Oceán na konci uličky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172347/ocean-na-konci-ulick-172347.jpg 4.1722
Žánr
Literatura světová, Horory, Fantasy
Vydáno, Polaris
Orig. název

The Ocean at the End of the Lane, 2013

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (146)

Kniha Oceán na konci uličky

Přidat komentář
Mikus
05. září

Oceán na konci uličky je kniha, která ve mně zanechala spoustu otázek, ale přesto jsem po dočtení věděl, že je výjimečná. Mám rád knihy, které všechno neprozradí do nejmenšího detailu a nechají tak nést část příběhu samotného čtenáře. Můžete se v tom dál pitvat, číst mezi řádky a stále nacházet něco nového.
To co Gaiman předvádí na těch zhruba sto osmdesati stránkách je neskutečné! Vyvolává emoce od radostných a hřejivých, až po děsivé a bolestné. Celému tomu vévodí naprosto bezchybná, pohlcující atmosféra. Dočkal jsem se dosud nepoznaného zážitku ze čtení. Vážně!
Neil Gaiman se mi tímhle titulem dostal do ruky poprvé a hned mi ukázal, že nepotřebuje mnohostránkové romány, aby mě dostal do kolen. Smekám, tohle je skvost!

jirincz
15. srpna

Knihu jsem schroustl opravdu rychle (taky je krátká), a bavila mě dost, ač jsem leckdy nepochopil o co vlastně jde :-) Ale typický Gaiman s roztodivnými nápady.


Kyri
10. června

Kniha se mi moc líbila. Strhla mě atmosféra. Jakmile jsem se začetla, přerušila jsem četbu ostatních rozečtených knih a četla jen to. Bylo to takové hodně bezvýchodné a zoufalé, ale zároveň poutavé tak, že jsem knihu nemohla pustit z ruky. Líbilo se mi prolínání reality a toho druhého světa. Jak to pěkně zapadalo.

qydko
15. května

A právě proto je Gaiman můj oblíbený autor. Hravá kniha plná fantazie. :)

tlllk
03. května

Kniha nie je pre každého, ale keď Vás osloví je jedno koľko Vám je rokov, podobne ako v "Malom princovi" si každá generácia nájde to svoje.

adorjas
08. dubna

Moja prvá kniha od Gaimana a doslova som ju prečítala za pár hodín. Bola som po nej pár hodín úplne odrovnaná. Prečo? Pretože kniha nebola len pre deti, ale aj pre dospelých. Skrývala v sebe hrozbu, nešťastie a problémy, ktoré útočia na každého z nás, či sme deti alebo už veľkí. Kniha bola metaforou a totálne ma navnadila prečítať si od tohto autora ešte viac.

alef
22. března

(+ SPOILER) "Byla bouře, byla blesky, byla dospělý svět se vší jeho mocí a všemi tajemstvími a vší tou hloupou, bezděčnou krutostí..."

Těšila jsem se na opětovný návrat do Gaimanova mytologií prolezlého světa, takže, hned jak jsem objevila Hempstockovu farmu a její svérázné, laskavé a moudré obyvatelky, které jsem si okamžitě zamilovala a nekriticky je začala obdivovat :-), věděla jsem, že to bude další zajímavý knižní výlet.
Mé tušení pan Gaiman v žádném případě nezklamal, a tak jsem si další z jeho příběhů užila, přestože se tentokrát z příběhu vyklubalo vyprávění, ve své podstatě velmi smutné ...

