Janina2609
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
“Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala.”
Hanu mám doma tři roky nepřečtenou, šetřila jsem si ji na zvláštní příležitost. Ta nastala letos v červnu, kniha se ocitla na dně kufru sbaleného na chorvatskou pláž. Celý den se mnou nebyla řeč, rodina si stěžovala -“co furt čteš?…” Zkrátka od této knihy se nelze odtrhnout. Zajímavě se prolíná děj, popis událostí je podán jemně, ale zároveň z něj naskakuje husí kůže…nádherná kniha.
U severní zdi
Petra Klabouchová
„Pane Bože,“ dere se jí ze rtů, ale mlčí. Tady Bůh nikdy nebyl a nebude.“
Kniha o lidské krutosti, malosti a zavřených očích a srdcích.
Kniha čerpá z osobních tvrzení přeživších, údajných svědků a příbuzných vězněných žen, z materiálů spolků a z práce dokumentaristky Dagmar Průchové, která výslechy na Pankráci zažila osobně jako dvanáctiletá dívka. O to více je ale prožité utrpení autentické. O podezřelých úmrtích tak zůstaly jen hlasy bez důkazů, které se nepodařilo nijak podložit, nejdůležitější záznamy z Ďáblického hřbitova shořely pár dní před tím, než mělo dojít ke schůzce s komisí pověřenou vyšetřováním komunistických zločinů.
Při čtení jsem prožívala zděšení a smutek, nestává se mi často, že bych musela několikrát knihu se slzami v očích na chvíli odložit. Autorka na jedné z literárních besed uvedla, že „té hrůzy bylo mnohem víc, jen ji bylo nutné zredukovat do čitelné formy“.
Tak hrozný byl komunismus nejen 50. let.
Obdivuji odvahu autorky o tomto tématu napsat poutavou knihu a děkuji za ní. Doporučila bych jako povinnou školní četbu.
Zahrada
Petra Dvořáková
“A i když nikdo jiný by se mnou soucit neměl, já jediný ho sám se sebou měl. A v tom okamžiku pochopím, že to je to nejvíc, co může být.”
Velmi těžké intimní téma moc krásně zpracované Petrou Dvořákovou. Nejsilnější emocí, kterou ve mně příběh vyvolal, byla bezmoc. Bezmoc spojená se zoufalstvím a samotou. Tak se podle mne cítil hrdina, jehož zákonitě většina společnosti snadno odsoudí, aniž by znala všechny skutečnosti a okolnosti. Mistrný náhled do duše nešťastného člověka.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
"...míra svévolnosti při realizaci odvetné akce gestapa zaskočila i místní nacistické pohlaváry..."
O této tragické události jsem věděla jen díky této knize, ale nějak jsem s přečtením stále váhala.
Tato hrůzostrašná výpověď z největší germanizační akce v Evropě svědčí o lidské demagogii, pomstychtivosti a fanatismu, který bohužel nemusí končit s 2.sv.válkou. Je třeba tyto činy stále připomínat, bránit se před jakoukoli totalitní mocí a také si trochu vážit doby, v jaké žijeme.
Je zde vidět poctivě odvedená práce autorky, kdy kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část čerpanou z pečlivých rešerší. Autentičnost podtrhnou i vybrané fotografie.
Doporučila bych i jako povinnou četbu.
Cesta
Cormac McCarthy
“Byli na samém dně. Zima a ticho. Všechno se vymklo z kloubů. Ve vzduchu plném popílku scházela sebemenší opora. Na živu je drželo každé nadechnutí, chvějivé a kratičké. Kdybych aspoň měl srdce z kamene.”
Tak tohle je čtenářská bomba! Syrový post-apo příběh, který doznívá dlouho po přečtení. Je tam všechno - láska, naděje střídaná beznadějí, strach, zoufalství, zima...
Vyzdvihla bych především soustředění děje jen na “cestu”- vše ostatní (příčina, rozvoj historie postav apod. ) by mělo jen rušivý efekt. Takhle ta syrovost a hrůza vyzněla naprosto jak měla. Geniální.
Maminka
Jaroslav Seifert
“Když prstýnek mám na dlani, hovořím k němu v ústraní.
Na stole svíčka hoří.
Pověz mi, perlo samotná,
v kterém jsi byla moři.”
Myslím, že vše už bylo řečeno. Seifertovy verše vždy potěší duši.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
“Co myslíš, nezahladí se ten jeden nicotný zločin tisíci dobrých činů? Za jeden život tisíce životů ušetřených hniloby a rozkladu- tomu se říká matematika!”
