Guarnere komentáře u knih

Jazykově mi tato kniha přišla lepší než Přechod. Taky taková ta úvodní vnitřní sonda do osobnosti postav mi přišla hodně dobrá (Chudák Revolver). Příběh jako takový zajímavě pokročil, ale propletenost minulosti a přítomnosti už mi přijde slabší a méně propracovanější než v Přechodu. Na stranu druhou některé postavy, které se v Přechodu jen mihly (Vorhees, Lila, Grey atd.) dostaly nový rozměr. Ani tento díl se však nevyhl občasným stupiditám - kůň co se chová jako pes a slíže svým jazykem slzy, čtyřleté dítě, které hraje šachy a celkově se chová jako minimálně šestileté. A na konci mi příliš nesedí ta duchovní rovina všech přítomných - všichni neustále něco cítí, ani neví, kde se to v nich bere, ale prostě odněkud ano, tak se čtenáři neptej. Ale jinak vynikající pokračování. Hurá na poslední díl.

1 27.07.2017

Četla jsem ji podruhé, protože jsem chtěla mít před třetím závěrečným dílem celý příběh ucelený. Nevím, jestli je to špatným překladem, ale některé dialogy jsou stupidní. Často také slibně rozjeté tempo brzdí příliš popisná a vlastně nic neříkající přirovnání, jako třeba: "Jako široká expanze temnoty kolem něj - která ho úplně prostoupila jako molekuly nějakého plynu, ale jeho tělo zrovna tak mohlo patřit někomu jinému." Ale - a to je mnohem důležitější - příběh je neskutečně propracovaný. Je zde mnoho postav, mnoho dějových i časových linek a přesto to funguje a skvěle, protože čtenáře udrží, ačkoli je to opravdu tlustá kniha.

1 18.06.2017

Skvělá skvělá skvělá kniha. Nejenže je geniální příběh, ale geniální je i hra s jazykem, se slovy. Ta přirovnání! "Ruce měl zabetonované v kapsách... Ke tvářím měli připoutané ticho..." Četla jsem jedním dechem a určitě ne naposled. Nic tam nebylo navíc, nic nescházelo, prostě perfektní čtení. Poslední věta je jen jakási pomyslná třešnička na dortu, která shrnuje celou myšlenku téhle knihy. Je to silné čtení.
A taky mi dochází hvězdičky - pět nestačí, potřebovala bych šestou, protože když srovnám tuhle knihu s těmi, kterým jsem dala pět hvězdiček, stojí tahle nad všemi. Do jedné.

13 13.10.2016

Myšlenka té knihy je skvělá a ta by na čtyři hvězdy stačila, ale... Ale, ale, ale... Hlavní postava mi postupem času začala být poměrně nesympatická. Vlastně až na posledních stránkách vedla se Smrtí dobrý rozhovor, jinak mi jejich rozhovory přišly strašně banální, nebo možná byly jen špatně napsané, nevím. Martin se pořád opakoval jako gramofonová deska a vlastně nikdy nenechal Smrt pořádně mluvit. Taky jsem čekala, že Smrt bude mnohem děsivější a jaksi charismatičtější. Nakonec je to možná tak, že jsem měla příliš velká očekávání, ale v závěru to více jak na ty tři hvězdy není... I tak stojí za to si to přečíst...

3 26.09.2016

Námětově jistě nejlepší kniha série. Bylo to plné zvratů a ani jednou mě nenapadlo, že by to mohlo být tak, jak to nakonec bylo. Mám ale pocit, že popis staveb a uměleckých děl často poměrně brzdil slibně rozjeté tempo. Několikrát jsem se při čtení přistihla, že přeskakuju slova těchto popisných pasáží, protože jsem nutně potřebovala vědět, co bude dál. To je ale jediná vada na kráse, jinak prostě perfektní čtení, které nutí k přemýšlení...

2 25.09.2016

Přidám se k ostatním, kteří psali, že tématika zednářů je příliš nenadchla, ale možná je to tím, že i mně je mnohem bližší Evropa. Jinak je ta knížka skvělá, zase dobrá zápletka, Peter Solomon, ačkoli se o něm víc mluvilo, než že by v příběhu přímo vystupoval, byl ohromný sympaťák. Takže paráda, vzhůru na další díl...

