Krásný 4 hvězdy a 80 % :-)

(SPOILER) Příběhy od Neila Gaimana mám ráda a čtu je často. Ale až u této knihy mi došlo, že je možný i další výklad a vnímání, který leží pod povrchem a je velmi temné. Knihu jsem nedočetla, protože zachycení atmosféry zneužívání a atmosféry s ním spojené je příliš reálné. Pokud někdo neví, o čem mluvím, tak knihu přečte jako tajemný a fantaskní příběh, pokud někdo ví, o čem mluvím, knihu odloží nebo pro něj bude příliš temná a příliš přesná. A ke katarzi v příběhu - podle mne - nedojde.

Gaimana mnozí zatracují, haní či na něj nahlížejí skepticky. Ale já ho mám jako jednoho top spisovatele. A to díky de facto dětské fantazii, která má ale hloubku a i dospělec si přijde na své.
A tahle kniha je přesně o tom. Nevinný dětský příběh, který zaujme mnohdy nevysvětleným mechanismem fungování věcí, ale díky tomu má čtenář svůj prostor.
Zajímavý svět, kam bych se rád s autorem vrátil a přečetl si další příběh...
Dávám 4/6

Na knihu jsem narazila plnou náhodou. Procházela jsem takhle knihkupectvím, když v tom jsem ji spatřila. Už jen obálka mi vyrazila dech a jakmile jsem ji otevřela, věděla jsem, že ji musím mít. Začala jsem ji číst už po cestě domů a neodtrhla se od ní, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh byl tajuplný a plný záhad. Ku podivu mi ani nevadilo, že spousta věcí nebyla blíže vysvětlena. Autor chodil kolem, ale i přesto byl příběh úchvatný.
Knihu jsem si opravdu velmi užila. Už během prvních stránek jsem si zamilovala nejen tento svět, ale i naše hrdiny.
Knihu mohu jedině doporučit.

Hezký a tajuplný příběh. Ale nesedla jsem si z něj na zadek. :)

Název knihy skvěle vystihuje neomezenost dětského světa – tedy kromě toho, že tam ten oceán fakt je. Gaiman je působivý právě v ponoru do dětského prožívání – vypravěčova osamělost, úzkost a bezmoc vůči nedůvěře nebo rovnou zlovůli dospělých postav je opravdová (jen s věkem to trochu přehnal, řekl bych, že hrdinovi by podle všeho mělo být aspoň devět, ne sedm). K tomu to, co člověk od Gaimana očekává – nápady překračující běžnou fantastiku. Akorát se mi zdá, že z toho vznikl příběh, který nedokázal dobře zkrotit, a tak to místo něj udělal „deus ex machina“. Ale i tak to pořád stojí za to.

9.3.2023 - 5*
Nádherné scény a psaní a závan dětství, smíchané s temnými elementy a fackami reality, které až bolestivě vytrhnou ze snění a kontrastují s pohledem dítěte.
Příběh, psaní, ilustrace, zpracování. Vše zasáhlo v tom nejlepší slova smyslu. :)

Moje detstvo malo v sebe odjakživa temnú poetickosť; či už to boli nebezpečné výpravy, na ktorých sme našli červami obžratú mrcinu vola, hranie sa na schovku po súmraku, prípadne nočné návštevy cintorína.

Môj strýc, toho času puberťák, dobre vedel, že ak sa chce vyplížiť so svojou partiou vonku sám, musí mi pred odchodom pustiť dvojkazetu Werewolf / Gotika od XIII. století. Pamätám si, ako som sa sotva šesťročný triasol strachom pod perinou a nikdy som ju sám neotočil.

K tomu všetkému neskôr nevyhnutne pribudla obdobná literatúra - v začiatkoch Alfred Hitchcock a Traja pátrači, neskôr Stokerov Dracula v skrátenej verzii vypožičaný z obecnej knižnice, Stephen King (ktorého Mŕtva zóna mi "sadla" až v dospelosti) a všetko to vyvrcholilo na Hviezdoslavovom Kubíne, kde som predniesol úryvok z Shellyovej Frankensteina. Samozrejme, na mestské (krajské?) kolo som sa nedostal.

Moje detstvo malo jedinú chybu - bolo príšerne krátke.

Odvtedy sa mu neúnavne snažím, ako narkoman bažiaci po opätovnom pocite z prvej dávky, zas a znovu priblížiť a prežiť a oprášiť tie nádherné spomienky.

Prvýkrát sa to výraznejšie podarilo ozrutnou bichlou Stephena Kinga s názvom To, ktorú vďaka novej filmovej adaptácii nemusím snáď nikomu predstavovať. A potom až celkom nedávno, vďaka Neilovi Gaimanovi.

Útla novela, či krátky román, zahŕňa všetko, čo som si mohol priať - susedov s tajomstvom (a novú kamarátku!), rodičov s mindrákmi, ktorým dieťa ešte nie je schopné porozumieť a tak sa im stále viac vzďaľuje, mladšieho súrodenca, ktorého v detstve neznášate, tretiu osobu, ktorá naruší vaše kruhy a stane sa vašou nemesis, no predovšetkým hromadu úžasnej fantázie a originality. Tej má práve Gaiman vrchovate a mne sa týmto naoko skromným dielkom dokázal priblížiť ešte viac, než s výborným Nikdekoľvek.

Knihu som čítal ako e-book (ostatne ako drvivú väčšinu za posledné dva roky) a okamžite po prečítaní som pocítil túžbu ju vlastniť v klasickej forme.

Ďakujem, že som mohol zabudnúť na okolitý svet a opäť raz byť dieťaťom!

To je tak úžasný příběh! Prostě Gaiman jak má být: magický, symbolický, mýtický, podvědomý, nevědomý, archetypální, trochu strašidelný, ale ne depresivní, moudrý. Ale i kdyby se četl jednoduše, zůstává stále skvělý. Navíc je kniha i parádně graficky zpracovaná.

Neila Gaimana buďto miluješ nebo nenávidíš - v takovém případě raději uteč před mojí bačkorou! :D

Oceán na konci uličky je další krásná ukázka pro Gaimana typického prolínání se fantazičnosti s realitou. Dění sledujeme očima malého kluka, který si věci, kterým ne úplně rozumí interpretuje, jak mu to nabídne mysl. Je to tajuplné, místy až děsivé a nechutné (viz tahání červa z nohy :D), ale i kouzelné a pohádkové vyprávění.

Pokud byste se do Gaimana chtěli pustit, Oceán na konci uličky bych určitě doporučila jako startovní čáru.

Bylo to krásně ponuré, zvláštní, magické...a velmi autorské, díky bohu za to, jelikož většina knih těchto žánrů je dost rutinní a dominují jí průměrní autoři jako Darcy C. A Neal nezklamal, né vše v knize mi sedí a chápu, ale celá kniha má nezaměnitelný ksicht a zajímavý a silný příběh, který by neměl fanouškům žánru uniknout.