Nechci tu rozebírat myšlenku a děj románu, ten si můžete přečíst v anotaci a rozborů je tu taky dost a dost. Snad jen pro ty, kteří stále ještě váhají otevřít (podobně jako já ještě nedávno) některý Dostojevského román a bojí se, že to není čtení pro ně. Ne, lehké to není, ale je to mistrovské! Autor drží čtenářovu pozornost, vývoj situace je stále více a více gradován až do samého konce, děj není složitý a postav je tam tak akorát. Filozofické myšlenky o bytí, svědomí, vině…
Doporučuji k přečtení.
Marťan
Andy Weir
"Jestli to přežiju, budu lidem vykládat, že jsem chcal raketové palivo"
Skvělý vesmírný příběh, který mě, stejně jako Spasitel, moc bavil. Technické věci stravitelné, líbil se mi i jemný humor a nadsázka.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
“Nikdo neví, jaká karta mu padne. V některých věcech neplatí ani stavovské přehrady, ba dokonce ani státní hranice.”
V knize se stejně jako vedle humoru vážná nota vyskytuje vedle magické centrifugy zcela běžný svět.
Tato symbióza neskutečného a skutečného však funguje na výbornou. Nedrhne, čtenář se nad ničím nepozastavuje a nemá ani problém přijmout dějovou linii vystřiženou z biblického apokryfu. Bulgakov navíc zvolil ten zvláštní přístup, kde příhody z dnešní Moskvy (třicátých let) píše odlehčeně, s nadhledem a humorem, rozverně, kdežto linii Piláta Pontského odehrávající se na počátku našeho kalendáře v Jeruzalémě suchým účelovým stylem.
Společnost je vylíčena chamtivě, přestože se schovává za bohulibé činnosti.
Skvělým příkladem je samotný závěr, kde dochází k vyšetřování ďábelských zločinů a všechno se vysvětluje zjednodušeně a zametá pod koberec, jen aby vyšetřovatelé k nějakému závěru došli. Nejsou s to si připustit, že přišli do kontaktu s nadpřirozenou silou, a nakonec vesměs popřou všechno, co viděla celá Moskva.
Šílená jízda plná zábavy, která si ale přesahem a obsahem nezadá s největšími díly světové literatury.
Hodnotím 10⭐️
Deset malých černoušků
Agatha Christie
“Musí to být fantastický zločin, něco překvapujícího, naprosto neobvyklého...”
Pro milovníky klasických detektivek povinná četba. Já až takový milovník nejsem, ale knihu - audio skvěle namluvenou p.Čechem-jsem si dokonale užila. Neznala jsem dopředu vraha z žádných předchozích zpracování, což bylo velmi příjemné, ale potvrdila se mi pravda, že všichni okolo mne už dávno vědí, kdo je vrah, jen já pořád netuším. Ani tentokrát jsem do poslední chvíle nevěděla...No, co se dá dělat:))
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
“Tom byl její sluneční orloj. A Ráchel byla slunce”
Nádherná kniha nejen o holokaustu a jeho následcích na lidské duše, ale i příjemné vyprávění o Indii a baťových lidech, kteří “stavěli” Batanagar - čtvrť nedaleko Kalkaty.
A taky o velké lásce.
Zajímavé byly i postřehy z meziválečného Zlína a pasáž o skutečné tehdejší plzeňské nemocnici (byla zbourána v červenci 1992-pamatuji si jí). Autorka dokonce přesně popsala cestu, kterou se k ní z náměstí s kostelem sv. Bartoloměje jedna z hrdinek dostala.
Líbilo se mi střídání vypravěčů i dob, ve kterých se příběhy odehrávají, nutí u knihy trochu přemýšlet; styl psaní je přirozený, nevyumělkovaný, děj se krásně rozvíjí a udrží vaší pozornost až do konce.
Kniha, i když je poměrně smutná, mě naprosto uchvátila a dávám víc než 5⭐️
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
“Úpěnlivý pohled dožadující se pravdy. Jakou pravdu může říci té uplakané dívčině? A jakou pravdu je vůbec schopna snést dětská duše aniž by došla úhony?
Pravda.
Komu prospěje pravda, která je pouze nemilosrdná a zraňující. Existují životní situace, kdy pravda ublíží člověku nadosmrti a kdy nejlepším řešením je milosrdná lež.”
První kniha od autorky a určitě ne poslední. Příběh s propleteným dějem několika silných žen mne zaujal, styl psaní velmi příjemný. Pokud se mi nechce přestat číst a těším se na večer, kdy zas knížku otevřu, tak musím dát 5 ⭐️.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
“Nemělo cenu cokoli říkat. Nerozuměli by mi. Nikdo by nerozuměl tomu, co jsem tam zažil. Nejde to vyprávět, nedá se to pochopit. Ani ti nejbližší doma to nepochopí.”