3 23.08.2016

Na těchto knihách je vynikající to, že "padouch" je vždycky ten, od kterého byste to čekali nejméně, má to geniální zápletku a ještě geniálnější rozuzlení. Četla jsem tuto knihu již dvakrát a viděla jsem i film, přesto mě to čtení stále baví. Nejúžasnější na tom je, jak dokáže příběh propojit s naší historií, uměním a osobnostmi našich dějin. Sečteno a podtrženo, je to prostě skvělé čtení. Hurá na další díl...

4 09.08.2016

Četla jsem na základě filmu, ale kniha byla mnohem, mnohem lepší. Mělo to akci, napětí, skvělou zápletku, navíc ta dokonalá hra s uměním. Navíc ta slova, která camerlengo pronášel do televize, se mě dotkla, jako věřící je možná ocením víc. Prostě sakra dobré čtení a už se těším na další díly...

2 27.07.2016

Kniha má určitě skvělý nápad a i děj mě velice bavil. Mám vlastně jen dvě výtky, které prostě tu jednu hvězdu musí ubrat. Popisných pasáží bylo na mě až moc a moc bylo i odkazů na kulturu 80. let. V některých momentech to opravdu narušovalo spád děje. Druhý problém shledávám v samotném OASIS. Systém je to propracovaný, zároveň ale neskutečně svobodný, s neskutečně velkým množstvím možností - tyto nekonečné možnosti dovolovaly autorovi uniknout z jakéhokoli problému, vše se s jejich pomocí dalo vyřešit (viz čtvrťák za dokonalou hru Pac-Mana). Jinak ale dobré čtení, líbí se mi, že tahle kniha sama je tak trochu Almanachem...

3 27.06.2016

Začátek byl dobrý, moc se mi líbila hra se slovy (Já jsem ale kráva!!!), ale konec už byl slabší. Ve chvílích, kdy Elsie zjistila, kam mizí krávy, jsem byla nakloněná k tomu, že se stanu vegetariánkou, to bylo silné čtení. Pak se ale i tohle vytratilo a teď se nemůžu rozhodnout, zda to měla být humoristická knížka nebo knížka s několika velkými ponaučeními pro lidstvo. Každá pohádka má svá ponaučení, ale tahle se týkají věcí, které normální člověk prostě změnit nemůže (určitě přes noc nevyřeším náboženské spory na planetě), takže této knize spíše škodí. I tak, příjemné čtení...

1 21.06.2016

Já tuhle dvojku prostě miluju, ale přesto řadím Hedvábníka nad tenhle díl. V tomto díle je mnohem propracovanější psychologie vraha, ale protože se zajímám o sériové vrahy, rovnou jsem jednoho z podezřelých vyřadila. Hedvábník byl ale zajímavější v rozhovorech, které byly s podezřelými či svědky vedeny. Je sice pravda, že jsem se o Robin a Strikovi hodně dozvěděla, ale někdy mě Robin s tou svou vztahovačností spíš štvala. I tak je to perfektní čtení a už se samozřejmě těším na další díl. P.S.: Každý díl je temnější a temnější, jsem zvědavá, co přijde v díle čtvrtém.

4 19.06.2016

Nedokážu se rozhodnout, zda dát čtyři nebo pět hvězd. Popis tápání v životě beze smyslu byl nekompromisně přesný a krutě výstižný, takže zde by to bylo za pět hvězd. Za čtyři by byla jistá zdlouhavost. Zřejmě to byl záměr, ale po nějaké době mě trochu omrzelo číst to samé dokola, ačkoli to bylo napsáno jinými slovy. Navíc - kdo z nás může říct, že by o svých blízkých tolik věděl, takže jsem z téhle rodiny prostě nemohla mít pocit, že jen žijí vedle sebe (ačkoli se neustále hádali). Rozhodně skvělé čtení, ale určitě by neuškodilo, kdyby to bylo trochu kratší - to krutě přesné vystižení by pak lépe vyniklo.

3 17.04.2016

Pro mě silnější příběh než Sbohem, armádo od Hemingwaye. Láska těch dvou je pro mě mnohem větší, něžnější a láskyplnější, věrnější a věrohodnější. Však tento úryvek hovoří za vše: "Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho... Je to láska a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."

