Pí a jeho život

1 04. října

Na knihu Pí a jeho život jsem narazil náhodou v knihovně a protože jsem před několika lety viděl stejnojmenný film, tak mne zajímalo, jak moc a v čem se kniha a film odlišují.

Styl jakým je kniha napsána se mi moc líbil, přesto mám z celého příběhu trochu rozporuplné dojmy. Některé části mi přišly zbytečně zdlouhavé. Jedná se zejména o ústřední pasáž, kdy se Pí plaví na člunu a popisuje co zažil. Nicméně připouštím, že po dočtení celé knihy mi ta zdlouhavost dává určitý smysl, bez které by můj výsledný dojem asi nebyl takový jaký byl.

Nejzajímavější na celém příběhu je podle mého názoru jeho zakončení, který není zcela jednoznačný a nechává tak trochu na čtenáři, ať si sám vybere čemu chce věřit. Jestli tak trochu fantastickému příběhu nebo drsné realitě, která není vůbec "pěkná".

Na závěr bych se rád kráce zmínil o rozdílech mezi knihou a filmem. Film se poměrně věrně drží knihy, ale určité pasáže pojal trochu jinak. Některé lépe a některé hůře. Jedná se např. o ústřední scénu, kdy Pí získá svou přezdívku. Ta mi ve filmu přišla mnohem zajímavější a přesvědčivější. Naopak pasáž, kdy se Pí stane současně hinduistou, křesťanem a muslimem mi přišla mnohem zajímavěji zachycena v knize. Závěrečné vyznění celého příběhu mi přišlo zpracované lépe ve filmu. Podle mého názoru, se film a kniha se v něčem zajímavě doplňují.

Ke knize se již nechci vracet, protože to co mi přijde skutečně zajímavé je závěrečná pointa. To ostatní na mne působí trochu jako balast kolem, který je sice důležitý, ale nepřijde mi moc zajímavý. Celkově dávám tři hvězdy.

3 21. srpna

Super kniha , super film ve 3d , i soundtrack stojí za to

3 09. srpna

Alternativy příběhu, alternativy pravdy...

9 06. srpna

Krásná kniha! Nechala jsem si ji na léto, abych byla na příběh patřičně naladěna. Film jsem neviděla a jsem moc ráda, že jsem si přečetla jako první právě knihu. Musím přiznat, že jsem se první částí musela trochu prokousat, ale ve chvíli, kdy se Pí Patél a Richard Parker ocitli uprostřed Tichého oceánu, jsem se nemohla od příběhu odtrhnout. Je vlastně úplně jedno, zda je pravdivý či smyšlený. Příběh je vždy takový, jaký ho stvoříme. A jak plyne ze závěru knihy, příběhy, které nám připadají neskutečné a vymykající se našim zkušenostem, raději zaměníme za ty realistické, i když výrazně méně romantické.

“Vyprávěním se přece ze všeho stává příběh...
Svět přece není takový, jaký je. Je i takový, jaký jej vidíme a chápeme, nebo ne. A tím, že svět nějak chápeme a vidíme, do něj také něco vnášíme, nebo ne? Není díky tomu život jeden velký příběh?”
str. 329

Lépe bych to nenapsala...

14 30. dubna

Tuhle knihu jsem ve své knihovně opomíjel celý rok. Vždy, když jsem ji už chtěl začít číst, jsem náhle ztratil náladu. Ale teď, když konečně přišla na řadu, mi nezbývá nic jiného, než jí dát zcela zasloužený plný počet. Příběh má potenciál se stát klasikou a je výtečně napsán. Sice to autor občas poněkud přehání s popisy, ale mnohem častěji než přehnaně obšírné jsou velmi působivé, částmi dokonce až magické. Co se týče konce: Zakončení tohoto příběhu může být pro některé poněkud rušivým faktorem. Ale já osobně jej považuji za fantasticky zpracovaný a pro mne znamenal příjemné zamýšlení se o funkci podobenství a celkově funkci příběhů. (Nebudu tenhle aspekt knihy dále rozvíjet, jelikož nechci potenciálním čtenářům knihy zkazit překvapení z pointy.) Mohu Vám tedy dát své vřelé doporučení a (i přes poněkud rozporuplná hodnocení většiny jiných knih autora) s Martelem rozhodně nekončím.

43 15. dubna

„HLE, KOČKA BOŽÍ!“
Indický Robinson Crusoe na light verzi Noemovy archy. Spousta životních mouder, zasvěceně se tvářících poznatků o zvířatech a přežití, také snaha o duchovní přesah, která mě jako ateistu míjela a připadala mi plytká. Rozhodně jsem neuvěřila v Boha, jak román slibuje na začátcích kapitol.
Neřešila jsem věrohodnost a prostě jsem se nechala unášet na vlnách fantastického příběhu, Pí a Richard Parker se mi na pár dní stali vyhledávanými společníky v komplikované době. Ochotně jsem je doprovázela jejich útrapami do hořkosladkého finále, kde mi autor uštědřil nečekaný kopanec do rozkroku. Ale rozchodila jsem to, vstřebala pointu náhlého obratu a přijala ji za svou (po chvíli přemítání se konečně dostavilo pochopení souvislostí).
Jsem si poměrně jistá, že Pí a jeho touha po přežití našli v mé obvykle splachovací paměti pevné záchytné body, přesto mi k páté hvězdě něco málo chybí. Nebo možná přebývá: kdyby nic jiného, to zjednodušené náboženství je do knihy naroubováno jaksi nepřesvědčivě. 80-85%

5 28. února

Kniha se mi líbila, ač mi místy bylo špatně z toho, jak se jisté věci popisovaly do hloubky...
Jinak jsem zmatená (zklamaná), myslela jsem si, že je kniha alespoň z části založená na pravdě, v čemž mě doslov příliš neutvrdil.
Nenapadá mě, jak by člověk mohl tolik věcí vymyslet :) věřila jsem tomu. Celou dobu jsem žila asi v nějakém snu a konec mi to trochu zkazil.