Pí a jeho život

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/1537/pi-a-jeho-zivot-Jp3-1537.jpg 4.3671
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
Orig. název:

Life of Pi (2001)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (160)

Kniha Pí a jeho život

Přidat komentář
Mruskulka
04. července

Moc pěkný příběh chlapce Pí, který zůstal sám s tygrem ve člunu uprostřed oceánu. Závěr dává smysl a fantazie jede na plné obrátky. Mě se knížka líbila, nyní můžu kouknout na film :)

teeyinka
28. června

Krásný příběh, který bude ještě chvíli doznívat.

kap66
27. června

Mám čtenářské déjà vu: stejně jako u nedávno čteného Světa podle Prota jsem znala díky filmu děj i pointu (dá-li se to tak dá nazvat), a to mi umožnilo UŽÍT SI četbu v pravém slova smyslu. V tomto případě tedy neřešit, co je pravda a co ne, i přes ponětí o konci se nechat strhnout příběhem, poddat se autorově fantazii a jeho krásným a drsným popisům přírody, prožívat strach i naději v boji o život, ocenit humor, zdánlivě nepatřičný, protože se týká víry a církví. A říci si (opět, stejně jako u zmiňovaného Prota): ano, VŠECHNO je to pravda! Protože i samotnému vypravěči, který původně celou pravdu znal, se mění fakta v nespolehlivé vzpomínky, které si vědomě i nevědomě upravuje. Pro mě má v tomto smyslu fantastický příběh stejnou hodnotu jako realita, vlastně i vyšší, pokud funguje – což tady pro mě naprosto ano.
Ještě poznámku k tomu, že díky tomuto příběhu uvěříte v Boha. Myslím, že je to řečeno s nadsázkou. Bezvěrec ve mně spíše říká, že takové příběhy ve mně posilují víru v člověka, v jeho schopnost vypořádat se se vším – v životě i ve své hlavě.

ZuzziŠ
26. června

Když jsem četla tuto knihu, tak jsem pravidelně chodila pozdě s výmluvou "četla jsem knížku a přejela zastávku". Někdy i víc jak jednu. Málem jsem nešla spát.
Ne, přečtu poměrně dost knížek za rok a tohle se mi nestává.

mirektrubak
20. června

Viděl jsem zfilmovanou verzi, a přestože si ji nepamatuji nijak podrobně (vybavuje se mi spíš ta vizuální nádhera), zůstalo mi v hlavě dost na to, abych věděl, jak chlapcův příběh číst. A vůbec mi to nevadilo, naopak. Sice jsem přišel o ten šokující zvrat v závěru, ale to jsem oželel, na podobné věci si v literatuře stejně moc nepotrpím. Zato jsem – jako informovaný čtenář – dostal možnost pohlížet na plavbu na záchranném člunu z více pohledů, ve více vrstvách, to mě bavilo a drželo moji pozornost. A také to mírnilo moji nevoli z nerealističnosti příběhu, protože ono přece nejde vyčítat nevěrohodnost zažívaných situací postavě, jejíž nevěrohodnost je vlastně interpretačním klíčem :-)

Yann Martel je elegantní vypravěč, zdá se, že dokázal vložit do svého románu ty správné ingredience ve správných poměrech. Literární ocenění a široká obliba jsou toho důkazem. Na mě však místy docela nepříjemně působil pociťovaný nesoulad mezi formou a obsahem – mezní situace, ve které se Pí ocitl mi neladila s jeho ironií, sebeironií a svěžím stylem psaní obecně. Například, když se Pí vyskytne tváří tvář útokem hrozící šelmě, hlavou mu proběhne toto: „Doraz mě. Ale prosím, udělej to rychle. Přepálená pojistka už by se neměla dále namáhat.“ Těžko věřit, že by si vystrašené dítě v ohrožení života formulovalo věty zrovna takto. (Ale samozřejmě vím, že za příběhem o tygru je jiný příběh, že Pí vlastně vypráví něco jiného, než vypadá, že vypráví, takže fakt, že se při pohledu na tygra jeho mysl nechová jako při pohledu na tygra je možná autorův záměr, že je to součást plánu. Uf, tahle postmoderna! :-)