7 24.02.2016

Je to určitě silné dílo, to nepochybně. Když jsem ho před deseti lety četla jako 15 letá poprvé, dala bych mu pět hvězd. Dnes jednu ubírám a to z prostého důvodu - to, co dělá knihu nejsilnější, tedy filosofování mladého vojáka nad smyslem války, jí nakonec trochu škodí. Na knize je vidět, že je psaná s časovým odstupem - autor měl čas se zamyslet nad smyslem války a vkládá to do úst vojákovi, který však v zákopech právě "teď" je. A tak toto filosofování tvoří skvělou obžalubu celého lidstva, ale kazí onu syrovost přítomnosti všudypřítomného zmaru a snahy přežít, ve které by pro toto filosofování dle mého nebylo místo.

5 24.02.2016

Popravdě se mi tento soubor povídek líbí více než Na západní frontě klid. V Na západní frontě klid hlavní hrdina často filosoficky uvažuje nad tím, co s jeho generací válka provedla, ačkoli je vlastně ještě v zákopech - podíváme-li se třeba na Oheň od Barbusse, který byl psán během války, tak tam toto filosofování nenalezneme, protože během bojů na něj nebyl čas. Nepřítel je ale vyprávěn pohledem do minulosti, a tak se k němu tento odstup a možnost zamyšlení se nad smyslem války hodí mnohem více. Moje nejoblíbenější je Mlčení u Verdunu.

3 24.02.2016

Co Lindgrenová vážně umí, je popsat smutné dětské osudy. Četla jsem ji jako dítě snad šestkrát, milovala jsem obě hlavní postavy a jejich dobrodružství. Šťastný konec už je jen třešnička na dortu...

2 24.02.2016

Četla jsem ji jako dítě a četla jsem ji dvakrát. Rozhodně na mě hodně zapůsobila, je to velice silný příběh. Jo, myslím, že si ji přečtu znovu, myslím, že jako dospělá v ní naleznu ještě víc.

1 24.02.2016

Čtu ji podruhé... A je ještě lepší, než když jsem ji četla poprvé... Vůbec nevadí, že v podstatě nemá děj, bavím se vykreslením postav. Je to tak opravdový, tak reálný a lidský. Chování a přemýšlení všech postav je tak skvěle uvěřitelný - to jsme my, tohle děláme denně. To, jak se Samanta nehodlá smířit s nadcházejícím stářím, to, jak Andrew v autobuse hraje a předstírá před Gaiou a dívá se, protože se dívají i ostatní, a tak na tom není nic divného, to, jak všichni lidé myslí na totéž, když poprvé uvidí Howarda Mollisona. V tomhle je Rowlingová prostě vynikající - vykreslené postavy jsou uvěřitelné, otevírá nám jejich skutečné já, nic před námi neskrývá. A protože jsem z vesnice, dokážu celou atmosféru knihy mnohem lépe ocenit. Smekám, vynikající čtění.

5 17.02.2016

Musím říct, že jsem tuto knihu milovala. Dá se říct, že stále miluji. Ale můj pohled na ni se značně změnil po přečtení výkladu od Drewermanna (Co je důležité, je očím neviditelné). Brala jsem Malého prince jako knihu plnou nadějí, ale ukázalo se, že jsem ji akorát špatně pochopila. Určitě se najde velká spousta lidí, která tento výklad odsoudí, ale rozhodně stojí za to si ho přečíst. Takže ano, stále tuto knihu miluji, ale její přečtení už ve mně vyvolává jiné pocity - místo povznášející naděje přichází smutná melancholie.

4 09.11.2015

Musím říct, že tato kniha jednoznačně změnila můj názor na Malého prince a zároveň neustále brnkala na moji strunu, v mnoha okamžicích mi běhal mráz po zádech. Je neuvěřitelné, čeho všeho si autor v Malém princi všiml, jak dokonale dílo rozebral. Ale tato kniha přináší víc než jen to. Přináší hluboké zamyšlení o lásce a smyslu našich životů a toto pojetí lásky a Boha a lidské nesmrtelnosti je mi velmi, velmi sympatické.

09.11.2015