Začalo to tak, že se probudily "věci, které by měly zůstat spát" (poznáte to okamžitě, stejně, jako hlavní hrdina, malý sedmiletý chlapec, další v sérii dětských osamělých hrdinů, se kterými se v Gaimanových příbězích můžete seznámit) ... "jako dítě jsem nebyl šťastný, i když, čas od času jsem byl spokojený, víc než kdekoliv jinde jsem žil v knihách", ... a pak už následuje pohádkový příběh, ve kterém je možná víc násilí, než byste očekávali; je to příběh, dost sugestivně vyprávěný, o strachu a o samotě, kde děti a dospělí vidí svět úplně jinak a kde dospělé ani moc nezajímá, nebo spíš, nechtějí myslet na to, co si myslí jejich děti, a nebo jsou přesvědčení, že to ví líp, tedy příběh o tom, jak rodiče, někdy nevědomky, každopádně častěji než by byli ochotní si přiznat, ničí dětem jejich sny, touhy či přání ... a teď nemluvím o přáních materiálních, ale čistě o dětské duši, kterou nikdo neposlouchá, a které nikdo nenaslouchá.
Možná ze všeho nejvíc je to pak příběh o tom, když najednou domov není bezpečným místem, o tom, když zlo a nebezpečí číhají nikoli venku, ale uvnitř, v místech důvěrně známých, které až do té chvíle vytvářely bezpečný přístav, což je pro dítě zjištění, které dokáže otřást celým světem.
Příběh, který tedy budete číst je, navzdory úžasně vykreslenému fantastickému světu tam venku, hlavně příběhem sedmiletého osamělého chlapce, který sice domov má, ale necítí se v něm v bezpečí a rodiče jsou příliš zaměstnaní na to, aby si toho byť i jen všimli, natož, aby s tím něco dokázali udělat ...

.... pozor, spoiler ...

... ale protože se jedná o příběh téměř pohádkový, končí tak, jak mají správné pohádky končit ... po zdolání cesty plné překážek, jsou zlé bytosti zahnány tam, kam patří ... :-).

PS: možná si říkáte, chválí a ve výsledku 3 hvězdy? ... Hned od počátku mi dojem z příběhu, bohužel, trochu kazil hlavní hrdina, nebo, abych to upřesnila, podle mě nešťastně zvolený věk hlavního hrdiny. To, že sedmiletý chlapec přečte celý komplet Letopisů Narnie, jsem ještě uvěřila, nad tím,že se dívá na Mission Impossible, jsem jen zakroutila hlavou, ale to, že jeho myšlenky se chvílemi ubírají cestami malého dítěte, které se bojí potmě a se zavřenými dveřmi spát (což je v sedmi letech, zvlášť vzhledem k okolnostem, v pořádku) a chvílemi uvažují nad téměř filozofickými problémy (zaobírajíc se myšlenkami, s kterými by nejeden dospělý měl problémy :-), jsem uvěřit prostě nedokázala, a v příběhu mě to skoro iritovalo, být náš hrdina ve věku minimálně nejmladší Hempstokovic "dobré víly" :-), vše by možná daleko víc sedělo a bylo podstatně uvěřitelnější (jak jsem říkala, i vzhledem k okolnostem příběhu) ...a tohle bych dokázala bez problému přehlédnout u prvotiny, ale u takhle zkušeného autora?

Adhara
21. ledna

Čítala som od Gaimana Amerických bohov a tí ma vôbec neoslovili. Spontánne som sa rozhodla dať mu šancu ešte s touto knižkou, pretože bola krátka a anotácia aj ukážka ma zaujali. Ako to vystihnúť? Je to lepšie ako Americkí bohovia, ale podobne surealistické. Autor nedáva dôraz na príbeh, ale na atmosféru. Podarilo sa mu skombinovať pocity pohodlia v dome prívetivých farmárok s nadprirodzeným dianím v živote malého chlapca. Odpovede však nedostaneme nijaké a vlastne celý príbeh je len na úrovni sna, z ktorého sa preberiete a napriek silným emóciám nemá pre život nijaký význam. Okrem tohto mi ešte vadila priveľká vyspelosť hlavného hrdinu. Po väčšinu príbehu mal sedem rokov, ale na prváčika v škole prejavoval pozoruhodnú odvahu, rozvahu, psychickú odolnosť a sčítanosť. Prejavy, ktoré mal, by som neraz čakala najskôr u dvakrát takého starého hrdinu.

1 ...

Doporučujeme

Provinilé slasti
Provinilé slasti
Tetovaný
Tetovaný
Marina
Marina
Hon
Hon