Jen zopakuji již napsané: zařadit jako povinnou četbu a co nejvíce tuto a jí podobné knihy šířit mezi lidmi, kteří nezažili, nevěděli nebo bohužel raději zapomněli.
Vraní oko
Michaela Klevisová
„Táta mi také vyprávěl o Vraním oku. Že jste svý partě dali název Vraní oko, protože ten název spojuje rostliny a ptáky...“
Skvěle napsaná detektivka se zajímavou zápletkou, postavy příjemně civilní, na své si přijdou i milovníci přírody, kterou autorka líčí tak akorát k dokreslení atmosféry. Příběh není zbytečně zdlouhavý, aby se zvýšil počet stránek, což mi někdy na detektivkách vadí.
Moje první kniha ze série s vyšetřovatelem Bergmanem, druhá od autorky (Prokletý kraj), obě skvělé a v sérii budu určitě pokračovat – i když na přeskáčku.
Vrány
Petra Dvořáková
“Podívám se na svý ruce a vidím, že to nejsou ruce, ale křídla, takový krásně černý a lesklý, úplně stejný, jako mají ty vrány u nás na stromě.”
Při čtení cítíte stupňující se strach, bezmoc, nespravedlnost a zhmotnění fyzického zla.
Je tu krásně zobrazena vůle učitelů pomoci, ale díky jedné neskutečně nemateřské matce a jejímu vyhrožování stížnostmi učitelům a zákazem návštěvy “zušky “ (opět psychické týrání) vše končí naprostou bezmocí a spěje k tragédii.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
“Dětství z nich vyvane, jako když se otevře okno a zafouká vítr, v jednu chvíli tu bylo, a náhle není, připomíná to déšť, jenž se spustí v noci, pořádný liják, který odplaví prach a písek a který obnaží to, co bylo dosud skryté.”
Smutný a mrazivý příběh, co chytí za srdce a opravdu zabolí. Přečetla jsem ho skutečně “jedním dechem”. Probudil ve mne emoce, zanechal zvláštní smutek… neskutečně a překvapivě mne tato kniha zasáhla.
Líbí se mi styl psaní autorky-její poznávací znamení-použila ho i v předchozích Němcích, strohost a zároveň popis situací vás vtáhne do děje a snadno se ocitnete na popisovaných místech.
Kniha má spád a děj plyne přesně tak jak má, srovnání dětství-dospívání-dospělost…prostě to nemá chybu.
Dala bych víc než 5 ⭐️
Listopád
Alena Mornštajnová
“Je sama, stejně jako já, pomyslela si Maja, slezla z postele a postavila se k oknu. Její jmenovkyně ji dál sledovala pohledem. Usmíváš se, v které části tvého života tě malíř zachytil? Mladou a netušící s čím se budeš muset v životě vypořádat, nebo vědoucí a smířenou s osudem?”
V dnešní době je více než potřebné připomínat komunistickou minulost naší země nejen těm, kteří pomalu zapomínají, ale i těm kteří tuto dobu nezažili. Děkuji paní Mornštajnové (s níž jsem měla tu čest prohodit pár slov na festivalu Svět knihy), že tuto připomínku provedla další skvělou knihou.
Houbařka
Viktorie Hanišová
“Ale mycelium si stejně vždycky najde cestu na povrch, když přijde jeho čas. Někdy předstírá, že neexistuje. Ani sebelepší houbař by ho pod povrchem nevytušil…”
Závažné téma skvěle popsané čtivou formou. Jednoduchá dějová linka umožňuje čtenáři soustředit se na popsanou hrůzu a její důsledky v dalším životě oběti. Takhle “pod kůži” to umí napsat jen paní Hanišová, přesvědčila mě už u Anežky i Rekonstrukce.
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
Josef Klíma
“Je to rebel. Při zatýkání tři politiky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil!“
Doporučuji k přečtení.
Uvidíme po volbách, ale já mu to věřím.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
“Melancholickým se člověk stává, když o životě přemýšlí. Cynickým, když vidí, jak se s ním většina lidí vypořádává. Je taky dobré, že lidé mají ještě pořád své důležité nicotnosti, které je drží a chrání. Být sám, doopravdy sám bez jakékoli iluze, to vede brzy k šílenství a sebevraždě.”
Hluboký, laskavý příběh o přátelství a lásce zasažené hrozbou smrti díky nevyléčitelné nemoci. Četla jsem i Nebe… a obě díla jsem si moc užila.