Duchovní rozměr románu mi přišel jako jeho nejslabší část. Martel sice často trefí nějakou svojí myšlenkou hřebík na hlavičku a jeho tolerantní přístup ke světovým věroukám je sympatický, ale přestože Pí pluje po širém moři nekonečně dlouho, na hlubinu s námi nezajede.
Představa člověka, který je věřícím tří světových náboženství je sice na první pohled krásná – jako protiklad proti často kruté nesmiřitelnosti a neochotě nahlížet na cizí církve s láskou, nebo alespoň s pochopením -, ale dokonale nereálná. Abych nebyl špatně pochopen: například křesťan může mít hluboce rád hinduistu jako člověka, může mnoho aspektů z jeho víry vnímat jako inspiraci pro svůj vlastní spirituální život, může respektovat, že pro jiného člověka je vhodnější jiný způsob uctívání Boha, než je ten křesťanský. Sám jsem toho ilustrací: jsem katolík s hlubokou úctou k judaismu a jsem přesvědčen, že židovská tradice sebezpytu a houževnatého hledání pravdy by křesťanům dramaticky prospěla. Ale křesťan nemůže považovat vzkříšení Krista za nejdůležitější bod dějin lidstva a zároveň nepovažovat, to prostě nejde. Je to podobné jako v partnerských vztazích, také nejde mít tři manželky a podle potřeby si z nich vyzobávat to nejlepší. Důležitost vztahu si vyžaduje výlučnost.

Pí a jeho život nenudí a zdá se mi, že opravdu přesahuje běžnou produkci dobrodružných knih, nabídne řadu podnětu k přemýšlení. A jestli je to příběh, po kterém uvěříte v Boha? To se mi sice moc nezdá, ale proč vlastně ne? Znám člověka, který definitivně uvěřil v Boha při poslechu slovenského bigbítu, tak proč by Bohu neposloužil jako evangelizační nástroj postmoderní román :-)

Pjater
16. června

Nejspíš jsem četla jinou verzi než všichni ostatní, ale kniha mě nebavila. Jediné zajímavé místo byl konec knihy ve kterém se člověk musí rozhodnou, který příběh je pravdivý. Nebo taky nemusí.
Opět mě to přesvědčilo o tom, že ne vše co je vychvalováno, stojí opravdu za to.

Kory98
04. června

Neuvěřitelný příběh, kterému jsem přesto uvěřila do posledního slova. Dvě věci mě okouzlily - spisovatelův popis zvířat všeho druhu a jejich chování v rámci celé knihy a víra v Boha, kterou měl Pí. Jemu se dostalo daru poznat tři náboženství a vybrat si z nich to podstatné - všechna mu připadala krásná a v každém si svého Boha našel. To mě přivádí na myšlenku, že v každém náboženství, pokud není ovlivněno fanatismem je spousta krásy, lásky a laskavosti. Ale jako v knize (to bylo povyku, když to prasklo, že by byl hinduista, muslim a křesťan v jednom) ani v dnešním světě není možné je propojit, protože mají i své zákony, svá dogmata, která svazují a nedovolí, aby se projevila pouhou láskou k bližním. To se stává jenom v pohádce nebo v krásném příběhu napsaném na papíře. Jsem moc ráda, že jsem si z knih, které se mohou pyšnit získáním Man Bookerovy ceny vybrala ke čtení právě tuto. Čtenářská výzva mi rozšiřuje čtenářské obzory, pouštím se i do knih, po kterých bych dříve asi nesáhla a které mě většinou velice příjemně překvapí, zrovna jako tato.

Lka
29. května

Co napsat o této knize. Vybrala jsem si jí kvůli výzvě, ale nakonec nelituji. Je to zase něco jiného než jsem zvyklá číst. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že knihu odložím, ale jinak vcelku byla čtivá, chvílema dost drastická....Závěr byl pro mě taky překvapující, težko říct, jestli věřit nebo ne...